Dnes jsem byl domluvený s Pavlem Žákem, ale nakonec jsem musel silnému větru vzdorovat sám, žakyn mi poslal omluvenku. Říkal jsem si, že se včerejší Vyškov osvědčil, co se týče stavu silnic a tak jsem se rozhodl, že se tam podívám i dnes. Za Žálkovicemi mne předjíždí traktor s krmným vozem, tak samozřejmě nepohrdnu svezením v háku, ale siláž zrovna moc chutně nevypadá.
Myslel jsem, že to bude zpočátku spíše po větru, ale vítr se přes noc otočil na západní a postupně zesiloval, takže to bylo pořád proti a do Vyškova jsem přijel dost zmordovaný. Přesto jsem se nakonec rozhodl omrknout kopec na Zelenou Horu, o kterém mi včera vykládal právě žakyn, takže za Vyškovem projíždím Pustiměř a začínám stoupat.
V létě by to mohl být pěkný kopec, ale dnes mi moc nechutná, za prvé je krytý posypem, který mi podrhává v blatnících a za druhé přece jen cítím únavu po dvou náročných trénincích z předchozích dní. Přesto se alespoň pokochám pěknými serpentinami a za nimi zjišťuji, že je to na vrchol ještě hodně daleko.
Pak už jsem ale konečně nahoře a projíždím vojenský prostor Březina. Cesta je také krytá posypem, ale jsou v něm vyjeté stopy a tak se dá celkem jet mimo písek. Myslel jsem, že se schovám v lese před silným větrem, ale není to žádná sláva.
Na konci újezdu vjíždím do Podivic a cesta je opět pokrytá silnou vrstvou ledu, sice jen pár desítek metrů, ale nic příjemného. Naštěstí je posypaná kamením a tak jedu co nejvíc v něm, aby se měly galusky o co opřít.
Pak už je to z kopce až do Brodku u Prostějova, ale čeká mne pěkně nepříjemný úsek až k Prostějovu, je to pořád nahoru a dolů, ale dolů to vůbec nejede, fouká fakt hodně a tak ani sjezdy nechutnají. Pak se ještě přidává stará panelka kolem dálnice a na závěr kostky, které ze mne málem duši vytřepou.
Pak už najíždím na stezku a projíždím Prostějov, teď už mi bude foukat většinou do zad nebo z boku. V Tovačově objíždím obrovské díry v cestě a za mnou troubí nějaký perfektní borec v drahém voze, navíc mne ještě po předjetí zkouší vybrzdit, ale nic vážného, možná si všiml kamery na řídítkách??
Pak už frčím až do Přerova a domů to mám za pár, dnes mi dal vítr fakt zabrat, navíc už nejedu sám, ale doprovází mne hlaďák, kterého nemůžu urvat z háku, tak ho zabíjím až doma čočkovou polévkou a výborným gulášem s pěti knedlama... :)
Myslel jsem, že to bude zpočátku spíše po větru, ale vítr se přes noc otočil na západní a postupně zesiloval, takže to bylo pořád proti a do Vyškova jsem přijel dost zmordovaný. Přesto jsem se nakonec rozhodl omrknout kopec na Zelenou Horu, o kterém mi včera vykládal právě žakyn, takže za Vyškovem projíždím Pustiměř a začínám stoupat.
V létě by to mohl být pěkný kopec, ale dnes mi moc nechutná, za prvé je krytý posypem, který mi podrhává v blatnících a za druhé přece jen cítím únavu po dvou náročných trénincích z předchozích dní. Přesto se alespoň pokochám pěknými serpentinami a za nimi zjišťuji, že je to na vrchol ještě hodně daleko.
Pak už jsem ale konečně nahoře a projíždím vojenský prostor Březina. Cesta je také krytá posypem, ale jsou v něm vyjeté stopy a tak se dá celkem jet mimo písek. Myslel jsem, že se schovám v lese před silným větrem, ale není to žádná sláva.
Pak už je to z kopce až do Brodku u Prostějova, ale čeká mne pěkně nepříjemný úsek až k Prostějovu, je to pořád nahoru a dolů, ale dolů to vůbec nejede, fouká fakt hodně a tak ani sjezdy nechutnají. Pak se ještě přidává stará panelka kolem dálnice a na závěr kostky, které ze mne málem duši vytřepou.
Pak už najíždím na stezku a projíždím Prostějov, teď už mi bude foukat většinou do zad nebo z boku. V Tovačově objíždím obrovské díry v cestě a za mnou troubí nějaký perfektní borec v drahém voze, navíc mne ještě po předjetí zkouší vybrzdit, ale nic vážného, možná si všiml kamery na řídítkách??
Pak už frčím až do Přerova a domů to mám za pár, dnes mi dal vítr fakt zabrat, navíc už nejedu sám, ale doprovází mne hlaďák, kterého nemůžu urvat z háku, tak ho zabíjím až doma čočkovou polévkou a výborným gulášem s pěti knedlama... :)
Komentáře
Okomentovat