BlogBikeRide

Po sobotní oslavě druhých narozenin Adélky v neděli vyrážím v osm ráno odpočinutý a natěšený na sraz, ale hned za dveřmi mne nadšení tak trochu přechází. Zima totiž opět vládne pevnou rukou, je sice "jen" nějakých mínus pět stupňů, ale vlhkost vzduchu je vysoká, je to prostě taková ta syrová zima, co vám zaleze nejen pod oblečení, ale i pod nehty... V nížině pod námi sice nevidím nějakou inverzi, přesto ale raději jedu přes Holešov a Tečovice, v brdcích se alespoň trochu víc zahřeji. V Loukách potkávám na stezce Jiříka a hned je mi ještě tepleji, čím to bude?? :). Společně jedeme ke KCK, kde už zdálky vidíme svítit oranžovou přilbu a oranžovou přední vidlici, zbytek všeho je blankytně modrý a hned je nám jasné, kdo nás přijel potěšit a ztrestat... Je to skvělý biker a stejně tak skvělý občasný silničář ve službách týmu Alé Cycling, brněnský závoďák Petr Šťastný na svém modrém Treku a to je nejspíš naše jediné štěstí, že nepřijel na silničním kole. Docela dlouho

Je neděle ráno, po noční směně vyrážím na sraz ke KCK, dnes u nás alespoň oproti včerejšku svítí slunce. Když ale vyjíždím z Přestavlk, tak vidím, že v nížinách nic nevidím, opět jsou zahalené do husté inverze. Takže neodbočuji na Říkovice, ale pokračuji na Holešov. Ten je sice také v zajetí inverze a mrazu, ale hned za Zahnašovicemi z ní opět díky malým brdkům vyjíždím a už je dobře, slunce opět hřeje, přesto jsou některá místa ve stínu lehce namrzlá a musím dávat pozor.  Na srazu už je docela živo, obvyklou sestavu doplňuje Jarda Marek a Tom Strnka, kteří budou mít na starosti výkon naší skupiny, ale přijela i Lucka Skřivánková a ta si vezme na starosti krásu našeho balíku. My ostatní tam už jen zavazíme...  Trasu domlouváme směr Uherské Hradiště, přes Bzenec na Kyjov a zpět přes Koryčany a Zdounky. Vyrážíme, špici obsazují Jarda s Tomem a hned nás přesvědčují, že pověsti a záznamy na Stravě nelžou... Tempo je vysoké a vypadá to, že dnes budeme brzy doma. V Uherském

Ráno vyjíždím o pár minut později, ale jak se nakonec ukáže, byla to vlastně výhoda. Je totiž nejen hustá mlha, že se dala krájet přední galuskou na plátky jako Eidam, ale navíc je -4,5 stupně, takže mlha mi během chvíle přimrzá nejen na brýlích, ale vlastně úplně všude zepředu, na oblečení, na přilbě, na kole a taky na kameře.  Ale tím, že jsem vyjel později, tak musím trochu spěchat a díky domu je mi teplo, i když jsem oblečený jen do dvou vrstev + vesta na těle a jedny děravé čapáky na nohách, počítám totiž, že se po ustoupení mlhy značně oteplí. Zatím to sice moc nevypadá, ale nezbývá než šlapat dál a doufat... Když přijíždím k Otrokovicím, tak už přes mlhu vykukuje slunce a než sjedu do středu města, je mlha pryč, je to úplně jiný svět, ale to už jsem tady zažil vícekrát. Ke KCK i přesto přijíždím ještě s nánosy ledu na celém mém já i kole, ale než se všichni srazíme, námraza je téměř pryč. Vyjíždíme v šesti, obvyklou sestavu Já, Ivo, Michal, David Chovanec a Daliboss d

Máme čtvrtek ráno a já vyrážím na desátou do Zlína, máme tam domluvený sraz s Jiřinou a Davidem Chovancem, chceme si dnes před blížícím se víkendem trochu protáhnout držky. Předpověď slibuje pěkné teplé počasí, ale zatím je to teda nic moc, teplota kolem dvou stupňů a fouká severozápad. Jedu přes Holešov a kolem Hadovny a za chvíli už stoupám na Jižní Svahy, kluci mi jedou naproti a domlouváme trasu. Nějak se nemůžeme shodnout, kam pojedeme, nakonec teda volíme kompromis, s Davidem chceme jet trochu kopce a Jiřina chce na Brod, tak jedeme na Želechovice, přes kopec na Provodov a pak tedy na Uherský Brod. Jenže kopec na Provodov není jen tak ledajaký kopec, takže už tady přichází první protáhlé ksichty a samozřejmě odpadá Jiřina, tak na něj nahoře s Davidem čekáme. Já tedy upouštím tekutiny a pak nasazuji vestu, takže mi Jiřina s Davidem trochu poodjedou. Ve sjezdu se za nimi ale příliš neženu, i když vidím, jak se Jiřina na špici otáčí a drží co nejvyšší tempo, aby mi ztížil náv

Dnes jsem byl domluvený s Pavlem Žákem, ale nakonec jsem musel silnému větru vzdorovat sám, žakyn mi poslal omluvenku. Říkal jsem si, že se včerejší Vyškov osvědčil, co se týče stavu silnic a tak jsem se rozhodl, že se tam podívám i dnes. Za Žálkovicemi mne předjíždí traktor s krmným vozem, tak samozřejmě nepohrdnu svezením v háku, ale siláž zrovna moc chutně nevypadá. Myslel jsem, že to bude zpočátku spíše po větru, ale vítr se přes noc otočil na západní a postupně zesiloval, takže to bylo pořád proti a do Vyškova jsem přijel dost zmordovaný. Přesto jsem se nakonec rozhodl omrknout kopec na Zelenou Horu, o kterém mi včera vykládal právě žakyn, takže za Vyškovem projíždím Pustiměř a začínám stoupat. V létě by to mohl být pěkný kopec, ale dnes mi moc nechutná, za prvé je krytý posypem, který mi podrhává v blatnících a za druhé přece jen cítím únavu po dvou náročných trénincích z předchozích dní. Přesto se alespoň pokochám pěknými serpentinami a za nimi zjišťuji, že je to na vrchol j

Dnes se nebudu moc rozepisovat, většinu podstatného můžete vidět ve videu v článku nebo na Facebooku nebo na mém kanále na YouTube. Takže jen zkráceně, po druhé noční na druhý trénink, od rána je sice krásně, ale dost mrazivo a tak jsou kraje silnic lehce zledovatělé, ale většinou je to kryté solí. Zatím naštěstí nefouká tak jako včera a tak si to ještě u Otrokovic kousek natahuji, abych nebyl u KCK zbytečně brzo. Po deváté vyrážíme a jedeme směr Kvasice a Kroměříž, naproti nám jede Pavel Žák a tak jsem s ním domluvil tuhle trasu. Jak se po chvíli ukázalo, nebyl to úplně nejlepší nápad, protože cesta není ošetřena chemickým posypem a i když ji slunce už z větší části rozehřálo, před Kvasicemi nás čeká první zledovatělý úsek ve stínu stromů v délce asi 100 metrů. Naštěstí je to pořád rovně a tak jej bez potíží všichni zvládneme. Vjíždíme do Kvasic a před námi je esíčko, taktéž ve stínu a tak volám na ostatní, že to může být zledovatělé. Ale nevypadá to a za mnou i Michal volá, že

Po přečtení nadpisu už vám je asi jasné, jak to dnes opět probíhalo, ale tak už to prostě v KCK chodí, dlouho jsme se poslušně probíjeli silným větrem od jihu, který dal pořádně zabrat sněhové pokrývce a postupně rozmrazoval namrzlé krajnice, až jsme se totálně rozvěsili přes půlku Zlína. Ale postupně, ráno jsem přišel z noční směny, najedl se, nacpal na kolo všechna má záznamová zařízení, před odjezdem jsem si šel očistit zuby a při aplikaci mentolové zubní pasty na elektrický kartáček jsem byl tak šikovný, že mi poslední vlákna kartáčku katapultovaly do pravého oka kousek pasty. Teda řeknu vám, opravdu příjemné osvěžení, velmi se mi to zamlouvalo, až jsem pět minut běhal po domě jako Kevin v Sám doma a šílel blahem... Když mentolové následky odezněly, vyrazil jsem a jelikož mne tato aféra trochu zdržela, musel jsem dost přišlápnout. Silný jižní vítr se totiž hned od rána hlásil o slovo a bylo jasné, že bude postupně zesilovat. Na sraz ke KCK přijíždím v časovém limitu a za chvíl