Dnes ráno v 6:45 jsem v kómatu vypl budík, zaslechl šumění deště v okapech a hučení větru v komíně a s klidem pokračoval v blahodárné činnosti zvané spánek. Přesně v devět mě pak probudilo nutkání stát na srazu u KCK, tak jsem volal Jiřině, jak to tam vypadá. Bohužel byli ochotní si pro mne přijet a tak přišla na řadu rychlá snídaně a v deset jsem vyrážel.
Chvíli to vypadalo, že se na mne vykašlali a tak jsem se pachtil proti větru sám, ale pak už jsem přece jen v dáli zahlédl fluo squadru Force KCK Zlín a hned bylo veseleji. Dnes tedy značně oslabenou, vedenou Dalibossem, v háku s Jířou a Davidem.
Přidal jsem se k nim a společně jsem se probíjeli silným větrem směr Dřevohostice a Rusava, zdolali jsme devětadvacet kanálků ve stoupání pod Okluk a poté jsme sjeli do Držkové. Ksichty a řetězy jsme si protáhli ve stojce přes Chaloupky a sjeli do Slušovic.
Jelikož jsem měl o polovinu méně, než zbylá a už lehce unavená trojice, mohl jsem je pěkně trestat. Můj dieselový motor se usadil v komfortních středních otáčkách a využíval silný kroutící moment, který za každou zatáčkou pěkně kroutil huby těm za mnou. Ale když tak nad tím přemýšlím, tak já je vlastně trestám, i když mám o polovinu víc než oni :).
Na stezce mezi Přílukem a Zlínem jsme ztratili Jiřinu a jelikož jsem to zjistil dost pozdě, už jen ve třech jsme pokračovali až do Louk, kde se odpojil David.
S Dalibossem jsme pokračovali po stezce přes Otrokovice a jelikož mu to ještě nestačilo, doprovodil mne i přes varování, že se bude vracet proti, až do Kvasic. Postupně jsme ale shledali, že proti to nakonec budu mít opět já, vítr se totiž dle slibů začal otáčet a místo hladkého návratu domů mě opět čekal tvrdý a spravedlivý trénink až do posledních metrů, alespoň tedy za slunečného počasí.
Ale co vás nezabije, to vás posílí a opravdový trénink přece začíná teprve tehdy, když vám dojde jídlo a pití...
Chvíli to vypadalo, že se na mne vykašlali a tak jsem se pachtil proti větru sám, ale pak už jsem přece jen v dáli zahlédl fluo squadru Force KCK Zlín a hned bylo veseleji. Dnes tedy značně oslabenou, vedenou Dalibossem, v háku s Jířou a Davidem.
S Dalibossem jsme pokračovali po stezce přes Otrokovice a jelikož mu to ještě nestačilo, doprovodil mne i přes varování, že se bude vracet proti, až do Kvasic. Postupně jsme ale shledali, že proti to nakonec budu mít opět já, vítr se totiž dle slibů začal otáčet a místo hladkého návratu domů mě opět čekal tvrdý a spravedlivý trénink až do posledních metrů, alespoň tedy za slunečného počasí.
Komentáře
Okomentovat