Přeskočit na hlavní obsah

27.02.18 - Tohle bylo zatím asi nejvíc... (80,5km / 1084m)

Tak dnes ani nepoužiji obvyklý výraz tvrdý a spravedlivý trénink, dnes to byl prostě zatím asi nejtěžší trénink, co se podmínek týče, který jsem zažil... Problém nebyl mráz, problém byl mrazivý 💨 vítr 💨, který byl dnes neskutečně silný a chvílemi jsem měl fakt co dělat, abych udržel kolo v požadovaném směru... 
Prakticky hned po vyjetí jsem cítil, jak vítr proniká přes všechny zipy až do zimních treter, to se mi doteď nikdy nestalo. Další problém bylo udýchat 150 tepů přes kuklu a zmrzlý šátek, bylo to jako zdolávat Everest bez kyslíkové masky, chvílemi jsem měl fakt problém to v kopcích udýchat... 
Až na Držkovou to byl nekonečný boj s větrem, ale dnes ani 🌲 husté lesy 🌲 moc nepomohly a tak foukalo proti skoro pořád. Na Trojáku jen pár 🏂 odvážlivců 🏂 zahřívalo motory vleku, který jinak tahal převážně prázdné kotvy a já si připadal, že za sebou také táhnu pár kotev s lyžaři. Sjezd z Trojáku celkem v pohodě, strach jsem měl akorát z místy vlhké cesty, kde bylo vidět, že i silná vrstva soli přestává účinkovat. 
Výjezd na Tesák opět ve znamení malého přísunu kyslíku, vysoké tepy a žádný výkon... Na Tesáku dvě rychlé fotky a byla přede mnou nejhorší část tratě a to sjezd do Bystřice. I tady bylo místy klouzavo, dával jsem Johanna Sebastiana Bacha a pořád hrál na brzdy, ovšem to má velmi nežádoucí účinky a to rychlé prochladnutí rukavic... 

 


Do Bystřice jsem tak vjížděl s neohybnými rukavicemi a začínalo to být znát na prstech, také nohy v tretrách dost prochladly... Takže jsem měl před sebou úkol opět zahřát ruky i chodidla a to se mi nakonec povedlo, i když chvílemi jsem myslel, že si urazím buď prsty nebo řídítka... Ruky začaly cítit teplo někde v Dřevohosticích, nohy až v Přerově. 
Domů jsem dojel dost unavený a poprvé se mi stalo, že po sundání zimní bundy Force Drift Winter byla její vnitřní strana celá omrzlá asi půl centimetrovou vrstvou vlhka a potu... Zima mi celý trénink nebyla ani jednou, jen ty ruky a nohy po sjezdu dostaly zabrat...

Komentáře

Nejčtenější příspěvky

07.04.18 - Prachem Svatební cesty (80,88km / 1 392m)

Ráno vyrážím na kole v 08:45 do Kostelan na první ročník závodu "Prachem Svatební cesty", který pořádá brácha a slibuje těžkou trať se čtyřmi 4 km dlouhými úseky nahoru a dolů po šotolině a drobném kamení s občasnými bonusy v podobě výmolů s kalužemi, několika prudkými zatáčkami, ve kterých to pěkně klouzalo a místy nechyběl ani hrubý makadam, i když se pořadatelé fakt vytáhli a cestu uklidili, jak to jen šlo. Počasí je snad na objednávku, svítí slunce, fouká od jihu, zatím je sice jen 8 stupňů, ale start je až v 11 a ještě se oteplí. Po příjezdu k místnímu ranči jakožto centra závodu se rychle prezentuji, nasazuji čip, startovní číslo a s Ivem si jedeme projet okruh Svatební cesty, který začíná hned za Kostelany směr Bunč. Za cedulí konec obce točíme doprava a galusky se poprvé zakusují do nezpevněného terénu, prakticky okamžitě ujíždím Ivovi, který nemá tolik odvahy a technika jízdy u něj také pokulhává, ale já potřebuji vyzkoušet závodní podmínky. Cesta je fakt pěkně upra

16.09.18 - Parádní švih s Bikecentrem Olomouc (128km / 1 356m)

Včera jsem po trojčasovce na Kasárna dostal od Davida Babiánka pozvání na švih s Bikecentrem Olomouc, tak jsem si řekl, že provětrám dresy v cizí grupě. Moc jsem toho sice nenaspal, ale ráno se už zase oblékám do dresů, napouštím bidony a po půl deváté vyrážím na sraz do Přerova. Jedu přesně na devátou, předpokládám, že bez potíží překonám rozkopaný most před Moštěnicí, ale šeredně se pletu. Borci jsou asi v časové tísni a pracují i v neděli, takže se jim tam nechci plést a musím po poli a překonat hlubokou příkopu. Cítím, jak se mi tretry zalepují blátem a když vylezu na asfalt, nezbývá než sednout a alespoň trochu tretry od mazlavého hnusu očistit. I tak mám pak problém nacvaknout tretry do pedálů, ale co nejde silou, jde ještě větší silou a tak můžu konečně pokračovat. Do Přerova si tak dávám pořádnou časovku, na sraz přijíždím těsně po deváté a jsem na provozní teplotě. Celkem čumím, jaká grupa se sešla a je to pořádně našlapaná grupa. Samozřejmě nechybí David Babiánek a Tom Sa

08.08.2018 - Tisková konference týmu Wilier Triestina - Selle Italia + trénink s týmem po konferenci. (144km / 406m)

Tak na tohle jsem se hodně těšil. Když mi před pár týdny napsala Andrea Kmentová, zda-li bych se nechtěl zúčastnit tiskové konference týmu Wilier Triestina - Selle Italia před závodem Czech Cycling Tour v sídle firmy Force, samozřejmě jsem ani na okamžik nezaváhal a svou účast potvrdil, i když pak u mne nastaly určité pochybnosti. Jako první jsem se samozřejmě ptal, v jakém jazyce bude konference vedená, italsky umím sotva pozdravit a angličtinu taky nemám zrovna perfektní. Ale Andrea mne uklidnila, konference sice bude v anglickém jazyce, ale pravděpodobně ona bude překládat do češtiny. Takže jsem si v kalendáři zaškrtl lehce mýtické datum 08.08.18. a těšil se, co že se od "velkých kluků" dozvíme. Den před tiskovou konferencí jsem na tréninku s Davidem Babiánkem slíbil, že se zkusím zeptat i na jeho účast a tak jsem i učinil, Andrea souhlasila a David tedy mohl jet se mnou. Před jednou jej tedy vyzvedávám u něj doma a společně frčíme na pomezí Zlína a Otrokovic, kde stojí

14.04.19 - Prachem Svatební cesty road cycling race (80km / 1 433m)

Jezdit závody mezi nočními směnami není úplně nejlepší nápad, ale jelikož je v Kostelanech na druhém ročníku závodu Prachem Svatební cesty start až ve 13:00, je škoda plýtvat drahocennou dovolenou. Takže do devíti pospávám, pak obvyklé procedury a kolem jedenácté vyrážím na kole směr Chřiby. Jako už v posledních dnech, i dnes fouká silný severovýchodní vítr, ale teď většinou do zad, takže zatím spíš pomáhá. Z Kroměříže jedu přes Těšnovice a Vrbku, nechci jet přes Zlámanku proti směru závodu, v 10:00 totiž startovaly starší kategorie, ženy a mládežníci a měli to teda zatraceně těžké, pršelo totiž nejen celou noc, ale i zhruba 40 minut od jejich startu. Takže když se ve Vrbce napojuji na trať a vidím pár nešťastníků, jak jedou obalení blátem do cíle, jsem lehce zděšen, co na nás Svatební cesta nachystala... Postupně dojíždím i Kubu Vukeliče, který toho má až nad hlavu a jelikož jel na biku s hrubšími plášti, je zaházený blátem, až jej sotva poznám. Tak ho alespoň doprovodím do cíle

17.07.18. - S Davidem, Tomem a s Míšou, která dnes zametla zatáčku pod Bunčem... (113km / 1 140m)

Po mistrovských závodech mám v plánu spíše odpočinkový švih, navíc když jsem domluvený s triatlonistou Tomem Procházkou, který vezme do vláčku i parťačku Míšu. Co si budeme nalhávat, sám jsem zvědavý a těším se, holek na kolech jezdí žalostně málo a i když je Míša ještě mladá, svými výkony na triatlonech dává najevo, že je s ní do budoucna nutné počítat. Trochu nečekaně se mi ozve i David Babiánek a s ním zase velmi rád proberu uplynulé mistrovské závody, má zdravé pohledy na věc a moc rád s ním trénuji. Takže se snažíme vše sladit a nakonec se domlouváme, že budeme kroužit mezi Kroměříží a Zdounkami. To sice zrovna roviny nejsou, ale snad to Míša zvládne. Vyrážím tedy směr Troubky, pořádně fouká proti a tak se dost snažím, aby David nečekal. Před lesem u Troubek mne překvapuje nový asfalt, že by konečně opravili jednu z nejhorších cest v okolí?? Nakonec je ale bohužel opraven jen asi 200 metrů dlouhý úsek, no vlastně bohudík, na tomhle úseku se dalo nastoupat pár výškových metrů,