Dnes jsem slíbil, že budu na oběd doma, hodilo se to i ostatním a tak jsme od KCK opět vyrazili směr Kvasice a Kroměříž. Poklidným tempem jsme se probíjeli jihozápadním větrem, šustění galusek rušil jen Ivo, který drmolil, drmolil a drmolil...
Nenápadně, ale přece jen se tempo postupně zvyšovalo a z Km se navíc přidal klasikářský terén, ve kterém zmlkl i Ivo a já za sebou vezl čtyři funící vagónky, když dva už se dřív odpojily dobrovolně. Jediná dnešní vypsaná prémie byla ze Zlobic nad Bojanovice a svedl se o ni urputný boj, Ivo vyrazil jako první, ovšem bylo to, jako když ve staré škodárně dáte plný plyn, skoro nic se nestalo...
Zato velmi razantně vyrazil David Chovanec, téměř vymetl příkopu a hnal se za vítězstvím. Nakonec k němu měl hodně blízko i díky tomu, že jsem při akceleraci vytrhl levý pedál, přesto jsem si nakonec plný počet připsal já, ale bylo to o fous...
Prémie nás rozsekala tak, že jsme se sjížděli až ke Kojetínu, ale pak už jsem opět naložil čtyři vagónky na záda a jelikož čas pokročil, přiložil jsem pod kotel a po větru jsme se řítili přes Chropyň k Hulínu.
Hrobové ticho občas přerušila nějaká nadávka a tak jsem za Hulínem nakonec přece jen ubral, vláček se začínal čím dál častěji rozpojovat... Po projetí holešovskou zónou jsem se s vagónky rozloučil, viditelně se jim ulevilo...
Domů jsem přijel přesně na čas, jak se sluší a patří v předvánočním čase, pozvání na oběd do restaurace U kapličky v Horní Moštěnici jsem si nemohl nechat ujít, vaří tady fakt luxusně. Vývar s nudlemi a játrovými knedlíčky, biftek s brusinkovou omáčkou a dvojitou porcí bramborových dukátků, zbytek řízku s kroketami po Filípkovi a na závěr horké maliny, skvělá odměna za dnešní výkon...
Zato velmi razantně vyrazil David Chovanec, téměř vymetl příkopu a hnal se za vítězstvím. Nakonec k němu měl hodně blízko i díky tomu, že jsem při akceleraci vytrhl levý pedál, přesto jsem si nakonec plný počet připsal já, ale bylo to o fous...
Prémie nás rozsekala tak, že jsme se sjížděli až ke Kojetínu, ale pak už jsem opět naložil čtyři vagónky na záda a jelikož čas pokročil, přiložil jsem pod kotel a po větru jsme se řítili přes Chropyň k Hulínu.
Hrobové ticho občas přerušila nějaká nadávka a tak jsem za Hulínem nakonec přece jen ubral, vláček se začínal čím dál častěji rozpojovat... Po projetí holešovskou zónou jsem se s vagónky rozloučil, viditelně se jim ulevilo...
Domů jsem přijel přesně na čas, jak se sluší a patří v předvánočním čase, pozvání na oběd do restaurace U kapličky v Horní Moštěnici jsem si nemohl nechat ujít, vaří tady fakt luxusně. Vývar s nudlemi a játrovými knedlíčky, biftek s brusinkovou omáčkou a dvojitou porcí bramborových dukátků, zbytek řízku s kroketami po Filípkovi a na závěr horké maliny, skvělá odměna za dnešní výkon...
Komentáře
Okomentovat