Máme čtvrtek ráno a já vyrážím na desátou do Zlína, máme tam domluvený sraz s Jiřinou a Davidem Chovancem, chceme si dnes před blížícím se víkendem trochu protáhnout držky. Předpověď slibuje pěkné teplé počasí, ale zatím je to teda nic moc, teplota kolem dvou stupňů a fouká severozápad.
Jedu přes Holešov a kolem Hadovny a za chvíli už stoupám na Jižní Svahy, kluci mi jedou naproti a domlouváme trasu. Nějak se nemůžeme shodnout, kam pojedeme, nakonec teda volíme kompromis, s Davidem chceme jet trochu kopce a Jiřina chce na Brod, tak jedeme na Želechovice, přes kopec na Provodov a pak tedy na Uherský Brod.
Jenže kopec na Provodov není jen tak ledajaký kopec, takže už tady přichází první protáhlé ksichty a samozřejmě odpadá Jiřina, tak na něj nahoře s Davidem čekáme. Já tedy upouštím tekutiny a pak nasazuji vestu, takže mi Jiřina s Davidem trochu poodjedou.
Ve sjezdu se za nimi ale příliš neženu, i když vidím, jak se Jiřina na špici otáčí a drží co nejvyšší tempo, aby mi ztížil návrat do háku, nebo spíš rovnou na špici... Já si ale zkušeně počkám, až se obrátí sklon a v mírném brdku jdu do plných a pomalu si je dojíždím, to už se na špici snaží David, ale marně.
Pak už spíše odpočíváme a za Luhačovicemi najíždíme na hlavní směr Brod. Je dost silný provoz, navíc cesta pořád mírně klesá, tak nasazuji ostré tempo, aby jsme byli co nejdříve v Brodě. Za Polichnem je ale malý brdek, ve kterém trochu podržím tempo, za námi jede kamion a tak jej nechci moc brzdit.
Nakonec ho ale zabrzdím mnohem víc, než jsem chtěl, Jiřina totiž neakceptoval nastavené podmínky, odpadl z háku a kamion málem musel couvat, aby jej nepřejel. Než nás zase dojede, tak v protisměru potkáváme Pepu Slezáka, který se tvrdě připravuje na blížící sezónu. Jak má ve zvyku, tak jede bez přilby, pěkně blbý zvyk...
Pak už nás Jiřina konečně dojíždí, projedeme Brod a míříme na Kunovice. Vítr trochu zesílil a tak je to docela dřina, ale opět točíme všichni tři a tak jsme za chvíli na křižovatce v Kunovicích, ani to kluky moc nebolelo :).
Pokračujeme rovně a lesem přijíždíme k Moravě u Kostelan nad Moravou, kde začíná cyklostezka, která mne postupně doveze přes Uherské Hradiště, Otrokovice, Kvasice a Kroměříž až do Hulína. Ale teď jsme teprve v UH a mám v plánu kluky ještě trochu ztrestat, tak využívám své zrychlení a za každou zatáčkou nebo podjezdem jim kousek poodjíždím, až Jiřina docela hlučně oddychuje.
Když ale vidím, že toho mají docela dost, tak si říkám, že už je nechám v klidu a pomaleji jedeme kolem Baťova kanálu. Jiřina s Davidem ale zakládají koalici (jako vždy) a tak se oba před jedním z mnoha podjezdů cpou na špici, Jiřina mi blokuje cestu a David peláší pryč.
S poklidem ale na jejich hru přistupuji, za prvé je David už docela prošitý a trápí ho hlaďák, za druhé mu chci nechat větší náskok, abych pak mohl dlouhým spurtem zlomit Jiřinu a pak i již zlomeného Davida.
Ale nakonec se ani nemusím namáhat, David toho má fakt dost, navíc stezku blokuje auto nějaké údržby a tak jej dojíždíme. Opět jedu špici, za mnou je hrobové ticho a tak přemýšlím, jak je ztrestat co nejjednodušeji, už také cítím únavu a čeká mne dlouhá cesta domů proti větru.
Přejíždíme na druhý Břeh Moravy a blížíme se k Pahrbku, což je rekreační středisko nedaleko Napajedel. Útok si naplánuji do místa, kde se najíždí na vyvýšený břeh Moravy a když se k tomuto místu blížíme, třikrát kluky upozorním, že se něco blíží, ale oni samozřejmě myslí nějakou překážku na stezce, takže si nechávají trochu odlep, aby viděli před sebe a já prudce akceleruji.
Než jim to dojde, tak jsem pryč, sotva zaslechnu obvyklé "haj*le" a vidím, že se mne snaží dojet. Tak zalehnu a držím vysoké tempo, bolí to teda proti tomu větru pořádně, ale musím vydržet. Za chvíli ale vidím, že se jejich pokus o odpor zlomil jako deštník ve větru, ale nemám v úmyslu na ně zase čekat, ale chci je ztrestat pořádně a tak pokračuji dál, i když postupně zvolňuji.
Před Otrokovicemi se mi zdá, že je ještě vidím tam někde v úplné dáli za mnou, ale jestli to byli oni, to netuším. V pedálech zdolávám nájezd na lávku přes Dřevnici, sjezd z ní ale raději po svých. Pak už vím, že určitě nehrozí, že by mne dojeli, protože pojedou dál na Zlín, tak stabilizuji tepy okolo 150 a postupně odolávám větru po stezce kolem Kvasic do Kroměříže a Hulína.
Kolem dálnice už to mám jen deset kilometrů a za chvíli jsem doma. Dnes to byl fakt výživný trénink, párkrát jsme si dali pořádně do těla a když se večer dozvídám, že měli kluci co dělat, aby dojeli domů a že to David ještě položil někde na písku ve stoupání na Svahy (Jiřina ho vzal svými zkratkami po chodnících), tak je mi jich i docela líto... Ale to byl trest za ty jejich koalice... :)
Ve sjezdu se za nimi ale příliš neženu, i když vidím, jak se Jiřina na špici otáčí a drží co nejvyšší tempo, aby mi ztížil návrat do háku, nebo spíš rovnou na špici... Já si ale zkušeně počkám, až se obrátí sklon a v mírném brdku jdu do plných a pomalu si je dojíždím, to už se na špici snaží David, ale marně.
Pak už spíše odpočíváme a za Luhačovicemi najíždíme na hlavní směr Brod. Je dost silný provoz, navíc cesta pořád mírně klesá, tak nasazuji ostré tempo, aby jsme byli co nejdříve v Brodě. Za Polichnem je ale malý brdek, ve kterém trochu podržím tempo, za námi jede kamion a tak jej nechci moc brzdit.
Nakonec ho ale zabrzdím mnohem víc, než jsem chtěl, Jiřina totiž neakceptoval nastavené podmínky, odpadl z háku a kamion málem musel couvat, aby jej nepřejel. Než nás zase dojede, tak v protisměru potkáváme Pepu Slezáka, který se tvrdě připravuje na blížící sezónu. Jak má ve zvyku, tak jede bez přilby, pěkně blbý zvyk...
Pak už nás Jiřina konečně dojíždí, projedeme Brod a míříme na Kunovice. Vítr trochu zesílil a tak je to docela dřina, ale opět točíme všichni tři a tak jsme za chvíli na křižovatce v Kunovicích, ani to kluky moc nebolelo :).
Pokračujeme rovně a lesem přijíždíme k Moravě u Kostelan nad Moravou, kde začíná cyklostezka, která mne postupně doveze přes Uherské Hradiště, Otrokovice, Kvasice a Kroměříž až do Hulína. Ale teď jsme teprve v UH a mám v plánu kluky ještě trochu ztrestat, tak využívám své zrychlení a za každou zatáčkou nebo podjezdem jim kousek poodjíždím, až Jiřina docela hlučně oddychuje.
Když ale vidím, že toho mají docela dost, tak si říkám, že už je nechám v klidu a pomaleji jedeme kolem Baťova kanálu. Jiřina s Davidem ale zakládají koalici (jako vždy) a tak se oba před jedním z mnoha podjezdů cpou na špici, Jiřina mi blokuje cestu a David peláší pryč.
Ale nakonec se ani nemusím namáhat, David toho má fakt dost, navíc stezku blokuje auto nějaké údržby a tak jej dojíždíme. Opět jedu špici, za mnou je hrobové ticho a tak přemýšlím, jak je ztrestat co nejjednodušeji, už také cítím únavu a čeká mne dlouhá cesta domů proti větru.
Přejíždíme na druhý Břeh Moravy a blížíme se k Pahrbku, což je rekreační středisko nedaleko Napajedel. Útok si naplánuji do místa, kde se najíždí na vyvýšený břeh Moravy a když se k tomuto místu blížíme, třikrát kluky upozorním, že se něco blíží, ale oni samozřejmě myslí nějakou překážku na stezce, takže si nechávají trochu odlep, aby viděli před sebe a já prudce akceleruji.
Před Otrokovicemi se mi zdá, že je ještě vidím tam někde v úplné dáli za mnou, ale jestli to byli oni, to netuším. V pedálech zdolávám nájezd na lávku přes Dřevnici, sjezd z ní ale raději po svých. Pak už vím, že určitě nehrozí, že by mne dojeli, protože pojedou dál na Zlín, tak stabilizuji tepy okolo 150 a postupně odolávám větru po stezce kolem Kvasic do Kroměříže a Hulína.
Kolem dálnice už to mám jen deset kilometrů a za chvíli jsem doma. Dnes to byl fakt výživný trénink, párkrát jsme si dali pořádně do těla a když se večer dozvídám, že měli kluci co dělat, aby dojeli domů a že to David ještě položil někde na písku ve stoupání na Svahy (Jiřina ho vzal svými zkratkami po chodnících), tak je mi jich i docela líto... Ale to byl trest za ty jejich koalice... :)
Komentáře
Okomentovat