Včera jsem po trojčasovce na Kasárna dostal od Davida Babiánka pozvání na švih s Bikecentrem Olomouc, tak jsem si řekl, že provětrám dresy v cizí grupě. Moc jsem toho sice nenaspal, ale ráno se už zase oblékám do dresů, napouštím bidony a po půl deváté vyrážím na sraz do Přerova. Jedu přesně na devátou, předpokládám, že bez potíží překonám rozkopaný most před Moštěnicí, ale šeredně se pletu.
Borci jsou asi v časové tísni a pracují i v neděli, takže se jim tam nechci plést a musím po poli a překonat hlubokou příkopu. Cítím, jak se mi tretry zalepují blátem a když vylezu na asfalt, nezbývá než sednout a alespoň trochu tretry od mazlavého hnusu očistit. I tak mám pak problém nacvaknout tretry do pedálů, ale co nejde silou, jde ještě větší silou a tak můžu konečně pokračovat.
Do Přerova si tak dávám pořádnou časovku, na sraz přijíždím těsně po deváté a jsem na provozní teplotě. Celkem čumím, jaká grupa se sešla a je to pořádně našlapaná grupa. Samozřejmě nechybí David Babiánek a Tom Satke, ale také Michal Smolka, Pavel Grassle a spousta dalších, dokonce i Kuba Malina a Štěpán Nádvorník.
V momentě, kdy zaparkuji uprostřed balíku, tak značně poklesne průměrná hodnota vyleštěných strojů, stejně jako hodnota dresů, kraťasů a všech možných cyklo doplňků. Připadám si jako na módní přehlídce značek Rapha, Isadore, Castelli a dalších, stejně jako na přehlídce strojů Specialized.
Do očí mi háže prasátka vyleštěný řetěz Michala Smolky, lesklé lýtka Pavla Grassleho a tak raději vyrážíme, než se sesypu.
Jedeme směr Lipník nad Bečvou, je nás asi 30 a tak s tím mají někteří řidiči trochu problém, ale naštěstí se vše obejde bez větších problémů. V Týně nad Bečvou si trochu prodloužíme trať, když omylem posílám Davida a Toma do špatné odbočky, copak neví, kudy jet?? :) Následný klikatý sjezd roztáhne balík na stovky metrů, ale na stezce do Hranic už jsme zase pohromadě.
Před odbočkou na Rybáře je na špici stále Tom a David, někdo najede vedle nás a já rozumím, že máme jet rovně, tak na ně volám rovně, ale Kuba mi říká, že doleva, tak já fakt nevím :). Tom s Davidem pokračují rovně a kdyby na ně někdo nepískl, tak valí až do Hranic, potížisti...
Přes Drahotuše a Velkou jedeme do Olšovce, kde nás čeká první poměřování sil ve stoupání na Partutovice. Na špici jede dlouho David Babiánek a jsem rád, že jsem schovaný za ním, postupně se ale nohy dostávají do tempa a když po najetí do Partutovic David špici opouští, trochu přitvrdím muziku a balík řídne čím dál víc. Celé Partutovice makám na špici a je to pěkně dlouhá dědina, v závěru ale vyráží Smolíček Pacholíček Michalíček a já mu okamžitě padnu do háku, za mnou jede Pavel Grassle a pak už jen vítr a ticho...
Michal se dostal na wattovou křivku, kterou má již vyrýsovanou na displeji Garminu a docela to za ním bolí, včerejší Kasárna jsou prostě v nohách cítit, ale teď už nemůžu vystoupit a tak tiše trpím za ním. Nahoře si ještě párkrát nastoupíme, ale na křižovatce už jsme zase kamarádi a čekáme na ostatní. Trvá to docela dlouho, mohl bych napsat alespoň kousek tohoto článku, místo toho si ale dobře pokecáme a pak už jsou zase všechny korálky v jednom řetízku.
Sjezd do Oder je po krásném novém asfaltě, ale ještě před Odrami točíme doprava a čeká nás další stoupání, na Dobešov. Ani si nejsem jistý, jestli jsem tudy někdy jel, ale je to fakt pěkné stoupání s několika serpentinami. V Dobešově je nás zase jen pár a to se ani moc nejelo, tak na křižovatce opět dlouho čekáme, ale je sranda a tak to vůbec nevadí.
Před námi je sjezd do Oder, má být opravený stylem nastříkejte cestu tekutým asfaltem a zasypte drobným a pořádně ostrým kamením. Z počátku to vypadá docela dobře a říkám si, že už je to asi vyježděné a tak se můžeme kochat nádherným výhledem na Beskydy, ale záhy přichází úsek, který jen potvrzuje, že jsou zvěsti správné a naše galusky a pláště se poprvé zakusují do drobného kamení, kterého je na cestě místy snad několik centimetrů.
Naštěstí je to jen pár set metrů, klesání začíná nabírat na sklonu a už z dálky vidím, že to nejhorší nás teprve čeká. Silná vrstva kamínků se opět zakusuje do galusek, slyšíte, jak kamínky buší do spodní rámové trubky a nezbývá než doufat, že galusky vydrží. Pro jistotu jedu první na špici, nerad bych, aby mě někdo v jedné z mnoha serpentin sundal a přemýšlím nad smyslem téhle opravy, tohle je možné snad jen u nás, copak má tohle nějaký smysl??
Po dlouhých minutách strachu o galusky konečně sjíždím do Oder, postupně dojíždí další a další, ale David měl ve sjezdu defekt a tak opět dlouho čekáme. Slabší kousky jedou postupně nahoru, pak už konečně sjíždí i David a můžeme pokračovat. V půlce stoupání mi ale kluci hlásí, že mám defekt a za chvíli už to cítím i já, zadní ráfek začíná klepat o asfalt a tak zase zastavujeme.
Dva roky jsem nepotřeboval tmel do galusek a zrovna včera jsem půlku tmelu nalil Pepovi do jeho galusky po defektu, takže mi zbyla sotva půlka a navíc ta již zatuhlá. Přesto tam něco namáčknu, dofoukám a můžeme pokračovat.
Klukům mé tempo sice moc nechutná, ale za chvíli jsme konečně nahoře nad Veselím a tam už na nás čeká celá grupa. Opět trochu dofukuji a čeká nás sjezd z Veselí, jedeme proti trati letošního Mistrovství ČR amatérských cyklistů. Když ale v půlce Veselí vidím ceduli upozorňující na nebezpečí odletujícího kamení a smyku, říkám Tomovi Satkemu, že se mi ta cedule vůbec nelíbí.
A za chvíli už se to potvrzuje, cesta je polátaná asfaltem a zasypaná opět drobným kamením, naštěstí jen lokálně, ale i tak už mě to fakt sere. Opět sjíždím jako první a když přijíždím k ostré serpentině, která je pro jistotu kamením vysypaná celá, tak raději zastavuji a ostatní upozorňuji na nebezpečí smyku.
Pak už jsme konečně dole a v Bělotíně musím opět dofukovat zadní kolo, čeká na mně Tom a David, ale když to rychle dofouknu a padnu na špici, nejsou z toho zrovna šťastní. Tak je opět trochu poškádlím a tempo podržím až do té doby, než se opět dotáhneme zpět do balíku, ale rovnou jej celý předjedu a padnu na špici. Za chvíli za mnou dojede Tom a jeho vyčítavý pohled mně fakt rozesměje, tak se ho ptám, co by mi nejraději strčil do špic, tak prý můj ksicht :).
Po trase Olšovských okruhů sjíždíme zpět k dálnici a já už mám zase prázdné zadní kolo, v rychlém sjezdu raději cedím balíkem a ve Velké musím opět pumpovat, ale Radek Fojt mi dává druhý tmel a ten už konečně zabere, díky Radku... Sám si musím ale dojet zpět do balíku, který na mně čeká v Drahotuších. Po delších debatách jedeme přes Milenov a Podhoří do Loučky, v Milenově opět chvíli podržím tempo, poté převezme taktovku Michal Smolka a je nás zase jen pár.
V Loučce se dělíme na dvě skupiny, doprava jede ta na Olomouc a doleva na Lipník, po dlouhém loučení se přidávám k té doleva, i když bych si to ještě nejraději protáhl s ostatními, ale už musím domů. V Lipníku se loučím i s druhou skupinou a s Kubou jedeme směr Týn nad Bečvou.
Na konci Lipníka ale potkáváme jeho krásnou a milou Terezku a tak už dál pokračuji sám. Ještě se trochu ztrestám v tempu až do Přerova, pak to ještě podržím až k rozkopanému mostku, který můžu překonat přes betonový základ a nakonec si dávám i do kopce do Přestavlk, i když nohy už to moc neakceptují, nemají z čeho brát.
Po včerejšku to byl trochu krutý švih, ale neskutečně mně to bavilo, byla to super parta a určitě se s nimi zase rád svezu...
Borci jsou asi v časové tísni a pracují i v neděli, takže se jim tam nechci plést a musím po poli a překonat hlubokou příkopu. Cítím, jak se mi tretry zalepují blátem a když vylezu na asfalt, nezbývá než sednout a alespoň trochu tretry od mazlavého hnusu očistit. I tak mám pak problém nacvaknout tretry do pedálů, ale co nejde silou, jde ještě větší silou a tak můžu konečně pokračovat.
V momentě, kdy zaparkuji uprostřed balíku, tak značně poklesne průměrná hodnota vyleštěných strojů, stejně jako hodnota dresů, kraťasů a všech možných cyklo doplňků. Připadám si jako na módní přehlídce značek Rapha, Isadore, Castelli a dalších, stejně jako na přehlídce strojů Specialized.
Do očí mi háže prasátka vyleštěný řetěz Michala Smolky, lesklé lýtka Pavla Grassleho a tak raději vyrážíme, než se sesypu.
Jedeme směr Lipník nad Bečvou, je nás asi 30 a tak s tím mají někteří řidiči trochu problém, ale naštěstí se vše obejde bez větších problémů. V Týně nad Bečvou si trochu prodloužíme trať, když omylem posílám Davida a Toma do špatné odbočky, copak neví, kudy jet?? :) Následný klikatý sjezd roztáhne balík na stovky metrů, ale na stezce do Hranic už jsme zase pohromadě.
Před odbočkou na Rybáře je na špici stále Tom a David, někdo najede vedle nás a já rozumím, že máme jet rovně, tak na ně volám rovně, ale Kuba mi říká, že doleva, tak já fakt nevím :). Tom s Davidem pokračují rovně a kdyby na ně někdo nepískl, tak valí až do Hranic, potížisti...
Michal se dostal na wattovou křivku, kterou má již vyrýsovanou na displeji Garminu a docela to za ním bolí, včerejší Kasárna jsou prostě v nohách cítit, ale teď už nemůžu vystoupit a tak tiše trpím za ním. Nahoře si ještě párkrát nastoupíme, ale na křižovatce už jsme zase kamarádi a čekáme na ostatní. Trvá to docela dlouho, mohl bych napsat alespoň kousek tohoto článku, místo toho si ale dobře pokecáme a pak už jsou zase všechny korálky v jednom řetízku.
Sjezd do Oder je po krásném novém asfaltě, ale ještě před Odrami točíme doprava a čeká nás další stoupání, na Dobešov. Ani si nejsem jistý, jestli jsem tudy někdy jel, ale je to fakt pěkné stoupání s několika serpentinami. V Dobešově je nás zase jen pár a to se ani moc nejelo, tak na křižovatce opět dlouho čekáme, ale je sranda a tak to vůbec nevadí.
Naštěstí je to jen pár set metrů, klesání začíná nabírat na sklonu a už z dálky vidím, že to nejhorší nás teprve čeká. Silná vrstva kamínků se opět zakusuje do galusek, slyšíte, jak kamínky buší do spodní rámové trubky a nezbývá než doufat, že galusky vydrží. Pro jistotu jedu první na špici, nerad bych, aby mě někdo v jedné z mnoha serpentin sundal a přemýšlím nad smyslem téhle opravy, tohle je možné snad jen u nás, copak má tohle nějaký smysl??
Dva roky jsem nepotřeboval tmel do galusek a zrovna včera jsem půlku tmelu nalil Pepovi do jeho galusky po defektu, takže mi zbyla sotva půlka a navíc ta již zatuhlá. Přesto tam něco namáčknu, dofoukám a můžeme pokračovat.
A za chvíli už se to potvrzuje, cesta je polátaná asfaltem a zasypaná opět drobným kamením, naštěstí jen lokálně, ale i tak už mě to fakt sere. Opět sjíždím jako první a když přijíždím k ostré serpentině, která je pro jistotu kamením vysypaná celá, tak raději zastavuji a ostatní upozorňuji na nebezpečí smyku.
V Loučce se dělíme na dvě skupiny, doprava jede ta na Olomouc a doleva na Lipník, po dlouhém loučení se přidávám k té doleva, i když bych si to ještě nejraději protáhl s ostatními, ale už musím domů. V Lipníku se loučím i s druhou skupinou a s Kubou jedeme směr Týn nad Bečvou.
Na konci Lipníka ale potkáváme jeho krásnou a milou Terezku a tak už dál pokračuji sám. Ještě se trochu ztrestám v tempu až do Přerova, pak to ještě podržím až k rozkopanému mostku, který můžu překonat přes betonový základ a nakonec si dávám i do kopce do Přestavlk, i když nohy už to moc neakceptují, nemají z čeho brát.
Po včerejšku to byl trochu krutý švih, ale neskutečně mně to bavilo, byla to super parta a určitě se s nimi zase rád svezu...
Komentáře
Okomentovat