Jestli se mi včera nechtělo, tak dnes už bych to ani neuměl pojmenovat, sedmý den volna a budík zase otravuje v 06:30... Sice sedmý den volna, ale volna v práci, což znamená sedmý trénink v řadě.
Ale nejsem z cukru, v 8:00 už zkušeněji zapínám nový Edge 1030 a radar a vyrážím na sraz ke KCK.
Až do Tlumačova radar hlásí jen tři auta, pak už je provoz o dost silnější, začínají se probouzet sváteční řidiči, dnes je sucho a tak můžou vytáhnout z vyhřáté garáže své leštěnky bez větší újmy na lesku.
Ke KCK přijíždím s Davidem Chovancem, na poslední chvíli přijíždí i Daliboss (ten to má nejdál, tak se to dá pochopit :) ) a ještě později Ivo. Ve čtyřech teda jedeme na sraz do Hulína, ale máme na to jen 20 minut. Nejprve točím špici jen s Ivem, pak se k nám přidává i David, jen Daliboss nás zezadu práská bičem a řídí naše trojspřeží.
I tak to ale nestačí, do Hulína přijíždíme pozdě jak zpráskaní psi a jedeme po hlavní přímo do Holešova. Na náměstí už je docela velká grupa a za chvíli se vyráží směr Bořenovice, Pacetluky a Prusinovice. V plánu je společné focení u betléma v Dřevohosticích, jak naivní to plán je, se ukáže záhy...
Hned v prvním brdku před Bořenovicemi se začíná lámat chleba, vládne tady Jarda Marek, Filip Chovanec, Kuben Gremlica, a další borci a z balíku je sekaná. Z Bořenovic se opět stoupá a hned odspodu za to pěkně ztěžka bere Pavel Mrázek, zpočátku ho všichni nechávají jet, ale nakonec se za ním pouští Filip Chovanec a spouští první vlnu nástupů, které nekončí po zdolání stoupání, ale pokračuje se ve sjezdu a pak i v brdcích až do Prusinovic. Já to sleduji celkem z povzdálí a poprvé si říkám, že KCK tady hraje jen asi třetí housle, přitom právě o nás se vykládá, že na trénincích blázníme nejvíc ze všech.
To se potvrzuje v dalším stoupání z Prusinovic do Dřevohostic, opět nastupuje Filip Chovanec, Pavel Mrázek taky slušně tahá a sekaná řídne a řídne. Před sjezdem se s Ivem a Dušanem otáčíme a jedeme hledat Dalibosse do propadliště dějin, ale ten jede kousek za námi. Dojíždíme až k začátku sjezdu zpět do Prusinovic a v dálce vidíme drobky sekané, které to mají na kopec ještě hodně daleko a další půlka sekané ještě není vidět vůbec.
Jedeme tedy k betlému, chvilku postojíme, ale pak Daliboss velí odjezd, nemá cenu čekat, až se všichni sjedou, to by jsme tam mohli stát jako ty dřevěné sochy. Ve čtyřech tedy jedeme směr Přerov, ale Dušan nejprve dotahuje uvolněný kufr, poté Daliboss uvolňuje kamínkem utáhlý blatník a vidíme, že nás dojíždí asi půlka sekané, převážně obvyklí návštěvníci srazů u Velo Café.
V Přerově se k nám připojují a přes Chropyň se probíjíme v poměrně silném západním větru do Kroměříže, kde se část odpojuje a my kolem Moravy jedeme do Kvasic. Na budících většiny zúčastněných už svítí trojmístné cifry, přesto se jede stále svižně, i když síly postupně ubývají.
Jarda Marek neustále vyzývá Iva ke spurtu a tak je stanovena prémie na nadjezdu u Barumu a aby to bylo spravedlivé, oběma to rozjedu až na začátek nadjezdu. Asi je zbytečné psát, jak to dopadlo, takže jako druhý pokus je domluven spurt u KCK. Opět to klukům rozjedu, Jarda vyráží jako první následován Ivem, ten ale pro jistotu vytrhne pedál a málem se poroučí k zemi, naštěstí to jeho brilantní technickou zdatností zvládá, všeho ale využije Daliboss a ve spurtu vítězí.
Pak už projedeme Zlín, Ivo se nade mnou smiluje a doprovází mne přes Kostelec a Lukov k Vítové, kde mne ztrestá ve stojce nad Horní Ves. V Lukovečku už mne ale nechává napospas únavě a silnému větru, který mi dává slušně zabrat i ve sjezdech.
Z Holešova už je to opět na morál, ale takových morálů už jsem tady zažil nespočet a tak jen tupě zírám před sebe, jen mě sem tam vytrhne z letargie pípnutí radaru. Na začátku Přestavlk potkávám mladou slečnu, která si to vykračuje po kraji silnice, ale letargie je tak hluboká, že už nijak nereaguji, ale přece jen nakonec zaregistruji její úsměv a docvakne mi, že ten úsměv už jsem viděl.
Vracím se tedy a ona mi s úsměvem říká "Dobrý den, kam máte namířeno" :). Nakonec se tedy dozvídám, že je to sestra (dvojče) běžkyně, kterou jsem potkal minulý týden a moc pěkně si popovídáme. Pak už se s ní ale loučím a jedu domů, podrobnosti Vám říkat nebudu, úchylové :).
U KCK jsem dnes vyzkoušel funkci detekce dopravní nehody, prudce jsem zabrzdil a flákl kolem o asfalt, během pár sekund se spustil hlasitý alarm nejen na Garminu, ale i na mém mobilu a za 30 sekund se odeslaly SMS na určené čísla. I poté Garmin neustále hlasitě pípal a na displeji byly informace o mně a komu byly SMS odeslány. Schválně jsem čekal, jestli se ozve nějaký zachránce a nakonec se ozval alespoň otec, prý co zas blbnu... :).
Dnes Garmin spočítal regeneraci 23 hodin, schválně jsem vyzkoušel funkci stress score a na žebříčku od nuly do sto jsem dosáhl hodnotu sto, maximální přetížení. Správně se to má měřit vždy asi ráno, ale i tak už by to chtělo odpočinek...
Ale nejsem z cukru, v 8:00 už zkušeněji zapínám nový Edge 1030 a radar a vyrážím na sraz ke KCK.
Až do Tlumačova radar hlásí jen tři auta, pak už je provoz o dost silnější, začínají se probouzet sváteční řidiči, dnes je sucho a tak můžou vytáhnout z vyhřáté garáže své leštěnky bez větší újmy na lesku.
Ke KCK přijíždím s Davidem Chovancem, na poslední chvíli přijíždí i Daliboss (ten to má nejdál, tak se to dá pochopit :) ) a ještě později Ivo. Ve čtyřech teda jedeme na sraz do Hulína, ale máme na to jen 20 minut. Nejprve točím špici jen s Ivem, pak se k nám přidává i David, jen Daliboss nás zezadu práská bičem a řídí naše trojspřeží.
I tak to ale nestačí, do Hulína přijíždíme pozdě jak zpráskaní psi a jedeme po hlavní přímo do Holešova. Na náměstí už je docela velká grupa a za chvíli se vyráží směr Bořenovice, Pacetluky a Prusinovice. V plánu je společné focení u betléma v Dřevohosticích, jak naivní to plán je, se ukáže záhy...
Hned v prvním brdku před Bořenovicemi se začíná lámat chleba, vládne tady Jarda Marek, Filip Chovanec, Kuben Gremlica, a další borci a z balíku je sekaná. Z Bořenovic se opět stoupá a hned odspodu za to pěkně ztěžka bere Pavel Mrázek, zpočátku ho všichni nechávají jet, ale nakonec se za ním pouští Filip Chovanec a spouští první vlnu nástupů, které nekončí po zdolání stoupání, ale pokračuje se ve sjezdu a pak i v brdcích až do Prusinovic. Já to sleduji celkem z povzdálí a poprvé si říkám, že KCK tady hraje jen asi třetí housle, přitom právě o nás se vykládá, že na trénincích blázníme nejvíc ze všech.
To se potvrzuje v dalším stoupání z Prusinovic do Dřevohostic, opět nastupuje Filip Chovanec, Pavel Mrázek taky slušně tahá a sekaná řídne a řídne. Před sjezdem se s Ivem a Dušanem otáčíme a jedeme hledat Dalibosse do propadliště dějin, ale ten jede kousek za námi. Dojíždíme až k začátku sjezdu zpět do Prusinovic a v dálce vidíme drobky sekané, které to mají na kopec ještě hodně daleko a další půlka sekané ještě není vidět vůbec.
V Přerově se k nám připojují a přes Chropyň se probíjíme v poměrně silném západním větru do Kroměříže, kde se část odpojuje a my kolem Moravy jedeme do Kvasic. Na budících většiny zúčastněných už svítí trojmístné cifry, přesto se jede stále svižně, i když síly postupně ubývají.
Jarda Marek neustále vyzývá Iva ke spurtu a tak je stanovena prémie na nadjezdu u Barumu a aby to bylo spravedlivé, oběma to rozjedu až na začátek nadjezdu. Asi je zbytečné psát, jak to dopadlo, takže jako druhý pokus je domluven spurt u KCK. Opět to klukům rozjedu, Jarda vyráží jako první následován Ivem, ten ale pro jistotu vytrhne pedál a málem se poroučí k zemi, naštěstí to jeho brilantní technickou zdatností zvládá, všeho ale využije Daliboss a ve spurtu vítězí.
Pak už projedeme Zlín, Ivo se nade mnou smiluje a doprovází mne přes Kostelec a Lukov k Vítové, kde mne ztrestá ve stojce nad Horní Ves. V Lukovečku už mne ale nechává napospas únavě a silnému větru, který mi dává slušně zabrat i ve sjezdech.
Z Holešova už je to opět na morál, ale takových morálů už jsem tady zažil nespočet a tak jen tupě zírám před sebe, jen mě sem tam vytrhne z letargie pípnutí radaru. Na začátku Přestavlk potkávám mladou slečnu, která si to vykračuje po kraji silnice, ale letargie je tak hluboká, že už nijak nereaguji, ale přece jen nakonec zaregistruji její úsměv a docvakne mi, že ten úsměv už jsem viděl.
Vracím se tedy a ona mi s úsměvem říká "Dobrý den, kam máte namířeno" :). Nakonec se tedy dozvídám, že je to sestra (dvojče) běžkyně, kterou jsem potkal minulý týden a moc pěkně si popovídáme. Pak už se s ní ale loučím a jedu domů, podrobnosti Vám říkat nebudu, úchylové :).
U KCK jsem dnes vyzkoušel funkci detekce dopravní nehody, prudce jsem zabrzdil a flákl kolem o asfalt, během pár sekund se spustil hlasitý alarm nejen na Garminu, ale i na mém mobilu a za 30 sekund se odeslaly SMS na určené čísla. I poté Garmin neustále hlasitě pípal a na displeji byly informace o mně a komu byly SMS odeslány. Schválně jsem čekal, jestli se ozve nějaký zachránce a nakonec se ozval alespoň otec, prý co zas blbnu... :).
Dnes Garmin spočítal regeneraci 23 hodin, schválně jsem vyzkoušel funkci stress score a na žebříčku od nuly do sto jsem dosáhl hodnotu sto, maximální přetížení. Správně se to má měřit vždy asi ráno, ale i tak už by to chtělo odpočinek...
Komentáře
Okomentovat