Tak první MTB závod sezóny a rovnou mistrovství naší galaxie. Na startu se sešla velmi početná a kvalitní konkurence, stoupl jsem si poměrně brzo do první lajny, ale jak se blížil start, řadilo se přede mnou čím dál větší množství podupávajících borců a tak mi Dušan udělal místo, já vylezl z bzučícího balíku a pěkně si to objel, opět do první lajny.
Do startu zbývalo pár minut, přijeli ještě největší borci a mohlo se frčet. Pavel Mrázek nám to hezky odpočítal, kupodivu se vyrazilo opravdu přesně na slovo start a už to frčelo. První stovky metrů to byla pořádná loktovačka doprovázená častým brrrrrrrrrrrrrr, jak si neustále vzorky předních gum lízaly o vzorky zadních gum, občas nějaká ta nadávka a už se to pěkně pomalinku začínalo třídit.
Já jsem hodil kotvu do první grupy, dopředu na silný vítr jsem se nehrnul, naopak snažil jsem se ušetřit co nejvíce sil pěkně v háku. Polními cestami jsme dokličkovali až do lesa a začala žvýkačka.
Terén nebyl nějak moc blátivý, až na občasnou kaluž byl celkem suchý, ale nebyl tvrdý. Gumy se tak neustále malinko bořily do mazlavého bláta a připadlo mi, že jsem si snad obě galusky namazal Mamutem. Řeknu vám, zlatá silnice...
Ale co naplat, podmínky máme všichni stejné, rozhoduje výkonnost. Zatím se mi jede docela dobře, bez větších problémů zalepuji vzniklé díry, skupina se sice rozdělila na dvě, ale ty nejlepší nechávám jet a hlídám si SuperMarka a Srnku Strnku.
Neustále stoupající část zaváděcího okruhu máme za sebou a přichází na řadu první technický sjezd a jaké to překvapení, místo původní pěšinky přímo dolů je ta dnešní namotaná mezi stromy, neustále doleva doprava, skoky, kořeny, pařezy, úvozy, stromy, bahno a můj hardtail neboli neodpružené kolo.
Rvu se s řídítky, řídítka se rvou s předním kolem, přední kolo se rve s terénem a terén se rve se vzorkem galusek, chvílemi má převahu guma, hned zase bahno nebo nejeden kořen, pak zase guma.
Než se rozkoukám, jsme u další nástrahy a to hluboko do země zařezaného brodu. Projel jsem si ho už dvakrát při rozjíždění, ale už je do něj projetá slušná brázda a tak mám co dělat, abych přední kolo vytáhl dřív, než mě předběhne zadní kolo. Výjezd z brodu už je pěkně rozmáčený, ale daří se mi ho vyjet, i když mi při tom pěkně cukne v lýtku.
Přichází na řadu kličkovaná mezi stromy, ale už po rovině a letíme do prvního průjezdu cílem. První skupinu sice ještě máme na dohled, chvilku si dokonce říkám, že do ní zkusím dojet, ale naštěstí jsem si to rozmyslel a kotvu nechávám pořád dole.
Najíždíme do prvního velkého okruhu a začínají se dělat mezery, několikrát je musím zalepit, míjím při tom SuperMarka i Srnku a postupně je nechávám za sebou. Přichází těžké asfaltové stoupání, pořádně fouká, ale naše malá skupina poměrně dobře spolupracuje a nahoře najíždíme opět do lepivého bláta. Vůbec to nejede, dívám se pod sebe, jestli má kotva nedrhne o zem, ale vše se zdá být v pořádku, bahno by dnes prostě v klidu přilepilo nejeden obraz na zeď... Stoupání zpět na zpevněnou cestu je nekonečné, mazlanina mazlavá už mě pěkně sere, v dalším kole tady musím dát malou placku, říkám si. Konečně vyjíždíme na zpevněnou cestu, máme docela náskok na SuperStrnky a říkám si, že možná jedu o bednu... Opět střídáme, jede s námi i Honza Hruška, ale tomu to příliš nechutná a tak nestřídá.
Malé problémy mám ale i já, tempo je fakt vysoké, potřeboval bych se párkrát nadechnou, ale pořád se jede nahoru a kotva začíná povolovat, několikrát si musím nastoupit, aby se nevyhákla úplně. Konečně přichází na řadu dlouhý sjezd, místy je opět docela mazlavo, ale galusky mají zatím pořád navrch, i když občas je to na hraně.
Přijíždíme do Hoštic a odtud je to zase pořádně do kopce, kotva opět povoluje, ale hlava drží a mačkám se zebe maximum, už je to nahoru jen 300 metrů, za minutu už jen 290, za další minutu už jen 285 metrů... Tady je to fakt dlouhé, ale nakonec jsme přece jen nahoře a můžeme zase založit, ještě malý brdek, co taky pěkně štípe a před námi je znova technický sjezd, který už jsme jednou jeli.
Nikomu se nikam netlačím, najíždím do něj poslední a opět malinko ztrácím, oba skoky vždy dopadám na přední kolo, ale nemám už sílu kolu pomoci, rvu se s rovnováhou co to jde...
Brod je po zaváděcím kole zařezaný ještě hlouběji, navíc uprostřed trčí pořádný kámen a tak mám co dělat, abych kolo poslal do správné stopy. Výjezd už je kluzký jak sjezdovka Saslong ve Val Gardeně, ale daří se mi jej opět vyjet a rychle zalepuji díru po dlouhém sjezdu.
Skupina už je roztrhaná na jednotlivce a dvojice, já se sjíždím s Honzou Hruškou a s juniorem Homolou z Head bike Opava, který jede výborně, ale Hruška už je zralý do bečky a tak točíme jen dva, snažím se to maximálně ztížit SuperMarkovi, který pomalu a jistě zezadu zalepuje velkou díru, hlavně ve sjezdech.
Opět asfaltové stoupání ve Skavsku, potom pořádná dávka lepidla a já dávám poprvé malou placku, žvýkáme jak autobus plný Slávistů a konečně jsme nahoře, rozjíždím špici a dojíždíme k Žakynovi, který odpadl z první skupiny a musím odmítnout jeho prosbu o gel, mám už poslední a zrovna ho chci zasunout, ale zásuvka má problémy s dýcháním a tak se gelem málem udusím. Něco se mi snad podařilo spolknout, zbytek daruji vzrostlé květeně a už zase frčíme dlouhým sjezdem do Hoštic. Tady se dotáhl SuperMarek a vím, že v kategorii se odsouvám o jedno místo dozadu, protože ve sjezdu do cíle nemám šanci uviset jeho celopéru (rozuměj celoodpružené kolo, ne že bych visel za jeho nástroj k čůrání atd). Ve stoupání z Hoštic se mi už naštěstí jede docela dobře, v jeho závěru dokonce začíná ztrácet Žakyn a tak ho hned po zdolání stoupání odpojuji mocným nástupem, ale před posledním technickým sjezdem pouštím všechny před sebe, vím že jsem nejpomalejší a nebudu se jim tam motat.
Ve sjezdu se nám ale motají jezdci, které už předjíždíme o kolo a tak je to ještě o dost těžší než minule, navíc je sjezd ještě víc rozježděný a kořeny pořádně kloužou. Ztrácím tak docela dost, navíc v hlubokém brodu už je vyjetá pořádná hrana a přední karbonový ráfek na protest pořádně křupne, obávám se že to uhlíkové vlákna nevydržely a výjezd už je jak ledová plocha, Sáblíková by měla radost a tak musím stejně jako ostatní seskočit a vytlačit jej.
Do poslední kličkované části trati dávám maximum, snažím se dojet SuperMarka, ale to je předem prohrané a do cíle tak dojíždím se ztrátou 16 sekund na třetí místo v kategorii, celkově jsem 14.
Ale jelo se mi dnes dobře, v nabité konkurenci jsem se neztratil a mnoho velkých jmen jsem nechal za sebou, takže opět spokojenost a alespoň jsem nemusel čekat na vyhlášení, rychle jsem se převlékl, s klukama zhodnotil naše výkony a frčel domů. Kolo je pořádně zasekané velikonočním mazancem, bohužel bez hrozinek. Musím ho umýt a hlavně zkontrolovat škody, dnes jsem ho rozhodně nešetřil.
Do startu zbývalo pár minut, přijeli ještě největší borci a mohlo se frčet. Pavel Mrázek nám to hezky odpočítal, kupodivu se vyrazilo opravdu přesně na slovo start a už to frčelo. První stovky metrů to byla pořádná loktovačka doprovázená častým brrrrrrrrrrrrrr, jak si neustále vzorky předních gum lízaly o vzorky zadních gum, občas nějaká ta nadávka a už se to pěkně pomalinku začínalo třídit.
Já jsem hodil kotvu do první grupy, dopředu na silný vítr jsem se nehrnul, naopak snažil jsem se ušetřit co nejvíce sil pěkně v háku. Polními cestami jsme dokličkovali až do lesa a začala žvýkačka.
Terén nebyl nějak moc blátivý, až na občasnou kaluž byl celkem suchý, ale nebyl tvrdý. Gumy se tak neustále malinko bořily do mazlavého bláta a připadlo mi, že jsem si snad obě galusky namazal Mamutem. Řeknu vám, zlatá silnice...
Ale co naplat, podmínky máme všichni stejné, rozhoduje výkonnost. Zatím se mi jede docela dobře, bez větších problémů zalepuji vzniklé díry, skupina se sice rozdělila na dvě, ale ty nejlepší nechávám jet a hlídám si SuperMarka a Srnku Strnku.
Neustále stoupající část zaváděcího okruhu máme za sebou a přichází na řadu první technický sjezd a jaké to překvapení, místo původní pěšinky přímo dolů je ta dnešní namotaná mezi stromy, neustále doleva doprava, skoky, kořeny, pařezy, úvozy, stromy, bahno a můj hardtail neboli neodpružené kolo.
Rvu se s řídítky, řídítka se rvou s předním kolem, přední kolo se rve s terénem a terén se rve se vzorkem galusek, chvílemi má převahu guma, hned zase bahno nebo nejeden kořen, pak zase guma.
Než se rozkoukám, jsme u další nástrahy a to hluboko do země zařezaného brodu. Projel jsem si ho už dvakrát při rozjíždění, ale už je do něj projetá slušná brázda a tak mám co dělat, abych přední kolo vytáhl dřív, než mě předběhne zadní kolo. Výjezd z brodu už je pěkně rozmáčený, ale daří se mi ho vyjet, i když mi při tom pěkně cukne v lýtku.
Přichází na řadu kličkovaná mezi stromy, ale už po rovině a letíme do prvního průjezdu cílem. První skupinu sice ještě máme na dohled, chvilku si dokonce říkám, že do ní zkusím dojet, ale naštěstí jsem si to rozmyslel a kotvu nechávám pořád dole.
Najíždíme do prvního velkého okruhu a začínají se dělat mezery, několikrát je musím zalepit, míjím při tom SuperMarka i Srnku a postupně je nechávám za sebou. Přichází těžké asfaltové stoupání, pořádně fouká, ale naše malá skupina poměrně dobře spolupracuje a nahoře najíždíme opět do lepivého bláta. Vůbec to nejede, dívám se pod sebe, jestli má kotva nedrhne o zem, ale vše se zdá být v pořádku, bahno by dnes prostě v klidu přilepilo nejeden obraz na zeď... Stoupání zpět na zpevněnou cestu je nekonečné, mazlanina mazlavá už mě pěkně sere, v dalším kole tady musím dát malou placku, říkám si. Konečně vyjíždíme na zpevněnou cestu, máme docela náskok na SuperStrnky a říkám si, že možná jedu o bednu... Opět střídáme, jede s námi i Honza Hruška, ale tomu to příliš nechutná a tak nestřídá.
Malé problémy mám ale i já, tempo je fakt vysoké, potřeboval bych se párkrát nadechnou, ale pořád se jede nahoru a kotva začíná povolovat, několikrát si musím nastoupit, aby se nevyhákla úplně. Konečně přichází na řadu dlouhý sjezd, místy je opět docela mazlavo, ale galusky mají zatím pořád navrch, i když občas je to na hraně.
Přijíždíme do Hoštic a odtud je to zase pořádně do kopce, kotva opět povoluje, ale hlava drží a mačkám se zebe maximum, už je to nahoru jen 300 metrů, za minutu už jen 290, za další minutu už jen 285 metrů... Tady je to fakt dlouhé, ale nakonec jsme přece jen nahoře a můžeme zase založit, ještě malý brdek, co taky pěkně štípe a před námi je znova technický sjezd, který už jsme jednou jeli.
Nikomu se nikam netlačím, najíždím do něj poslední a opět malinko ztrácím, oba skoky vždy dopadám na přední kolo, ale nemám už sílu kolu pomoci, rvu se s rovnováhou co to jde...
Brod je po zaváděcím kole zařezaný ještě hlouběji, navíc uprostřed trčí pořádný kámen a tak mám co dělat, abych kolo poslal do správné stopy. Výjezd už je kluzký jak sjezdovka Saslong ve Val Gardeně, ale daří se mi jej opět vyjet a rychle zalepuji díru po dlouhém sjezdu.
Skupina už je roztrhaná na jednotlivce a dvojice, já se sjíždím s Honzou Hruškou a s juniorem Homolou z Head bike Opava, který jede výborně, ale Hruška už je zralý do bečky a tak točíme jen dva, snažím se to maximálně ztížit SuperMarkovi, který pomalu a jistě zezadu zalepuje velkou díru, hlavně ve sjezdech.
Opět asfaltové stoupání ve Skavsku, potom pořádná dávka lepidla a já dávám poprvé malou placku, žvýkáme jak autobus plný Slávistů a konečně jsme nahoře, rozjíždím špici a dojíždíme k Žakynovi, který odpadl z první skupiny a musím odmítnout jeho prosbu o gel, mám už poslední a zrovna ho chci zasunout, ale zásuvka má problémy s dýcháním a tak se gelem málem udusím. Něco se mi snad podařilo spolknout, zbytek daruji vzrostlé květeně a už zase frčíme dlouhým sjezdem do Hoštic. Tady se dotáhl SuperMarek a vím, že v kategorii se odsouvám o jedno místo dozadu, protože ve sjezdu do cíle nemám šanci uviset jeho celopéru (rozuměj celoodpružené kolo, ne že bych visel za jeho nástroj k čůrání atd). Ve stoupání z Hoštic se mi už naštěstí jede docela dobře, v jeho závěru dokonce začíná ztrácet Žakyn a tak ho hned po zdolání stoupání odpojuji mocným nástupem, ale před posledním technickým sjezdem pouštím všechny před sebe, vím že jsem nejpomalejší a nebudu se jim tam motat.
Ve sjezdu se nám ale motají jezdci, které už předjíždíme o kolo a tak je to ještě o dost těžší než minule, navíc je sjezd ještě víc rozježděný a kořeny pořádně kloužou. Ztrácím tak docela dost, navíc v hlubokém brodu už je vyjetá pořádná hrana a přední karbonový ráfek na protest pořádně křupne, obávám se že to uhlíkové vlákna nevydržely a výjezd už je jak ledová plocha, Sáblíková by měla radost a tak musím stejně jako ostatní seskočit a vytlačit jej.
Ale jelo se mi dnes dobře, v nabité konkurenci jsem se neztratil a mnoho velkých jmen jsem nechal za sebou, takže opět spokojenost a alespoň jsem nemusel čekat na vyhlášení, rychle jsem se převlékl, s klukama zhodnotil naše výkony a frčel domů. Kolo je pořádně zasekané velikonočním mazancem, bohužel bez hrozinek. Musím ho umýt a hlavně zkontrolovat škody, dnes jsem ho rozhodně nešetřil.
Odkaz na výsledky: http://my5.raceresult.com/88750/results?lang=cz#0_375517
Aj zemák je dobré né.
OdpovědětVymazat