27.02.19 - Vytáhl jsem letňáka, takže bomby... (153km / 1 187m)

Dnes jsme měli v plánu vytrvalostní švih, včera jsme se totiž s Žakynem a Jiřinou 4x ztrestali na Hadovně, kdy nás v prvním výjezdu trestal Jiřina, který byl jako vyměněný a s Pavlem jsme měli co dělat, aby jsme mu stačili. Při druhém výjezdu si ale Jiřík vystoupil, Pavel si jel svých 280 wattů a já za ním trpěl v háku, ale Jiřina se nakonec nenechal zahanbit a jel asi o minutu pomaleji než my, takže se vyloženě neflákal.

Ve třetím výjezdu to byl opět převážně Pavel, který se svým SystemSix od Cannondalu určoval tempo a opět to bylo jeho 280 wattů, které nám dávaly pořádně zabrat, na našich zimácích jsme přece jen museli wattit o něco víc, než on...

Když jsme to ale jeli počtvrté, často kraloval Jiřina a pořádně nám zase protahoval ksichty, hlavně já už toho měl docela dost, přesto jsem pokryl každý jeho nástup, který kazil Žakynovi stabilní tempo, ale i počtvrté jsem je chtěl na vrcholu ztrestat a tak jsem chtěl dát velkou a zaspurtovat, ale nějak se mi sekl řetěz na malém převodníku a tak jsem místo spurtu ztratil půl minuty, než jsem to opravil...

Jiřina si to pak dal ještě 2x, i když už volněji, zato my jsme prubnuli sjezd na Rusavu, který už je prakticky suchý a na vyjetí jsme si dali kolečko přes Prusinovice a Holešov.

Únava ale byla znát a tak jsme na dnešní den naplánovali tu vytrvalost, jak bláhové... Já se večer pustil do přípravy letňáka, kterého jsem za celou zimu zanedbal a když už jsem byl v tom, nachystal jsem ho rovnou na vyjetí a dnes na něm poprvé vyjel. A když už na letňáku, tak v letním oblečení, i když samozřejmě s doplňky.

Takže vyrážím lehce po deváté a není mi zrovna teplo, ale ani zima a vím, že se postupně zahřeji, navíc se má dost oteplit. Když na stezce před Kvasicemi konečně potkávám Jiřinu, Žakyna a překvapivě i Davida Chovance, jsem připraven je ztrestat. Jiřina si okamžitě všímá mé jedničky a hned je sesypaný, pak ještě podruhé z mého oblečení...

Po stezce dojedeme z Trávníku do Těšňovic a ve sjezdu v obci je poprvé trochu poškádlím, prostě když po dlouhé zimě sednete na jedničku, musíte si to užít dosyta. Dál jedeme z Kroměříže na Zdounky a jede se mi tak dobře, že je za mnou hrobové ticho a sem tam máme nějaké ztráty.

Ze Zdounek dojedeme do Troubek a před námi je dlouhé stoupání nad Morkovice, chvíli se snažím být hodný, ale Jiřina stejně brzy zaplakal a pak i David, ale toho měl na svědomí spíše Žakynův nástup. Nahoře se čekáme a v Morkovicích pak Pavel s Jiřinou doplňují palivo.

Dál jedeme cestou, kudy jsem nikdy nejel a je to pořád nahoru a dolů, ztráty jsou čím dál častější, až musíme s Pavlem hodně ubrat, aby jsme se v Ivanovicích na Hané opět dali dohromady. Čeká nás cesta do Kroměříže a je to lehce proti, navíc Pavel trochu spěchá, takže padnu na špici a jako ledoborec rozbíjím slabší vítr a držím vysoké tempo, aby se ti za mnou moc nenudili.

Dvakrát se protočím s Pavlem, který má ale oči na výkonové křivce a tak se raději špice ujímám na delší dobu, no vlastně už natrvalo. Docela letíme a za mnou slyším jen občasné poznámky, které ale nejsou zrovna pochvalné, ale jestli si myslí, že ten hák budou mít zadarmo, to se pletou.

Jako vlna tsunami se přiřítíme na kruháč u Kojetína a před námi jsou dva brdky, které ale umí štípnout. V tom prvním jsem ještě hodný, i když vzadu slyším jen hluboké oddechování a šustění galusek, nic víc.

Když ale spadneme do Bezměrova a před námi je druhý brdek, měním taktiku. Nechci si je dovézt v háku do spurtu na ceduli Kroměříž, která je naše oblíbená, tak nabírám takovou rychlost, že až musím křiknout na ženskou přecházející po přechodě, měl bych jí dát přednost, ale nestihl bych to asi ubrzdit.

Po pár stech metrech kontroluji situaci za mnou a mám asi 100 metrů díru, na jejímž konci se snaží David s Žakynem. Na chvíli zpomaluji a tvářím se, že už nepojedu, ale nenápadně opět zrychluji a na vrcholu už peru plnou pračku.

Ono se to nezdá, ale cedule Kroměříž je ještě hodně daleko a tak musím dobře rozvrhnout síly, ale i když se ti dva za mnou snaží, co můžou, nevypadá to, že by se přibližovali, spíše naopak a tak si vítězství na ceduli doslova užívám. Pak už čekám na ostatní a čekám docela dlouho.

Z Kroměříže už jedeme bez Pavla, který musel vykoupit kebabí krmítko, aby dočerpal energii a já bych rád dohnal ztracené desetinky z průměru 33 km/h, který jsem měl na ceduli Kroměříž. Takže po stezce kolem Moravy opět letíme, ale náhle nám fouká spíše do zad a z toho mám trochu strach, počítal jsem s návratem ze Zlína po větru.

U Otrokovic se Jiřině zdá, že už začínám vadnout, tak je ztrestám několika nástupy, odrazím jediný Davidův pokus a pak už zase tiše a poslušně trpí v háku. Pod Jižními Svahy se loučíme, průměrnou rychlost jsem navýšil na 33,3 km/h a čeká mne přetěžký úkol udržet v brdcích kolem Lešné a Fryštáku co nejvyšší průměr, obzvlášť když se potvrzuje, že to bude proti...

Ve Fryštáku zaznamenávám prudký pokles výkonnosti, ono najet 130km na jednu Snickersku při spalování cukrů není žádná výhra, takže zastavuji ve zdejší cukrárně a rychle cukr doplňuji dvěma zákusky a Colou.

Pak už pokračuji v boji s větrem a kopečky, průměr sice klesá a v Holešově mám jen 32,9 km/h, ale jsem odhodlaný se o těch 33 porvat stůj co stůj. I když je proti čím dál silnější vítr a navíc i stoupání z Rymic a u Kostelce, s docela vysokým vypětím přesto průměr navyšuji a domů přijíždím se splněným úkolem, na Garminu svítí 33,1 km/h, což je vzhledem ke 153 kilometrům, které jsem najel a z toho asi 151km na špici, docela slušný výkon, pomalu by mohly začít závody :).