BlogBikeRide

Tak a je to tady, poslední den v roce se většinou snažíme dohnat to, co jsme slibovali udělat celý rok a nestihli to. Já to mám sice trošku jinak, ale v principu je to úplně stejné. Chybí mi 200 km do 20 000 km v tomto roce a vím, že po včerejších 270. km v mizerném počasí to nebude žádná sranda. Takže ráno klasicky snídaně, obléct se a vyrazit. Tretry ještě nestihly pořádně uschnout a jsou uvnitř trochu vlhké, ale co se dá dělat. Po větru si to mažu do Hulína, naproti mi jede Pavel Mrázek a společně šviháme do Otrokovic. Jsem rád, že jede se mnou a mám si s kým vykládat, nemusím alespoň pořád hledět na Garmin a počítat, kolik mi ještě zbývá. Na sraz přijede Jiřina, Ivo, Dušan a Lucka, která s námi jede ale jen kousek, i tak je to ale příjemná změna, než jen pořád hledět na chlapské prdele. Po stezce kolem Baťova kanálu jedeme do Uherského Hradiště a dál kolem Moravy do Kostelan a Kunovic. Jsem docela unavený, nevyspaný a nohám se zrovna moc nechce, čehož využívá Jiřina a trestá mn

Když mi 20. prosince tohoto roku začínalo volno, napadla mne při pohledu na můj kilometrový účet myšlenka, že by se těch 20 000 km dalo do konce roku stihnout, ale pak jsem se tomu zasmál a pustil to z hlavy, přece jen 1 530 km za deset dní a v prosinci, blbost... Při jednom společném tréninku s Jirkou Hradilem jsem si na tuto myšlenku vzpomněl, řekl mu o ní a tak jsme se tomu zasmáli dva, ale Jiřina to samozřejmě považoval za skvělý nápad... Dál už jsem na to ani nepomyslel, jenže jeden dlouhý trénink střídal druhý, ten další byl ještě delší a kilometry tak nějak naskakovaly a naskakovaly, ale o tom jste si mohli přečíst v nejednom z posledních článků. O čem dnes chci psát, jsou poslední dva dny tohoto roku, na které asi nikdy nezapomenu... Myšlenku mi jako první připomněl o pár dní později Lukáš Matula, to bylo 27. prosince a do dvacky chybělo přesně 650 km. Nasadil mi brouka do hlavy, to musím uznat, ale pořád jsem byl přesvědčený, že to je prostě moc, nechtěl jsem celé svátky pro

Dnes si Milan na srazu přál spalovat tuky a i když se nás sešla docela slušná tlupa plná zvučných jmen, celý trénink se odehrával v poklidu. Až do úplného rozkladu balíku se nic podstatného nestalo, teprve když se mnou zůstal jen Ivo a David, vydali jsme se na obhlídku cílového dojezdu Novoroční vyjížďky. Teprve tam přišly na řadu první útoky a souboj o vrcholovou prémii. Ivo se opět ukázal jako zdatný soupeř, mému mohutnému finiši přesto podlehl. Sotva jsem přestal na vrcholu šlapat a snažil se vydýchat své zahlcené plíce, volal Jiřina, že si pro něj máme přijet a že mi pojede špici až domů. Nakonec jsem tedy kluky ukecal a tak jsme si dali občerstvení na Shellce na Vršavě a společně s Jiřinou jsme vyrazili vstříc druhému zdolání vrcholové prémie v Kostelci. Ivo zaútočil hned odspodu a dělal vůl-lavku (volavku), ale my víme, že dát mu pár metrů náskok je trestuhodná chyba a tak jsme mu nedali žádný prostor k seberealizaci. Nástup střídal nástup, David sledoval naše souboje spíše z

Dnes úplně jiný svět, jak jsem si mohl minulé dvě vyjížďky stěžovat, že skoro neotestuji radar?? Dnes se mohl radar skoro zbláznit, nejenže byl hned od rána silný provoz, ale také jsem včera nainstaloval nový firmware do Garminu a místo jednoho pípnutí teď radar (respektive Garmin) pípne třikrát, takže to byla celou dobu spíše píp šou... Ke KCK dnes přijel i Milan Sedlář, nechyběl samozřejmě Daliboss, Jiřina, Ivo, David a já. Jelikož bylo od rána dost zataženo a chvílemi lehce pršelo, podle radaru jsme se vydali na jih, kde byla menší pravděpodobnost deště. Pro jistotu jsme dali přednost stezkám a tak hned v Napajedlích najíždíme na břeh Moravy a radar si může konečně odpočinout. Ale byl jediný, kdo odpočíval, já se totiž i přes to, že jedu osmý den v kuse, cítil výborně a na stezkách je spousta technických pasážích, které tak miluji. Takže jsem v každé zatáčce, pod každým podjezdem u Baťova kanálu, ale i kdykoli na rovině podržel tempo, nastoupil, opět podržel a opět nastoupil a za

Jestli se mi včera nechtělo, tak dnes už bych to ani neuměl pojmenovat, sedmý den volna a budík zase otravuje v 06:30... Sice sedmý den volna, ale volna v práci, což znamená sedmý trénink v řadě. Ale nejsem z cukru, v 8:00 už zkušeněji zapínám nový Edge 1030 a radar a vyrážím na sraz ke KCK. Až do Tlumačova radar hlásí jen tři auta, pak už je provoz o dost silnější, začínají se probouzet sváteční řidiči, dnes je sucho a tak můžou vytáhnout z vyhřáté garáže své leštěnky bez větší újmy na lesku. Ke KCK přijíždím s Davidem Chovancem, na poslední chvíli přijíždí i Daliboss (ten to má nejdál, tak se to dá pochopit :) ) a ještě později Ivo. Ve čtyřech teda jedeme na sraz do Hulína, ale máme na to jen 20 minut. Nejprve točím špici jen s Ivem, pak se k nám přidává i David, jen Daliboss nás zezadu práská bičem a řídí naše trojspřeží. I tak to ale nestačí, do Hulína přijíždíme pozdě jak zpráskaní psi a jedeme po hlavní přímo do Holešova. Na náměstí už je docela velká grupa a za chvíli se vyr

Ráno mne v 06:30 probouzí budík po dlouhém štědrém večeru a vůbec se mi nechce zpod peřiny, navíc když z okna vidím pocukrovanou střechu. Zalehám zpět do tepla a přemýšlím, jestli dnešní trénink neodložit, až na chvíli usínám. Po patnácti minutách mne naštěstí probudí přísná disciplína a tak lezu z postele, dnes je totiž den, na který jsem dlouho čekal. Snídaně, uvařit dva litry čaje (litr a půl do bidonů a půl litru do žaludku) a rychle se nasoukat do dresů, asi jsem měl nějaké tušení a tak beru neoprénové kalhoty a zimní bundu Force Drift Winter. Jsem totiž pořád lehce nachlazený a nerad bych víc prochladl, však dnes dáme jen něco kratšího... V osm strkám kolo ze dveří a rutina v podobě zapnutí Garminu Edge 800 je pryč, na řídítkách se leskne nový Garmin Edge 1030 a po zapnutí si vlastně nejsem úplně jistý, jak odstartovat záznam. Vzadu mám navíc vypůjčený radar Garmin Varia a ten má taky dvě funkce svícení a i když mi to Tom při půjčení vysvětloval, samozřejmě už nevím... R

Dnes jsem slíbil, že budu na oběd doma, hodilo se to i ostatním a tak jsme od KCK opět vyrazili směr Kvasice a Kroměříž. Poklidným tempem jsme se probíjeli jihozápadním větrem, šustění galusek rušil jen Ivo, který drmolil, drmolil a drmolil... Nenápadně, ale přece jen se tempo postupně zvyšovalo a z Km se navíc přidal klasikářský terén, ve kterém zmlkl i Ivo a já za sebou vezl čtyři funící vagónky, když dva už se dřív odpojily dobrovolně. Jediná dnešní vypsaná prémie byla ze Zlobic nad Bojanovice a svedl se o ni urputný boj, Ivo vyrazil jako první, ovšem bylo to, jako když ve staré škodárně dáte plný plyn, skoro nic se nestalo... Zato velmi razantně vyrazil David Chovanec, téměř vymetl příkopu a hnal se za vítězstvím. Nakonec k němu měl hodně blízko i díky tomu, že jsem při akceleraci vytrhl levý pedál, přesto jsem si nakonec plný počet připsal já, ale bylo to o fous... Prémie nás rozsekala tak, že jsme se sjížděli až ke Kojetínu, ale pak už jsem opět naložil čtyři vagónky na záda

V sobotu jsem mezi nočními směnami lenošil doma a snažil se doléčit zbytky nachlazení. V neděli po noční jsem už byl ale odhodlaný vyrazit a urazit něco delšího, takže v osm vyrážím na sraz ke KCK. Překvapuje mě docela silný mráz, auto cestou z práce ukazovalo nulu, ale teplota na Garminu poměrně rychle letí dolů a zastavuje se téměř na mínus čtyřech stupních. Na sobě mám jen letní tílko, rolák Outwet a skvělou zimní bundu Force Drift Winter, na nohách čapáky Force Z68 a podvlíkačky Force Frost. Nechybí samozřejmě zimní tretry Force Ice, které vozím už třetí sezónu a jsou stále ve formě, nedám na ně dopustit. Největší strach mám ale o ruky, vzal jsem si jen zimní rukavice Force Ultra Tech, které už ale nejsou tak úplně ve formě, dost toho pamatují a do mrazu už moc nejsou. Takže hned od začátku nepodceňuji situaci a sem tam proklepu konečky prstů o řídítka, je to sice poměrně bolestivá metoda, ale funguje výborně, konečky se prokrví a za chvíli jsou ruky jak v peřince. U KCK stojí M

Dnes ráno v 6:45 jsem v kómatu vypl budík, zaslechl šumění deště v okapech a hučení větru v komíně a s klidem pokračoval v blahodárné činnosti zvané spánek. Přesně v devět mě pak probudilo nutkání stát na srazu u KCK, tak jsem volal Jiřině, jak to tam vypadá. Bohužel byli ochotní si pro mne přijet a tak přišla na řadu rychlá snídaně a v deset jsem vyrážel. Chvíli to vypadalo, že se na mne vykašlali a tak jsem se pachtil proti větru sám, ale pak už jsem přece jen v dáli zahlédl fluo squadru Force KCK Zlín a hned bylo veseleji. Dnes tedy značně oslabenou, vedenou Dalibossem, v háku s Jířou a Davidem. Přidal jsem se k nim a společně jsem se probíjeli silným větrem směr Dřevohostice a Rusava, zdolali jsme devětadvacet kanálků ve stoupání pod Okluk a poté jsme sjeli do Držkové. Ksichty a řetězy jsme si protáhli ve stojce přes Chaloupky a sjeli do Slušovic. Jelikož jsem měl o polovinu méně, než zbylá a už lehce unavená trojice, mohl jsem je pěkně trestat. Můj dieselový motor se usad

Ráno se mi vůbec, ale vůbec nechtělo z postele, ale nakonec jsem se vykopl a v osm jsem mohl vyrazit na sraz ke KCK. Jižní protivítr mi to dost ztěžoval, ale přece jen přijíždím na čas, ovšem u brány pusto a ani po deseti minutách čekání se to nezměnilo. Lehce zklamaný a prochladlý teda vyrážím sám a jedu obvyklým směrem přes Napajedla a Topolnou. Projíždím Bílovice a Nedachlebice, ale před Částkovem odbočuji doleva směr Zlámanec, tudy jsem snad ještě nikdy nejel a tak to chci omrknout. Ze Zlámance vede nově vyasfaltovaná cesta někam do kopce a to ještě netuším, že to je kopec s velkým K, dá mi docela zabrat, ale jsem nadšený a říkám si, to musím klukům někdy ukázat. Bohužel cesta nahoře nakonec končí, ale jedu dál a třísetmetrový úsek po polní cestě se dá celkem přejet, i když posledních 100 metrů už je dost na hraně defektu. Ten se mi naštěstí vyhýbá a konečně najíždím na silnici, ovšem nevím, kde, navíc začíná docela silně sněžit a cestu pokrývá tenká sněhová vrstva, zatím naštěst