Po včerejším slušném počasí by tedy to dnešní muselo být skoro luxusní, prostě jarní jak má být... Ráno jsem musel zamířit do odborného cyklo servisu V+P Chropyně, páč přes veškerou snahu se mi nepodařilo včera vyšroubovat pravý pedál z kliky. I perfektní borec Laďa a jeho špičkové nářadí dostalo pořádně pokouřit, než pedál povolil a to jsme museli většinu osy v závitu odvrtat, aby povolila.
Po necelé hodině dřiny jsem tedy odjel s náhradním pedálem, který mi byl zapůjčen a Laďův svěrák (pozor, ne svěrač!!) si konečně mohl oddechnout. V Kroměříži jsem se potkal s Jiříkem a jeli jsme směr Přerov. Tady jsem dostal skvělý nápad vyzkoušet zkratku mezi Újezdcem a Želatovicemi, bohužel si nějaký místní rolník udělal z cesty traktordrom a tak jsem v jejím závěru asi deset minut poslouchal spoustu nevhodných výrazů od Jiřiny během doby, kdy jsem klacíčkem vyškrabával bahno z blatníků.

Dál už to bylo opět neustálé čekání a ohlížení, ale nakonec jsme úspěšně dorazili do Zlína a já mohl sám pokračovat po stezce do Kvasic. Stezka do Kroměříže je stále uzavřená a tak jsem musel po hlavní, přední kolo jsem vedl opět do cyklosportu v Chropyni, ale perfektní borec už nebyl skladem a tak jsem si to ještě protáhl do Přerova, kde jsem vyzvedl v práci zapomenutou peněženku a domů už to bylo jen kousek.
Po necelé hodině dřiny jsem tedy odjel s náhradním pedálem, který mi byl zapůjčen a Laďův svěrák (pozor, ne svěrač!!) si konečně mohl oddechnout. V Kroměříži jsem se potkal s Jiříkem a jeli jsme směr Přerov. Tady jsem dostal skvělý nápad vyzkoušet zkratku mezi Újezdcem a Želatovicemi, bohužel si nějaký místní rolník udělal z cesty traktordrom a tak jsem v jejím závěru asi deset minut poslouchal spoustu nevhodných výrazů od Jiřiny během doby, kdy jsem klacíčkem vyškrabával bahno z blatníků.

Pak už jsme mohli dále pokračovat směr Pavlovice, tady jsme se napojili na trať Mamuta a kopírovali ji až do Bystřice. Jiřinovi trochu seklo, tak to bylo takové vláčné, ale nakonec jsme se mohli v Bystřici občerstvit a před námi se tyčil Tesák a Troják. Jiřina na vlastní žádost převzal iniciativu na špici a dařilo se mu výborně, na těžký převod zdolal celý kopec a mohl se s uspokojením sesypat...
Dál už to bylo opět neustálé čekání a ohlížení, ale nakonec jsme úspěšně dorazili do Zlína a já mohl sám pokračovat po stezce do Kvasic. Stezka do Kroměříže je stále uzavřená a tak jsem musel po hlavní, přední kolo jsem vedl opět do cyklosportu v Chropyni, ale perfektní borec už nebyl skladem a tak jsem si to ještě protáhl do Přerova, kde jsem vyzvedl v práci zapomenutou peněženku a domů už to bylo jen kousek.
Komentáře
Okomentovat