18.03.18 - Nedělní menu: 1. Vítr ; 2. Silný vítr ; 3. Brutální vítr ; Menu special: smrt větrem... (122,7km / 1 493m)

Už při cestě z práce domů (autem) bylo jasné, že včerejší větrné galeje budou v nabídce i dnes. Doma jsem uklohnil těstoviny, sedl k počítači a poslouchal, jak se vítr dere těsněním oken a pohvizduje si svou písničku, o rámusu v komíně nemluvě. Neustále jsem sledoval, zda se na Facebooku neobjeví hláška, že je dnešní trénink zrušen, ale nestalo se a tak jsem oblékl o jednu vrstvu víc než včera a v osm vyrazil.

Stejně jako včera bylo nejhorší dojet na křižovatku k Říkovicím, vítr se mnou cloumal na všechny strany, po odbočení na hlavní už to bylo z boku do levého žebrování a bylo trochu líp. Postupně se ale cesta stáčí více k východu a místy to byl opět boj o udržení směru jízdy.

V Otrokovicích jsem byl o chvilku dřív, už to vypadalo, že nikdo nepřijede, ale DaliBoss opustil úkryt plechového monstra a nakonec dorazil i Ivo. Trasu jsme dohodli podobnou jako včera, přes Napajedla jsme zamířili k Topolné, tady jsem v mírném stoupání vytvořil první únik dne a vydržel v něm až k Částkovu, Ivo s DaliBossem v háku ukrajoval centimetr po centimetru, až jsem byl dojet a vyslechl si první sérii nadávek.

Stoupání z Částkova probíhalo poměrně poklidně, s Ivem jsme dohodli krátký a intenzivní spurt na vrchol stoupání a tady přišla druhá série nadávek. Dál jsme nejeli jako vždy na UB, ale odbočili doleva na Velký Ořechov a poté doprava rozbitým sjezdem plným serpentin do Hřivínova Újezdu. V jedné ze serpentin nás ale překvapila obrovská ledová plotna, taktak že jsem stihl zastavit a varovat ostatní včetně zezadu přijíždějícího auta. Ledovou past jsme museli obejít příkopou, i řidič vycouval a alespoň pravý pár pneumatik poslal do trávy.

Dál jsme pokračovali po hlavní na Luhačovice, slunce v centru u hotelu Palace svítilo do plných, ale ledový vítr byl silnější. Nás proti němu čekala bitva přes Dolní a Horní Lhotu až pod Hájenku, tady se DaliBoss preventivně odpojil a já mohl začít sérii krátkých, neustále se opakujících nástupů a Ivo začal sérii krátkých, neustále se opakujících nadávek. Za neustálého cukání jsme dojeli až na vrchol, nástupy jsem postupně prodlužoval a nakonec jsem toho drmolu konečně zlomil a dojel si pro další body. Počkali jsme na DaliBosse a sjeli do Zádveřic, kde mi Ivo slíbil odplatu a chystal se zopakovat včerejší drtivé vítězství. Dnes jsem se ale nenechal nachytat na lelkách a ze špice jsem mu dal jen na chvilku přičichnout a přišla další série bodů a nadávek.

Na čtyřproudovce jsme se rozloučili se šéfem, který toho měl dnes plné tretry a s Ivem jsme vyrazili proti směr Hrobice. Tohle tvrdé stoupání nás společně se silným větrem zlomilo oba, než jsme dojeli do zákrytu domů, několikrát jsme si kopali hroby. Nad Hrobicemi nás před východním zabijákem ukryl les a následný sjezd k Lukovu, kde se Ivo odpojil a já hledal v hlavě morálku na cestu domů.

Přes Vítovou, Horní Ves a kolem Hadovny to ještě celkem šlo, ale od Holešova a hlavně od Rymic to byl stejně jako včera boj o přežití, nejvíc jsem si musel dávat bacha na poryvy, které mě často posílaly až ke středové čáře, některým řidičům nedělá problém vás těsně minout, ani když vidí, jak se rvete s řídítky... Domů jsem dojel vyfoukaný jak po testech ve větrném tunelu, horká vana přišla vhod.