Poté, co jsem ráno s Filípkem obešel půlku dědiny, no vlastně i s Adélkou v kočárku, která taky dostala spoustu mlsanců, mohl jsem po obědě nazout tretry a vyrazit směr Kroměříž. Z ranních pochůzek mi bylo jasné, že se nesmím nechat oklamat počasím, které panovalo u nás na dvoře a tak jsem se oblékl raději víc.
Vyjel jsem lehce po dvanácté a zdálo se mi, že už ten vítr přece jen není tak studený, slunce ukázalo svou sílu a tak šla po chvíli vesta do kapsy. Přesto jsem byl rád za čapáky a jarní bundu Force X58, která jen tak neprofoukne a navíc má vepředu dva velké větrací otvory na zipy, takže prodyšnost lze různě upravovat. Ještě před Kroměříží jsem snědl banán a dobře jsem udělal, pak už moc prostoru nebylo.
Na srazu nás bylo myslím devět, trasa se dohodla směr Stupava a mohli jsme vyrazit. Chvilku jsem sice rozdýchával šok, když jsem uviděl Jirku Přibyla s holými nohami a v letním dresu s návleky na rukou, ale proti gustu...
Zpočátku se jelo poměrně poklidně, s Pavlem Mrázkem jsme švitořili na špici a razili jsme cestu proti větru, který se začínal stáčet na západní. Ovšem s přibývajícími brdky za Zdounkami tempo postupně narůstalo a poté, co jsme před Roštínem vylili obsah bidonů v podbřišku, tempo začalo být doslova zběsilé a došlo k první selekci balíku.
Zůstalo nás šest a i když jsme na ostatní počkali, bylo nám vysvětleno, že si máme jet a nebrat ohledy. Na špici tedy padl Milan Štípala, který mě dnes neskutečně udivil svou výkonností, že jsem mu ve sjezdu proti větru ani nemohl dorovnat (píši si do deníčku).
Po překonání hlavní cesty přes Buchlovské kopce jsme dle plánu před Koryčany odbočili doleva na Stupavu a ve stoupání kolem přehrady přišlo další třídění již protříděného balíku, přesto jsme se na Stupavě opět sjeli a mohli se společně vyfotit před místní sjezdovkou, která ještě stále nabízí slušné podmínky pro lyžování.
Potkali jsme tam Honzu Pezu a tady jsem naposledy viděl Pavla Mrázka, na řadu totiž přišlo stoupání ze Starých Hutí na Pěknou Horu, které jsme sice jeli poměrně v poklidu, přesto jsme zůstali jen čtyři, Milan Štípala, Martin Klár, Filip Chovanec a mé Veličenstvo. Ve sjezdu na Salaš mi bylo líto Jirky Přibyla, jestli mu ani tady nebyla zima, tak je potomek tučňáka sibiřského, jak já byl rád za všechno to oblečení a teplé rukavice.
Výjezd ze Salaše na Bunč opět v poklidu, v jedné ze zákrut dokonce vidíme nedaleko Jirku, ale pak se rozjelo peklo až na Bunč a štípalo to všechny, i Štípalu. Z Bunče obsazeného turisty jsme jeli na Kostelany, opět to štípalo, jako by mě někdo mrskal tatarem po nohách a pořádné dávky štípanců přicházely i přes Kulu, Tabarky, Vrbku až do Těšňovic, přesto jsme dojeli pohromadě (píši si do deníčku). Štípání přestalo až v Kotojedech, kde jsem se s Filipem odpojil od Milana a Martina a společně jsme objeli po stezce Kroměříž.
Na odbočce na stezku na Bílany jsem se rozloučil i s Filipem a sám už jsem poklidně dojel přes Hulín až domů, v závěru jsem si uvědomil, že jsem za celý švih kromě toho banánu nic nesnědl a tak jsem doma snědl půlku jídla, které Pavla navařila na tři dny, během krmícího procesu píši tento článek a za 10 minut odjíždím na noční...
Kluci z V+P Chropyně dnes jeli neskutečně, to bych rád věděl, co si dnes vymrskali za čokoládku... Každopádně v sobotu na novém závodě Prachem svatební cesty to bude asi hodně tvrdé a spravedlivé, dnes jsem popsal půlku svého deníčku, s takovou budu za chvíli kupovat nový, kde se všichni ti perfektní borci berou??
Z mobilu se mi nějak ztratily dnešní fotky, takže doplním později ty od Pavla Mrázka, jestli teda se mnou bude ještě kamarád...
Vyjel jsem lehce po dvanácté a zdálo se mi, že už ten vítr přece jen není tak studený, slunce ukázalo svou sílu a tak šla po chvíli vesta do kapsy. Přesto jsem byl rád za čapáky a jarní bundu Force X58, která jen tak neprofoukne a navíc má vepředu dva velké větrací otvory na zipy, takže prodyšnost lze různě upravovat. Ještě před Kroměříží jsem snědl banán a dobře jsem udělal, pak už moc prostoru nebylo.
Zpočátku se jelo poměrně poklidně, s Pavlem Mrázkem jsme švitořili na špici a razili jsme cestu proti větru, který se začínal stáčet na západní. Ovšem s přibývajícími brdky za Zdounkami tempo postupně narůstalo a poté, co jsme před Roštínem vylili obsah bidonů v podbřišku, tempo začalo být doslova zběsilé a došlo k první selekci balíku.
Zůstalo nás šest a i když jsme na ostatní počkali, bylo nám vysvětleno, že si máme jet a nebrat ohledy. Na špici tedy padl Milan Štípala, který mě dnes neskutečně udivil svou výkonností, že jsem mu ve sjezdu proti větru ani nemohl dorovnat (píši si do deníčku).
Po překonání hlavní cesty přes Buchlovské kopce jsme dle plánu před Koryčany odbočili doleva na Stupavu a ve stoupání kolem přehrady přišlo další třídění již protříděného balíku, přesto jsme se na Stupavě opět sjeli a mohli se společně vyfotit před místní sjezdovkou, která ještě stále nabízí slušné podmínky pro lyžování.
Potkali jsme tam Honzu Pezu a tady jsem naposledy viděl Pavla Mrázka, na řadu totiž přišlo stoupání ze Starých Hutí na Pěknou Horu, které jsme sice jeli poměrně v poklidu, přesto jsme zůstali jen čtyři, Milan Štípala, Martin Klár, Filip Chovanec a mé Veličenstvo. Ve sjezdu na Salaš mi bylo líto Jirky Přibyla, jestli mu ani tady nebyla zima, tak je potomek tučňáka sibiřského, jak já byl rád za všechno to oblečení a teplé rukavice.
Výjezd ze Salaše na Bunč opět v poklidu, v jedné ze zákrut dokonce vidíme nedaleko Jirku, ale pak se rozjelo peklo až na Bunč a štípalo to všechny, i Štípalu. Z Bunče obsazeného turisty jsme jeli na Kostelany, opět to štípalo, jako by mě někdo mrskal tatarem po nohách a pořádné dávky štípanců přicházely i přes Kulu, Tabarky, Vrbku až do Těšňovic, přesto jsme dojeli pohromadě (píši si do deníčku). Štípání přestalo až v Kotojedech, kde jsem se s Filipem odpojil od Milana a Martina a společně jsme objeli po stezce Kroměříž.
Na odbočce na stezku na Bílany jsem se rozloučil i s Filipem a sám už jsem poklidně dojel přes Hulín až domů, v závěru jsem si uvědomil, že jsem za celý švih kromě toho banánu nic nesnědl a tak jsem doma snědl půlku jídla, které Pavla navařila na tři dny, během krmícího procesu píši tento článek a za 10 minut odjíždím na noční...
Kluci z V+P Chropyně dnes jeli neskutečně, to bych rád věděl, co si dnes vymrskali za čokoládku... Každopádně v sobotu na novém závodě Prachem svatební cesty to bude asi hodně tvrdé a spravedlivé, dnes jsem popsal půlku svého deníčku, s takovou budu za chvíli kupovat nový, kde se všichni ti perfektní borci berou??
Z mobilu se mi nějak ztratily dnešní fotky, takže doplním později ty od Pavla Mrázka, jestli teda se mnou bude ještě kamarád...
Díky za dnešní trénink:)
OdpovědětVymazatNení nad to se pořádně zmrskat!
OdpovědětVymazat