Dnes to bylo opravdu tvrdé a spravedlivé zahájení roku 2020. Na jedenáctou je jako každý rok sraz u KCK v Otrokovicích, po nekonečném potřepávání posmrkanými rukavicemi a zpocenými či zmrzlými dlaněmi přichází na řadu losování tomboly a občerstveni různými mlsanci pevného či tekutého stavu konečně vyrážíme vstříc cílovému stoupání v Kostelci.
Přes celý Zlín jedeme pomalu za doprovodným vozem a své prochladlé těla příliš nezahřejeme, to se ale mění, sotva mineme Shellku na Vršavě. Týmový Superb vyráží dopředu a spouští první vlnu nástupů, ovšem většina favoritů si hlídá čelní pozice.
Naše týmová volavka David Chovanec vyráží ihned po odbočení na Kostelec a pořádně pozlobí ostatní, ale brzy je jeho náskok zlikvidován a i když to zkouší znova a znova, už mu není ponechán žádný prostor.
Po odbočení do cílového stoupání vyráží opět naše volavka, po jeho dojetí to zkouší Pavel Mrázek, ale favorité jsou stále pohromadě a tak na špici padne Kuben Gremlica a pořádně tvrdí muziku. V půlce kopce si ještě párkrát cukneme, ale vše podstatné přichází asi 150 metrů před cílem, kdy poměrně brzy vyráží Jarda Marek následován Standou Špilerem.
Jardův náskok je tak razantní, že ani nestihnu zapadnout do háku a vzdaluje se mi i Standa Špiler, hold má aktuální výkonnost je přesně taková, jakou jsem chtěl na konci roku mít a to na tyhle dva borce prostě nestačí.
Takže se po chvíli zbytečného snažení o dojetí těch dvou raket se zapáleným doutnákem v prdelce otáčím a zjišťuji, že si vezu v háku Jiříka a ten ihned vyráží, já už si jen v klidu došlapu pro bramboru, náskok na zbytek cca devadesátihlavého balíku jsme měli doslova luxusní...
Po krátkém ceremoniálu a poté, co si většina posbírala plíce poházené po celé délce stoupání a hlavně v prudkém záběru, můžeme konečně bez ambicí pokračovat v Novoročním švihu. Jede nás asi dvacetihlavý balík, který ale rychle řídne a to díky tvrdému a spravedlivému tempu Kubena Gremlicy, se kterým jedu na špici a asi 30km se mu snažím marně dorovnat.
Poté konečně pouštíme na špici ostatní a já si můžu alespoň na chvíli odpočinout. Jedeme přes Holešov a Říkovice do Chropyně, dále proletíme Kroměříží a rychle se blížíme k další vrcholové prémii, která už je ovšem ohodnocena pouze body, nikoli hodnotnými cenami jako ta první v Kostelci.
Jako první vyráží David Štícha a vytváří si malý náskok, ale ten je brzy zlikvidován smečkou vlků a do háku mu zapadnu právě já. Před vrcholem prudce akceleruje Barbar Kuben Conan a chvíli mi trvá, než se vymotám ze sevření zadního kola Davida Štíchy, pak už ale můžu vyrazit a metr za metrem dotahuji Barbara Kubena, až jej těstě před vrcholem porážím.
Ve sjezdu do Kvasic si vytváříme malý náskok, přidává se k nám Ivolus Drmolus a tak na něj křiknu, ať pokračuje a na chvíli ještě protáhneme ostatním ksichty, ale na konci Kvasic je vše pohromadě a tak čekáme na ty, kteří mají protáhlé ksichty už od Zlína a že je jich čím dál míň...
S Barbarem Kubenem opět diktujeme tempo na špici, ale brzy na můj pokyn střídáme, blíží se totiž další vypsaná prémie a to spurt na ceduli Otrokovice... Zařazuji se na konec už asi jen desetihlavého balíku a říkám Barbarovi Kubenovi, co se chystá... Jirka Hradil začne nenápadně vycouvávat z balíku a nejprve si myslím, že mi chce opět zapadnout do háku, ale zůstává pár metrů za balíkem a je mi tak úplně jasné, co chystá.
Projíždíme křižovatkou pod Bělovem a za chvíli se mé odhady naplňují, Jiřík vysokou rychlostí míjí balík a rychle si vytváří slibný náskok. Ovšem k ceduli Otrokovice je to ještě příliš daleko a i když se většina přileb v balíku otáčí na všechny strany, nikomu se ještě vyrazit do jeho pronásledování nechce.
Už už vidím, jak Ivolus Drmolus se svrběním v lýtkách (a kdo ví kde ještě) nenápadně vyjíždí z půlky balíku a chystám se mu zapadnout do háku, ale mnohem rychleji vyráží ze špice Jarda Marek následován Davidem Chovancem, Dalibossem a právě Ivem.
Jedu tedy za Ivem a na chvíli se spolehnu, že mne tento vláček doveze až do spurtu, ale když vykouknu přes Drmoluse, vidím že David Chovanec jen kroutí hlavou a Jarda Marek si s náskokem dojíždí Jiřinu.
Naštěstí ale nepokračuje, protože má za sebou nejen dlouhou akceleraci, ale také dlouhou špici a tak po druhé koleji míjím zabržděný vlak s Ivem a Dalibossem, na třetí koleji míjím Jiříka s Jardou SuperMarkem a spurtuji k ještě poměrně vzdálené ceduli Otrokovice.
Ovšem za zády si vezu Barbara Kubena a tak se musím pořádně zakousnout do omotávky, abych odrazil jeho pokus vrazit mi meč do zad a zvítězit. Po velkém vypětí si tedy připisuji i tohle bezcenné vítězství, na dálku se s Barbarem Kubenem loučíme s ostatními a s hlubokými hrdelními výdechy míříme kolem místního štěrkáče nejkratší cestou domů.
Střídáme se na špici, které jsou čím dál kratší, oba toho máme za celý den až nad hlavové složení a v Hulíně se loučíme, Barbar Kuben byl dnes skvělý parťák, ještě lepší soupeř a pořádný ksichtprotahovač...
Domů už se posledních deset kilometrů jen vyšlapávám někde okolo dvouset wattů a jsem rád, že konečně můžu zaklepat na okýnko a jsem vpuštěn domů, díky všem co dnes přijeli a doufám, že si to všichni užili alespoň tak, jako já... Také se omlouvám všem, které jsem nejmenoval, všichni ze sebe dnes vydali maximum, ale zápis do mého mozku byl omezený nejen laktátem, ale také stále starším hardwarem mého těla...
Video z této vydařené akce si už můžete prohlédnout v odkaze níže...
Přes celý Zlín jedeme pomalu za doprovodným vozem a své prochladlé těla příliš nezahřejeme, to se ale mění, sotva mineme Shellku na Vršavě. Týmový Superb vyráží dopředu a spouští první vlnu nástupů, ovšem většina favoritů si hlídá čelní pozice.
Naše týmová volavka David Chovanec vyráží ihned po odbočení na Kostelec a pořádně pozlobí ostatní, ale brzy je jeho náskok zlikvidován a i když to zkouší znova a znova, už mu není ponechán žádný prostor.
Po odbočení do cílového stoupání vyráží opět naše volavka, po jeho dojetí to zkouší Pavel Mrázek, ale favorité jsou stále pohromadě a tak na špici padne Kuben Gremlica a pořádně tvrdí muziku. V půlce kopce si ještě párkrát cukneme, ale vše podstatné přichází asi 150 metrů před cílem, kdy poměrně brzy vyráží Jarda Marek následován Standou Špilerem.
Jardův náskok je tak razantní, že ani nestihnu zapadnout do háku a vzdaluje se mi i Standa Špiler, hold má aktuální výkonnost je přesně taková, jakou jsem chtěl na konci roku mít a to na tyhle dva borce prostě nestačí.
Takže se po chvíli zbytečného snažení o dojetí těch dvou raket se zapáleným doutnákem v prdelce otáčím a zjišťuji, že si vezu v háku Jiříka a ten ihned vyráží, já už si jen v klidu došlapu pro bramboru, náskok na zbytek cca devadesátihlavého balíku jsme měli doslova luxusní...
Po krátkém ceremoniálu a poté, co si většina posbírala plíce poházené po celé délce stoupání a hlavně v prudkém záběru, můžeme konečně bez ambicí pokračovat v Novoročním švihu. Jede nás asi dvacetihlavý balík, který ale rychle řídne a to díky tvrdému a spravedlivému tempu Kubena Gremlicy, se kterým jedu na špici a asi 30km se mu snažím marně dorovnat.
Poté konečně pouštíme na špici ostatní a já si můžu alespoň na chvíli odpočinout. Jedeme přes Holešov a Říkovice do Chropyně, dále proletíme Kroměříží a rychle se blížíme k další vrcholové prémii, která už je ovšem ohodnocena pouze body, nikoli hodnotnými cenami jako ta první v Kostelci.
Jako první vyráží David Štícha a vytváří si malý náskok, ale ten je brzy zlikvidován smečkou vlků a do háku mu zapadnu právě já. Před vrcholem prudce akceleruje Barbar Kuben Conan a chvíli mi trvá, než se vymotám ze sevření zadního kola Davida Štíchy, pak už ale můžu vyrazit a metr za metrem dotahuji Barbara Kubena, až jej těstě před vrcholem porážím.
Ve sjezdu do Kvasic si vytváříme malý náskok, přidává se k nám Ivolus Drmolus a tak na něj křiknu, ať pokračuje a na chvíli ještě protáhneme ostatním ksichty, ale na konci Kvasic je vše pohromadě a tak čekáme na ty, kteří mají protáhlé ksichty už od Zlína a že je jich čím dál míň...
S Barbarem Kubenem opět diktujeme tempo na špici, ale brzy na můj pokyn střídáme, blíží se totiž další vypsaná prémie a to spurt na ceduli Otrokovice... Zařazuji se na konec už asi jen desetihlavého balíku a říkám Barbarovi Kubenovi, co se chystá... Jirka Hradil začne nenápadně vycouvávat z balíku a nejprve si myslím, že mi chce opět zapadnout do háku, ale zůstává pár metrů za balíkem a je mi tak úplně jasné, co chystá.
Projíždíme křižovatkou pod Bělovem a za chvíli se mé odhady naplňují, Jiřík vysokou rychlostí míjí balík a rychle si vytváří slibný náskok. Ovšem k ceduli Otrokovice je to ještě příliš daleko a i když se většina přileb v balíku otáčí na všechny strany, nikomu se ještě vyrazit do jeho pronásledování nechce.
Už už vidím, jak Ivolus Drmolus se svrběním v lýtkách (a kdo ví kde ještě) nenápadně vyjíždí z půlky balíku a chystám se mu zapadnout do háku, ale mnohem rychleji vyráží ze špice Jarda Marek následován Davidem Chovancem, Dalibossem a právě Ivem.
Jedu tedy za Ivem a na chvíli se spolehnu, že mne tento vláček doveze až do spurtu, ale když vykouknu přes Drmoluse, vidím že David Chovanec jen kroutí hlavou a Jarda Marek si s náskokem dojíždí Jiřinu.
Naštěstí ale nepokračuje, protože má za sebou nejen dlouhou akceleraci, ale také dlouhou špici a tak po druhé koleji míjím zabržděný vlak s Ivem a Dalibossem, na třetí koleji míjím Jiříka s Jardou SuperMarkem a spurtuji k ještě poměrně vzdálené ceduli Otrokovice.
Ovšem za zády si vezu Barbara Kubena a tak se musím pořádně zakousnout do omotávky, abych odrazil jeho pokus vrazit mi meč do zad a zvítězit. Po velkém vypětí si tedy připisuji i tohle bezcenné vítězství, na dálku se s Barbarem Kubenem loučíme s ostatními a s hlubokými hrdelními výdechy míříme kolem místního štěrkáče nejkratší cestou domů.
Střídáme se na špici, které jsou čím dál kratší, oba toho máme za celý den až nad hlavové složení a v Hulíně se loučíme, Barbar Kuben byl dnes skvělý parťák, ještě lepší soupeř a pořádný ksichtprotahovač...
Domů už se posledních deset kilometrů jen vyšlapávám někde okolo dvouset wattů a jsem rád, že konečně můžu zaklepat na okýnko a jsem vpuštěn domů, díky všem co dnes přijeli a doufám, že si to všichni užili alespoň tak, jako já... Také se omlouvám všem, které jsem nejmenoval, všichni ze sebe dnes vydali maximum, ale zápis do mého mozku byl omezený nejen laktátem, ale také stále starším hardwarem mého těla...
Video z této vydařené akce si už můžete prohlédnout v odkaze níže...
Komentáře
Okomentovat