BlogBikeRide

Dnes to byl spíše lehčí švih, opět jsme jeli dolů na jihovýchod, kde je nejstabilnější počasí. Trochu to dnes kazil silný vítr, ale poradili jsme si s ním bez problémů a měli jsme jen minimální ztráty. Při cestě zpět jsme na chvíli zahákovali trojici jezdců týmu Bora - Hansgrohe a hned nám malinko poskočila průměrná rychlost... V závěru si to odvážnější jedinci trochu protáhli a já si dal jeden delší interval z Llucmajoru do s´Aranjasy, ale Žakyn i Jiřina si hák pohlídali... Dnešní video je ale tak trochu zahalené do mlhy, bohužel se zamlžila čočka kamery a postupně se to zhoršovalo. Ale aby bylo vidět, že jsme opravdu vyjeli, tak alespoň něco málo jsem sestříhal...

Dnes byla předpověď počasí o něco lepší než včera, byla to taková všehochuť, co může jarní Mallorca nabídnout. Na snídani jsme nekompromisně stanovili čas odjezdu na 10:00. Jenže během oblékání začaly z oblohy viset provazy vody, přesto jsme na sebe oblékli vše voděconejvícodolné a byli připraveni na nejhorší. Naštěstí jsem měl při oblékání malé zpoždění a než jsme vyjeli, provazy nahoře někdo ustřihl a bylo po dešti. Vyrážíme tedy na východ ostrova, kde je dokonce vidět slunce mezi mraky a přidáváme se k malé skupince českých jezdců. Začínáme stoupat z pláže na Sa Torre a postupně odhazujeme svršky a to hlavně poté, co se k nám přidává Tom Paprstka. Nejprve váháme a chceme si jet svoje, nakonec je ale dolepíme a zapadneme do háku. Čím dál víc se otepluje, čím dál víc se ukazuje slunce a cesta celkem ubíhá, trochu se mi nelíbí zbytečně dlouhé špice a snažím se ostatní přemluvit, ať se častěji točíme. Takhle dojedeme až na téčko a točíme doprava na s´Estanyol, na cestě začínají být č

Jak se hned ráno potvrdilo, předpověď nelhala a tak jsme dlouho čekali, jestli se náhodou mezi mraky nějaká ta skulinka neobjeví... Neobjevila se, takže jsme oblékli výbavu do deště a vyrazili jsme si razit cestu hustým deštěm. Ten ještě podporoval i silný vítr, takže fakt to bylo hustý... Kroužili jsme dokola jen kolem pláže Playa de Palma, protože je dlážděná z kostek a v těch se drželo jen minimum vody, akorát jsme upustili pláště a bylo to jako po asfaltě. Kluci to ale po hodině zabalili a tak jsem se vydal až do Palmy ke katedrále, pak si dal ještě dvě kolečka na pláži, potkal Nilse Politta z Israel Cycling Academy a měl jsem toho také dost, vodní sloupec v mém oblečení už byl fakt vysoký... :) Jo a pochválil bych hřejivku Force Warming, která mi fakt celou dobu krásně prohřívala nohy... Akorát v horké sprše to potom už tak krásné nebylo, asi to chce mazat trochu střídměji :)

Vyslyšel jsem vaše přání a při snídani jsme nakoukli pod pokličku apetitu našich jezdců. Nechtěl jsem vás nudit asi hodinovým videem, jak se jen cpeme a cpeme a tak jsem udělal se všemi účastníky našeho tréninkového kempu krátké rozhovory a nakoukneme i do talířů... Vlastně se všemi ne, Daliboss se zdržel ve sprše a tak právě co se stravy týče vzorový člen týmu v rozhovoru bohužel chybí... No a co jím já, to jste mohli vidět na fotkách v článku ze třetího dne - Lluc, Sa Calobra a Soller...

Ještě jsem se rozhodl se s vámi podělit o video ze sjezdu z Coll de Soller do Bunyoly. Tohle klesání nabízí 21 krásně utažených serpentin a i když už asfalt není, co býval v roce 2005, kdy jsem tento sjezd jel poprvé, přesto má pořád své kouzlo...

Tento den se opravdu vyvedl, ráno bylo sice pod mrakem a silnice byly vlhké po noční přeháňce, ale brzy uschly a my mohli vyrazit do hor. Má se totiž pokazit počasí a tak toho chceme využít. V českém expresu se necháme dovézt až do Incy, kde se odpojujeme a za chvíli již stoupáme na Lluc. Já v tomto stoupání na nikoho nečekám a upaluji vpřed, chci vám totiž zprostředkovat sjezd na Sa Calobru, který prostě musíte vidět, pokud jej neznáte. Že mě ale cestou několikrát zesměšní drobná blondýnka Franzi, to jsem fakt nečekal, pořádně mě prohnala... Sa Calobru sice v tomto videu neuvidíte, tu si můžete vychutnat celou v jiném mém videu, ale i tak je toho k vidění spousta, například také Coll de Soller a nebo, jak jsem v závěru při lehkém bloudění vyděsil všechny mé již značně unavené vagónky v háku, když se před námi náhle vynořila zdánlivě nepřekonatelná překážka a vypadalo to, že pojedeme zpět snad až na Soller :). Ale byl to moc pěkný švih... A chcete vidět, co všechno

Jak já říkám, kdo byl na Mallorce a nesjel 10 km dlouhé klesání z vrcholu Coll Dels Reis k bájné zátoce Sa Calobra, jako by na Mallorce nebyl... Tahle horská silnice zařezaná do prudkých stěn skal plná ukrutných serpentin je prostě silničním skvostem Mallorcy a i když ze zátoky nevede žádná jiná cesta než stejnou silnicí zpět (kromě po moři), rozhodně stojí za tu námahu tohle místo navštívit...

On je to vlastně den první, protože teprve dnes si půjčujeme kola a můžeme konečně vyrazit. Ale tomu předchází poctivá snídaně, kdy můj žaludek pojme všechny možné pochutiny a pamlsky, které by vystačily pro klasickou českou rodinu na dva dny. Po snídani se přesuneme do půjčovny kol Zdeňka Štybara, Daliboss chce minimalizovat časové ztráty a tak objednává taxi, ale Tom Galuška jeho harmonogram kazí (kaká) a tak nás čekání v taxíku vyjde na pět Euro a jízda na 1,5 Euro, opravdu časový i ekonomický přínos... Půjčení deseti kol probíhá sice svižně, přesto zdlouhavě a i když si půjčuji stejné kolo jako loni, zdá se mi prostě malé a tak si beru Specialized Tarmac Comp Disc ve velikosti 56 na Shimano Ultegra s výplety DT Swiss. Poté už jedeme zpět na hotel, rychle se převlékáme do dresů a o půl jedenácté vyrážíme na doladění posedů, podél pláže Playa de Palma ladíme detaily a v jedenáct jedeme zpět k hotelu, odkud můžeme všichni vyrazit na první společný švih. Silný vítr nám dnes

Vycházíme z velké haly, před námi se otevírají poslední dveře a já opět čekám ten intenzivní závan teplého mořského vzduchu, na který se vždy těším nejvíc. Ten ale nepřichází, místo toho se dusím kouřem z cigára, které visí z huby nějakému týpkovi opřenému o první palmu lemující dlouhý chodník před letištní halou. Přesně po roce jsme totiž zpět na cyklistům zaslíbeném ostrově, na Mallorce a takové uvítání jsem teda nečekal. Vše je ale dnes nějak jinak, vyjíždíme nezvykle pozdě, od KCK vyrazila karavana našich vozů v 11:30, cesta sice probíhá až podezřele dobře, ale poté trochu zmatkujeme na letišti ve Vídni, jedeme výtahem i do pater, kam se běžný smrtelník nepodívá, ale vše doháníme společným check-inem a odbavení obsazujeme řadu sedadel v Gate 33. Ani check-in neproběhl standardně, loni byl řádně prohledán Jiřina, který chybně zařadil ovocné přesnídávky Jupí mezi látky pevného skupenství a byl o ně nemilosrdně připraven, letos vzbudil velkou dávku podezření můj malý batoh, pře

Dnes po mě Garmin požadoval vysoce aerobní trénink a tak jsem mu jej dopřál, ze špice jsem skoro neslezl a kluky trestal v dlouhých únicích, na to že jsem byl po druhé noční, tak nohy dnes celkem jely... Ve čtvrtek odlétáme na Mallorcu, tam teprve začne pořádná příprava 💪🛫🌴🌅

Dnes jsem dostal za úkol zajet pro vozík pod secí stroj do cca 70 km vzdálených Valašských Klobouk a z ekonomického hlediska vyšla tahle cesta nejlépe Zetorem 5211. Ovšem z hlediska pohodlí, rychlosti a s přihlédnutím na psychiku ostatních řidičů to byla ta nejhorší volba, hůř už vyšlo jen kravské spřežení...Takže ráno provádíme nejnutnější úpravy Zetoru nutné pro tuto výzvu, např. aby fungovalo topení a stěrače, svítily světla a také doléváme olej, aby motor skvěle šel... :) Poté už v deštivém počasí neohroženě vyrážím, po dlouhém boji s regulátorem topení se smiřuji s tím, že prostě teplo mít v kabině nebudu, hlavně že ventilátor fouká, nemlží se mi okna a stěrač stírá... Rychlost cca 22 km/h není nikterak závratná a tak by se dalo říct, že budu mít spoustu času na kochání se okolím, ovšem to by kormidlo tohoto stařičkého stroje nesmělo mít vůli takovou, že by jste tem i hlavu strčili a tak musím neustále kormidlovat a korigovat směr... Navíc v dobách, kdy byl tento nesmrtelný stro

V dnešním videu vezu vlečku plnou odpadu na skládku do Hradčan. Vlečku jsem naložil doslova na kopec a Tom vyjádřil obavy, zda to půjde vysypat... Co myslíte, šlo to?? Jak jsem napálil sám sebe, uvidíte ve videu... :)

Ráno se naplnila předpověď počasí, při pohledu z okna na zasněženou zahradu jsem se zavrtal zpět do peřin a pokračoval ve spánku. Sraz jsme po společné dohodě posunuli na deset a ještě že tak, i v devět byly silnice ještě pokryté sněhem a ledem. Z Otrokovic vyrážíme po hlavní na Hulín a Kroměříž, vzdorujeme ledovému větru od severu a na špici to opravdu bolí... Dál se schováme v lesích u Chropyně a Kojetína. V extrémně silném bočním větru pak držím špici do Měrovic na Hané a Stříbrnic, odpadá David Štícha a tak na něj samozřejmě čekáme. Závodí se ale i od Bezměrova až po ceduli Kroměříž a štípe to i na cestě zpět do Hulína. Tam už se s klukama i s Andreou a Simonou v doprovodném voze loučím a proti větru jedu domů, v závěru mi padne do háku pořádný hlaďák a tak mám co dělat, abych to nějak doplantal domů...

Dnes to po noční směně zpočátku nebylo vůbec dobré, nohy odmítaly akceptovat povely hlavy a tak jsem se docela dlouho rozjížděl. Od KCK jsme vyrazili v osmi, na Jižních svazích jsme ještě vyzvedli Jiřinu a mohli jsme začít trénovat... Zopakovali jsme si novoroční cílový dojezd a zazávodili jsme si i později, když nácvik závodního kolotoče spustil sérii útoků na ceduli Přerov...

Dnes to bylo opravdu tvrdé a spravedlivé zahájení roku 2020. Na jedenáctou je jako každý rok sraz u KCK v Otrokovicích, po nekonečném potřepávání posmrkanými rukavicemi a zpocenými či zmrzlými dlaněmi přichází na řadu losování tomboly a občerstveni různými mlsanci pevného či tekutého stavu konečně vyrážíme vstříc cílovému stoupání v Kostelci. Přes celý Zlín jedeme pomalu za doprovodným vozem a své prochladlé těla příliš nezahřejeme, to se ale mění, sotva mineme Shellku na Vršavě. Týmový Superb vyráží dopředu a spouští první vlnu nástupů, ovšem většina favoritů si hlídá čelní pozice. Naše týmová volavka David Chovanec vyráží ihned po odbočení na Kostelec a pořádně pozlobí ostatní, ale brzy je jeho náskok zlikvidován a i když to zkouší znova a znova, už mu není ponechán žádný prostor. Po odbočení do cílového stoupání vyráží opět naše volavka, po jeho dojetí to zkouší Pavel Mrázek, ale favorité jsou stále pohromadě a tak na špici padne Kuben Gremlica a pořádně tvrdí muziku. V půlce kop