Ráno kontroluji radar, přeháňky sice mají přijít, ale až odpoledne a tak lehce po deváté vyrážím na domluvený švih. U Troubek potkávám Davida Babiánka a společně jedeme směr Chropyně vyzvednout Jiřinu. Dále pak míříme přes Hulín a Holešov do hostýnských kopců.
Už z Holešova je vidět, že nad kopci vystrkuje růžky tmavý beránek na obloze a tak se ve stoupání na Hadovnu domlouváme na změnu trasy, místo kanálků pojedeme přes Grapy na Hostýn a beránka by jsme mohli vyčůrat...
Ovšem než vyjedeme a sjedeme Hadovnu, z beránka je bílé jehňátko a tak již jen s Davidem pokračujeme po prvotně plánované trase na kanálky, Jiřina se otočil na vrcholu Hadovny a jel zpět. My tedy v poklidu šlapeme přes 29 plechových odvodňovacích žlabů k vrcholu, ale v půlce stoupání začíná být mokro a je čím dál větší.
Do sjezdu na Držkovou se nám moc nechce, ale přesně na vrcholu jako když utne, silnice je opět suchá a tak můžeme v klidu pokračovat, kola se nám stále pěkně lesknou. Je vidět, že jsme je oba po propršené časovce v Morávce důkladně vycídili.
Ovšem po pár stech metrech sjezdu začíná opět mokrá silnice, ze všech okolních svahů se řítí potoky zabahněné vody, ze stromů ještě kape a my prudce zpomalujeme, aby jsme si co nejmíň zašpinili kola. Ovšem mokro je čím dál větší a stále nekončí, teplota spadla o 11 stupňů na 17 a je docela chladno.
Nakonec sjíždíme do Držkové mokří a špinaví, beránka jsme nepřečůrali, naopak on nás. Když jsme totiž stoupali na Hadovnu, tak ze sebe vyždímal maximum a proto poté vypadal, že neumí do pěti kapek napočítat...
Ještě do půlky stoupání na Troják je mokro, ale teď už je to celkem jedno, špinaví jsme až až a v mém zadním kole to pěkně křoupe. V nejprudší zatáčce pod vrcholem Jaroňové nás bez okolků předjíždí naložený kamión, jak už to tak chodí, tak mu v protisměru vyjede dodávka s vlekem, ale my si můžeme jen zanadávat, profíka za volantem to nechalo ledově klidného.
Stoupání na Troják už je na suchu, i zadní kolo mi vysychá a nekřoupe, na Tesáku je stále staveniště, ale dá se to poměrně v klidu projet. Na Chvalčově si doplňujeme ve studánce bidony a lehce oplachujeme špinavé kola, dokud špína úplně nezaschla. Jak zbytečné...
Já se ještě mrknu na radar a upozorňuji Davida, že by jsme měli vynechat Hostýn a rychle jet domů, ze severu se blížilo stádo pořádných beranů. Rychle tedy jedeme směr Slavkov pod Hostýnem a Hlinsko, ovšem po příjezdu do Prusinovic opět začíná pršet.
My naštěstí jedeme směr Pacetluky a tak to vypadá, že malého beránka, který rozhodně na zalévání nevypadá, objedeme, ale opět se pleteme. Prší prakticky z ničeho, na obloze visí pár oveček, ovšem cesta je opět silně podmáčená a tak už není co řešit, ani se moc nesnažím vyhýbat kalužím, alespoň že je voda na cestě poměrně čistá.
V Kostelci říkám Davidovi, že to vypadá, že u nás konečně po asi dvou týdnech pršelo,ale pak dodávám, že beztak dojedeme do Staré Vsi a bude sucho... Ale opět jsem se pletl, sucho bylo přesně na hranici Olomouckého kraje, jako by pršelo přes nějakou desku, jak podotkl David. Asi si to zlíňáci dobře zaplatili...
Pod Starou Vsí se loučíme, já se doma rychle osprchuji pod solární sprchou a poté hned umývám kolo, zítra můžu zase zmoknout... Od té doby, co mám nové tretry, jsem v nich zatím pokaždé zmokl. Asi začnu jezdit zase ve starých...
Ovšem než vyjedeme a sjedeme Hadovnu, z beránka je bílé jehňátko a tak již jen s Davidem pokračujeme po prvotně plánované trase na kanálky, Jiřina se otočil na vrcholu Hadovny a jel zpět. My tedy v poklidu šlapeme přes 29 plechových odvodňovacích žlabů k vrcholu, ale v půlce stoupání začíná být mokro a je čím dál větší.
Do sjezdu na Držkovou se nám moc nechce, ale přesně na vrcholu jako když utne, silnice je opět suchá a tak můžeme v klidu pokračovat, kola se nám stále pěkně lesknou. Je vidět, že jsme je oba po propršené časovce v Morávce důkladně vycídili.
Ovšem po pár stech metrech sjezdu začíná opět mokrá silnice, ze všech okolních svahů se řítí potoky zabahněné vody, ze stromů ještě kape a my prudce zpomalujeme, aby jsme si co nejmíň zašpinili kola. Ovšem mokro je čím dál větší a stále nekončí, teplota spadla o 11 stupňů na 17 a je docela chladno.
Nakonec sjíždíme do Držkové mokří a špinaví, beránka jsme nepřečůrali, naopak on nás. Když jsme totiž stoupali na Hadovnu, tak ze sebe vyždímal maximum a proto poté vypadal, že neumí do pěti kapek napočítat...
Ještě do půlky stoupání na Troják je mokro, ale teď už je to celkem jedno, špinaví jsme až až a v mém zadním kole to pěkně křoupe. V nejprudší zatáčce pod vrcholem Jaroňové nás bez okolků předjíždí naložený kamión, jak už to tak chodí, tak mu v protisměru vyjede dodávka s vlekem, ale my si můžeme jen zanadávat, profíka za volantem to nechalo ledově klidného.
Stoupání na Troják už je na suchu, i zadní kolo mi vysychá a nekřoupe, na Tesáku je stále staveniště, ale dá se to poměrně v klidu projet. Na Chvalčově si doplňujeme ve studánce bidony a lehce oplachujeme špinavé kola, dokud špína úplně nezaschla. Jak zbytečné...Já se ještě mrknu na radar a upozorňuji Davida, že by jsme měli vynechat Hostýn a rychle jet domů, ze severu se blížilo stádo pořádných beranů. Rychle tedy jedeme směr Slavkov pod Hostýnem a Hlinsko, ovšem po příjezdu do Prusinovic opět začíná pršet.
My naštěstí jedeme směr Pacetluky a tak to vypadá, že malého beránka, který rozhodně na zalévání nevypadá, objedeme, ale opět se pleteme. Prší prakticky z ničeho, na obloze visí pár oveček, ovšem cesta je opět silně podmáčená a tak už není co řešit, ani se moc nesnažím vyhýbat kalužím, alespoň že je voda na cestě poměrně čistá.
V Kostelci říkám Davidovi, že to vypadá, že u nás konečně po asi dvou týdnech pršelo,ale pak dodávám, že beztak dojedeme do Staré Vsi a bude sucho... Ale opět jsem se pletl, sucho bylo přesně na hranici Olomouckého kraje, jako by pršelo přes nějakou desku, jak podotkl David. Asi si to zlíňáci dobře zaplatili...
Pod Starou Vsí se loučíme, já se doma rychle osprchuji pod solární sprchou a poté hned umývám kolo, zítra můžu zase zmoknout... Od té doby, co mám nové tretry, jsem v nich zatím pokaždé zmokl. Asi začnu jezdit zase ve starých...
Komentáře
Okomentovat