Dnes byla předpověď počasí o něco lepší než včera, byla to taková všehochuť, co může jarní Mallorca nabídnout. Na snídani jsme nekompromisně stanovili čas odjezdu na 10:00. Jenže během oblékání začaly z oblohy viset provazy vody, přesto jsme na sebe oblékli vše voděconejvícodolné a byli připraveni na nejhorší.
Naštěstí jsem měl při oblékání malé zpoždění a než jsme vyjeli, provazy nahoře někdo ustřihl a bylo po dešti. Vyrážíme tedy na východ ostrova, kde je dokonce vidět slunce mezi mraky a přidáváme se k malé skupince českých jezdců.
Začínáme stoupat z pláže na Sa Torre a postupně odhazujeme svršky a to hlavně poté, co se k nám přidává Tom Paprstka. Nejprve váháme a chceme si jet svoje, nakonec je ale dolepíme a zapadneme do háku.
Čím dál víc se otepluje, čím dál víc se ukazuje slunce a cesta celkem ubíhá, trochu se mi nelíbí zbytečně dlouhé špice a snažím se ostatní přemluvit, ať se častěji točíme. Takhle dojedeme až na téčko a točíme doprava na s´Estanyol, na cestě začínají být čím dál větší kaluže vody (spíše malé jezera) a zaplavené jsou i okolní políčka a louky.
Podél moře jedeme jako na prvním švihu na Ses Salines a proti větru dojedeme až do Santanyí a zastavujeme v obchodě na doplnění tekutin a nějaké stravy. Zvažujeme další směr naší cesty, před námi visí husté mraky a je jasné, že by jsme jeli do deště, tak se po stejné cestě vracíme zpět do Ses Salines a aby jsme se vyhnuli často zaplavené silnici, jedeme přímo na téčko.
Ale i tato cesta je místy výrazně zaplavená, takže chvílemi jedeme s vypnutými pedály a nohy máme vysoko ve vzduchu. Dojedeme na téčko a jedeme směr Llucmajor, ale náhle se z oblohy spouští prudký déšť a tak se rychle otáčíme a doslova letíme pryč z této průtrže, což náš balík rozdělilo na několik skupin a jednotlivců.
Na téčku ale naštěstí už neprší a tak čekáme na ostatní, ale někteří hákují velký náklaďák a i když je zpočátku chceme nechat jet, nakonec padnu na špici a doslova letíme za nimi. Na úseku dlouhém 18 km jedu průměrem 250 wattů a průměrnou rychlostí 38,6 km/h a to na tomto úseku nastoupáme 114 metrů, tento den tam jeli jen o kousek rychleji borci z Treku jako například Jasper Stuyven nebo Edwards Teuns. Ale jen asi o půl minutky...
Pak už ale opět trochu brzdíme a na chvíli zalezu do balíku, ale moc dlouho mi to nevydrží a plynulým zrychlením vyrážím do úniku a jedu až nad cílový kopec nad Arenalem. Tam se otáčím a jedu klukům naproti, potkávám ale jen střípky z našeho původního balíku a tak je mi jasné, že to kluci otočili, aby si to ještě kousek protáhli a měli ode mě klid.
Tak se vydám je stíhat a i když co chvíli pohlcuji nějaké jedince nebo skupinky, potkávám nakonec jen Dalibosse, který si v lehkém dešti obléká vestu. Naložím jej tedy do háku a jedeme dál opět směr téčko, ale Dalibossovi to za mnou za chvíli přestává chutnat a tak si vystupuje.
Já dojedu až k restauraci Talaiot a protože opět vjíždím do hustých mraků, raději točím doleva mezi zídky a jedu směr Llucmajor, ale protože je tahle cesta také více pod vodou než nad vodou, za chvíli točím znova doleva a zahrádkami dojedu k Sa Torre.
Už jsem celkem přesvědčený, že toho mám dost, ale křižovatkou projede balík českých jezdců a jezdkyň, jedou směr téčko a tak si je dospurtuju a zapadnu do háku, že se ještě kousek svezu. Snažím se zlehka komunikovat s Karlou Štěpánovou, ale příliš nereaguje, tak sklapnu a mlčky se s nimi svezu opět až k restauraci Talaiot. Cestou jen v protisměru zahlédnu Dalibosse a je vidět, že už mu to vůbec nechutná :).
U restaurace opouštím v hustém dešti i tento balík a chci jet ještě jedno kolo přes zahrádky, ale při projíždění hlubokými kalužemi nějak přehlédnu odbočku a až po chvíli zjišťuji, že jedu směr Llucmajor. Tak si říkám, že někde bude třeba ještě další odbočka do zahrádek, ale už žádná nebyla a tak nasáklý jako Spongebob dojíždím k dálnici u Llucmajoru a podél ní chci přijet na cestu do zahrádek.
Ale když už přijedu ke křižovatce, kde bych měl točit doleva do zahrádek k Sa Torre, uvidím jet v dáli podél dálnice velký balík směr El Arenal.
Tak si balík opět docvaknu, ale všichni v něm jen šprechtí a jedou dost pomalu, tak jej po chvíli nechávám za zády, sám dojedu v silném dešti podél dálnice až do Arenalu a k hotelu přijíždím po pěti hodinách a patnácti minutách se 177 kilometry v nohách s průměrem 33,8 km/h.
Chvilku po mně přijel jeden ze dvou cizích jezdců, které potkáváme na hotelu a tak se dáváme do řeči, jsou ze Švýcarska a jsou předvoj jejich týmu, který má za nimi teprve přijet. Borec dnes najel 116 km a když jsem mu řekl mou cifru, šel trochu do kolen, ale fajn jsme pokecali, nakonec ta má angličtina není zase tak hrozná...
Když dojdu na recepci, jako bych právě vylezl oblečený z hotelového bazénu, tak recepční jen polkne a už nic neříká, začínají si na Slavíka zvykat... :) Po příchodu na pokoj Daliboss právě ukončuje asi hodinovou sprchu, zase vypustil alespoň půl jezera v horách a tak mám zahřátou koupelnu a za hodinu už jdeme na večeři, kde podávám podobný výkon, jako dnes na kole...
Jiřina byl dnes s mým kolovýkonem také docela spokojený a tak to vypadá, že se Slavík opět aktivoval, uvidíme ale, jak se to podepíše na dalších dnech, díky nekonečnému stříhání videí a psaní článků každou noc chodím spát v jednu ráno a už začínám mít spánkový deficit...
Naštěstí jsem měl při oblékání malé zpoždění a než jsme vyjeli, provazy nahoře někdo ustřihl a bylo po dešti. Vyrážíme tedy na východ ostrova, kde je dokonce vidět slunce mezi mraky a přidáváme se k malé skupince českých jezdců.
Začínáme stoupat z pláže na Sa Torre a postupně odhazujeme svršky a to hlavně poté, co se k nám přidává Tom Paprstka. Nejprve váháme a chceme si jet svoje, nakonec je ale dolepíme a zapadneme do háku.
Čím dál víc se otepluje, čím dál víc se ukazuje slunce a cesta celkem ubíhá, trochu se mi nelíbí zbytečně dlouhé špice a snažím se ostatní přemluvit, ať se častěji točíme. Takhle dojedeme až na téčko a točíme doprava na s´Estanyol, na cestě začínají být čím dál větší kaluže vody (spíše malé jezera) a zaplavené jsou i okolní políčka a louky.
Podél moře jedeme jako na prvním švihu na Ses Salines a proti větru dojedeme až do Santanyí a zastavujeme v obchodě na doplnění tekutin a nějaké stravy. Zvažujeme další směr naší cesty, před námi visí husté mraky a je jasné, že by jsme jeli do deště, tak se po stejné cestě vracíme zpět do Ses Salines a aby jsme se vyhnuli často zaplavené silnici, jedeme přímo na téčko.
Ale i tato cesta je místy výrazně zaplavená, takže chvílemi jedeme s vypnutými pedály a nohy máme vysoko ve vzduchu. Dojedeme na téčko a jedeme směr Llucmajor, ale náhle se z oblohy spouští prudký déšť a tak se rychle otáčíme a doslova letíme pryč z této průtrže, což náš balík rozdělilo na několik skupin a jednotlivců.
Na téčku ale naštěstí už neprší a tak čekáme na ostatní, ale někteří hákují velký náklaďák a i když je zpočátku chceme nechat jet, nakonec padnu na špici a doslova letíme za nimi. Na úseku dlouhém 18 km jedu průměrem 250 wattů a průměrnou rychlostí 38,6 km/h a to na tomto úseku nastoupáme 114 metrů, tento den tam jeli jen o kousek rychleji borci z Treku jako například Jasper Stuyven nebo Edwards Teuns. Ale jen asi o půl minutky...
Pak už ale opět trochu brzdíme a na chvíli zalezu do balíku, ale moc dlouho mi to nevydrží a plynulým zrychlením vyrážím do úniku a jedu až nad cílový kopec nad Arenalem. Tam se otáčím a jedu klukům naproti, potkávám ale jen střípky z našeho původního balíku a tak je mi jasné, že to kluci otočili, aby si to ještě kousek protáhli a měli ode mě klid.
Tak se vydám je stíhat a i když co chvíli pohlcuji nějaké jedince nebo skupinky, potkávám nakonec jen Dalibosse, který si v lehkém dešti obléká vestu. Naložím jej tedy do háku a jedeme dál opět směr téčko, ale Dalibossovi to za mnou za chvíli přestává chutnat a tak si vystupuje.
Já dojedu až k restauraci Talaiot a protože opět vjíždím do hustých mraků, raději točím doleva mezi zídky a jedu směr Llucmajor, ale protože je tahle cesta také více pod vodou než nad vodou, za chvíli točím znova doleva a zahrádkami dojedu k Sa Torre.
Už jsem celkem přesvědčený, že toho mám dost, ale křižovatkou projede balík českých jezdců a jezdkyň, jedou směr téčko a tak si je dospurtuju a zapadnu do háku, že se ještě kousek svezu. Snažím se zlehka komunikovat s Karlou Štěpánovou, ale příliš nereaguje, tak sklapnu a mlčky se s nimi svezu opět až k restauraci Talaiot. Cestou jen v protisměru zahlédnu Dalibosse a je vidět, že už mu to vůbec nechutná :).
U restaurace opouštím v hustém dešti i tento balík a chci jet ještě jedno kolo přes zahrádky, ale při projíždění hlubokými kalužemi nějak přehlédnu odbočku a až po chvíli zjišťuji, že jedu směr Llucmajor. Tak si říkám, že někde bude třeba ještě další odbočka do zahrádek, ale už žádná nebyla a tak nasáklý jako Spongebob dojíždím k dálnici u Llucmajoru a podél ní chci přijet na cestu do zahrádek.
Ale když už přijedu ke křižovatce, kde bych měl točit doleva do zahrádek k Sa Torre, uvidím jet v dáli podél dálnice velký balík směr El Arenal.
Tak si balík opět docvaknu, ale všichni v něm jen šprechtí a jedou dost pomalu, tak jej po chvíli nechávám za zády, sám dojedu v silném dešti podél dálnice až do Arenalu a k hotelu přijíždím po pěti hodinách a patnácti minutách se 177 kilometry v nohách s průměrem 33,8 km/h.
Chvilku po mně přijel jeden ze dvou cizích jezdců, které potkáváme na hotelu a tak se dáváme do řeči, jsou ze Švýcarska a jsou předvoj jejich týmu, který má za nimi teprve přijet. Borec dnes najel 116 km a když jsem mu řekl mou cifru, šel trochu do kolen, ale fajn jsme pokecali, nakonec ta má angličtina není zase tak hrozná...
Když dojdu na recepci, jako bych právě vylezl oblečený z hotelového bazénu, tak recepční jen polkne a už nic neříká, začínají si na Slavíka zvykat... :) Po příchodu na pokoj Daliboss právě ukončuje asi hodinovou sprchu, zase vypustil alespoň půl jezera v horách a tak mám zahřátou koupelnu a za hodinu už jdeme na večeři, kde podávám podobný výkon, jako dnes na kole...
Jiřina byl dnes s mým kolovýkonem také docela spokojený a tak to vypadá, že se Slavík opět aktivoval, uvidíme ale, jak se to podepíše na dalších dnech, díky nekonečnému stříhání videí a psaní článků každou noc chodím spát v jednu ráno a už začínám mít spánkový deficit...
Taky jsme pár let zpátky jezdili na Mallorce. Odnesla jsem si odtamtud fešnou jizvu v obličeji, protože jsem se tam docela pěkně zmastila a rozbila na kole. :/ Naštěstí mi s tím hodně pomohla galvanická žehlička. Tu jsem využívala ke klasické holčičí péči o pleť, ale pak jsem spolu s kosmetikou Nuskin zmírnila i velikost jizvy v obličeji, což bylo fajn. :) No na Mallorcu se už asi jen tak nevrátím. Kolo jsem právě po tomhle úrazu pověsila na hřebík a jezdím už jen rekreačně, takže tréninky na Mallorce jsou už něco pro mě nedosažitelného. :)
OdpovědětVymazat