Dnes si Milan na srazu přál spalovat tuky a i když se nás sešla docela slušná tlupa plná zvučných jmen, celý trénink se odehrával v poklidu. Až do úplného rozkladu balíku se nic podstatného nestalo, teprve když se mnou zůstal jen Ivo a David, vydali jsme se na obhlídku cílového dojezdu Novoroční vyjížďky.
Teprve tam přišly na řadu první útoky a souboj o vrcholovou prémii. Ivo se opět ukázal jako zdatný soupeř, mému mohutnému finiši přesto podlehl. Sotva jsem přestal na vrcholu šlapat a snažil se vydýchat své zahlcené plíce, volal Jiřina, že si pro něj máme přijet a že mi pojede špici až domů. Nakonec jsem tedy kluky ukecal a tak jsme si dali občerstvení na Shellce na Vršavě a společně s Jiřinou jsme vyrazili vstříc druhému zdolání vrcholové prémie v Kostelci.
Ivo zaútočil hned odspodu a dělal vůl-lavku (volavku), ale my víme, že dát mu pár metrů náskok je trestuhodná chyba a tak jsme mu nedali žádný prostor k seberealizaci. Nástup střídal nástup, David sledoval naše souboje spíše ze zadních pozic, Jiřina se naštěstí brzy zahltil a tak se opakoval souboj mezi mnou a Ivem.
Už už se zdálo, že to bude 1:1, ale v posledních metrech se mi podařilo odolat jeho atakům a mohl jsem si vyslechnout jeho obvyklá slova chvály... Ve Fryštáku se Ivo s Davidem odpojil a s Jířou jsme jeli k mému domovu, ale z háku mi nevylezl ani jednou, slibošlapna... A ještě u nás do sebe absorboval nějaké to cukroví, vyžírka :).
Máme poslední dva dny tohoto roku a chybí mi 470 km do 20 000 km za letošní rok, co myslíte, mám to dát??
Teprve tam přišly na řadu první útoky a souboj o vrcholovou prémii. Ivo se opět ukázal jako zdatný soupeř, mému mohutnému finiši přesto podlehl. Sotva jsem přestal na vrcholu šlapat a snažil se vydýchat své zahlcené plíce, volal Jiřina, že si pro něj máme přijet a že mi pojede špici až domů. Nakonec jsem tedy kluky ukecal a tak jsme si dali občerstvení na Shellce na Vršavě a společně s Jiřinou jsme vyrazili vstříc druhému zdolání vrcholové prémie v Kostelci.
Ivo zaútočil hned odspodu a dělal vůl-lavku (volavku), ale my víme, že dát mu pár metrů náskok je trestuhodná chyba a tak jsme mu nedali žádný prostor k seberealizaci. Nástup střídal nástup, David sledoval naše souboje spíše ze zadních pozic, Jiřina se naštěstí brzy zahltil a tak se opakoval souboj mezi mnou a Ivem.
Už už se zdálo, že to bude 1:1, ale v posledních metrech se mi podařilo odolat jeho atakům a mohl jsem si vyslechnout jeho obvyklá slova chvály... Ve Fryštáku se Ivo s Davidem odpojil a s Jířou jsme jeli k mému domovu, ale z háku mi nevylezl ani jednou, slibošlapna... A ještě u nás do sebe absorboval nějaké to cukroví, vyžírka :).
Máme poslední dva dny tohoto roku a chybí mi 470 km do 20 000 km za letošní rok, co myslíte, mám to dát??
Jirko, ty nejsi člověk. Vidím, že jsi dnes 30.12. dal 270 km. Neskutečné, smekám. Držím palce, ať na Silvestra dorazíš těch 20.000 km. Dalibor Němčice n. H.
OdpovědětVymazatAhoj Dalibore, víš že jsem si hned vzpomněl na svého fanouška, když jsme projížděli Němčicemi :)
VymazatDíky a ať nám to šlape i v dalším roce...
Jirka