Jezdit závody mezi nočními směnami není úplně nejlepší nápad, ale jelikož je v Kostelanech na druhém ročníku závodu Prachem Svatební cesty start až ve 13:00, je škoda plýtvat drahocennou dovolenou. Takže do devíti pospávám, pak obvyklé procedury a kolem jedenácté vyrážím na kole směr Chřiby.
Jako už v posledních dnech, i dnes fouká silný severovýchodní vítr, ale teď většinou do zad, takže zatím spíš pomáhá. Z Kroměříže jedu přes Těšnovice a Vrbku, nechci jet přes Zlámanku proti směru závodu, v 10:00 totiž startovaly starší kategorie, ženy a mládežníci a měli to teda zatraceně těžké, pršelo totiž nejen celou noc, ale i zhruba 40 minut od jejich startu.
Takže když se ve Vrbce napojuji na trať a vidím pár nešťastníků, jak jedou obalení blátem do cíle, jsem lehce zděšen, co na nás Svatební cesta nachystala... Postupně dojíždím i Kubu Vukeliče, který toho má až nad hlavu a jelikož jel na biku s hrubšími plášti, je zaházený blátem, až jej sotva poznám. Tak ho alespoň doprovodím do cíle a dozvím se nejnovější zprávy z trati, no máme se na co těšit.
Start je asi za 40 minut, takže se pomalu převlékám do závodního a rozhodování, co si mám obléct za doplňky mi usnadňuje má blbost, nevzal jsem si totiž návleky na nohy. Tak alespoň vyzkouším hřejivku od sponzora essential.cz, kterou mi rychle zakoupila má polovička a musím uznat, fungovala skvěle!!
Ještě rychle sním jednu tyčku, upravím tlak v galuskách na 5 atm. vepředu a 5,5 atm. vzadu a můžu jet trochu protočit nohy a rychle na start. Tom Strnka mě ještě upozorňuje na čepici pod přilbou, kterou jsem zapomněl sundat, rychle zapínám powerbanku, kameru a za chvilku už startujeme.
Do pohybu se dává balík kategorií A+B+C, dohromady cca 50 jezdců. Je škoda, že počasí odradilo mnoho účastníků, takový zážitek, jaký nám připravila Svatební cesta, se jen tak nezapomíná, letos se totiž rozhodně neprášilo, jak název slibuje :).
Po startu vyvážím balík na špici, jak už mám ve zvyku, z Kostelan a před námi je sjezd přes Lhotku a Zlámanku. Až na občasné poziční souboje se nic moc neděje, na špici se střídám s Jiřinou, se Staňou Špilerem i Petrem Oravcem z CK PeMaP Přerov, občas se tam natlačí i Kryštof Solař z OPLT cycling, ale do odbočky na Lubnou najíždím opět jako první, i když s vystrčenými lokty.
Ostrá pravá zatáčka a konečně se trochu jede, točíme kolotoč a jak se později dozvídám, dost se to tady na větru rozdělilo, ale nepřipadlo mi, že by k tomu byl nějaký velký důvod. Vjíždíme do lesa, před námi jsou tři malé brdky, sjezd na rozcestí Tabarky a stoupání na Kulu.
I když je to také spíše jen brdek dlouhý 750 metrů s průměrem 5%, umí docela štípnout a hned při prvním průjezdu štípal fakt dost, Petr ščágr Šťastný z Ale Cycling totiž prudce nastupuje a i když se chvíli snažíme, nakonec usoudíme, že bude lepší ho nechat vyvětrat, Standu to totiž v háku málem zabilo :). Říkám si, že se asi v předchozím ročníku moc nepoučil, také bláznil skoro v každém kopci, byl určitě nejsilnější, ale zbyla na něj brambora.
Takže si už poklidněji vyšlápneme na Kulu a za chvíli přijíždíme do Kostelan. Za mohutného povzbuzování proletíme kolem startu, povzbuzují i mé děti a jedeme do druhého zaváděcího okruhu. Sjezd už je trochu divočejší, všichni chtějí být vepředu, ale opět celkem bezpečně sjíždíme přes Zlámanku a podruhé odbočujeme na Lubnou.
Tady se už fakt nikomu moc nechce, na špici je kromě mně často i Honza prochna Procházka z V+P Chropyně a občas potáhne pro mě zatím neznámý Kuba Říman z TJ Auto Škoda Ml. Boleslav. Oba jsou v mé kategorii A a tak si je budu muset pohlídat.
Možná si teď říkáte, co já starý kokos plantám o kategorii A, ale jelikož je závod zařazený do Slezského poháru a vlastně jsem nezmínil, že je tento seriál dneškem zahájený, rozhodl jsem se místo nástupu do kategorie C, která už jezdí kratší závody oproti A+B a kluci mně tam stejně jako v Béčku nechtěli, nastoupit do kategorie A a trochu provětrat mladé cypy, toš tak.
Z Lubné opět stoupáme do Vrbky, na špici si připomíná časy zašlé slávy David Babiánek a jde mu to skvěle, je vidět, že soustředění v Toskánsku proběhlo na jedničku. V prořídlém balíku samozřejmě nechybí ani Pavel žakyn Žák z Kolovny KM, který se vrátil namotivovaný z podělaného závodu Mitas 4 Islands, vybrali si ve dvojici s Honzou Fojtíkem technické problémy a nejspíše mu zbylo nějaké sypání pro vrabečky, protože včera vyhrál Salašský drtikol a dnes to ještě neodeznělo :).
My se mezitím vysypeme z Vrbky a opět se noříme do lesa, říkám si jak nám to pěkně odsýpá, vyletíme na Kulu a jsme opět v Kostelanech, děti pořád fandí, no čumím teda, že už nefandí youtuberům na mobilních zařízeních.
V Kostelanech to ale vře nejen u ranče, kde je centrum závodu, ale také v kopci skrze dědinů směrem na Bunč, na jejímž konci nás uvítá Svatební cesta. Ale než nás uvítá, oslňuje nás také svým nástupem Tom Strnka, ve svalech to vře a tak se ještě při naší první Svatební cestě docela šklebíme, v závěru Tomova nástupu přišly ještě nástupy Jiřiny, Žakyna a ostatních, každý chce být prostě na Svatební cestě první, ale asi zapomněli, že manželky nechali na ranči.
Já se tedy jako stále svobodný mladík do pozičních soubojů nezapojuji a taky si říkám, že s takovým náletem na Svatební cestu nebudou možná chybět pěkné záběry z mých řídítek, ale všichni přede mnou to zvládli bez problémů a za fandění svatebčanů se naše pláště a galusky poprvé boří do prachu Svatební cesty.
No vlastně, jak už jsem psal, po vydatných deštích se závod trochu spletl v názvu a okamžitě mne o tom přesvědčují mohutné dávky rozmělněné hlíny s kousky kůry a kdoví čeho všeho, co tady dopolední závodníci zanechali a teď to gumový kontaktní výrobek zvaný pneumatika mete do našich ksichtů, zepředu od zadního kola soupeřů, stejně jako zepředu od mého vlastního předního kola, na prdel si naštěstí nevidím.
Nebudu se rozepisovat, co sektor Svatební cesta nabízí, to jste si většina podrobně přečetli v loňském článku, který je na mém blogu stále nejčtenější, nebo vyzkoušeli na vlastní kůži. Rozepsat se ale můžu o naprosto jiných podmínkách, které dnes vládly. První půlka sektoru je za normálních podmínek spíše uježděná hlína než zpevněná cesta, první kilometr převážně klesá a druhý je víceméně rovina, ale o zatáčky není nouze. Terén je podmáčený, galusky vytláčejí místy poměrně hluboké stopy a klouže to, ale i přes to všechno letíme, jako by jsme jeli na suchu, maximálku máme něco přes 50 km/h, to musely být zastříkané i koruny stromů.
Jakmile tedy mínusový sklon poleví a je to spíše po rovině, teprve si uvědomuji, jak se mé galusky lepí bahnem, je to jako by jste jeli po nekonečné rozžvýkané žvýkačce a tohle já nesnáším, pryč jsou doby, kdy jsem se nazýval bikerem, teď jsem kovaný silničář a mám rád pevné sevření asfaltu. Ale podmínky jsou pro všechny stejné, tak se na to snažím nemyslet a soustředím se, abych neudělal chybu odměněnou defektem.
Oproti loňsku už ale galuskám věřím mnohem víc a vím, že pokud neudělám nějakou blbost nebo si nevyberu smůlu, můžu se na ně spolehnout. Mezitím je tedy půlka Svatební cesty za námi, proletěli jsme i několik hlubších kaluží v levé stopě a podle stopy se naše skupina různě promíchává, na špici často úřaduje kromě Kuby Římana jakožto našeho reprezentanta v cyklokrosu i Staňa Špiler, až si říkám, jakou má ten kluk zase formu, jako za mlada.
Druhá půlka pro změnu převážně stoupá a stoupá docela výrazně, v průměru kolem 7%, ale už je to spíše cesta zpevněná makadamem, i když místy je i tento makadam nezpevněný a tak musím dávat fakt pozor. Stejně jako loni musím vyzdvihnout práci pořadatelů, cesta je v rámci možností perfektně uklizená a i když je nakonec docela hodně defektů, víc toho pořadatelé asi udělat nemohli, snad tady ale někde nezůstaly ležet ty hrábě...
Nekonečné stoupání druhé části sektoru je narušené nejen třemi kratšími sjezdy, ale také třemi zatáčkami a hlavně ta poslední je docela ostrá, stejně jako makadam v ní, ale i tady se o opatrnosti nedá mluvit, tempo je vysoké a za 8 minut a 12 sekund máme první Svatební za sebou, průměrnou rychlostí 31,3 km/h.
Jen pro zajímavost uvedu, že loni jsme jeli tento sektor nejrychleji za 7:58 ve druhém kole a nejvyšší maximálku jsem naměřil ve čtvrtém - 59,4 km/h, ale to bylo za sucha. Dnes jsme tedy hned v prvním kole pokořily druhý nejrychlejší průjezd v obou ročnících a nejrychleji jsme letos jeli ve třetím kole - 54,4 km/h.
Ale dost statistik, zahnojení jak vepři najíždíme na asfalt, ale odpočívat se nebude, před námi je téměř kilometr dlouhý zabiják v podobě výjezdu na Bunč. Jak už jsem si říkal, že nakonec si ten ščágr přece jen nějaké ponaučení z loňska odnesl a až na první výjezd Kuly už tak neblbne, tady opět vyráží a všem ujíždí, jo vrchař on je excelentní, ale vlastně i běžec a kdoví co všechno, jeho manželky se raději ptát nebudu :).
Takže nám dělá pápá a nikomu to moc nevadí, sám toho v této fázi závodu stejně moc neudělá. I tak se na Bunči docela šklebíme a Rui Senior nás na křižovatce za mohutného povzbuzování Dalibosse posílá zpět směr Svatební cesta.
Silnice sice ještě chvíli stoupá, pak už ale proletíme klikatým sjezdem a než znovu ochutnáme směs kůry a hlíny, dojíždíme ščágra a jsme pohromadě. Skupina ale značně prořídla, je nás asi deset a jen tři z kategorie A, chybí Petr Oravec, který v prvním průjezdu Svatební cesty dost couval balíkem a asi někde odpadl. Chybí i David Babiánek a to jsem mu slíbil, že ho natočím na kameru, jak dře na špici, no tak to už asi nestihnu.
Takže opět letíme Svatební cestou, manželka žádná, jen samí nadržení borci, i tak si to ale opět užívám, oproti loňsku je to prostě zase jiné, tohle jen tak nezažiješ a bahno mi ani za dob, kdy jsem mnohem víc jezdil i na tlustých gumách nevadilo, jen z mého zadního kola se při největších pastorcích ozývají prapodivné zvuky a tak raději častěji řadím malou placku.
Ano, čtete dobře, od druhého průjezdu svatební cesty dávám ve stoupání nejen na ní, ale i ve stoupání na Bunč malou placku, konečně jsem ji taky někdy přetáhl řetězem po zubech... Už ani ten Slavík není, co býval :).
I přes několik pokusů je i ve druhém sektoru na vše ještě brzo, všichni jedeme velmi dobře a starosti mi čím dál víc dělá nejen prochna, ale i Kuba Říman, oba jsou perfektní vrchaři a tak je mi jasné, že to bude ještě tvrdý souboj, ale stát se může cokoli.
Ve druhém výjezdu ze Svatební cesty si dává požadavek na plný bidon Jiřina, u cesty totiž stojí naše týmové auto a staříci, kteří už mají závodění za sebou a vedli si skvěle, Pepa Slezák vyhrál v kat. E následován Láďou Pelcem a Ivo dojel druhý v Déčku, když vyměkl na blátíčku a nechal si odjet Staňu Prokeše, i tak jsou to ale borci a hlavně jim závidím, že už to mají úspěšně za sebou. Ovšem teď docela selhali, zcela nepřipraveni nesplnili Jiříčkovo přání a tak sotva se vyšklebíme na Bunč, musím ho nadojit ze svého.
Opět letíme dolů na začátek třetího sektoru, žakyn mi jen tak mimochodem pošeptá, že má dnes nohy jako Pantani, závodí se i ve sjezdu a začíná přituhovat, na Svatební cestě často míjíme pomalejší jezdce o kolo a zahlédnu i Honzu Chudého, který hledá buď nějakou část sedlovky, nebo lysohlávky či jiné volně dostupné zdroje radioaktivity.
Trochu ho lituji, obhajoval loňské vítězství v kat. C a letos jel také skvěle, ale ne vždy to vyjde. Také si sotva stíhám všímat cedulí s označením vybraných úseků na Svatební cestě, tak snad si to alespoň ti pomalejší přečetli a pomohlo jim označení lepší stopy.
I náš balík už docela jede a bolí to čím dál víc, ale na asfalt vyjíždíme opět pohromadě, Jiřík dostává do ručky svůj vytoužený bidon, ale útočí žakyn se ščágrem a všichni máme co dělat, aby jsme jim stačili, jakože někteří nestačí a asi tady zaplakal i Staňa Špiler, měl by se dát na hodinovky :).
Ale s ním zaplakal i Jiřina, kterého asi trochu přibrzdila váha plného bidonu a tak když proletíme potřetí okolo Bunče a míříme vstříc poslední Svatební cestě, kluci mi trochu vyčítají, že nechci střídat, ale Jiřina není daleko a přece se nebudu podílet na jeho popravě, už tak jsem si loni dost vyslechl.
Takže skupinu trochu přibržďuji a když se blížíme k nájezdu na poslední blátivou štaci, najíždím na špici a řádně do zatáčky přibrzdím, aby Jiřina dolepil poslední metry ztráty a to se mu také daří. V balíku jen zašumí: "no tak už je tady, jedeme..." a tak teda jedeme.
Naposledy děláme vrásky do bahna, vyletíme stoupání, ve kterém naposledy vyrýpneme pár kamenů frakce 32-63 mm, bez povšimnutí mineme i základní kámen Svatební cesty s popisem jejího vzniku a před námi je i poslední výjezd na Bunč.
Mám z něj docela obavy, tohle je velmi dobrá chvíle totálně rozm*dat naši skupinu a přesně to se děje, tvrdě útočí žakyn se ščágrem a vydržet s nimi až na Bunč bylo pro mne neskutečné utrpení, sotva jsem vedle sebe vnímal vozidlo ředitelství závodu a z okýnka trčící kameru, jestli tyhle záběry použijí do videa ze závodu, nechci se tam raději vidět, totálně zaprasený od bahna s výrazem sériového vraha, který právě rukama i ksichtem zahrabal další mrtvolu...
Odpadá prochna, problémy má i Tom Strnka, naopak zuby nehty se drží Jiřina, Kuba Říman a to je vše. Sáhl jsem si opravdu hluboko do morálních zásob, ale nezlomil jsem se a jsme naposledy na Bunči, křičí Rui Senior, křičí i Daliboss, ale v uších slyším jen bušení srdce a průvan v plicích.
Ale jsme nahoře a čeká nás nejen návrat do Kostelan, ale ještě i poslední okruh, stejný jako dva zaváděcí. Spolupráce trochu vázne, potřebuji si oklepnout a moc se nikam neženu, postupně ale přece jen roztáčíme kolotoč, nabíráme Milana Sedláře, který jede osamoceně vstříc cíli v kat. C a má o jeden zářez ve Svatební cestě méně než my, sjíždíme přes Zlámanku a do Lubné dá se říct spolupracujeme.
Najíždíme do stoupání do Vrbky a říkám si, že tady to bude strašně bolet, ale jedeme nějak moc poklidně, ani se mi tomu nechce věřit. Ve Vrbce točíme ostře doprava, najíždím tam z prvního fleku a za mnou Jiřina, který mi říká, ať jedu, že mi to odpojí. Chvilku sice váhám, ale nakonec přece jen vyrážím a vytvářím si slušný náskok.
Sil už sice moc nezbývá, ale dlužím to Jirkovi z loňska, kdy on pracoval na mně a tak se snažím vydržet co nejdéle, ale když už mne hlavně Petr Šťastný a Kuba Říman postupně dotahují, povoluji tah, abych se alespoň trochu vydýchal a byl připraven reagovat na další útoky, třeba bude Jiřík při chuti. Ale nic se neděje, pořád mám malý náskok a tak vyrážím znova, ale jen na začátek lesa, abych kluky co nejvíc unavil a byl v blížících se brdcích použitelný.
Takže hned v prvním jsem pohlcen a je jasné, že teď už se pojede až na Kule, to je poslední místo, kde můžou ščágr s žakynem využít svých vrchařských kvalit, pochybuji, že si nás přivezou stejně jako loni až do spurtu.
A jak jsem předpokládal, tak se i stalo. Hned odspodu vyráží ščágr a za ním žakyn, jsou to tedy pořádné kule na Kule, chvíli se jim snažíme šklebit v háku, ale moc se nám to nedaří, odpadá Tom Strnka a i my je necháváme jet. Říkám si, že mi bude stačit hlídat si Kubu a on si určitě říká to samé, je to ta méně bolestivá metoda. Jede s námi i Jiřina a tak ve třech překonáme vrchol.
Jiřina trochu škemrá, ať mu pomůžu dojet zpět za těmi dvěma vepředu, ale samozřejmě si představuje, že prostě padnu na špici a těch sto metrů zalepím, abych pak totálně zkapal jako kapalný dusík v cisterně a do toho mě teda neudusí.
Takže spíše jen pokukujeme po sobě, překonáváme poslední brdek a jsme z lesa venku. S Jiřinou domlouvám taktiku, chci po něm, aby mi prostě rozjel spurt, jak nejrychleji umí a to on teda umí, klidně mne může i urvat, ale chci být na vrcholku před cílem první stůj co stůj, ne jak vloni, kdy mne překvapil nástup Toma Strnky.
Takže najíždím za Jiřinu a v úpatí kopce mu dávám povel, ale místo očekávaného výstřelu z děla, třeba jako na novoročce, přichází jen takové šlapání zelí vestoje, Jiřina prostě jak nejede o vítězství, tak jede na půl plynu a tak jdu v půlce kopce přes něj, Jířo díky za pomoc...
Dávám do toho poslední zbytky sil a nahoře jsem první, ve sjezdu ještě zrychluji a pod ramenem vidím, že mi Kuba Říman visí v háku. Zatáčka do cílové roviny je stejně bezpečná, jako když si to valíte nepřipoutaní na dálnici v protisměru, přesto tam oba vletíme na hraně pádu a je před námi asi 30 metrů cílové roviny. Kuba se sice v zatáčce namáčkne vedle mně, ale pak musí přibrzdit a trochu vycouvat.
Zakouslý do řídítek pumpuji ze svalů vše, co v nich zbylo, ale jak už to bývá, první pozice ve spurtu je dost nevýhodná, Kuba si tu druhou zkušeně pohlídal a těsně před cílem mne o půl kola předjíždí, takže stejně jako loni druhé místo o nějakou tu desetinku sekundy, ale nemyslím, že bych udělal cokoli špatně, prostě měl v závěru více sil a prohrát s někým o dvacet let mladším, kdo jezdí za českou reprezentaci není žádná ostuda. Chtěl jsem závodit s mladýma klukama, dobře mi tak :).
Takže dnes celkem za čtyři a v kategorii A za 2, ještě dlouho mi bude vrtat v hlavě, jestli jsem se neměl vymučit na maximum a jet na Kule s Pavlem a Petrem, ale to už je teď jedno. Závod jsem nakonec ujel za 2:27:21, což je jen o 12 sekund pomaleji, než v loňském roce. Celkově vyhrál Petr Šťastný, který se přece jen poučil z loňska a jel dnes velmi chytře, párkrát nám protáhl ksichty, otestoval si nás a je z toho zasloužené vítězství. Hodně silný byl i Pavel Žák, ale vyhrát může jen jeden.
Na závěr samozřejmě nechybělo vyhlášení vítězů a tombola, ještě jednou smekám přede všemi, kteří se v 10:00 postavili na start ve fakt mizerném počasí a hlavně před něžnými polovičkami v soutěži manželských párů, jestlipak byla tahle Svatební cesta stejně vášnivá, jako ta první??
Stejně tak velké díky všem pořadatelům a hlavně bráchovi, na teprve druhý ročník byl závod mnohem víc vymazlený než ten první, snad aby panička nezačala žárlit... Počasí sice nebylo zrovna nejlepší, ale já s tím neměl nejmenší problém, naopak jsem se na to bahno fakt těšil, i když zpočátku jsem z toho měl obavy.
No a na závěr se chci omluvit všem, na které jsem tady buď zapomněl, nebo jsem se jich nějak dotkl, vše je myšleno vtipem, je to čistě můj pohled na závod a s pohledem ostatních se může značně rozcházet, ale nikomu jej nevnucuji, klidně mi ten svůj napište do komentářů, jen prosím zkráceně, nesnáším články o padesáti stránkách... :).
Ještě co nejdříve sestříhám video, ale to bude v samotném vlogu tady na blogu, záběry vypadají docela dobře. Fotek sem na rozdíl od článku o Bíteši moc nedávám, to se pak ten posuvník vpravo při otevření stránky zmenší na dva milimetry a vy lemry líné to nechcete číst. A teď už úplně poslední díky všem, co dočetli ty bláboly až sem...
Cesta domů proti silnému větru mi dala docela zabrat, chvíli jsem se dával dohromady a hurá na noční...
Cesta domů proti silnému větru mi dala docela zabrat, chvíli jsem se dával dohromady a hurá na noční...
Na závěr odkaz na výsledky
Pobavilo :-D
OdpovědětVymazatZávod se jmenuje správně! Prach může mít dvě podoby: suchý nebo mokrý ��
OdpovědětVymazat