Dnes úplně jiný svět, jak jsem si mohl minulé dvě vyjížďky stěžovat, že skoro neotestuji radar?? Dnes se mohl radar skoro zbláznit, nejenže byl hned od rána silný provoz, ale také jsem včera nainstaloval nový firmware do Garminu a místo jednoho pípnutí teď radar (respektive Garmin) pípne třikrát, takže to byla celou dobu spíše píp šou...
Ke KCK dnes přijel i Milan Sedlář, nechyběl samozřejmě Daliboss, Jiřina, Ivo, David a já. Jelikož bylo od rána dost zataženo a chvílemi lehce pršelo, podle radaru jsme se vydali na jih, kde byla menší pravděpodobnost deště.
Pro jistotu jsme dali přednost stezkám a tak hned v Napajedlích najíždíme na břeh Moravy a radar si může konečně odpočinout. Ale byl jediný, kdo odpočíval, já se totiž i přes to, že jedu osmý den v kuse, cítil výborně a na stezkách je spousta technických pasážích, které tak miluji.
Takže jsem v každé zatáčce, pod každým podjezdem u Baťova kanálu, ale i kdykoli na rovině podržel tempo, nastoupil, opět podržel a opět nastoupil a za mnou bylo hrobové ticho, buď tam nikdo nebyl, nebo jen šustily galusky a plíce.
Tak jsem kluky trápil až do Uherského Hradiště, pak už jsem byl přece jen hodnější a přes Kostelany jedeme do Kunovic. Tady potkáváme Pepu Slezáka a zvěsti o jeho váze nelhaly, fakt se nám zdá být nějaký pohublý, Jiřina hned vyptává, jak na to :).
Na křižovatce v Kunovicích se nějak nemůžeme domluvit, kam vlastně jedeme a tak odbočuji doprava na Hluk. Vzadu sice slyším nějaké protesty, ale všichni jedou za mnou a tak pokračuji v práci na špici. Za mnou opět hrobové ticho, ale trpím i já, kopec nad Hluk má 2,5km a je to lehce proti větru. Vzadu se jako vždy tvoří koalice, jak ztrestat Slavíka, tak já jim jedu špici a oni ještě takhle...
Za chvíli už vyráží Ivo a samozřejmě jej pokrývám, za mne se pověsí David a jakmile dojedu Iva, nastupuje on. Já ale na jejich hru nepřistupuji, nechávám Davida odjet a až je před vrcholem kopce, teprve jej dojíždím a rovnou mu i ujedu. Sice je sporné, kde vlastně vrchol byl, ale budiž, body za prémii si připisujeme oba...
Jak už to bývá, z balíku jsou drobky a tak se sjíždíme až do Hluku, křižovatka nás opět rozdělí a zůstávám jen s Dalibossem a Milanem. Daliboss sice chce, ať čekáme, ale jen ať si nás dojedou, alespoň je přejde chuť na koalice a tak opět držím tempo.
Další útoky přicházejí na stezce za Dolním Němčím, tentokrát ztrestám Daliborův nástup, až mne nazve lehkou děvou :). Pak už ale projíždíme Nivnici a opět po stezce jedeme do Uherského Brodu.
Jelikož skoro celou dobu pořád jemně pršelo, jsme už dost mokří, ale neustálé tvrdé tempo udržuje provozní teplotu a alespoň mně se teda jede poměrně komfortně.
V brdku před Polichnem ujíždí ze špice Ivo, nechávám Jiřinu, ať si to pěkně sjede, ale i když se snaží, Ivo vycítí šanci a není snadné jej dojet, nakonec s Davidem musíme hodně zabrat, aby jsme ho před Luhačovicemi dojeli. Tady se s námi loučí Pepa a točí na kruháči zpět domů, kluci se vzadu dost flákají a i když na ně pořád čekám, jsou daleko za mnou.
Tak si dojíždím Milana, který stále drží své tempo a společně překonáváme první kratší stoupání na konci Luhačovic a jak jsem předpokládal, těm vzadu to nedalo a ve sjezdu nás dojíždí. Přichází další stoupání a další útoky, ale je vidět, že už všichni šetří síly.
Před námi je totiž stoupání z Horní Lhoty na hájenku, z této strany to není nějak zvlášť těžký kopec, ale už jsme tady svedli spousty bitev a sil už mnoho nezbývá, o to víc je oblíbený. V půlce Horní Lhoty velím k útoku a chvíli nikdo nereaguje, nakonec si mne dojíždí Ivo, tak mu padnu do háku a nechávám ho mne mučit jeho strojovým tempem. V půlce stoupání ale střídá a tak musím na špici, nohy už docela protestují, ale domlouváme krátký intenzivní spurt a v tom nemá Ivo šanci, ale on to moc dobře věděl.
Nahoře docela dlouho čekáme, je mlha, teplota stále okolo jednoho stupně a buď prší, nebo mrholí, prostě skvělé podmínky pro tvrdý a spravedlivý trénink. Sjezd z Hájenky do Zádveřic je docela dlouhý a mobilizujeme síly do další oblíbené prémie, do brdku v Zádveřicích. Má sice jen 460 metrů, ale umí hodně štípnout a je třeba správně rozvrhnout síly, konec se docela utáhne a umí dobře utavit svaly.
Na dlouhý spurt vsází Jiřina, ale jsem mu v patách a tak si alespoň smlsne na Ivovi, který to ocení obvyklým "hajzle" a opět čekáme na ostatní. U Lípy se náš skromný balíček dělí na dvě půlky, ta má s Ivem a Davidem míří vstříc další výzvě, kopci na Hrobice. Tento čtyři kilometry dlouhý kopec vás zlomí hned v začátku, pak sice trochu povolí, ale bolí až do samotného závěru, který se v Hrobicích opět utahuje.
Tady už se docela plazíme, David toho má dost a začíná ztrácet, to my si s Ivem ještě párkrát nastoupíme a jsme konečně nahoře, ještě je párkrát ztrestám několika nástupy a v Lukově už se s nimi loučím, přes Vítovou se opět vyplazím nad Horní Ves a sjíždím do Lukovečku.
Nohy už sice bolí, ale jede se mi pořád docela dobře, tak trestám už jen sám sebe a za Holešovem mám dokonce nápad vyzkoušet zaútočit na KOM do Rymic, ale proti větru to brzy vzdávám, zas tak dobře se mi nejede.
Tak vám alespoň s pomocí screenshotu udělám pár fotek obrazovky, jak vypadá skin My Edge 2, který jsem si včera stáhl a je podle mě fakt povedený, tak i jak signalizuje radar auta na obrazovce.
Kraje displeje zčervenají (screenshot to zachycuje oranžově) a bílé tečky signalizují dvě auta za sebou, které se postupně posouvají k tečce v horním rohu, jakožto ke mně. Pak kraje zezelenají, pokud už nic nejede v dosahu radaru. Pokud nic nejede, signalizace zmizí a skin je přes celou obrazovku. Ještě i obrázek upozorňující na segment a můj poslední průjezd tímto segmentem.
Domů přijíždím fakt unavený a hladový, ale byl to opět super trénink a nejraději bych jel zítra zase, ale po osmi dnech si přece jen dám volno, slíbil jsem pokácet nějaké stromy u taty na chatě a pak jedeme do Luhačovic s děckama do wellness. Doma mi Garmin počítá opět 22 hodin regenerace a přínosy tréninku.
Ke KCK dnes přijel i Milan Sedlář, nechyběl samozřejmě Daliboss, Jiřina, Ivo, David a já. Jelikož bylo od rána dost zataženo a chvílemi lehce pršelo, podle radaru jsme se vydali na jih, kde byla menší pravděpodobnost deště.
Pro jistotu jsme dali přednost stezkám a tak hned v Napajedlích najíždíme na břeh Moravy a radar si může konečně odpočinout. Ale byl jediný, kdo odpočíval, já se totiž i přes to, že jedu osmý den v kuse, cítil výborně a na stezkách je spousta technických pasážích, které tak miluji.
Takže jsem v každé zatáčce, pod každým podjezdem u Baťova kanálu, ale i kdykoli na rovině podržel tempo, nastoupil, opět podržel a opět nastoupil a za mnou bylo hrobové ticho, buď tam nikdo nebyl, nebo jen šustily galusky a plíce.
Tak jsem kluky trápil až do Uherského Hradiště, pak už jsem byl přece jen hodnější a přes Kostelany jedeme do Kunovic. Tady potkáváme Pepu Slezáka a zvěsti o jeho váze nelhaly, fakt se nám zdá být nějaký pohublý, Jiřina hned vyptává, jak na to :).
Na křižovatce v Kunovicích se nějak nemůžeme domluvit, kam vlastně jedeme a tak odbočuji doprava na Hluk. Vzadu sice slyším nějaké protesty, ale všichni jedou za mnou a tak pokračuji v práci na špici. Za mnou opět hrobové ticho, ale trpím i já, kopec nad Hluk má 2,5km a je to lehce proti větru. Vzadu se jako vždy tvoří koalice, jak ztrestat Slavíka, tak já jim jedu špici a oni ještě takhle...
Za chvíli už vyráží Ivo a samozřejmě jej pokrývám, za mne se pověsí David a jakmile dojedu Iva, nastupuje on. Já ale na jejich hru nepřistupuji, nechávám Davida odjet a až je před vrcholem kopce, teprve jej dojíždím a rovnou mu i ujedu. Sice je sporné, kde vlastně vrchol byl, ale budiž, body za prémii si připisujeme oba...
Jak už to bývá, z balíku jsou drobky a tak se sjíždíme až do Hluku, křižovatka nás opět rozdělí a zůstávám jen s Dalibossem a Milanem. Daliboss sice chce, ať čekáme, ale jen ať si nás dojedou, alespoň je přejde chuť na koalice a tak opět držím tempo.
Další útoky přicházejí na stezce za Dolním Němčím, tentokrát ztrestám Daliborův nástup, až mne nazve lehkou děvou :). Pak už ale projíždíme Nivnici a opět po stezce jedeme do Uherského Brodu.
Jelikož skoro celou dobu pořád jemně pršelo, jsme už dost mokří, ale neustálé tvrdé tempo udržuje provozní teplotu a alespoň mně se teda jede poměrně komfortně.
V brdku před Polichnem ujíždí ze špice Ivo, nechávám Jiřinu, ať si to pěkně sjede, ale i když se snaží, Ivo vycítí šanci a není snadné jej dojet, nakonec s Davidem musíme hodně zabrat, aby jsme ho před Luhačovicemi dojeli. Tady se s námi loučí Pepa a točí na kruháči zpět domů, kluci se vzadu dost flákají a i když na ně pořád čekám, jsou daleko za mnou.
Tak si dojíždím Milana, který stále drží své tempo a společně překonáváme první kratší stoupání na konci Luhačovic a jak jsem předpokládal, těm vzadu to nedalo a ve sjezdu nás dojíždí. Přichází další stoupání a další útoky, ale je vidět, že už všichni šetří síly.
Před námi je totiž stoupání z Horní Lhoty na hájenku, z této strany to není nějak zvlášť těžký kopec, ale už jsme tady svedli spousty bitev a sil už mnoho nezbývá, o to víc je oblíbený. V půlce Horní Lhoty velím k útoku a chvíli nikdo nereaguje, nakonec si mne dojíždí Ivo, tak mu padnu do háku a nechávám ho mne mučit jeho strojovým tempem. V půlce stoupání ale střídá a tak musím na špici, nohy už docela protestují, ale domlouváme krátký intenzivní spurt a v tom nemá Ivo šanci, ale on to moc dobře věděl.
Nahoře docela dlouho čekáme, je mlha, teplota stále okolo jednoho stupně a buď prší, nebo mrholí, prostě skvělé podmínky pro tvrdý a spravedlivý trénink. Sjezd z Hájenky do Zádveřic je docela dlouhý a mobilizujeme síly do další oblíbené prémie, do brdku v Zádveřicích. Má sice jen 460 metrů, ale umí hodně štípnout a je třeba správně rozvrhnout síly, konec se docela utáhne a umí dobře utavit svaly.
Na dlouhý spurt vsází Jiřina, ale jsem mu v patách a tak si alespoň smlsne na Ivovi, který to ocení obvyklým "hajzle" a opět čekáme na ostatní. U Lípy se náš skromný balíček dělí na dvě půlky, ta má s Ivem a Davidem míří vstříc další výzvě, kopci na Hrobice. Tento čtyři kilometry dlouhý kopec vás zlomí hned v začátku, pak sice trochu povolí, ale bolí až do samotného závěru, který se v Hrobicích opět utahuje.
Nohy už sice bolí, ale jede se mi pořád docela dobře, tak trestám už jen sám sebe a za Holešovem mám dokonce nápad vyzkoušet zaútočit na KOM do Rymic, ale proti větru to brzy vzdávám, zas tak dobře se mi nejede.
Kraje displeje zčervenají (screenshot to zachycuje oranžově) a bílé tečky signalizují dvě auta za sebou, které se postupně posouvají k tečce v horním rohu, jakožto ke mně. Pak kraje zezelenají, pokud už nic nejede v dosahu radaru. Pokud nic nejede, signalizace zmizí a skin je přes celou obrazovku. Ještě i obrázek upozorňující na segment a můj poslední průjezd tímto segmentem.
Ty snad nejsi člověk :-).
OdpovědětVymazatA svůj slib taky dodržel.
OdpovědětVymazat