Tak dnes po včerejší vypalovačce to bylo na rozjetí do Otrokovic pěkně proti větru, chvílemi jsem se plazil jako had v terárku na jednom místě, ale čekal jsem, že to bude horší. Z Otrokovic jsme vyjížděli jen v šesti, foukalo fakt hodně a únava byla znát na všech, jediný odpočinutý Milan Sedlář nevypadal jako měsíc starý Hřib smrkový...
Postupně jsme se dopracovali k Vlčnovu, kde jsme zastavili na naše oblíbené a v okolí proslavené vlčnovské vdolečky (fakt dobrota) a čekal nás zvlněný terén v okolí Hluku. Samozřejmě i přes únavu nechyběly drobné pokusy o úniky v krátkých, ale výživných stoupáních (i tak ale jako hadi v terárku) a na silném bočním větru se skupinka několikrát rozpadla na prvočinitele, přesto jsme do Veselí nad Moravou nakonec dorazili jako skupina a hlavně zase jako kamarádi :).
Z Moravského Písku už to bylo trochu veselejší, foukalo z boku do zad a od Starého Města už jsme jeli po větru a bylo líp, ale únava všech se stupňovala čím dál víc. U Otrokovic jsem za jízdy vytuneloval kapsy našeho šéfa, který už to měl za pár a obohatil se o několik tyčinek a jeden gel.
Do Zlína jsme po stezce jeli celkem v klidu, ale Ivo se raději odpojil a frčel po hlavní, aby nemusel neustále poslouchat mé přemlouvání, že mě v tom přece nemůže nechat samotného...
Takže ze Zlína už jsem na to byl sám, kopíroval jsem včerejší trať a i za pomoci větru se dopachtil až do Bystřice pod Hostýnem, ale po odbočení na Přerov začalo peklo proti větru, nepomohl ani většinou mírně negativní sklon komunikace.
Negativní začínala být i komunikace mého já s mým druhým já, jedno chtělo celý den ležet na gauči u nové tévé, to druhé si zafixovalo hodnotu 200 a víc. Za neustálého hádání jsme se přiblížili k Přerovu, zpoždění díky větru a nízké avg jako u ČD (času dost) a začala rozhodující fáze, zda jet přímo domů a zakončit na 190, nebo ještě pokračovat proti větru alespoň do Vlkoše.
Samozřejmě zvítězil Vlkoš, no vlastně prohrál, protože pak jsem to protáhl ještě do Kyselovic, pak do Chropyně, pak do Skaštic, no a když už, tak rovnou do Hulína. Protahoval bych to asi ještě dál, ale čtvrtá hodina byla na dostřel víc než Přestavlky a o půl šesté musím odjíždět do mého vedlejšího pracovního poměru - do práce...
Takže točím kormidlo doleva a po větru (jako had v terárku) valím domů... Teď už sedím v práci, vypadám jako dva roky starý Hřib smrkový a vyhlížím ráno... Jo a ten gel jsem nakonec nezasunul, bo na tréninku negeluju už několik let, ale tyčinek jsem snědl osm + tři vlčnovské vdolečky.
No a jak vlastně celá soutěž vypsaná firmou www.bagbike.cz dopadla?? Jak řekl Jiřina, kdo jiný by měl vyhrát než Slavík a tak se i stalo, najel jsem celkem 524,2 km, druhý Martin Jasinski ujel 350,6 km. Hned ve středu dorazila výhra v podobě balíčku výživových doplňků Nutrend Endurance + navíc termoláhev od firmy Merida, která tím ocenila můj výkon. Tímto obou firmám děkuji a těším se na další soutěž :)
Postupně jsme se dopracovali k Vlčnovu, kde jsme zastavili na naše oblíbené a v okolí proslavené vlčnovské vdolečky (fakt dobrota) a čekal nás zvlněný terén v okolí Hluku. Samozřejmě i přes únavu nechyběly drobné pokusy o úniky v krátkých, ale výživných stoupáních (i tak ale jako hadi v terárku) a na silném bočním větru se skupinka několikrát rozpadla na prvočinitele, přesto jsme do Veselí nad Moravou nakonec dorazili jako skupina a hlavně zase jako kamarádi :).
Z Moravského Písku už to bylo trochu veselejší, foukalo z boku do zad a od Starého Města už jsme jeli po větru a bylo líp, ale únava všech se stupňovala čím dál víc. U Otrokovic jsem za jízdy vytuneloval kapsy našeho šéfa, který už to měl za pár a obohatil se o několik tyčinek a jeden gel.
Do Zlína jsme po stezce jeli celkem v klidu, ale Ivo se raději odpojil a frčel po hlavní, aby nemusel neustále poslouchat mé přemlouvání, že mě v tom přece nemůže nechat samotného...
Takže ze Zlína už jsem na to byl sám, kopíroval jsem včerejší trať a i za pomoci větru se dopachtil až do Bystřice pod Hostýnem, ale po odbočení na Přerov začalo peklo proti větru, nepomohl ani většinou mírně negativní sklon komunikace.
Negativní začínala být i komunikace mého já s mým druhým já, jedno chtělo celý den ležet na gauči u nové tévé, to druhé si zafixovalo hodnotu 200 a víc. Za neustálého hádání jsme se přiblížili k Přerovu, zpoždění díky větru a nízké avg jako u ČD (času dost) a začala rozhodující fáze, zda jet přímo domů a zakončit na 190, nebo ještě pokračovat proti větru alespoň do Vlkoše.
Samozřejmě zvítězil Vlkoš, no vlastně prohrál, protože pak jsem to protáhl ještě do Kyselovic, pak do Chropyně, pak do Skaštic, no a když už, tak rovnou do Hulína. Protahoval bych to asi ještě dál, ale čtvrtá hodina byla na dostřel víc než Přestavlky a o půl šesté musím odjíždět do mého vedlejšího pracovního poměru - do práce...
Takže točím kormidlo doleva a po větru (jako had v terárku) valím domů... Teď už sedím v práci, vypadám jako dva roky starý Hřib smrkový a vyhlížím ráno... Jo a ten gel jsem nakonec nezasunul, bo na tréninku negeluju už několik let, ale tyčinek jsem snědl osm + tři vlčnovské vdolečky.
No a jak vlastně celá soutěž vypsaná firmou www.bagbike.cz dopadla?? Jak řekl Jiřina, kdo jiný by měl vyhrát než Slavík a tak se i stalo, najel jsem celkem 524,2 km, druhý Martin Jasinski ujel 350,6 km. Hned ve středu dorazila výhra v podobě balíčku výživových doplňků Nutrend Endurance + navíc termoláhev od firmy Merida, která tím ocenila můj výkon. Tímto obou firmám děkuji a těším se na další soutěž :)
Komentáře
Okomentovat