BlogBikeRide

Pokračování OBRovského dramatu na OBRovi Drásalovi, pro připomenutí dva odstavce z prvního dílu: Odtud (z Pardusu) už je to kousek (rozuměj kousek v porovnání s celkovou délkou závodu) na Rusavu, kde nás čeká nájezd do druhého kola.  To ale nevíme, že nás čeká největší problém dnešního dne. Nejedeme totiž kolem chaty Jestřabí jak jsme zvyklí, ale po sjezdovce přímo k odbočce na Grapy. Tudy jsme nikdy nejeli a v závěru sjezdovky nás překvapuje asi 5 metrů dlouhý úvoz plný kamenů. I když okamžitě volám na Dušana pozor hrby, je pozdě, Dušan ztrácí rovnováhu a patu tretry vrazí do zadního kola. Já slyším a cítím jen náraz a nevím, co se děje, okamžitě zastavujeme a Dušan už hlásí, že jsme asi dojeli. V zadním kole chybí tři dráty, které plantají na uvolněných niplech, jeden je dokonce obtočený kolem náboje. Zadní kolo tím pádem hodně háže a jeho pevnost je díky tomu značně oslabena. Pomalu se začínám smiřovat s tím, že jsme prostě dojeli, tohle přece nemůže vydržet dalších 110km v nesmír

Sice mi před pár dny začala dovolená, ale jak říkám každý rok, dovolená mi opravdu začne až po Drásalovi. Před závodem jsem totiž strávil tři dny přípravou našeho žlutého expresu, nic jsem nepodcenil a kolo prošlo snad kompletní generálkou. Navíc jsem v týdnu vypustil veškeré práce na baráku, kde jsou ty doby, kdy jsem v pátek celý den betonoval nové podlahy a v sobotu jel Drásala... V pátek odpoledne přijel Dušan a jeli jsme otestovat kolo cestou na prezentaci, vše šlapalo na jedničku, až při cestě domů nám spadl při řazení na malou placku řetěz a jeden článek se ohnul. Doma jsem tedy ještě přitáhl doraz přesmykače a zdálo se, že je kolo vyladěné jak vrata Lomax... I když jsem šel spát brzo, samozřejmě jsem nemohl usnout. Obvykle s tím problém před závody nemám, ale OBR Drásal není obyčejný závod... Takže usínám snad až po půlnoci a v 03:45 už zvoní budík. Rychlá snídaně, nanosit věci do auta, kolo je na střeše již od večera a o půl páté můžu vyrazit. Jedu do Hulína vyzvednout Duša

V neděli, hned druhý den po závodě na Pustevny, nás čekal další závod do vrchu s hromadným startem a také v Beskydech, pro změnu ale na Javorový. I když vlastně, jede se jen na Malý Javorový, kde cesta naštěstí končí... I tak je to ale jeden z nejtěžších kopců, které znám a které se jezdí na malou :). V neděli ráno tedy vyrážíme opět z chaty na Skalíkově louce, kde jsme měli základnu pro oba závody, teď ale jedeme samozřejmě autem, jen Dušan jede v rámci tréninku na kole, protože už by se do auta nevlezl a stejně potřebuje pořádně potrénovat před OBRem Drásalem. Kolem deváté přijíždíme do místa konání, já na nic nečekám a jedu se rovnou rozjíždět, v sobotu po závodě na Pustevny jsme si totiž jeli projet dojezd na Ondřejník, kde bude cíl třetí etapy příští neděli a nebylo to tak úplně blízko Frenštátu pod Radhoštěm, jak jsme mysleli, nakonec jsme najeli snad 70km a v nohách to bylo cítit. Jedu tedy směr Javorový a na lehký převod jedu nahoru, ale zhruba 2km před vrcholem se otáčím a

V pátek jedeme s rodinou autem na chatu na Skalíkovu louku, je to nedaleko Pusteven a tak je to skvělý výchozí bod pro víkendové závody, oba se konají v Beskydech. Večer za námi přijede Michal Hradil na kole a tak mu jedu naproti alespoň pod Pustevny, stejně potřebuji vyzkoušet (skoro) novou kazetu 12-29, kterou jsem za hubičku koupil od šéfa Režného. Ano, už jsem tak starý, že jsem klesl na 12-29, kde jsou ty časy, kdy jsem objel Krále Šumavy 250km na 11-21 + 53/39 :) V sobotu ráno tedy jedeme s Michalem na start do Frenštátu pod Radhoštěm, kde už jsou ostatní kluci a chystáme se na závod. Jeho start je kvůli zpoždění vlaku o 15 minut odložen (ne že by jsme na Pustevny jeli vlakem, ale křižujeme trať, tak aby jsme se nemuseli chovat jako profíci), nechápu, jak může taková místní lokálka nabrat takové zpoždění... Ale víte, co znamená zkratka ČD?? Času dost... Start je tedy v 10:25 a Roman Galatík jako hlavní pořadatel nás před startem vybízí k překonání traťového rekordu, který drží

Dnes pokračoval Slezský pohár závodem Mokrolazecká šedesátka, no vlastně šedesátsedmička. I když se tento závod často mění, ať už podoba tratě nebo cílové dojezdy, pořadatelé vždy odvedou skvělý kus práce. Na startu dnes sice chyběla spousta velkých jmen, přesto pohled do startovní listiny napovídal, že o konkurenci nebude nouze. Na rozjetí si dáváme první kopec na trati + cílový dojezd, který je dnes opět jiný. Je to trochu zvláštní dojezd, po prudkém sjezdu z Hrabyně k Mokrým Lazcům je otočka o 180 stupňů a do cíle je to 500 metrů zpět do kopce. Počasí dnes bylo jako na objednávku, na mně možná až moc velké horko, ale foukal jen mírný vítr a postupně jsem se na vysokou teplotu aklimatizoval. Za chvíli už stojíme na startovní lajně, v 10:00 startují kat A+B, poté jako vždy po pěti minutách C+D+M a na závěr E+ ženy. Hlasitý startovní výstřel a jdeme na to, prakticky hned po startu odjíždí Jirka Hradil, ale jen zlehka prověřil pozornost balíku, který zpočátku nikam nespěchá. Pod první

Ráno kontroluji radar, přeháňky sice mají přijít, ale až odpoledne a tak lehce po deváté vyrážím na domluvený švih. U Troubek potkávám Davida Babiánka a společně jedeme směr Chropyně vyzvednout Jiřinu. Dále pak míříme přes Hulín a Holešov do hostýnských kopců. Už z Holešova je vidět, že nad kopci vystrkuje růžky tmavý beránek na obloze a tak se ve stoupání na Hadovnu domlouváme na změnu trasy, místo kanálků pojedeme přes Grapy na Hostýn a beránka by jsme mohli vyčůrat... Ovšem než vyjedeme a sjedeme Hadovnu, z beránka je bílé jehňátko a tak již jen s Davidem pokračujeme po prvotně plánované trase na kanálky, Jiřina se otočil na vrcholu Hadovny a jel zpět. My tedy v poklidu šlapeme přes 29 plechových odvodňovacích žlabů k vrcholu, ale v půlce stoupání začíná být mokro a je čím dál větší. Do sjezdu na Držkovou se nám moc nechce, ale přesně na vrcholu jako když utne, silnice je opět suchá a tak můžeme v klidu pokračovat, kola se nám stále pěkně lesknou. Je vidět, že jsme je oba po pr

Dnes nás čekal druhý mistrovský závod Slezského poháru, tentokrát v kategorii časovka jednotlivců. Pro připomenutí, ten první byl minulý týden v Krnově, v silničním závodě O cenu Krnova. Už včera večer, když jsem viděl ve zprávách upozornění na prudké bouřky, které budou panovat především na  východě, jsem se podíval na předpověď a ta opravdu slibovala v místě konání závodu vydatný déšť po celé dopoledne. Takže ráno, když jsem si balil věci, jsem do batohu přidal i nějaké to teplé oblečení, návleky na tretry proti dešti (přece si hned na prvním závodě nezašpiním ty krásné nové tretry Force Fire), samozřejmě časovkářskou výbavu a taky válce na rozjetí, kdyby přece jen pršelo. Ovšem sotva jsem válce přinesl ke dveřím, zjistil jsem, že na nich chybí guma, která roztáčí přední válec, to je mi teda záhadou, kde se poděla, musela se zřejmě přetrhnout, když jsme válce vytahovali z auta po etapáku v Krnově. Takže válce jsem zanesl zpět do dílny, ale byl to docela problém, jak se budu rozjížd