Na dnešek rosničky připravily zalévání osetých polí, takže ostrojím zimáka, oblékám bundu Force Drift Rain a před osmou raději s předstihem vyrážím, má foukat od jihu a nechci se hnát proti větru. Zatažená obloha nad teplejší polokoulí nevěstí nic dobrého a je jasné, že se rosničky nepletou...
Naštěstí ještě nefouká tak silně, takže v Hulíně odbočuji na Chrášťany a poté jedu kolem trati do Tlumačova. Vyhnu se tak alespoň hlavní cestě, i když v neděli ráno je provoz celkem slabý...
Z Tlumačova jedu kolem dálnice a zahřívám svaly ve stoupání k ranči Buňov. Mraky se sice postupně blíží, ale zatím jsou milosrdné.
Od ranče sjíždím do Sazovic a po stezce kolem Dřevnice jedu ke KCK. Tady už stojí Daliboss, David Chovanec, přijel i Pavel Mrázek a Adam Formánek, jako poslední přijíždí Ivo a i když dnes čekáme celkem dlouho, je to vše.
Trasu vzhledem k předpovědi volíme směr Kvasice a Kroměříž, nechceme zajíždět daleko a dál se uvidí podle situace. Najíždíme tedy na stezku kolem Moravy a s větrem zleva do zad frčíme do Kroměříže. Někteří jsou po včerejším náročném tréninku, kterého jsem se kvůli práci nezúčastnil, docela unavení a tak je zatím celkem klid.
U Kroměříže o nás začínají pleskat první kapky, tak jedeme z Dolních Zahrad lesem kolem zámečku a pak si chvíli odpočineme na železničním přejezdu u Záhlinic, až po třetím vlaku se závory konečně zvedají a můžeme pokračovat.
Kolem trati jedeme stejně jako já ráno do Tlumačova, ale to už bez Dalibosse, který neakceptuje naše čím dál vyšší tempo a chce jet raději sám. Z Tlumačova kopírujeme mou ranní trasu kolem dálnice, kde začínají první nástupy a úniky, poté opět stoupáme i k ranči Buňov, kde nástupy a úniky pokračují a nabírají na intenzitě.
Tady natrvalo ztrácíme Davida, který je po včerejšku také sotva poloviční, vyšlápneme brdek ze Sazovic do Tečovic a teprve rozjíždíme opravdový kolotoč, prší opravdu hodně a hlavně Pavel s Adamem spěchají domů, na letňácích bez blatníků se už necítí zrovna komfortně.
Po stezce kolem Dřevnice jedeme do Otrokovic, Ivo už jen vytváří stín za našim vláčkem, skoro o něm nevíme, ale i on má za sebou náročnou sobotu a tak mu to tolerujeme. Na konci Otrokovic se odpojuje i on a ve třech doslova letíme kolem Moravy, ale hlavní podíl na tom mají Pavel s Adamem, asi chtějí být co nejdřív doma a tak trpělivě snáším dávky vody od jejich nekrytých kol a nechávám je pracovat na špici.
V Kroměříži se odpojuje Pavel, v Hulíně pak i Adam a já to mám domů nějakých 12 km. Ale než vyjedu z Hulína, jsem rozhodnutý si to ještě protáhnout a tak jedu přes Pravčice do Holešova. Déšť se trochu zmírnil a tak začínám mít v hlavě kdejaké nápady, kudy že to ještě pojedu.
Z Holešova jedu směr Přílepy a Lukoveček a v hlavě už mám plán, že to střihnu přes Hadovnu na Rusavu a když to půjde, tak i přes Grapy na Hostýn. Ale celé Hostýnské vrchy jsou zahalené v hustých mracích a tak to ještě nechávám otevřené, sjezd z Hostýna je už přece jen dlouhý a bude tam sotva těsně nad nulou.
Odbočuji tedy na Hadovnu a zakusuji se do stoupání, ale předchozí vysoké tempo dalo nohám docela zabrat, zimák jim taky moc nepomůže a tak se nikam neženu a spíš se jen kochám promočeným lesem a nasávám vůni jara, která už se dere skrz vrstvu popadaného jehličí.
Asi jsem se nějak zamyslel nebo co, ale za chvíli jsem nahoře a po vypuštění zpracovaného čaje začínám klesat na Rusavu. Ale čím jedu rychleji, tím je déšť intenzivnější, stejně jako pocit chladu a to hlavně v rukavicích Force Neo, které sice stále úspěšně odolávají dešti, ale moc nehřejí.
Na Rusavě prší opět docela hodně a tak je jasné, že Hostýn neklapne, ve sjezdu z Hadovny jsem vychladl víc, než jsem čekal a ten z Hostýna je snad 3x delší, takže jedu přes Prusinovice domů, většinou mi fouká do zad a tak to celkem rychle ubývá.
Do stopade mi ale chybí ještě nějaké kilometry, tak nejprve 2x obkroužím Kostelec u Holešova a pak se ještě před domovem otáčím a potřebuji najet asi 450 metrů, aby to tam padlo. Ale hned po otočce si teprve uvědomuji, jak je vítr silný a jsem rád, že to je jen těch 450 metrů...
Domů přijíždím akorát, už i v zimních tretrách Force Ice začínám cítit vodu, která tam nasákla přes čapáky a ponožky. Sestřih z trasy si můžete i dnes prohlédnout díky skvělé kameře Garmin Virb Ultra 30 Power, která bez mrknutí čočky odolala náporům vody a pořídila moc pěkný záznam v kvalitě 2,7K:
Na závěr samozřejmě nechybí mapa s profilem a díky všem, kteří čtou, lajkují nebo komentují... :)
Komentáře
Okomentovat