V neděli, hned druhý den po závodě na Pustevny, nás čekal další závod do vrchu s hromadným startem a také v Beskydech, pro změnu ale na Javorový. I když vlastně, jede se jen na Malý Javorový, kde cesta naštěstí končí... I tak je to ale jeden z nejtěžších kopců, které znám a které se jezdí na malou :).
V neděli ráno tedy vyrážíme opět z chaty na Skalíkově louce, kde jsme měli základnu pro oba závody, teď ale jedeme samozřejmě autem, jen Dušan jede v rámci tréninku na kole, protože už by se do auta nevlezl a stejně potřebuje pořádně potrénovat před OBRem Drásalem.
Kolem deváté přijíždíme do místa konání, já na nic nečekám a jedu se rovnou rozjíždět, v sobotu po závodě na Pustevny jsme si totiž jeli projet dojezd na Ondřejník, kde bude cíl třetí etapy příští neděli a nebylo to tak úplně blízko Frenštátu pod Radhoštěm, jak jsme mysleli, nakonec jsme najeli snad 70km a v nohách to bylo cítit.
Jedu tedy směr Javorový a na lehký převod jedu nahoru, ale zhruba 2km před vrcholem se otáčím a frčím zpět, protože nechci vidět to, co nás čeká na posledním 1,5 km, i když to samozřejmě moc dobře znám. Ale proč si to připomínat...
Dole v místě startu už je docela živo, po očku sleduji, jaká dnes bude konkurence a vypadá to na obvyklé složení. Přiznám se, vyhlížím i Petra Blaťáka, který nás ve včerejším závodě málem všechny rozvěsil po stromech okolo Knížecí cesty, ale nikde ho nevidím. Místo něj ovšem přijel Ondra Fierla a i když jsem s tím víceméně počítal, radost z toho také nemám... Nakonec mi ale vlastně dost pomohl...
Ale nebudu předbíhat, před desátou se řadíme na start, každý má na řídítkách číslo, jako by jsme jeli bikový závod před dvaceti lety, ale to už prostě k tomuto závodu patří. Nakonec zrovna aerodynamiku v tomhle kopci asi nikdo řešit nemusí :).
V deset tedy vyrážíme, čeká nás nejprve přesun pod stoupání na Javorový, ve kterém se největší iniciativy chopí Martin Stančík z CK Continental Frenštát pod Radhoštěm a jede špici až pod kopec pro jeho týmového kolegu Kristiána Škodu. Stejně jako na včerejší Ceně Continentalu, i tady trať hned od startu poměrně pravidelně stoupá až po nájezd do stoupání.
Těsně před ním se špice ujímá dle očekávání Ondra Fierla z Forman Cinelli, následován Davidem Lukšou z Kilpi Racing. Najíždíme do stoupání a z pravidelného sklonu rovnou narážíme do prudké stěny, která nám protáhne ksichty patnácti procenty. Z objemného balíku se rychle tvoří nekonečný had křenících se cyklistů a začíná se porcovat.
Já se držím za Davidem Lukšou, nejede se mi úplně špatně, ale únava ze včerejška je znát. První těžkou část stoupání máme za sebou, sklon na chvíli polevuje, ale opravdu jen na chvíli. Za mnou se stále drží Zdeněk Petřík z Cyklosportu HaF Opava, který mne tady v loňském roce prakticky dovezl pro celkové vítězství, celý závod jsem mu sotva visel v háku, ale v závěru jsem byl prostě silnější, i taková je cyklistika, tvrdá a nespravedlivá, sám jsem si to mnohokrát prožil...
Letos mám tedy ze Zdeňka také obavy, tenhle kopec mu sedí rozhodně víc, než Pustevny. Ale Ondra jede na špici stále takové tempo, že poměrně brzy všichni odpadají a zůstává jen David Lukša a já. To je ta původní myšlenka, že mi Ondra vlastně pomohl se zbavit soupeřů...
Jedeme tedy ve třech, David se s Ondrou protočí na špici, ale já se tam rozhodně nehrnu, nemám ani moc důvod, za námi už je fakt velká díra, Ondra s Davidem jsou v kategorii A, tak ať si to rozdají mezi sebou, já se jen vyvezu nahoru. Ale ne že bych si jel nějaké piánko, bolí to až moc...
Tady přichází takový můj kiks, otáčím se a kontroluji náskok na ostatní, ale v prudkém stoupání ztrácím rovnováhu a předním kolem najíždím Ondrovi do pravé tretry, až mi poskočí přední kolo. Rychle se Ondrovi omlouvám, byla to má chyba, ten z toho sice není příliš nadšený, ale nedivím se mu. Naštěstí se ale nic víc nestalo a můžeme jet dál.
Máme za sebou další prudkou část a přichází odpočinkový úsek, ve kterém dávám dokonce vepředu velkou, Ondra je opět na špici a jede tedy pořádnou kudlu, sice díky tomu navyšujeme náskok, ale fakt si hodně dávám. Za chvíli už jsme v místech, kde jsem se při rozjíždění otáčel a vím, že to teprve začne bolet. Čeká nás totiž poslední, 1,5 km dlouhý úsek, který je fakt neskutečně těžký a na závěr je třešnička v podobě asi 20 metrů do 20.% stěny.
Ondra je stále na špici a já nějak začínám ztrácet motivaci se za ním a Davidem mučit, o celkové vítězství mi tady nejde, nejede se ani o rekord a tak si prostě vystupuji z háku a maličko si zvolním. Oba se mi začínají pomalu vzdalovat, ale za mnou daleko široko nikdo a tak mi to ani moc nevadí. Přesto se je snažím držet stále na dohled a pořád dřu, co to jen jde, jakmile bych je ztratil z dohledu, mohl bych zpomalit až příliš a to by mohlo být nebezpečné.
Za chvíli je vidět, že Ondra zlomil i odpor Davida a sám si jede pro vítězství v áčku, David se dost ohlíží a čeká, kdy se kolem něj opět prožene černobílý Šinkanzen, ale dnes za ním jede jen Mašinka Tomáš a tak si dojíždí pro druhé místo celkově.
Já najíždím do posledních dvaceti metrů a hledám skoby, do kterých bych mohl zaháknout lano, abych se náhodou nezřítil zpět na start, ale nakonec stěnu zvládám vylámat v pedálech, i když už toho mám fakt dost a jsem rád, že mám tohle dvoudenní peklo za sebou. Nahoře mi hned odstřihnou tu kapotáž z řídítek, chvilku se vydýchám a jedu opatrně zpět dolů. Při tom povzbuzuji ostatní, kteří ještě visí na laně nebo jej teprve navazují a vůbec jim to nezávidím.
V cíli si dáváme bramborový guláš s Kofolou a čekáme na vyhlášení vítězů, já se jdu ještě jednou omluvit Ondrovi, mám strach, jestli jsem mu nějak nepoškodil tretru, ale vše je naštěstí v pořádku. Pak už je konečně vyhlášení a po něm vyrážíme s Michalem, Dušanem a Láďou na kolech k domovu.
Aby jsme to neměli úplně lehké, tak jedeme směr Mosty u Jablunkova, Čadca a Turzovka. Bohužel si u Mostů trochu zajedeme směr Horní Lomná, kde cesta po 10. km do táhlého stoupání končí a tak musíme jet zpět, takže jsme si to ještě víc ztížili.
Z Čadcy přes Turzovku až do Makova je poměrně nekvalitní cesta, až je to ke konci fakt otravné, ale náladu jsme si zlepšili pěkným stoupáním na Bumbálku, ve kterém ujíždíme Láďovi a v závěru dokonce spurtujeme na Českou hranici. Ve sjezdu na Horní Bečvu zastavujeme u studánky, doplňujeme bidony a čekáme na Láďu. Pod Dolní Bečvou zastavujeme znovu, tentokrát v Kolibě pod horů, kde si dáváme pozdní oběd.
Z Rožnova už jedeme bez Ládi, po stezce kolem Bečvy dojedeme až do ValMezu a čekají nás vlnky až do Bystřice pod Hostýnem. Drtivou část celé cesty domů jedu na špici a trochu Dušana i Michala trestám, ale zvládají to se ctí. U Holešova si ještě párkrát zaspurtujeme a pak už se konečně odpojuji, dávám za úkol klukům udržet průměr 35km/h až domů, ale hlavně Dušan to bude mít s výjezdem do Kostelan hodně těžké, navíc oproti nám už má v nohách i ranní jízdu do místa startu a vyjel si i na Javorový, i když se nemusel hnát jako my při závodě.
Domů přijíždím s 200km v nohách, průměr přes 34km/h, to byla kvalitní příprava na OBRa Drásala, který mne a Dušana čeká za 14 dní... Mám za sebou velmi vydařený víkend a i přes obrovskou únavu píši článek o Pustevnách až do půlnoci, za pár hodin pak vstávám a jedu na kole do práce, raději jsem si vyjel o 10 minut dřív... :)
V neděli ráno tedy vyrážíme opět z chaty na Skalíkově louce, kde jsme měli základnu pro oba závody, teď ale jedeme samozřejmě autem, jen Dušan jede v rámci tréninku na kole, protože už by se do auta nevlezl a stejně potřebuje pořádně potrénovat před OBRem Drásalem.
Kolem deváté přijíždíme do místa konání, já na nic nečekám a jedu se rovnou rozjíždět, v sobotu po závodě na Pustevny jsme si totiž jeli projet dojezd na Ondřejník, kde bude cíl třetí etapy příští neděli a nebylo to tak úplně blízko Frenštátu pod Radhoštěm, jak jsme mysleli, nakonec jsme najeli snad 70km a v nohách to bylo cítit.
Jedu tedy směr Javorový a na lehký převod jedu nahoru, ale zhruba 2km před vrcholem se otáčím a frčím zpět, protože nechci vidět to, co nás čeká na posledním 1,5 km, i když to samozřejmě moc dobře znám. Ale proč si to připomínat...
Dole v místě startu už je docela živo, po očku sleduji, jaká dnes bude konkurence a vypadá to na obvyklé složení. Přiznám se, vyhlížím i Petra Blaťáka, který nás ve včerejším závodě málem všechny rozvěsil po stromech okolo Knížecí cesty, ale nikde ho nevidím. Místo něj ovšem přijel Ondra Fierla a i když jsem s tím víceméně počítal, radost z toho také nemám... Nakonec mi ale vlastně dost pomohl...
Ale nebudu předbíhat, před desátou se řadíme na start, každý má na řídítkách číslo, jako by jsme jeli bikový závod před dvaceti lety, ale to už prostě k tomuto závodu patří. Nakonec zrovna aerodynamiku v tomhle kopci asi nikdo řešit nemusí :).
V deset tedy vyrážíme, čeká nás nejprve přesun pod stoupání na Javorový, ve kterém se největší iniciativy chopí Martin Stančík z CK Continental Frenštát pod Radhoštěm a jede špici až pod kopec pro jeho týmového kolegu Kristiána Škodu. Stejně jako na včerejší Ceně Continentalu, i tady trať hned od startu poměrně pravidelně stoupá až po nájezd do stoupání.
Těsně před ním se špice ujímá dle očekávání Ondra Fierla z Forman Cinelli, následován Davidem Lukšou z Kilpi Racing. Najíždíme do stoupání a z pravidelného sklonu rovnou narážíme do prudké stěny, která nám protáhne ksichty patnácti procenty. Z objemného balíku se rychle tvoří nekonečný had křenících se cyklistů a začíná se porcovat.
Já se držím za Davidem Lukšou, nejede se mi úplně špatně, ale únava ze včerejška je znát. První těžkou část stoupání máme za sebou, sklon na chvíli polevuje, ale opravdu jen na chvíli. Za mnou se stále drží Zdeněk Petřík z Cyklosportu HaF Opava, který mne tady v loňském roce prakticky dovezl pro celkové vítězství, celý závod jsem mu sotva visel v háku, ale v závěru jsem byl prostě silnější, i taková je cyklistika, tvrdá a nespravedlivá, sám jsem si to mnohokrát prožil...
Letos mám tedy ze Zdeňka také obavy, tenhle kopec mu sedí rozhodně víc, než Pustevny. Ale Ondra jede na špici stále takové tempo, že poměrně brzy všichni odpadají a zůstává jen David Lukša a já. To je ta původní myšlenka, že mi Ondra vlastně pomohl se zbavit soupeřů...
Jedeme tedy ve třech, David se s Ondrou protočí na špici, ale já se tam rozhodně nehrnu, nemám ani moc důvod, za námi už je fakt velká díra, Ondra s Davidem jsou v kategorii A, tak ať si to rozdají mezi sebou, já se jen vyvezu nahoru. Ale ne že bych si jel nějaké piánko, bolí to až moc...
Tady přichází takový můj kiks, otáčím se a kontroluji náskok na ostatní, ale v prudkém stoupání ztrácím rovnováhu a předním kolem najíždím Ondrovi do pravé tretry, až mi poskočí přední kolo. Rychle se Ondrovi omlouvám, byla to má chyba, ten z toho sice není příliš nadšený, ale nedivím se mu. Naštěstí se ale nic víc nestalo a můžeme jet dál.
Máme za sebou další prudkou část a přichází odpočinkový úsek, ve kterém dávám dokonce vepředu velkou, Ondra je opět na špici a jede tedy pořádnou kudlu, sice díky tomu navyšujeme náskok, ale fakt si hodně dávám. Za chvíli už jsme v místech, kde jsem se při rozjíždění otáčel a vím, že to teprve začne bolet. Čeká nás totiž poslední, 1,5 km dlouhý úsek, který je fakt neskutečně těžký a na závěr je třešnička v podobě asi 20 metrů do 20.% stěny.
Ondra je stále na špici a já nějak začínám ztrácet motivaci se za ním a Davidem mučit, o celkové vítězství mi tady nejde, nejede se ani o rekord a tak si prostě vystupuji z háku a maličko si zvolním. Oba se mi začínají pomalu vzdalovat, ale za mnou daleko široko nikdo a tak mi to ani moc nevadí. Přesto se je snažím držet stále na dohled a pořád dřu, co to jen jde, jakmile bych je ztratil z dohledu, mohl bych zpomalit až příliš a to by mohlo být nebezpečné.
Za chvíli je vidět, že Ondra zlomil i odpor Davida a sám si jede pro vítězství v áčku, David se dost ohlíží a čeká, kdy se kolem něj opět prožene černobílý Šinkanzen, ale dnes za ním jede jen Mašinka Tomáš a tak si dojíždí pro druhé místo celkově.
V cíli si dáváme bramborový guláš s Kofolou a čekáme na vyhlášení vítězů, já se jdu ještě jednou omluvit Ondrovi, mám strach, jestli jsem mu nějak nepoškodil tretru, ale vše je naštěstí v pořádku. Pak už je konečně vyhlášení a po něm vyrážíme s Michalem, Dušanem a Láďou na kolech k domovu.
Aby jsme to neměli úplně lehké, tak jedeme směr Mosty u Jablunkova, Čadca a Turzovka. Bohužel si u Mostů trochu zajedeme směr Horní Lomná, kde cesta po 10. km do táhlého stoupání končí a tak musíme jet zpět, takže jsme si to ještě víc ztížili.
Z Čadcy přes Turzovku až do Makova je poměrně nekvalitní cesta, až je to ke konci fakt otravné, ale náladu jsme si zlepšili pěkným stoupáním na Bumbálku, ve kterém ujíždíme Láďovi a v závěru dokonce spurtujeme na Českou hranici. Ve sjezdu na Horní Bečvu zastavujeme u studánky, doplňujeme bidony a čekáme na Láďu. Pod Dolní Bečvou zastavujeme znovu, tentokrát v Kolibě pod horů, kde si dáváme pozdní oběd.
Z Rožnova už jedeme bez Ládi, po stezce kolem Bečvy dojedeme až do ValMezu a čekají nás vlnky až do Bystřice pod Hostýnem. Drtivou část celé cesty domů jedu na špici a trochu Dušana i Michala trestám, ale zvládají to se ctí. U Holešova si ještě párkrát zaspurtujeme a pak už se konečně odpojuji, dávám za úkol klukům udržet průměr 35km/h až domů, ale hlavně Dušan to bude mít s výjezdem do Kostelan hodně těžké, navíc oproti nám už má v nohách i ranní jízdu do místa startu a vyjel si i na Javorový, i když se nemusel hnát jako my při závodě.
Domů přijíždím s 200km v nohách, průměr přes 34km/h, to byla kvalitní příprava na OBRa Drásala, který mne a Dušana čeká za 14 dní... Mám za sebou velmi vydařený víkend a i přes obrovskou únavu píši článek o Pustevnách až do půlnoci, za pár hodin pak vstávám a jedu na kole do práce, raději jsem si vyjel o 10 minut dřív... :)
Na závěr přidávám i mapu a graf z návratu domů, akorát jsem použil Michalův záznam, poněvadž můj Garmin nezvládl celovíkendový provoz bez nabíječky a vybil se 50km před domovem.
No já jel ráno ještě i Pustevny - Trojanovice a i když jsem si to neměřil, tak jsem měl určitě rychlejší čas než je tvůj nový rekord ze soboty.. Ale nebudu to nijak řešit..😉
OdpovědětVymazatTak to mám tedy štěstí, i když rekord je nahoru a ne dolů... :D
VymazatDiky za report ze zavodu. Jel jsem letos a byl to muj prvni zavod v zivote, takze jsem byl rad, ze se muzu aspon trochu pripravit podle Tveho zapisu!
OdpovědětVymazatAhoj a díky, jsem rád že jsem byl nějak nápomocen :)
OdpovědětVymazat