09.01.20 - Real Farm Simulator - Zetorem 5211 do Valašských Klobouk

Dnes jsem dostal za úkol zajet pro vozík pod secí stroj do cca 70 km vzdálených Valašských Klobouk a z ekonomického hlediska vyšla tahle cesta nejlépe Zetorem 5211. Ovšem z hlediska pohodlí, rychlosti a s přihlédnutím na psychiku ostatních řidičů to byla ta nejhorší volba, hůř už vyšlo jen kravské spřežení...Takže ráno provádíme nejnutnější úpravy Zetoru nutné pro tuto výzvu, např. aby fungovalo topení a stěrače, svítily světla a také doléváme olej, aby motor skvěle šel... :) Poté už v deštivém počasí neohroženě vyrážím, po dlouhém boji s regulátorem topení se smiřuji s tím, že prostě teplo mít v kabině nebudu, hlavně že ventilátor fouká, nemlží se mi okna a stěrač stírá... Rychlost cca 22 km/h není nikterak závratná a tak by se dalo říct, že budu mít spoustu času na kochání se okolím, ovšem to by kormidlo tohoto stařičkého stroje nesmělo mít vůli takovou, že by jste tem i hlavu strčili a tak musím neustále kormidlovat a korigovat směr... Navíc v dobách, kdy byl tento nesmrtelný stroj vyráběn, byly zřejmě mnohem kvalitnější komunikace než teď, poněvadž slovo odpružení konstruktérům nějak uteklo z technických výkresů a tak mi občas po kabině levituje různé nářadí, petka s pitím a také mé croissanty, které několikrát skončí na podlaze poznamenané desítky let starým povrchem zemským smíchaným s voňavým materiálem, který vylučuje dobytek... I když se snažím všemožně vyhýbat hlavním tahům, i tak občas způsobuji významné zpomalení dopravního toku a obzvlášť při zdolávání nekonečného stoupání na hájenku působím jako hráz přehrady Tři Soutěsky, propouštím jen minimum dopravy, i když pravým kolem doslova lížu svodidla... Pak už naštěstí v Dolní Lhotě opouštím hlavní tah na Luhačovice a sleduji, jak se mění ráz krajiny a přibývá sníh, je to pořád nahoru a dolů, doleva a doprava a občas se mi v zatáčkách protočí oči i kormidlo snad o 360 stupňů. Poté už konečně po třech hodinách dojíždím na místo určení, zapřáhnu poměrně dlouhou a širokou vlečku do závěsu, zacáluji paní majitelce a můžu neohroženě vyrazit zpět. První zjištění je docela děsivé, vlečka je mnohdy širší než zdejší vyznačená polovina silnic tohoto drsného kraje, navíc je také dlouhá a tak si musím hodně najíždět do zatáček a držet směr, což se ovšem s přesným řízením tohoto stroje příliš neslučuje a tak občas kola vlečky vymetají příkopu, občas protisměr... Ale jak už to tak bývá, cesta zpět vždy ubíhá pocitově mnohem rychleji a tak se za chvíli jako špunt vystřelený ze šampáňa opět přeženu přes hájenku (za mnou totální kolaps dopravy) a za další chvíli už jsem na farmě, všem řidičům v širokém dalekém okolí spadl Zetor ze srdce, ve vysílačkách kamióňáků znějí oslavné chorály a já jsem konečně vypl motor, i když jsem se pak byl několikrát přesvědčit, jestli fakt neběží, ten klapavý zvuk budu slyšet ještě hodně dlouho...