Po přečtení nadpisu už vám je asi jasné, jak to dnes opět probíhalo, ale tak už to prostě v KCK chodí, dlouho jsme se poslušně probíjeli silným větrem od jihu, který dal pořádně zabrat sněhové pokrývce a postupně rozmrazoval namrzlé krajnice, až jsme se totálně rozvěsili přes půlku Zlína.
Ale postupně, ráno jsem přišel z noční směny, najedl se, nacpal na kolo všechna má záznamová zařízení, před odjezdem jsem si šel očistit zuby a při aplikaci mentolové zubní pasty na elektrický kartáček jsem byl tak šikovný, že mi poslední vlákna kartáčku katapultovaly do pravého oka kousek pasty. Teda řeknu vám, opravdu příjemné osvěžení, velmi se mi to zamlouvalo, až jsem pět minut běhal po domě jako Kevin v Sám doma a šílel blahem...
Když mentolové následky odezněly, vyrazil jsem a jelikož mne tato aféra trochu zdržela, musel jsem dost přišlápnout. Silný jižní vítr se totiž hned od rána hlásil o slovo a bylo jasné, že bude postupně zesilovat.
Na sraz ke KCK přijíždím v časovém limitu a za chvíli vyjíždíme, je nás devět, ale Jiřina se brzy odpojuje, čeká jej dnes Noční stopa Valachy, držíme palce!! V osmi tedy pokračujeme na Uherské Hradiště a v balíku se nic neděje, všichni v poklidu odolávají větru, pravidelně se střídáme na špici a pořádně dostává zabrat Pavel Trňáček, který si letos vyjel poprvé na svém trekovém kole, ale bojuje statečně, ani jednou nezaprotestuje.
Z UH jedeme na Vlčnov a odbočujeme doprava na Hluk, i tady se nic neděje a začínám si říkat, že bez toho našeho Jiříka je to takové lepší :). Potřebuji se totiž trochu krotit v intenzitách, dát si pár vyjížděk spíše na vytrvalost a trochu pozdržet tréninkový progres.
A tak když projíždíme Hlukem a před námi je první vypsaná horská prémie, jen z povzdálí sleduji Michala, Davida a Adama, jak se rvou o vrchařské body. Postupně se opět sjíždíme, vítr do nás pere z levého boku a nastupuje Ivo, kterého pokrývá Adam a jedou bomby, až se nám téměř vzdálí z dohledu a dojíždíme je až na křižovatce u Uherského Ostrohu.
V něm má konflikt s řidičem Daliboss, ale vlastně my všichni, jedeme jednu lajnu pěkně při kraji silnice, až toho chce využít nějaký vyšinutý taxikář a najíždí tak těsně vedle nás, že se Daliboss doslova opře o jeho vůz. Ten ale pokračuje v předjíždění a ze špice na něj mávám, kam jako chce jet, když se blíží další ostrůvky a všichni se tam určitě nevlezeme. Tak musí prudce brzdit a pak na nás při předjetí neslušně gestikuluje, někteří řidiči jsou opravdu nesvéprávní!!
My ale odbočujeme na Moravský Písek a z něj by to mělo být po větru, ale není to úplně pravda a opět všichni poctivě dřeme na špici. Když se konečně dodřeme do Starého Města, po hlavní na Otrokovice už je to fakt spíše do zad a tak zakládáme opět jednu lajnu a jedeme bomby. Jako první nastolil tempo Michal Hradil a tak už jej ostatní spíše jen udržují, ale Pavel Trňáček a David Štícha s tím začínají mít problémy a nakonec jim i ujíždíme, to byl na špici zrovna Adam Formánek, aby jste věděli, že ne vždy to jsem já!! :)
Když pak nastupuje Daliboss (ani nebyl důvod), tak sice na chvíli padne na špici a protáhne nám huby, pak mu ale spadla brada na představec a stal se obětí vlastního tempa a rychle upadá do vegetativního stavu.
My se společně dohodneme, že se bude spurtovat až na ceduli Otrokovice a aby byly nějaké záběry ostatních a ne jen pořád prázdná kývající se obrazovka mého nástupu, čekám až vyrazí ostatní. Jako první prudce akceleruje Michal, za ním vyráží David Chovanec a já dorovnávám, Michalovo tempo už sice nezachytím, ale na poslední chvíli alespoň předskočím Davida, jako správný spurtér hodím přední kolo do lajny se značkou a myslím, že to bylo o galusku v můj prospěch, čekáme na fotofinish.
Pak se spíše jen vyšlapáváme až ke KCK a vidíme jet souběžně s námi po hlavní Dalibosse, tak se k němu přidáváme a po čtyřproudovce v docela silném provozu jedeme směr Zlín.
Před námi je spousta semaforů a skoro na každém svítí už dlouho zelená, tak na špici založím a stíháme projet první, pak i druhý a další a další. Tohle postupné zrychlování ale způsobilo, že se spustila vlna nástupů a úniků, dvakrát já, pak Ivo, dokonce i Daliboss ještě našel nějaké síly, pak opět já, opět Ivo a samozřejmě i Michal se nenechal zahanbit.
Celému tomuhle našemu blbnutí přihlíží nejen všichni řidiči, kteří jedou poslušně v levém pruhu a nechávají nám dostatek prostoru, ale i policejní vůz a v něm tři policisté, kteří se zájmem sledují, jak máme protáhlé ksichty. Jedou s námi vcelku souběžně až k centru Zlína, kde už toho máme všichni dost, Michal se odpojuje k domovu a my raději najíždíme na stezku, která vede podél silnice.
Projedeme centrum a ještě si párkrát nastoupíme, ale už je to spíše propagačně a na Vršavě mi zbylá trojice dává sbohem. Návrat mám naštěstí víceméně po větru a tak jsem brzo doma, na půl hodiny si zdřímnu, pak až do půl šesté stříhám video a během toho píši blog a o půl šesté vyrážím na druhou noční...
Jak se nejprve zdálo, že ani nebude o čem psát a co stříhat, tak to byl nakonec výživný trénink a před zítřkem jsme se docela popravili...
Ale postupně, ráno jsem přišel z noční směny, najedl se, nacpal na kolo všechna má záznamová zařízení, před odjezdem jsem si šel očistit zuby a při aplikaci mentolové zubní pasty na elektrický kartáček jsem byl tak šikovný, že mi poslední vlákna kartáčku katapultovaly do pravého oka kousek pasty. Teda řeknu vám, opravdu příjemné osvěžení, velmi se mi to zamlouvalo, až jsem pět minut běhal po domě jako Kevin v Sám doma a šílel blahem...
Když mentolové následky odezněly, vyrazil jsem a jelikož mne tato aféra trochu zdržela, musel jsem dost přišlápnout. Silný jižní vítr se totiž hned od rána hlásil o slovo a bylo jasné, že bude postupně zesilovat.
A tak když projíždíme Hlukem a před námi je první vypsaná horská prémie, jen z povzdálí sleduji Michala, Davida a Adama, jak se rvou o vrchařské body. Postupně se opět sjíždíme, vítr do nás pere z levého boku a nastupuje Ivo, kterého pokrývá Adam a jedou bomby, až se nám téměř vzdálí z dohledu a dojíždíme je až na křižovatce u Uherského Ostrohu.
Když pak nastupuje Daliboss (ani nebyl důvod), tak sice na chvíli padne na špici a protáhne nám huby, pak mu ale spadla brada na představec a stal se obětí vlastního tempa a rychle upadá do vegetativního stavu.
My se společně dohodneme, že se bude spurtovat až na ceduli Otrokovice a aby byly nějaké záběry ostatních a ne jen pořád prázdná kývající se obrazovka mého nástupu, čekám až vyrazí ostatní. Jako první prudce akceleruje Michal, za ním vyráží David Chovanec a já dorovnávám, Michalovo tempo už sice nezachytím, ale na poslední chvíli alespoň předskočím Davida, jako správný spurtér hodím přední kolo do lajny se značkou a myslím, že to bylo o galusku v můj prospěch, čekáme na fotofinish.
Pak se spíše jen vyšlapáváme až ke KCK a vidíme jet souběžně s námi po hlavní Dalibosse, tak se k němu přidáváme a po čtyřproudovce v docela silném provozu jedeme směr Zlín.
Projedeme centrum a ještě si párkrát nastoupíme, ale už je to spíše propagačně a na Vršavě mi zbylá trojice dává sbohem. Návrat mám naštěstí víceméně po větru a tak jsem brzo doma, na půl hodiny si zdřímnu, pak až do půl šesté stříhám video a během toho píši blog a o půl šesté vyrážím na druhou noční...
Komentáře
Okomentovat