Už včerejší mráz na Hostýně potvrdil předpověď meteorologů, že se vrací krutá a temná zima. Dnes ráno Aladin hlásil v Přestavlkách pocitovou teplotu -9 stupňů, hvízdání v komíně naznačovalo, že nás čeká tvrdý a spravedlivý trénink.
Sotva jsem otevřel dveře a vystrčil kolo a čumáček ven, málem mě sfoukl poryv větru a tak jsem ještě narychlo nasadil vestu a rukavice vyměnil za ty nejteplejší, co mám... Po vyjetí z Přestavlk jsem začal vážně pochybovat o smyslu dnešního tréninku, vítr byl neskutečně silný a ledový, po pár teplých dnech rozdíl snad 30 stupňů. Ale předpověď slibovala silný vítr jen u nás v Moravské Bráně a tak mi nezbylo než doufat, že na Zlínsku bude líp. To se nakonec trochu potvrdilo, foukalo pořád dost, ale dalo se udržet balík pohromadě.
Od KCK nás vyjelo sice jen pět, ale zato tvrdé jádro, trať se dohodla klasická na Brod a přes Hájenku zpět. Po včerejším večerním intenzivnějším švihu jsem nestihl pořádně zregenerovat, tepy se mi plazily po štangli a výš se jim nechtělo, ani kopec z Částkova moc nepomohl, přesto to stačilo na vítězství v první vypsané prémii, udolat Iva ve spurtu je stejně jednoduché, jak udělat z plátku žvýkačky štěnici pod stůl...
V Prakšicích Milana Samohýla postihl rychlý únik tmelu ze zadní plášťovky, ale Jiřina si s tím odborně poradil a po chvíli jsme mohli pokračovat. Z Brodu jsme chvíli dráždili vrstevnice po stezce směr Luhačovice, po nájezdu na hlavní jsme v lajně odolávali dříči z východu, který si mohutně klestil cestu Luhačovským údolím.
Střídali jsme se na špici jak vosy na bonbóně, akorát jsme se netvářili zrovna tak šťastně jako ty vosy a ani na Hájence se nikomu nechtělo do předčasného úniku, všichni poslušně hladili galuskami krajní čáru, až těsně pod vrcholem jsem opět rozžvýkal žvýkačku a nalepil již druhou štěnici pod stůl. Ivo si ale vše vynahradil v brdku v Zádveřicích, Jiřina skvěle rozjel špici a Ivo překvapivě vydržel zarvaný v obloucích až na vrchol, ze zadních pozic jsem vyhodnotil snahu ho sjíždět jako zbytečnou a nechal se nalepit pod stůl...
Ztracené body jsem si ale vzal zpět v kopci na Hvozdnou a bylo to tři-jedna. Silné nohy měl dnes i DaliBoss, který nám párkrát pěkně zavařil pod přilbami. Další malé body jsem si připsal i v Lukově, kde jsem předčasně slavícímu Ivovi vyfoukl vítězství a poté i ve stojce z Vítové na Horní Ves. Tím jsme vyprázdnili seznam vypsaných prémií a v poklidu pokračovali do Lukovečku, kde jsme potkali perfektního pana Homolu a v závěsu jej doprovodili k Holešovu.
Ostatní se odpojili a zamířili po obchvatě směr Zlín, já zůstal v závěsu a společně jsme projeli Holešov, do Rymic jsem vrátil pomoc Liborovi já a z Rymic už to byl boj kdo z koho, já nebo vítr. Musím uznat, že to byl mnohem silnější soupeř než Ivo, snažil jsem se vyšlapávat, ale větší problém než udržet rychlost alespoň nad 10km/h bylo udržet přímý směr, vlnil jsem se jak žvýkačka mezi zuby a tvářil se, jako když se chcete zasunout pod stůl a šáhnete na nalepenou štěnici pod stolem...
Sotva jsem otevřel dveře a vystrčil kolo a čumáček ven, málem mě sfoukl poryv větru a tak jsem ještě narychlo nasadil vestu a rukavice vyměnil za ty nejteplejší, co mám... Po vyjetí z Přestavlk jsem začal vážně pochybovat o smyslu dnešního tréninku, vítr byl neskutečně silný a ledový, po pár teplých dnech rozdíl snad 30 stupňů. Ale předpověď slibovala silný vítr jen u nás v Moravské Bráně a tak mi nezbylo než doufat, že na Zlínsku bude líp. To se nakonec trochu potvrdilo, foukalo pořád dost, ale dalo se udržet balík pohromadě.
Od KCK nás vyjelo sice jen pět, ale zato tvrdé jádro, trať se dohodla klasická na Brod a přes Hájenku zpět. Po včerejším večerním intenzivnějším švihu jsem nestihl pořádně zregenerovat, tepy se mi plazily po štangli a výš se jim nechtělo, ani kopec z Částkova moc nepomohl, přesto to stačilo na vítězství v první vypsané prémii, udolat Iva ve spurtu je stejně jednoduché, jak udělat z plátku žvýkačky štěnici pod stůl...
V Prakšicích Milana Samohýla postihl rychlý únik tmelu ze zadní plášťovky, ale Jiřina si s tím odborně poradil a po chvíli jsme mohli pokračovat. Z Brodu jsme chvíli dráždili vrstevnice po stezce směr Luhačovice, po nájezdu na hlavní jsme v lajně odolávali dříči z východu, který si mohutně klestil cestu Luhačovským údolím.
Střídali jsme se na špici jak vosy na bonbóně, akorát jsme se netvářili zrovna tak šťastně jako ty vosy a ani na Hájence se nikomu nechtělo do předčasného úniku, všichni poslušně hladili galuskami krajní čáru, až těsně pod vrcholem jsem opět rozžvýkal žvýkačku a nalepil již druhou štěnici pod stůl. Ivo si ale vše vynahradil v brdku v Zádveřicích, Jiřina skvěle rozjel špici a Ivo překvapivě vydržel zarvaný v obloucích až na vrchol, ze zadních pozic jsem vyhodnotil snahu ho sjíždět jako zbytečnou a nechal se nalepit pod stůl...
Ztracené body jsem si ale vzal zpět v kopci na Hvozdnou a bylo to tři-jedna. Silné nohy měl dnes i DaliBoss, který nám párkrát pěkně zavařil pod přilbami. Další malé body jsem si připsal i v Lukově, kde jsem předčasně slavícímu Ivovi vyfoukl vítězství a poté i ve stojce z Vítové na Horní Ves. Tím jsme vyprázdnili seznam vypsaných prémií a v poklidu pokračovali do Lukovečku, kde jsme potkali perfektního pana Homolu a v závěsu jej doprovodili k Holešovu.
Ostatní se odpojili a zamířili po obchvatě směr Zlín, já zůstal v závěsu a společně jsme projeli Holešov, do Rymic jsem vrátil pomoc Liborovi já a z Rymic už to byl boj kdo z koho, já nebo vítr. Musím uznat, že to byl mnohem silnější soupeř než Ivo, snažil jsem se vyšlapávat, ale větší problém než udržet rychlost alespoň nad 10km/h bylo udržet přímý směr, vlnil jsem se jak žvýkačka mezi zuby a tvářil se, jako když se chcete zasunout pod stůl a šáhnete na nalepenou štěnici pod stolem...
Komentáře
Okomentovat