Dnes se nebudu moc rozepisovat, většinu podstatného můžete vidět ve videu v článku nebo na Facebooku nebo na mém kanále na YouTube.
Takže jen zkráceně, po druhé noční na druhý trénink, od rána je sice krásně, ale dost mrazivo a tak jsou kraje silnic lehce zledovatělé, ale většinou je to kryté solí. Zatím naštěstí nefouká tak jako včera a tak si to ještě u Otrokovic kousek natahuji, abych nebyl u KCK zbytečně brzo.
Po deváté vyrážíme a jedeme směr Kvasice a Kroměříž, naproti nám jede Pavel Žák a tak jsem s ním domluvil tuhle trasu. Jak se po chvíli ukázalo, nebyl to úplně nejlepší nápad, protože cesta není ošetřena chemickým posypem a i když ji slunce už z větší části rozehřálo, před Kvasicemi nás čeká první zledovatělý úsek ve stínu stromů v délce asi 100 metrů. Naštěstí je to pořád rovně a tak jej bez potíží všichni zvládneme.
Vjíždíme do Kvasic a před námi je esíčko, taktéž ve stínu a tak volám na ostatní, že to může být zledovatělé. Ale nevypadá to a za mnou i Michal volá, že je to jen mokré, tak tam najíždíme rychlostí 30 km/h a už ležím, ani jsem nemrkl a se mnou Alena, která mi jela v háku. Druhá lajna jedoucí více ve středu měla štěstí, že byl led jen na kraji, ostatní za Alenou to zvládli na jedničku a poslali to rovně do vedlejší ulice.
Takže se zvedám a hned kontroluji nové čapáky Force Drift Plus, ve kterých mám nově dvě díry, jednu na koleni a druhou na boku. Trochu se vztekám, že si ani nevšimnu, že se aktivovala detekce nehody a Garmin odeslal sms, že se něco stalo, tak jsem si zase ověřil, že to funguje spolehlivě.
Alena je naštěstí taky v pořádku a tak po chvíli pokračujeme, další námraza nás ještě čeká ve sjezdu od Kapličky, ale už jedeme opatrně a bez pádu.
Pak už jsou silnice víceméně jen mokré nebo postupně vysychají, u Popůvek potkáváme Žakyna a přidal se k nám i Milan Štípala z V+P Chropyně, což zjišťuji až právě tady. Vítr postupně zesiluje, ale poctivě točíme špici, i když je vidět, že většina je unavená po sobotním náročném závěru dlouhého tréninku, kdy jsme si nastupovali přes celý Zlín.
Konečně dojíždíme do Vyškova, máme za sebou už první malé škádlení, ale jsme pohromadě a po větru jedeme směr Prostějov. Je to tady pořád nahoru a dolů a kompaktnost balíku je pryč, Milan ztrestal Davida Chovance, který už prostě nemohl akceptovat jeho tempo a balík se neustále přesýpá.
V Brodku u Prostějova odbočujeme doprava na Němčice na Hané, Měrovice a Kojetín. Tady už je to spíše silný boční vítr a v balíku zavládl klid zbraní, na špici jsem nejčastěji já s Milanem a Žakynem, ostatním se na špici moc nechce, ale každý dělá, co může.
V Kojetíně zastavujeme u obchodu a probíhá občerstvení, zatímco Ivo pečlivě drhne papírem své kola, což samozřejmě chápeme, to má přednost... Dál pak jedeme na Chropyň a za ní začíná přesně to, co jsem očekával. Fouká silný boční vítr od jihu a začíná se opět závodit.
Vše spouští Ivo, který ze špice ujíždí jako první a pak už je to opět jeden nástup za druhým, nejaktivnější je právě on a Jiřina, kteří od Vyškova odpočívali pěkně v háčku. Ovšem právě Jiřík v závěru zaplakal nejvíc, když jeho nástup pokryl Milan a ještě mu nastoupil tak, že to Jiřík nemohl akceptovat.
Z Hulína už je to přímo proti, poslední náboje byly vystříleny a tak musím točit špici jen s Milanem, ostatní tiše trpí v háku, ale moc schovat se nedá, vítr je hrozně silný a proměnlivý. V brdku před Tlumačovem ještě nastupuje David Chovanec, pokrývá ho Jiřina a Dušan, ale ve sjezdu je stejně zase dojedu a to bylo skoro vše.
V Tlumačově se odpojuje Dušan s Milanem, který mi dnes hodně pomohl a jel neskutečně, díky!! Pak už celý vláček dovážím až do Otrokovic, kde si ještě z posledních sil zaspurtuji s Jiřinou na ceduli, ale opět je to tak těsné, že se oba radujeme z vítězství, takže nejspíš remíza.
Dál už je nechávám napospas osudu a silnému větru, který po otočení nabírám do zad a peláším domů. V závěru už toho mám dost, stejně jako paměťová karta v kameře, která vyčerpala svou kapacitu a ve stoupání od Říkovic vypíná záznam. Já mám svou kapacitu také vyčerpanou a tak se naposledy rvu se silným větrem, který mi celé stoupání pěkně znepříjemní, ale tohle už jsem tady zažil tolikrát...
Jako vždy velmi pěkný trénink, škoda zbytečného pádu, kdy jsem prostě špatně odhadl situaci, nepřizpůsobil svou jízdu stavu a povaze vozovky a trest přišel ihned, ještě jsme s Michalem před Kvasicemi vtipkovali, že se dnešní jízda bude jmenovat "Tak jsem to letos podruhé položil" a ona se tak fakt jmenuje...
Takže jen zkráceně, po druhé noční na druhý trénink, od rána je sice krásně, ale dost mrazivo a tak jsou kraje silnic lehce zledovatělé, ale většinou je to kryté solí. Zatím naštěstí nefouká tak jako včera a tak si to ještě u Otrokovic kousek natahuji, abych nebyl u KCK zbytečně brzo.
Takže se zvedám a hned kontroluji nové čapáky Force Drift Plus, ve kterých mám nově dvě díry, jednu na koleni a druhou na boku. Trochu se vztekám, že si ani nevšimnu, že se aktivovala detekce nehody a Garmin odeslal sms, že se něco stalo, tak jsem si zase ověřil, že to funguje spolehlivě.
Alena je naštěstí taky v pořádku a tak po chvíli pokračujeme, další námraza nás ještě čeká ve sjezdu od Kapličky, ale už jedeme opatrně a bez pádu.
Pak už jsou silnice víceméně jen mokré nebo postupně vysychají, u Popůvek potkáváme Žakyna a přidal se k nám i Milan Štípala z V+P Chropyně, což zjišťuji až právě tady. Vítr postupně zesiluje, ale poctivě točíme špici, i když je vidět, že většina je unavená po sobotním náročném závěru dlouhého tréninku, kdy jsme si nastupovali přes celý Zlín.
Konečně dojíždíme do Vyškova, máme za sebou už první malé škádlení, ale jsme pohromadě a po větru jedeme směr Prostějov. Je to tady pořád nahoru a dolů a kompaktnost balíku je pryč, Milan ztrestal Davida Chovance, který už prostě nemohl akceptovat jeho tempo a balík se neustále přesýpá.
V Brodku u Prostějova odbočujeme doprava na Němčice na Hané, Měrovice a Kojetín. Tady už je to spíše silný boční vítr a v balíku zavládl klid zbraní, na špici jsem nejčastěji já s Milanem a Žakynem, ostatním se na špici moc nechce, ale každý dělá, co může.
Vše spouští Ivo, který ze špice ujíždí jako první a pak už je to opět jeden nástup za druhým, nejaktivnější je právě on a Jiřina, kteří od Vyškova odpočívali pěkně v háčku. Ovšem právě Jiřík v závěru zaplakal nejvíc, když jeho nástup pokryl Milan a ještě mu nastoupil tak, že to Jiřík nemohl akceptovat.
Z Hulína už je to přímo proti, poslední náboje byly vystříleny a tak musím točit špici jen s Milanem, ostatní tiše trpí v háku, ale moc schovat se nedá, vítr je hrozně silný a proměnlivý. V brdku před Tlumačovem ještě nastupuje David Chovanec, pokrývá ho Jiřina a Dušan, ale ve sjezdu je stejně zase dojedu a to bylo skoro vše.
V Tlumačově se odpojuje Dušan s Milanem, který mi dnes hodně pomohl a jel neskutečně, díky!! Pak už celý vláček dovážím až do Otrokovic, kde si ještě z posledních sil zaspurtuji s Jiřinou na ceduli, ale opět je to tak těsné, že se oba radujeme z vítězství, takže nejspíš remíza.
Dál už je nechávám napospas osudu a silnému větru, který po otočení nabírám do zad a peláším domů. V závěru už toho mám dost, stejně jako paměťová karta v kameře, která vyčerpala svou kapacitu a ve stoupání od Říkovic vypíná záznam. Já mám svou kapacitu také vyčerpanou a tak se naposledy rvu se silným větrem, který mi celé stoupání pěkně znepříjemní, ale tohle už jsem tady zažil tolikrát...
Komentáře
Okomentovat