Na dnešní den slibuje předpověď krásné počasí a ještě v 06:00 to tak i vypadalo, ale postupně se na náš dvůr vkrádá mlha a teplota rapidně klesá. Než se nasnídám a připravím, jsou jen 3 stupně a po slunci ani památky. Na e-mail mi přišel odkaz, že už Dušan vyjel a můžu sledovat jeho trasu online, takže vím, že mi jede naproti. Nemám z toho úplně radost, protože budu muset jet nížinou přes Břest, ale co se dá dělat.
Dušana můžu díky funkci Group Track sledovat i na Garminu, takže uzpůsobuji tempo tak, aby jsme se potkali v Břestu přímo na křižovatce a daří se mi to úplně přesně, společně pak pokračujeme do Hulína a odbočujeme z hlavní na Chrášťany.
Přijíždíme na sraz ke KCK, mlha částečně ustoupila a tak domlouváme trasu přes brdky v okolí Bohuslavic u Zlína a Provodova, dál pak pojedeme na Troják a Tesák a mělo by to vyjít, že bych mohl být na oběd doma.
Před osmou tedy vyrážím a dnes poprvé vezu kameru připevněnou na lyžinách sedla, takže bude natáčet, co se děje za mnou. Neustálé záběry prázdné cesty přede mnou už jsou trochu fádní... Jedu v krátkých dresech doplněných o návleky na ruce a nohy + vestu, po vyjetí to není žádná výhra, ale spoléhám na to, že se zahřeji a že se postupně mlha rozpustí.
Dál jedeme přes Kurovice do Míškovic, doufal jsem, že ve zdejších brdcích mlha nebude, ale dnes je mlha fakt nezmar a nechce se jen tak vzdát. Když pak vyjíždíme z Mysločovic a máme nějaký ten čas navíc, rozhodnu se, že si dáme na zahřátí kopec do Hostišové.
Hned odspodu zakládám tempo a Dušan trpí v háku, ale vydrží až na vrchol a nakonec z toho má KOM, najížděl totiž do kopce trochu později a má tak k dobru dvě vteřinky. Nahoře už přes mlhu alespoň trochu prosvítá slunce a hned je trochu líp, i když oddychujeme jak koně po Velké Pardubické...
Vyrážíme tedy, mne a Dušana doplnil Jiřina, Ivo, David Chovanec s Davidem Štíchou a přijel i Rudy Janoš. Kolem hradu v Malenovicích stoupáme na Salaš a hned začíná první dělení, na velkou lámu prudké stoupání a jako jediný to akceptuje Dušan, ale než dojedu na vrchol, jsem sám. Postupně se sjíždíme a prudkým sjezdem s dvěma ostrými zatáčkami klesáme do Bohuslavic.
Po projetí křižovatky si udržuje malý náskok, který získal díky riskantnímu předjíždění náklaďáku ve sjezdu Jiřina, ale stejný náklaďák nás pak velmi rychle doveze na jeho záda a nemá šanci zahákovat. Sice pak s Dušanem zpomalujeme a čekáme na ostatní, Jiřina ale opět hraje své hry a odpadá Ivovi z háku.
Takže na kopci opět čekáme a poté v Doubravách odbočujeme na Provodov. Hned odspodu opět útočí Jiřina a chvíli mám co dělat, abych ho dorovnal, snaží se i Dušan a David. Tak se to opakuje ještě několikrát a tak je čekání na ty, kteří se toho neúčastní, čím dál delší a delší...
Z Provodova do Želechovic se ale postupně sjíždíme a před námi je stoupání na Hvozdnou. V kopci sice máme nějaké ztráty, ale jsme víceméně pohromadě a útok Jiřiny přichází až těsně před vrcholem, respektive před nejprudší částí stoupání. Jsem ale připraven a Jiřina je popraven. Čekáme, čekáme a čekáme a pak už můžeme pokračovat, sjíždíme do Ostraty a stoupáme nad Kašavu. Jiřina si vyloktuje průjezd naším mini balíkem, ale stejně mu to nepomůže a další prémie je má, nic s tím nenadělá ani Dušan, ani Ivo, který se konečně trochu probouzí a bere třetí místo.
Přes Chaloupky sjíždíme do Kašavy, kde padnu na špici a letíme směr Troják. Vytáhnu celý vláček přes všechny brdky na rovinku pod Jaroňovou, kde se na chvíli zařadím téměř na konec balíku, Dušan mi zdvořile uvolňuje místo před ním, je to prostě gentleman.
Ale mám v plánu se jen párkrát nadechnout a za chvilku vyrážím do úniku, pod ramenem sleduji, že se nikdo snad ani nesnaží mne zahákovat, okamžitě mám velký náskok, ale podržím to nejen na vrchol Jaroňové, ale nakonec až na Troják a je z toho KOM na úseku Kašava - Jaroňová.
Na Trojáku opět dlouho čekáme, Jiřina si fotí svého letňáka - žabáka a tak jej musím trochu popohnat, začíná mne totiž od neustálého čekání tlačit čas. Takže ve stoupání na Tesák opět táhnu vláček a očekávám další nástupy, ale dlouho se nikomu do akce nechce, až v poslední zatáčce vyráží Jiřina a za ním David a Dušan.
Chvíli si říkám, že je nechám jet, ale stejně mi to nedá a vyrážím za nimi, Dušana s Davidem slupnu jako nic a Jiřina už se přede mnou raduje z vítězství, ale cedule Tesák není vrcholová prémie, ale Jiřinovi se to hodí, je to totiž blíž a ví, že už ho nestihnu dojet. Já ale jedu na opravdovou vrcholovou prémii a to na vrchol Tesáku, na kterém na nic nečekám a pokračuji dál, je totiž spousta hodin a budu mít co dělat, abych to domů do 12:00 stihl.
Ve sjezdu mne postupně dojíždí Dušan s Jiřinou, padnou mi do háku a ostatní jsou v nedohlednu, vlastně už jen David s Ivem, David Štícha s Rudym už jsou ztraceni dlouho před Trojákem. Na Chvalčově slyším za sebou nějaké hlasy a tak si myslím, že nás Ivo s Davidem dojeli, ale ti za námi ani nejsou vidět. Jiřina s Dušanem na ně chtějí počkat, já ale nemám čas a tak pokračuji sám.
Nakonec mne ale v Bystřici všichni dojíždí, opět zapadnou do háku a to neměli dělat. Já totiž fakt spěchám a i když fouká poměrně silný protivítr, držím vysoké tempo a za mnou je ticho, jen galusky šustí a občas bouchne řetěz na kazetě při změně převodu.
Projíždíme Bílavsko a v Hlinsku odbočuji na Prusinovice, kluci za mnou pruží jak jojo na špagátě, chvíli jsou těsně v háku, chvíli visí na gumě a pak jsou zase v háku. Nejvíc se ale větrá Ivo, který provětrává škraně v hlubokém oddychu a je vidět, že si fakt dává. Ale dáváme si všichni, i já na špici trpím, ale když vím, jak trpí ti vzadu, tak mě to hrozně baví a v každém brdku jim pořádně protahuji ksichty.
Před Prusinovicemi mi na chvíli pomáhá David s Dušanem a ten pak ještě jednou ve stoupání v Roštění, ale jinak vládnu na špici já a za mnou jsou otevřené kotle až na představce, stačilo by jen házet uhlí lopatou až do žaludku... Když jsem stříhal záběry z téhle poslední hodiny, neskutečně jsem se u toho bavil...
Za Kostelcem už jsem ale hodný, chvíli se vyšlápnu a doma je pak pohostím vlčnovskými vdolky a Coca-Colou, jsem doma o pět minut dřív, ale nevadí, všichni jsme si tu cestu proti větru z Bystřice až do Přestavlk za 40 minut náramně užili a byla by škoda jet pomaleji... :)
Pokrývat tvoje nástupy je stejné jako lovit medvěda vidličkou. Já si na jistotu hlídal druhé místa, navíc se šetřil na velkou dávku naplánovaných kilometrů a výškových metrů.. :-)
OdpovědětVymazat