BlogBikeRide

Dnes z trochu jiného soudku, kdo mě trochu víc zná tak ví, že jsem malinko víc než je zdrávo postižený zemědělstvím a tak si občas odskočím poklidit kravičky na farmu do Vlkoše. No a teď jsem k tomu přidal i nějaké ty práce v rostlinné výrobě, dnes konkrétně orbu malého políčka na té naší velké Hané... Společnost mi dělal skvělý traktor New Holland T7.245 a paterák pluh s pořádně vyleštěnými radlicemi. Počasí sice nebylo zrovna ideální, ale za necelých 6 hodin byla půda na 5,5 hektaru velkém poli obrácena vzhůru nohama, pár racků si smlslo na hraboších, kteří na ně čuměli jak čerstvě vyoraný hraboš a nezmohli se na odpor... Nejhorší bylo potmě dojet zpět na farmu, s dlouhým pluhem za zády to na úzkých okreskách nebyla žádná sranda, samozřejmě jsem musel potkat i autobus... Ale vše dopadlo dobře, všechny stromy, značky, auta, cyklista i baráky zůstaly na svém místě, nakonec to podstatné přece uvidíte ve videu...

Po víkendových závodech koňských spřeženích jsem si dnes dal sice trochu delší, ale o to pohodovější regenerační švih... Jen mě trochu překvapilo, jak prudce se večer ochladilo...

Dnešní týmový trénink okořenil svou účastí Petr Vabroušek na svém triatlonovém speciálu Author a i když to zpočátku vypadalo, že si ho nikdo z balíku skoro ani nevšimne, pravda se ukázala při návratu zpět do Otrokovic proti silnému větru... Nejprve jsme se střídali na špici vedle něho a poté, co všem došly síly, tak už to za ním byla jedna dlouhá lajna trpících cyklistů...

Dnes jsem byl otestovat a doladit poslední detaily, které jsem včera na novém kole provedl a vše už je připraveno na zítřejší týmový švih, který si kluci určitě vychutnají :) Také jsem zařadil záběr, na kterém je vidět výhoda radaru, včas mě upozornil na rychle se zezadu blížící auto a když jsem viděl to v protisměru, včas jsem uhnul...

Jelikož už 18 let starý zimák Author pomalu dosluhuje, rozhodl jsem se poskládat si nový mučící nástroj účastníků společných tréninků týmu Force KCK Zlín. K tomu jsem použil rámový set FORCE Temperament, který před dvěma lety zaplakal při mém pádu na Grapech ve sjezdu z Hostýna. Rám jsem nechal již dříve odborně opravit a nalakovat originálním lakem, takže je jako z výroby. Rám jsem osadil novou sadou Campagnolo Centaur, zapletenými koly Campagnolo Calima a doplňky značky Force. První projížďka proběhla ve ztížených podmínkách, občasný déšť a silný vítr ale k tomuto období patří.

Předpověď sice nějaký ten déšť slibovala, ale snad budeme mít štěstí... Po drobném nákupu v KCK se loučím s Michalem a jedu vstříc temné obloze a temné mysli jednoho kamioňáka... Naštěstí jsem měl kam uhnout a tak jsem si to z radosti ze života o kousek protáhl, píchl a nechal se pořádně prohnat traktorem, stejně už jsem byl jako to čuně... Doma jsem to zase umyl a pověsil na hřebík, příště už na novém zimáku...

Včerejší darování krve se výrazně podepsalo na zásobování svalů palivem, takže jsem se ploužil tak, že mi i Jiřina pěkně protahoval ksicht... Hustá mlha mě i přesto zahnala do vrchů Hostýnských a bylo tam krásně, ta vůně lesa je nejlepší regenerace...

První týmový švih zimní přípravy, v silném protivětru jsem se nějak dopachtil do Zlína na sraz a v poklidném tempu jsme vyrazili směr Luhačovice a přes Hájenku zpět do Zlína. Tempo bylo opravdu poklidné, zatím není kam divočit... Při návratu domů jsem pod Hadovnou pozřel dvě jablíčka ležící v příkopě a docela přišly vhod :).

I přes zpočátku nevlídné a mlhavé počasí se nakonec babí léto ujalo nadvlády nad Hostýnskými vrchy a tak jsem si i kosti nahřáli. Zahřálo nás ale také stoupání přes Grapy na Hostýn, i když jsme se v něm doslova ploužili. Ve Fryštáku bylo na srazu plno a i když silničářů jen poskrovnu, malý balíček jsme přece jen vytvořili. Tak jako pokaždé, opět velmi vydařená akce...

Po dlouhém odpočinku po náročné sezóně jsem se vydal na noční jízdu s HC bike Zlín. Pohodovým tempem jsme se potloukali v lesích nad Zlínem, počasí bylo na říjen luxusní, stejně jako noční příroda a občasné výhledy do údolí... Necelé tři hodiny, necelých 50 km s převýšením necelých 1000 metrů, moc se mi to líbilo a příště jedu zase...

Tak a je to tady, poslední závod Slezského poháru roku 2019, Staříčská časovka s délkou 7,5km a mírným převýšením 35 metrů. I přes pozdní termín se na startu sešla kvalitní konkurence, ale zatím nikde nevidím Ondru Fierlu z týmu Forman Cinelli, se kterým soupeřím o celkové první místo v kat. A. Jednou si projedu trať a za otočkou potkávám jednoho ze závodníků, který při projíždění tratě píchl zadní kolo a jde pěšky do cíle. Ale má to ještě hodně daleko, tak mu nabízím svou pomoc a jedu pro mé náhradní zadní kolo. To mu na trať dovezu a půjčím mu ho samozřejmě i na závod, musíme si přece pomáhat, i když jsme soupeři... Pak se ještě chvíli rozjíždím na válcích a už stojím na startu. Vyrážím a hned od začátku jedu bomby, časovka je krátká a tak není na co čekat, od startu prostě musím jet naplno a postupně zrychlovat. Také si musím dávat pozor na díry, které občas na trati zavazí. Po otočce mám v dáli před sebou Kristiána Škodu z týmu CK Continental a tak si jej vytyčuji jako cíl, peru

Třetí časovka ze Štiavniku dlouhá 6km s převýšením 415 metrů, průměrný sklon 7%. Výhodou je nový asfalt, nevýhodou plechové odvodňovací žlaby a poměrně prudký sklon. I přes únavu jsem se tady ale cítil nejlépe, ale už nebylo co zachraňovat... Na odbočce asi kilometr od startu spousta závodníků špatně odbočila a svést z trasy se nechal i náš Pepa Slezák, který si to ale včas uvědomil a stihl se ještě zařadit přede mne. I tak jsem měl ale co dělat, abych ho postupně dolepil. Přesto se mi zdálo, že se nohy konečně trochu rozjely a ždímal jsem z nich úplné maximum. Ovšem síly rychle ubývaly a nemohl jsem se dočkat, až to budu mít za sebou... Nakonec je z toho opět mizerné 6. místo v kat. A a v celkovém pořadí po všech třech etapách 7. místo se ztrátou hrozivých 6,5 minuty na slovenského vítěze Tomáše Kojtala. Zbývá poslední závod a to Staříčská časovka, která se jede za týden a pokusím se v ní ještě vybojovat co nejlepší výsledek, který nutně potřebuji k boji o celkové pořadí ve Slezsk

Druhá časovka a to ze strany od Velkých Karlovic nemá nic pozitivního, snad jen vzdálenost, která je sice nejkratší ze všech tří, ale o to prudší je sklon. Ten je navíc ještě umocněn nekvalitním povrchem, který v závěru nejde ani povrchem nazvat, je to spíše tankodrom. Výkon je stále mizerný, únava se sčítá a trápení pokračuje... Po startu se vždy přiblížím Ivovi a Davidovi, ale jakmile se tihle dva spojí, začnou spolu soupeřit a pomalu mi ujíždí... Takže se trápím jaksepatří sám a snažím se ze sebe vyždímat maximum. Asfalt je tady opravdu špatný a pod loukami na Kasárnách už asfalt chybí úplně, nezbývá než doufat, že netrefím nějaký větší kámen, který by mi vyprázdnil galusku... Výsledný čas 17:11 je fakt tragický, stačí opět na 7. místo v kategorii A...

Předposlední závod Slezského poháru a rovnou jeden z nejtěžších, trojčasovka na Kasárna je prostě svým způsobem unikátní závod, jet v jeden den tři časovky do kopce a ještě k tomu do takového kopce... Navíc podzimní počasí není ve výšce okolo 1 000 metrů nad mořem ideální pro cyklisty, takže když sjíždím z vrcholu Kasáren na první start do Makova, třepu se tak, že málem neudržím kolo na silnici... Poté několik pokusů o rozjetí se v místě startu a za chvíli již startuji, během chvíle si hlubokým dýcháním spálím prochladlou průdušnici a nejsem jediný... Únava z celé sezóny je znát, stejně jako únava z noční směny, kterou mám za sebou a tak je výsledný čas 16:55 dle očekávání docela mizerný, beru 7. místo v kat. A.