BlogBikeRide

Dnes jsem nechal zimáka po včerejší důkladné údržbě odpočívat a vyrazil na biku směr Hostýn. Po projetí zledovatělým Přestavlckým lesem jsem měl před sebou výzvu v podobě zdolání Holého Vrchu, obvykle záležitost několika minutek byla dnes bojem o holý život, 💨 vítr  💨 snad ještě silnější než včera mě neustále hnal do polí, neměl jsem šanci udržet požadovaný směr a chvilku jsem musel dokonce 🚶  pěšky 🚶  ...  V Karlovicích honem opět do lesa, ale masivní těžba dřeva znamenala minimální zmírnění větru, navíc se ještě přidala opět zledovatělá cesta uježděná od 🚚  náklaďáků  🚚 s dřevem... Nakonec se mi ale podařilo dostat se hlouběji do 🌲  lesa 🌲 s po malém bloudění jsem konečně trefil trasu RH50 a po ní vyjel z lesa směr panelka u Dřevohostic.  Tady opět úřadoval 💪 💨   silný  vítr 💪💨 , ale zdálo se mi, že už nemá -20 stupňů jako včera, ale jen mínus 15... Opět jsem se dlouze přesouval do dalšího lesa a pak už to bylo mnohem lepší... Po trase RH50 jsem dojel až do Bílavska a

Tak dnes ani nepoužiji obvyklý výraz tvrdý a spravedlivý trénink, dnes to byl prostě zatím asi nejtěžší trénink, co se podmínek týče, který jsem zažil... Problém nebyl mráz, problém byl mrazivý 💨 vítr 💨 , který byl dnes neskutečně silný a chvílemi jsem měl fakt co dělat, abych udržel kolo v požadovaném směru...  Prakticky hned po vyjetí jsem cítil, jak vítr proniká přes všechny zipy až do zimních treter, to se mi doteď nikdy nestalo. Další problém bylo udýchat 150 tepů přes kuklu a zmrzlý šátek, bylo to jako zdolávat Everest bez kyslíkové masky, chvílemi jsem měl fakt problém to v kopcích udýchat...  Až na Držkovou to byl nekonečný boj s větrem, ale dnes ani 🌲  husté lesy 🌲 moc nepomohly a tak foukalo proti skoro pořád. Na Trojáku jen pár 🏂  odvážlivců  🏂 zahřívalo motory vleku, který jinak tahal převážně prázdné kotvy a já si připadal, že za sebou také táhnu pár kotev s lyžaři. Sjezd z Trojáku celkem v pohodě, strach jsem měl akorát z místy vlhké cesty, kde bylo vidět, že

Po práci jsem vyrazil směr Holešov s mrazivým bočním větrem, který se po odbočení na Bystřici změnil ve slušného protivníka ať už intenzitou, tak i teplotou... U Bystřice jsem vyfotil Garmina (i tak jsem při tom prochladl až až) a rychle pokračoval směr Přerov.  Tady už to bylo víceméně s bočním nebo po větru, ale i tak jsem si dal pár nástupů a neustále se snažil držet tempo, abych si zahřál hlavně ruky. To se mi nakonec i díky cyklokrosovému stylu povedlo a v Přerově už bylo zase dobře... Domů už víceméně po větru, i tak ale stačilo...

Tak tohle rčení jsem si zamiloval, díky Štěpáne, máš u mně podepsanou tyčku od Nutrendu!! :)  Jinak dnes opět vládl severovýchodní 💨  zabiják  💨 a tak jsem prakticky kopíroval včerejší trasu, akorát dnes sám. Začátek byl krušný, zabiják neustával ve své snaze o mou smrt zastavením a tak jsem se doslova dopachtil za Lukov, kde jsem se konečně schoval do místních 🌳  porostů z dřevin 🌳 .Sice pro změnu začal asfalt prudce stoupat, ale dnes jsem se cítil už mnohem 👍  lépe 👍 , Troják jsem pokořil ve standartu a Tesák dokonce 💪  nadstandartně 💪 , jelo se mi fakt dobře.    Na Tesáku dvakrát cvakla uzávěrka Instagramu a rychle dolů, teploměr ukazoval -8 stupňů. Ve sjezdu mi sice vychladly rukavice, ale z Bystřice jsem si neustále držel vyšší tepy a brzo si zase konečky vrchních chapadel zahřál. Z Přerova už mi sice začínalo docházet, ale zabijákovi jsem i přesto uniknul z lopaty...

Dnes opravdu skvělý den na rozjetí po nemoci, ukrutný severovýchodní vítr vládl tvrdě a spravedlivě našim končinám a tak jsem ukecal Jiřinu, že se musíme schovat do lesů Hostýnských...  Šnečím tempem jsme přejeli Troják a Tesák, většinou jen suchá nebo vlhká silnice nabídla úkryt před silným větrem, stejně tak cesta z Bystřice do Holešova s větrem v zádech.  Tady jsme se rozloučili a začal můj boj se SV zabijákem, který snad ještě víc nabral na síle a tak jsem se uctivě klaněl na pravou stranu až do Přestavlk. Naše víska ovšem porazila všechny honosné vrchy Hostýnské a nabídla adrenalinový zážitek na posledním kilometru před domovem, zafoukaní jsme z obou stran...

Po noční mě David vylákal na švih, moc se mi nechtělo, ale slunce propichovalo okna hřejivými paprsky a i před barákem skoro kvetly tulipány...Takže z pyžama do cyklo pyžama a alou ven. Chvilku to i jarně vypadalo, ale zima brzy převzala nadvládu nad našim hvozdem, opět padla mrzoutovina a bylo vymalováno.  Moc jsme to neprotahovali, za občasných nadávek jsme mířili k domovům, navíc většina cest byla tak silně nasolených, že jsem měl v hubě jak v solném dole...  Po rozloučení s Davidem jsem dal počasí poslední šanci a zamířil až k Přerovu, že si vychutnám návrat domů po větru, ale zima se mi už začínala stěhovat i do rukavic a tak jsem byl fakt rád, že jsem doma, po tulipánech ani památka...

Po vyřízení pohledávek v Holešově jsem potkal Jiříka na konci zóny a jelikož nerespektoval mé touhy jet proti větru do Bystřice a chtěl si chrochtat s větrem v zádech, ztrestal jsem ho několika nástupy, až plakal jak můj zpívající levý pedál...  Do Zlína už jsme ale jeli pokorně a bylo mi jasné, že návrat bude bolet. A taky že bolel, vítr pro změnu trestal mně, zaslouženě... V Přílepech jsem pozval do háku startujícího kolegu a tak jsem se musel až ke Kostelci snažit, abych neudělal ostudu.  Když už jsem zůstal sám a s ksichtem červy prolezlé mrtvoly jsem se blížil k domovu, v dálce jsem matně zaostřil široké řídítka a gumy nasupeného pana Marka a za ním pana Tomiho Okamuru a snad jsem ještě vykouzlil ksicht jakože brnkačka, kilčo napohodu...  Doma jsem vřele ocenil vynálezce horké vody, to musel být perfektní borec...

Dnes po ranním sněžení jsem dal raději přednost biku a přestavlckým lesem jsem si to šinul směr Holešov, proti směru RH50. Z Holešova pro změnu proti směru Drásala přes Žopy, ale zledovatělé polní cesty jízdu moc neumožňovaly a tak nezbylo než sjet na asfalt, který byl kupodivu suchý.  U Lukova jsme se potkali s Jířou a tak jsem ho ztrestal v jeho oblíbených stojkách v okolí Zlína. Když se zlomil totálně, pokračoval jsem sám na Rackovou, po rozbahněných polňačkách jsem se dostříkal k Hadovně a vyjel tento oblíbený kopec .     Nahoře už zase panovala zima, sjezd trochu klouzal, ale šlo to. Rusava, Hlinsko, Dřevohostice a šup na trať RH50, tentokrát po směru. Divočáci a lesáci ale dávají trati pěkně zabrat.    V závěru jsem si dal ještě 5x stěnu v Přestavlkách s maximem 27%, na víc jsem neměl... Po příjezdu očista kola a za chvíli na noční...

Naordinoval jsem si týdenní odpočinek, ať kvůli jednodenní viróze, kterou jsem chytil z kraje týdne, tak i z důvodu těžkých tréninků v poslední době a po třech měsících intenzivní zimní přípravy jsem si to určitě zasloužil.  S Davidem jsme jeli směr Vyškov, počasí bylo celkem slušné, foukal mírný proměnlivý vítr, jen to slunce se dost schovávalo, škoda...  Vlevo zima, vpravo jaro, můžete si vybrat... Ve Vyškově jsem blískl jedno pěkné Lambo a druhé jsem pak potkal při návratu v troubeckém lese, na nejrozmrdanější cestě v širokém okolí, které se vyhýbám i mým Passatem kombi, ne tak s autem se světlou výškou 2cm... :)

A čuměli teda i doma... Ale dnes ráno malá zvracela, tak jsem byl skoro vzorný otec a na oběd jsem přifrčel domů...  Jinak trénink probíhal poměrně poklidně, pár spurtů a úniků přesto nemohlo chybět...

Dnes sice krásné slunečné ráno, ale lehká námraza a místy velmi hustá mlha předpovídala, že teploty nebudou nikterak příjemné. Na sraz do Otrokovic jsem proto jel přes brdky kolem Holešova a do Tečovic, kde už se mlha dala fakt krájet...   V Otrokovicích už byla docela slušná grupa, společně jsme se prokrájeli mlhou až do Kroměříže, kde se přidalo dalších pár výkonných jedinců a trasa se dohodla směr kruháč v Hranicích. Jenže mlha byla tak hustá, že jsme museli trať neustále měnit podle jejího výskytu a tak jsme postupně dokličkovali až do Týna nad Bečvou a po stezce frčeli na Rybáře.  Tady jsme překonali lávku přes řeku Bečvu a do Hranic už to bylo coby Garminem dohodil... Jiřina vyprovokoval spurt na ceduli a konečně se ukázalo, že zvěsti o mé výkonnosti jsou jen zvěsti, prohrál jsem a byl za to neskutečně rád.  Zpět jsme zvolili cestu po hlavní přes Lipník a Přerov, Pavel jako hlavní pořadatel ještě protáhl trať do Tovačova, kde si liboval David, že jsme ho dovezli až za humna