BlogBikeRide

Na dnešní den slibuje předpověď krásné počasí a ještě v 06:00 to tak i vypadalo, ale postupně se na náš dvůr vkrádá mlha a teplota rapidně klesá. Než se nasnídám a připravím, jsou jen 3 stupně a po slunci ani památky. Na e-mail mi přišel odkaz, že už Dušan vyjel a můžu sledovat jeho trasu online, takže vím, že mi jede naproti. Nemám z toho úplně radost, protože budu muset jet nížinou přes Břest, ale co se dá dělat. Před osmou tedy vyrážím a dnes poprvé vezu kameru připevněnou na lyžinách sedla, takže bude natáčet, co se děje za mnou. Neustálé záběry prázdné cesty přede mnou už jsou trochu fádní... Jedu v krátkých dresech doplněných o návleky na ruce a nohy + vestu, po vyjetí to není žádná výhra, ale spoléhám na to, že se zahřeji a že se postupně mlha rozpustí. Dušana můžu díky funkci Group Track sledovat i na Garminu, takže uzpůsobuji tempo tak, aby jsme se potkali v Břestu přímo na křižovatce a daří se mi to úplně přesně, společně pak pokračujeme do Hulína a odbočujeme z hlavní

Po těžkém pondělním tréninku na Hostýně jsem si na dnešní den naplánoval rovinatý švih na té naší Hané, ale nohy byly při chuti, tak proč jim bránit. U Kojetína jsem naložil do háku Žakyna a kdyby jsme poté, co jsme doslova proletěli Hanou od Prostějova po Přerov, nezastavili v Zářičí na doplnění bidonů, ani by jsme si moc nepokecali... V Kroměříži jsem ho zase z háku vyložil a pokračoval dál, ale silný vítr mi začal dělat starosti, tak jsem to u Kvasic stočil k domovu, ale vybral jsem si tu těžší variantu a to přes brdky mezi Kvasicemi, Kroměříží a Kojetínem. Vítr byl tak silný, že jsem často musel dřít i z kopce, ale už sem to podržel a domů přijíždím s průměrem 35 km/h...

Po víkendu stráveném v práci jsem se odpočinutý vydal na trénink vytrvalosti v kopcích, jako první jsem se rozhodl zařadit nejdelší stoupání v Hostýnkách a to na Hostýn. Jenže při výjezdu vidím, že je odbočka na Grapy zavřená, takže je rozhodnuto, budu trénovat jen na Hostýně... Neplánoval jsem, kolikrát to bude, spíš podle pocitů a ty byly celkem dobré, ale když jsem počtvrté sjížděl dolů, naráz mi ztuhly nohy a tak bylo jasné, že pátý výjezd bude poslední. Nakonec jsem dal všechny výjezdy v rozmezí 24 sekund, nejrychlejší byl čtvrtý časem 19:17, nejpomalejší první časem 19:41. Porovnáno v segmentu Hostýn full climb, což je 5,74 km s převýšením 393 metrů.

Když mě ráno Tom Strnka pozval na švih, nejprve jsem se sesypal, ale rozhodl jsem se vyjet na jedničce a to mi dost pomohlo, navíc Tom byl dnes docela hodný, šetřil se na víkend. Kdo nás ale nešetřil, byl silný vítr a tak jsem po odpojení Toma jel ze Zlína přes Hostýnky, abych se schoval v lesích a to taky dost pomohlo...

Dnes to dlouho vypadalo, že snad ani nevyjedu, jeden mrak se hnal za druhým a zmoknout se mi fakt nechtělo. Ale nakonec vyrážím, vyšlápnu si ze Zdounek na Bunč a díky tomu si můžete prohlédnout to nejlepší z úseku mezi koncem a začátkem Svatební cesty. Že nevíte, o čem to melu?? Přece o závodu Prachem Svatební cesty , který se jede za měsíc a ve kterém si můžete vyzkoušet, jak se cítí profíci např. při závodě  Strade Bianche . Sotva ale s Dušanem opustíme lesy Chřibů, vidíme obrovský mrak, který nám letí na záda a tak se rozdělujeme, každý si jedeme po svém a sám mám nakonec co dělat, abych nezmokl...

Ne vždy můžu psát články a stříhat video, oboje je časově náročné a stejně by vás to neustálé čtení nudilo (pokud vás už ovšem nenudí), takže jsem se rozhodl založit rubriku Vlog neboli videoblog. Budete si moct přečíst jen krátký popis švihu a zhlédnout video, ve kterém bude to nejdůležitější, co se během švihu stalo... Takže ten s číslem jedna: Mezi nočními se mi nikam příliš nechce, nakonec se ale domlouvám s Jiřinou a jedu na drobný nákup do KCK pro nový představec na jedničku, stávající  Force Team Light  jsem se rozhodl prodloužit o 2cm na délku 11cm. Pak doprovázím Jiřinu na Jižní svahy a dáváme si vložku na zdokonalení technických dovedností. Nakonec to nedopadne úplně podle představ, ne vždy se zadaří... Pak už jedu sám domů, celý švih jsem objel na lačno a tak se těším, až otevřu ledničku a celý její obsah nahrnu do žaludku...

Dnes jsem se opět vydal trénovat do našich krásných Hostýnských vrchů, za prvé jsem se tam schoval před silným větrem, který dnes foukal od západu a za druhé kopců přece není nikdy dost... Od rána bylo poměrně krásné, i když chladné počasí, ale postupně se mělo zatáhnout a začít pršet, takže jsem to dnes trochu zkrátil, i tak jsem toho měl v závěru až až... Dnes vás nebudu nudit psaním o tom, jak jsem šlapal a šlapal a šlapal, ale můžete mrknout na video, kde je vše podstatné:

Na dnešek rosničky připravily zalévání osetých polí, takže ostrojím zimáka, oblékám bundu  Force Drift Rain  a před osmou raději s předstihem vyrážím, má foukat od jihu a nechci se hnát proti větru. Zatažená obloha nad teplejší polokoulí nevěstí nic dobrého a je jasné, že se rosničky nepletou... Naštěstí ještě nefouká tak silně, takže v Hulíně odbočuji na Chrášťany a poté jedu kolem trati do Tlumačova. Vyhnu se tak alespoň hlavní cestě, i když v neděli ráno je provoz celkem slabý... Z Tlumačova jedu kolem dálnice a zahřívám svaly ve stoupání k ranči Buňov. Mraky se sice postupně blíží, ale zatím jsou milosrdné. Od ranče sjíždím do Sazovic a po stezce kolem Dřevnice jedu ke KCK. Tady už stojí Daliboss, David Chovanec, přijel i Pavel Mrázek a Adam Formánek, jako poslední přijíždí Ivo a i když dnes čekáme celkem dlouho, je to vše. Trasu vzhledem k předpovědi volíme směr Kvasice a Kroměříž, nechceme zajíždět daleko a dál se uvidí podle situace. Najíždíme tedy na stezku kole

Dnes jsme měli v plánu vytrvalostní švih, včera jsme se totiž s Žakynem a Jiřinou 4x ztrestali na Hadovně, kdy nás v prvním výjezdu trestal Jiřina, který byl jako vyměněný a s Pavlem jsme měli co dělat, aby jsme mu stačili. Při druhém výjezdu si ale Jiřík vystoupil, Pavel si jel svých 280 wattů a já za ním trpěl v háku, ale Jiřina se nakonec nenechal zahanbit a jel asi o minutu pomaleji než my, takže se vyloženě neflákal. Ve třetím výjezdu to byl opět převážně Pavel, který se svým SystemSix od Cannondalu určoval tempo a opět to bylo jeho 280 wattů, které nám dávaly pořádně zabrat, na našich zimácích jsme přece jen museli wattit o něco víc, než on... Když jsme to ale jeli počtvrté, často kraloval Jiřina a pořádně nám zase protahoval ksichty, hlavně já už toho měl docela dost, přesto jsem pokryl každý jeho nástup, který kazil Žakynovi stabilní tempo, ale i počtvrté jsem je chtěl na vrcholu ztrestat a tak jsem chtěl dát velkou a zaspurtovat, ale nějak se mi sekl řetěz na malém převod