16.12.18. - Kruhový trénink do Vyškova nebyl tak úplně podle plánu, ale už jsme zase kamarádi... :) (210km / 1 397m)
V sobotu jsem mezi nočními směnami lenošil doma a snažil se doléčit zbytky nachlazení. V neděli po noční jsem už byl ale odhodlaný vyrazit a urazit něco delšího, takže v osm vyrážím na sraz ke KCK. Překvapuje mě docela silný mráz, auto cestou z práce ukazovalo nulu, ale teplota na Garminu poměrně rychle letí dolů a zastavuje se téměř na mínus čtyřech stupních.
Na sobě mám jen letní tílko, rolák Outwet a skvělou zimní bundu Force Drift Winter, na nohách čapáky Force Z68 a podvlíkačky Force Frost. Nechybí samozřejmě zimní tretry Force Ice, které vozím už třetí sezónu a jsou stále ve formě, nedám na ně dopustit. Největší strach mám ale o ruky, vzal jsem si jen zimní rukavice Force Ultra Tech, které už ale nejsou tak úplně ve formě, dost toho pamatují a do mrazu už moc nejsou.
Takže hned od začátku nepodceňuji situaci a sem tam proklepu konečky prstů o řídítka, je to sice poměrně bolestivá metoda, ale funguje výborně, konečky se prokrví a za chvíli jsou ruky jak v peřince.
U KCK stojí Michal Hradil a David Chovanec, za chvíli dojíždí zlínský odborník a přeborník na ženy Ivo Odvárka a ve čtyřech vyrážíme na domluvený kruhový trénink do Kroměříže. Stezka z Otrokovic je místy pod ledem a sněhem a tak jedeme z Kvasic raději po hlavní.
V Kroměříži jsme přesně na čas, ale přijíždí jen pořadatel těchto tréninků na vybrané kruháče Pavel Mrázek a tak v pěti vyrážíme směr Vyškov. Naproti nám jede Žakyn a za chvíli jej taky potkáváme, jeho nový nádherně šedý Cannondale SystemSix nám háže prasátka do ksichtů a už slyšíme hukot vysokých karbonových ráfků. Hodnota kol v našem balíku tak stoupla o 100% a to pouze o 100% díky tomu, že Pavel jede na testovacím elektrokole Orbea Gain M20, které také nepatří mezi levnější kousky a k testování mu jej poskytla prodejna CykloMira Lukov.
Pavel Mrázek sice není zrovna nadšený, ale souhlasí a z Vyškova nás čeká pár delších brdků, ale pojedeme je přece na pohodu. Ovšem tahle domluva selhala, nejprve trhá náš skromný balík Pavlovo elektrokolo, které si samozřejmě nemůžu nechat ujet, na kopci se ale čekáme a jsme zase pohromadě. V dalším kopci nastupuje Ivo a tak jdu po něm, ale je to jen takové škádlení a tak opět společně sjíždíme do Nových Hvězdlic.
Žakyn navrhuje nákup pití u zdejších přistěhovalců odněkud z Vietnamu a tak zastavujeme u malého obchodu, který si ale nezadá s nabídkou velkých supermarketů a hlavně je otevřen téměř nonstop, starosti nám ale dělá cedule konec chemického posypu a cesta, která se přímo u obchodu mění v kluziště.
Do bidonů rozléváme velkou Pepsi a řešíme, kam teď. Jedu nahlédnout kousek dál, zda kluziště neskončí, ale bohužel se zdá být nekonečné a tak se vracím zpět. Tady začínají první problémy, oba Pavlové už vyrazili zpět a mají docela velký náskok, pomalu je tedy dojíždíme, ale ihned přicházejí kopce, které jsme před chvílí zdolali z opačné strany a Michal toho začíná mít dost, tři týdny nebyl venku na kole a síly mu začínají rychle docházet.
Čekám tedy na něj a společně dojíždíme Davida, ovšem Ivo už dojel k oběma Pavlům a nezdá se, že by na nás čekali. Než zdoláme první kopec, trojka před námi je pryč a i když je ve sjezdu a následné stíhačce téměř dojíždíme, v kopci nám opět ujedou.
Pavel Mrázek jede špici a začínám na něj mít docela vztek, stačilo půl minuty počkat a mohli jsme jet společně, Ivo samozřejmě zapomněl, že už závody skončily a pokrývá Pavla v háku, Žakyn si v kopci vystupuje a čeká na nás. Společně pak zdoláváme další vrchol, ale to už je dvojice před námi pryč a i když jedu až do Vyškova téměř podlahu, vůbec je před námi nevidíme.
Předpokládám tedy, že odbočili ve sjezdu na obslužnou cestu kolem dálnice a tak, když vyjíždíme z Vyškova, volám na kluky, ať si jedeme svoje a kašleme na ně, domů je to daleko a nemá cenu se za nimi hnát, když tam nejspíš ani nejsou. Že jede Pavel, který má službu v práci a spěchá, to ještě celkem chápu, i když těch pár minut navíc už by stejně nikdo nepoznal, ale že s ním jede Ivo a odjel týmovým parťákům, no prostě sólo jezdec Ivo...
S Žakynem a Davidem točíme špici a proti větru je to docela robota, ale jedeme svižně a kilometry rychle ubývají. Před Mořicemi zahlédnu v dáli u dálnice Iva, jak v brdku trestá Pavla a zatímco se v Mořicích odpojuje Žakyn a míří směr Morkovice, Ivo s Pavlem sjíždí do Mořic a jedou asi 500 metrů za námi. Chvíli je trochu trápíme a držíme tempo, ale nakonec na ně přece jen čekáme a trochu si ujasňujeme, proč vlastně tohle všechno, podle mně fakt zbytečné.
Chudák Pavel rovnou padne na špici a jede co může, chvíli se jen vezeme, ale pak se zapojujeme opět do kolotoče a pomáháme mu dojet co nejrychleji do Kroměříže. Ještě si s ním zaspurtuji na ceduli Kroměříž a pak už sami pokračujeme směr Kvasice a Zlín. Nemůže chybět spurt na kapličku, brdek před Kvasicemi a aby se Ivo nevymlouval, že jede špici pod kopec, dobrovolně jej střídám a stejně se po prohraném souboji vymlouvá, tentokrát na špatně zařazený převod.
Další spurt je na ceduli Otrokovice, opět si připisuji plný počet bodů a po stezce už jedeme poklidně do Zlína. U Prštného se s klukama loučím, jedu si do Alzy vyzvednou dárek pro mou drahou polovičku, cpu jej pod bundu a značně unaven se 170. km v nohách vyrážím k domovu. Na stezce mi ale v pomalé rychlosti nějak vychladly ruce a naráz je mám docela hodně zmrzlé, taky se mi začíná chtít spát a je mi nějaká zima, pomalé tempo už na zahřátí moc nestačí.
Hodně dlouho rozmrazuji ruky boucháním o řídítka, bolí to jako čert, ale někde u Fryštáku už se konečně zahřály a jede se mi zase docela dobře, jen ta únava se stupňuje čím dál víc. Z Holešova je to naštěstí po větru a od Rymic už se spíše vyšlapávám, začíná se ale rychle stmívat a tak nemůžu úplně moc lelkovat, zadní světlo sice mám, ale přední ne.
Před Přestavlky dojíždím mladou dívčinu běžkyni, tak se jen pozdravíme, v myšlenkách oceňuji její pěkný běžecký styl a slušné tempo, ale pokračuji dál. Po chvíli se ale otáčím a jedu za ní, ptám se odkud a kam běží a jestli nechce půjčit zadní světlo, přece jen už je docela šero. Nakonec si moc pěkně popovídáme a je to fakt pěkná tečka za náročným tréninkem, nejraději bych ji doprovodil dál, ale ten kopec zpět do Přestavlk bych už asi fakt nevyjel.
Doma mám co dělat, abych slezl z kola, dnes to byl fakt náročný trénink s dlouhou intenzivní vložkou, ale hodnotím jej pozitivně, každý měl svůj důvod k tomu, co se dělo a co tě nezabije...
Už se těším na další kruhový trénink :)
Na sobě mám jen letní tílko, rolák Outwet a skvělou zimní bundu Force Drift Winter, na nohách čapáky Force Z68 a podvlíkačky Force Frost. Nechybí samozřejmě zimní tretry Force Ice, které vozím už třetí sezónu a jsou stále ve formě, nedám na ně dopustit. Největší strach mám ale o ruky, vzal jsem si jen zimní rukavice Force Ultra Tech, které už ale nejsou tak úplně ve formě, dost toho pamatují a do mrazu už moc nejsou.
Takže hned od začátku nepodceňuji situaci a sem tam proklepu konečky prstů o řídítka, je to sice poměrně bolestivá metoda, ale funguje výborně, konečky se prokrví a za chvíli jsou ruky jak v peřince.
U KCK stojí Michal Hradil a David Chovanec, za chvíli dojíždí zlínský odborník a přeborník na ženy Ivo Odvárka a ve čtyřech vyrážíme na domluvený kruhový trénink do Kroměříže. Stezka z Otrokovic je místy pod ledem a sněhem a tak jedeme z Kvasic raději po hlavní.
Poměrně svižně jedeme směr Vyškov a vypadá to, že to dnes bude pohodový švih, ideální na prosinec. Vítr nám fouká zlehka do zad a tak u Vyškova začínají padat návrhy, že by jsme se mohli vracet po obslužných cestách kolem dálnice, ovšem Žakyn má nápad jet směr Bučovice a Roštín a mně se celkem líbí, poznat kousek nového kraje není na škodu.
Žakyn navrhuje nákup pití u zdejších přistěhovalců odněkud z Vietnamu a tak zastavujeme u malého obchodu, který si ale nezadá s nabídkou velkých supermarketů a hlavně je otevřen téměř nonstop, starosti nám ale dělá cedule konec chemického posypu a cesta, která se přímo u obchodu mění v kluziště.
Do bidonů rozléváme velkou Pepsi a řešíme, kam teď. Jedu nahlédnout kousek dál, zda kluziště neskončí, ale bohužel se zdá být nekonečné a tak se vracím zpět. Tady začínají první problémy, oba Pavlové už vyrazili zpět a mají docela velký náskok, pomalu je tedy dojíždíme, ale ihned přicházejí kopce, které jsme před chvílí zdolali z opačné strany a Michal toho začíná mít dost, tři týdny nebyl venku na kole a síly mu začínají rychle docházet.
Čekám tedy na něj a společně dojíždíme Davida, ovšem Ivo už dojel k oběma Pavlům a nezdá se, že by na nás čekali. Než zdoláme první kopec, trojka před námi je pryč a i když je ve sjezdu a následné stíhačce téměř dojíždíme, v kopci nám opět ujedou.
Pavel Mrázek jede špici a začínám na něj mít docela vztek, stačilo půl minuty počkat a mohli jsme jet společně, Ivo samozřejmě zapomněl, že už závody skončily a pokrývá Pavla v háku, Žakyn si v kopci vystupuje a čeká na nás. Společně pak zdoláváme další vrchol, ale to už je dvojice před námi pryč a i když jedu až do Vyškova téměř podlahu, vůbec je před námi nevidíme.
Předpokládám tedy, že odbočili ve sjezdu na obslužnou cestu kolem dálnice a tak, když vyjíždíme z Vyškova, volám na kluky, ať si jedeme svoje a kašleme na ně, domů je to daleko a nemá cenu se za nimi hnát, když tam nejspíš ani nejsou. Že jede Pavel, který má službu v práci a spěchá, to ještě celkem chápu, i když těch pár minut navíc už by stejně nikdo nepoznal, ale že s ním jede Ivo a odjel týmovým parťákům, no prostě sólo jezdec Ivo...
S Žakynem a Davidem točíme špici a proti větru je to docela robota, ale jedeme svižně a kilometry rychle ubývají. Před Mořicemi zahlédnu v dáli u dálnice Iva, jak v brdku trestá Pavla a zatímco se v Mořicích odpojuje Žakyn a míří směr Morkovice, Ivo s Pavlem sjíždí do Mořic a jedou asi 500 metrů za námi. Chvíli je trochu trápíme a držíme tempo, ale nakonec na ně přece jen čekáme a trochu si ujasňujeme, proč vlastně tohle všechno, podle mně fakt zbytečné.
Chudák Pavel rovnou padne na špici a jede co může, chvíli se jen vezeme, ale pak se zapojujeme opět do kolotoče a pomáháme mu dojet co nejrychleji do Kroměříže. Ještě si s ním zaspurtuji na ceduli Kroměříž a pak už sami pokračujeme směr Kvasice a Zlín. Nemůže chybět spurt na kapličku, brdek před Kvasicemi a aby se Ivo nevymlouval, že jede špici pod kopec, dobrovolně jej střídám a stejně se po prohraném souboji vymlouvá, tentokrát na špatně zařazený převod.
Další spurt je na ceduli Otrokovice, opět si připisuji plný počet bodů a po stezce už jedeme poklidně do Zlína. U Prštného se s klukama loučím, jedu si do Alzy vyzvednou dárek pro mou drahou polovičku, cpu jej pod bundu a značně unaven se 170. km v nohách vyrážím k domovu. Na stezce mi ale v pomalé rychlosti nějak vychladly ruce a naráz je mám docela hodně zmrzlé, taky se mi začíná chtít spát a je mi nějaká zima, pomalé tempo už na zahřátí moc nestačí.
Hodně dlouho rozmrazuji ruky boucháním o řídítka, bolí to jako čert, ale někde u Fryštáku už se konečně zahřály a jede se mi zase docela dobře, jen ta únava se stupňuje čím dál víc. Z Holešova je to naštěstí po větru a od Rymic už se spíše vyšlapávám, začíná se ale rychle stmívat a tak nemůžu úplně moc lelkovat, zadní světlo sice mám, ale přední ne.
Před Přestavlky dojíždím mladou dívčinu běžkyni, tak se jen pozdravíme, v myšlenkách oceňuji její pěkný běžecký styl a slušné tempo, ale pokračuji dál. Po chvíli se ale otáčím a jedu za ní, ptám se odkud a kam běží a jestli nechce půjčit zadní světlo, přece jen už je docela šero. Nakonec si moc pěkně popovídáme a je to fakt pěkná tečka za náročným tréninkem, nejraději bych ji doprovodil dál, ale ten kopec zpět do Přestavlk bych už asi fakt nevyjel.
Doma mám co dělat, abych slezl z kola, dnes to byl fakt náročný trénink s dlouhou intenzivní vložkou, ale hodnotím jej pozitivně, každý měl svůj důvod k tomu, co se dělo a co tě nezabije...
Už se těším na další kruhový trénink :)
Nojoo styl a tempo to joo.
OdpovědětVymazat