Po druhé noční směně se mi zpočátku příliš nechtělo, ale potřeboval jsem do Zlína na drobné nákupy a když začalo vykukovat slunce skrze mraky, bylo rozhodování jednodušší. Vítr se sice stále snažil vystřelit jako z praku mláďata Kalouse Ušatého, kteří již několik let osídlují smrk před našim domem, ale poryvy už byly přece jen znatelně slabší.
Vyjel jsem jako obvykle směr Holešov a zase o tolik slabší ten vítr nebyl, jel jsem nahnutý na levou stranu a čekal, kdy dostanu přátelské plácnutí zrcátkem od projíždějících aut. To se naštěstí nestalo, přesto jsem pro jistotu najel u Holešova na stezku a po ní dojel až do Dobrotic. Když už jsem byl v tom stezkování, z Dobrotic jsem pokračoval kolem trati na Jankovice a Chomýž, samozřejmě proti větru a zpomalila mě i další ledová plotna, překonal jsem ji jak jinak než příkopou.
Z Chomýže jsem to vzal zkratkou, která sice ubere na vzdálenosti, ale přidá na výškových metrech, ve sjezdu další ledová plotýnka, ale takových dnes bude ještě víc... Sjel jsem tedy na silnici, která mne zavedla na Rusavu a konečně bylo alespoň trošku poznat, že mi fouká do zad.
Hadovna z Ráztoky je o poznání kratší než z opačné strany, navíc jsem byl ušetřen od poryvů větru a sluníčko pěkně nahřívalo asfalt, kruci už aby bylo to jaro... Sjezd k Lukovečku jsem jel s respektem a vyplatilo se, vyplašil jsem poměrně velké stádo daňků, které se rozeběhlo z cesty na obě strany.
Z Lukovečku tradičně na Horní Ves a Vítovou, do Lukova opět proti a konečně jsem si mohl naplno vychutnat vítr v zástěrkách... Stoupání z Vršavy na Jižní Svahy opět v poklidu, dnes prostě nikam nespěchám a nemám komu ujíždět, chybí motivace. Chvíli klábosím v prodejně ForRide, objednávám pro zimáka novou kazetu a řetěz a už frčím po stezce do KCK, další drobnosti do kapes a tím jsem jízdu po větru pro dnešek vyčerpal.
Odteď už jen proti, volím cestu z Otrokovic po hlavní, kde se dá schovat za železničním náspem a spoustou křovin, před Tlumačovem mě předjíždí kamión, ze kterého lícou kostky ledu do Coca Coly velikosti koňské hlavy, já mám ale čaj dost studený a tak s úlevou nabídku odmítnu. Až po Hulín jsou všude po cestě kusy ledu, jeden špatně vyhodnotím jako mokrý flek na cestě a náraz do řídítek mě pěkně probere z protivětrové letargie, pak už zase čumím víc před sebe.
Z Hulína už fučí jak z komína, dávám malou a šinu si to směr Němčice, naráz mne předjíždí pomalý kamión, snažím se ho zahákovat, ale dnes na to nemám nohy a navíc se mi vybaví náraz Titaniku do ledovce, nerad bych šel taky ke dnu a tak dávám zpět malou a mysl se opět utápí v letargii.
Ale domů už to není daleko a z Kostelce mi vítr dokonce trošku pomáhá, pro změnu jsem nakloněný na pravou stranu a zjišťuji výhodu ježdění v tak silném bočním větru, v náklonu sjíždíte galusky pěkně z boku do kulata a hlavní běhoun je ušetřen, takže zvyšujete nájezd na galusky...I v tom zlém se dá vždy najít něco dobrého... :)
Vyjel jsem jako obvykle směr Holešov a zase o tolik slabší ten vítr nebyl, jel jsem nahnutý na levou stranu a čekal, kdy dostanu přátelské plácnutí zrcátkem od projíždějících aut. To se naštěstí nestalo, přesto jsem pro jistotu najel u Holešova na stezku a po ní dojel až do Dobrotic. Když už jsem byl v tom stezkování, z Dobrotic jsem pokračoval kolem trati na Jankovice a Chomýž, samozřejmě proti větru a zpomalila mě i další ledová plotna, překonal jsem ji jak jinak než příkopou.
Hadovna z Ráztoky je o poznání kratší než z opačné strany, navíc jsem byl ušetřen od poryvů větru a sluníčko pěkně nahřívalo asfalt, kruci už aby bylo to jaro... Sjezd k Lukovečku jsem jel s respektem a vyplatilo se, vyplašil jsem poměrně velké stádo daňků, které se rozeběhlo z cesty na obě strany.
Z Lukovečku tradičně na Horní Ves a Vítovou, do Lukova opět proti a konečně jsem si mohl naplno vychutnat vítr v zástěrkách... Stoupání z Vršavy na Jižní Svahy opět v poklidu, dnes prostě nikam nespěchám a nemám komu ujíždět, chybí motivace. Chvíli klábosím v prodejně ForRide, objednávám pro zimáka novou kazetu a řetěz a už frčím po stezce do KCK, další drobnosti do kapes a tím jsem jízdu po větru pro dnešek vyčerpal.
Odteď už jen proti, volím cestu z Otrokovic po hlavní, kde se dá schovat za železničním náspem a spoustou křovin, před Tlumačovem mě předjíždí kamión, ze kterého lícou kostky ledu do Coca Coly velikosti koňské hlavy, já mám ale čaj dost studený a tak s úlevou nabídku odmítnu. Až po Hulín jsou všude po cestě kusy ledu, jeden špatně vyhodnotím jako mokrý flek na cestě a náraz do řídítek mě pěkně probere z protivětrové letargie, pak už zase čumím víc před sebe.
Z Hulína už fučí jak z komína, dávám malou a šinu si to směr Němčice, naráz mne předjíždí pomalý kamión, snažím se ho zahákovat, ale dnes na to nemám nohy a navíc se mi vybaví náraz Titaniku do ledovce, nerad bych šel taky ke dnu a tak dávám zpět malou a mysl se opět utápí v letargii.
Ale domů už to není daleko a z Kostelce mi vítr dokonce trošku pomáhá, pro změnu jsem nakloněný na pravou stranu a zjišťuji výhodu ježdění v tak silném bočním větru, v náklonu sjíždíte galusky pěkně z boku do kulata a hlavní běhoun je ušetřen, takže zvyšujete nájezd na galusky...I v tom zlém se dá vždy najít něco dobrého... :)
Komentáře
Okomentovat