Přeskočit na hlavní obsah

07.04.18 - Prachem Svatební cesty (80,88km / 1 392m)

Ráno vyrážím na kole v 08:45 do Kostelan na první ročník závodu "Prachem Svatební cesty", který pořádá brácha a slibuje těžkou trať se čtyřmi 4 km dlouhými úseky nahoru a dolů po šotolině a drobném kamení s občasnými bonusy v podobě výmolů s kalužemi, několika prudkými zatáčkami, ve kterých to pěkně klouzalo a místy nechyběl ani hrubý makadam, i když se pořadatelé fakt vytáhli a cestu uklidili, jak to jen šlo. Počasí je snad na objednávku, svítí slunce, fouká od jihu, zatím je sice jen 8 stupňů, ale start je až v 11 a ještě se oteplí.
Po příjezdu k místnímu ranči jakožto centra závodu se rychle prezentuji, nasazuji čip, startovní číslo a s Ivem si jedeme projet okruh Svatební cesty, který začíná hned za Kostelany směr Bunč. Za cedulí konec obce točíme doprava a galusky se poprvé zakusují do nezpevněného terénu, prakticky okamžitě ujíždím Ivovi, který nemá tolik odvahy a technika jízdy u něj také pokulhává, ale já potřebuji vyzkoušet závodní podmínky. Cesta je fakt pěkně upravená, přesto je to neustále buď po uježděné hlíně, nebo po drobném kamení s občasnými šutry, které jsou ale až na vyjímky vždy mimo dvě vyjeté stopy.
Zpočátku cesta mírně klesá, dvě prudké zatáčky a po dvou kilometrech přichází stoupavý úsek s jedním kratším sjezdem. Stoupání má několikrát sklon i 10%, opět dvě prudké zatáčky, hlavně ta druhá je na konci sjezdu, plná hrubého makadamu a pěkně zrádná. Na jejím konci se točí prudce doleva do tvrdého, již asfaltového stoupání na Bunč, které je skoro 1km dlouhé s maximem 23%.
Čekám na Iva a společně jedeme zpět do Kostelan, připravit se na start a omrknout konkurenci, která se dnes sešla opravdu kvalitní. Na start se chystají borci z In-Life Cycling teamu David Babiánek, Tom Satke a Michal S-molka, velký respekt vzbuzuje Petr Šťastný z Alé cycling, Pavel Žák z Kolovna KM, Tom srnka Strnka z BT Sazovice, Radek šibal Šíbl z 4Ever CykloBulis a další. Kratší proslov od pořadatelů a vše je připraveno na start.
Ten přichází chviličku po jedenácté a do pohybu se dává balík cca 50. jezdců. Sjezd přes Lhotku a Zlámanku, který moc dobře známe z loňských Force Intenzit v Kostelanech, se jede poměrně v klidu, trať je sice oficiálně uzavřená, ale neznamená to, že to každý řidič bude respektovat. Pod Zlámankou se odbočuje doprava na Lubnou, na špici si jako vždy po projetí prudké zatáčky vytvářím mírný náskok, ale spíš jen tak dráždím celý peloton, který mne za chvilku dojíždí. Na špici se proti větru točí většinou favorité, které jsem jmenoval, jako vždy velmi dobře tahá i Martin Klár z Cyklosportu Chropyně a taky několik mladších jezdců.
Dojíždíme do Lubné a před námi je první těžké stoupání do Vrbky, dlouhé 1,3km s průměrným sklonem 6% a s maximem 13%. Na špici úřaduje Petr Šťastný a klobouk dolů, tah má fakt neskutečný a na řadu přichází první šklebení na představce. Balík díky tomu také značně prořídne a po zdolání půlky stoupání přichází první útok Jirky Hradila, který dnes pracuje na mně a hned si vytváří slušný náskok. Ve Vrbce odbočujeme ostře doprava, zatáčka je pěkně zametená a přichází další stoupavý úsek proti větru, s Michalem Hradilem se snažíme co nejvíc rozbíjet tempo skupiny, aby Jirka vydržel co nejdéle ujetý, až se to klukům postupně přestává líbit a když už přichází na řadu loktovačka s Tomem Strnkou a domluva od Žakyna, vyklízíme pozice, ale Jirka už je stejně skoro dojetý.
Vjíždíme do lesa, vítr ustává, ale na řadu přichází kratší nepříjemné brdky a sjezd na rozcestí Tabarky, kde točíme doprava do dalšího těžšího stoupání na Kulu. Kilometr dlouhé stoupání s průměrem 5% a max 13%, na špici opět Petr Šťastný a opět to bolí, odpadají další jezdci a i Martin Klár si to musí pracně dojíždět.
Nahoře je nás ale pořád víc jak 10 a říkám si, že to dnes bude fakt těžké i proto, že jedeme ve společné kategorii do 39 let a já jsem přesně na její horní hranici. Za mohutného povzbuzování projíždíme kolem cíle a čeká nás druhé kolo, ve kterém již přichází na řadu útoky od různých jezdců a opět útočí i Jirka Hradil, proč na jeho nástupy nikdo nereaguje a za mnou hned vyrážejí úplně všichni, jsem snad Peter Sagan??
Již zmíněné kopce opět dost bolí, ale postupně se dostávám do tempa a okamžitě zalepuji všechny nástupy a díry, ale sám se o nic nepokouším, nemá to fakt cenu a ještě je dost brzo. Přijíždíme opět do Kostelan a točíme doleva do stoupání skrz obec, kde opět útočí Petr Šťastný a musím se hodně snažit, abych mu uvisel na zadním kole. Stoupání nás přivádí na první svatební okruh ze čtyř pro kategorii do 39. let, nad 40 to mají jen 3x a nad 50 a ženy jen 2x.

Těsně za cedulí konec obce tedy točíme doprava na Svatební cestu a nájezd je pekelně rychlý, ani Dušan jako řidič zaváděcího vozu takovou rychlost nečeká a dlouho nám pěkně práší do prošklebených ksichtů, než konečně trochu poodjede, maximálku taky máme v prvním kole 55km/h, průměr 31km/h!!.
Letí se tedy fakt rychle, do toho neustále přejíždíme zleva doprava a opačně podle toho, kde je lepší stopa nebo podle zatáček. Na startu jsme se bavili, že tady nebudeme moc divočit, ale divočina je to tedy pořádná. Nejvíc si dávám bacha na přejezdy ze stopy do stopy přes střed plný kamení. Vím, že si musím vždy vybrat místo, kudy přejedu a nenechat se strhnout jezdcem přede mnou a přejet v jeho zákrytu bez dobrého výhledu, riziko defektu je fakt vysoké.
Naštěstí za sebou máme klesavou pasáž a přichází ta s plusovým sklonem, na špici kdo jiný než Petr Šťastný, na jeho zadním kole kdo jiný než já, ve vedlejší stopě další jezdci, ale já se soustředím jen na stopu a galusku před sebou. Jede se docela kudla, ale fakt si to tady užívám, baví mě to, ale přesto se modlím, ať netrefím žádný větší nebo ostřejší šutr, který by si našel cestu skrz galusku a nedej bože do karbonového ráfku. Ale nahustil jsem jen 6,5 atm. do zadní a 6 do přední galusky, aby mohly pohltit co nejvíc nárazů a zdálo se mi, že jsem to trefil docela dobře.
V nejprudší a nejhorší zatáčce mi sice obě kola mírně podjely, ale nic, s čím bych si neporadil a za chvíli již máme první Svatební za sebou. Najíždíme na asfalt do těžkého stoupání na Bunč, které jsem již popsal a kdo na špici?? Petr Šťastný a ostatní z toho nejsou vůbec šťastní, jsem jediný, kdo mu dokáže uviset, zbytek maličko ztrácí a Petr by rád, aby jsme na Bunči po odbočení doleva na Kostelany založili a jeli, ale sotva popadám dech a nohy pálí jako čert. Cesta pořád mírně stoupá a pak už konečně sjezd s několika serpentinami, táhlé stoupání a točíme doleva na druhou prašnou štaci.
Žakyn na nás křičí, že to pořádně rozjedeme a zakládá pekelné tempo, průměr máme na tomto prašném sektoru dokonce 32,5km/h a opět přichází prosby tam nahoru, aby galusky vydržely. V nejprudší části stoupání se poprvé na chvilku zlomím v hlavě, za Petrem Šťastným to fakt bolí a začínám mít díru několik metrů, ale když vidím, že to nikdo s ostatních nechce zalepit, dám si pár pomyslných facek a díru zalepuje ten, kdo ji udělal, dobře mi tak.
Opět najíždíme na asfalt, opět jsem jediný, kdo uvisel za Petrem, opět na mně volá, ať založíme, opět to ale nedávám a opět se sjíždíme. O poznání pomaleji jedeme k nájezdu do třetího prašného sektoru a já zasouvám první gel.
Průměrná rychlost, kterou sektor zdoláme, klesá na 31km/h, dojíždíme už první odpadlíky ze starších kategorií, ale nic podstatného se neděje, do stoupání na Bunč se jede konečně pomaleji, z čehož jsou všichni šťastní... No vlastně všichni, už je nás jen pět, Petr Šťastný, Tom Strnka, Žakyn, Šibal a já.
Dva brdky, klikatý sjezd, dva brdky, moc se nejede, zezadu přiletí Jirka Hradil, na nic nečeká a rovnou nastupuje, nikdo nereaguje, vytváří si slušný náskok a najíždí tak jako první na poslední Svatební cestu. Je před námi poslední prašný sektor, opět prosby tam nahoru, opět průměr 31km/h, ale Jiřina jede v úniku a já  nemusím tahat špici, šetřím síly v háku a soustředím se na cestu před sebou.
Jako první z naší skupiny na prašném sektoru udělá chybu Radek Šíbl, z háku přejíždí zleva doprava a nemohl vidět, že si vybral jedno z těch horších míst. Sleduji, jak trefuje několik velkých kamenů a za chvilku už je slyšet všem cyklistům známé a nenáviděné pš pšš pššš pšššš pššššš pšššššš pšu pšu pšůůůůůůů... Radkovo přední kolo se v kontaktu s terénem pěkně placatí a jelikož se mi zdá, že zrovna moc nezpomaluje, raději na něj volám, že má defekt, ale on už to moc dobře ví.
Škrtám si tedy v hlavě jednoho soupeře, i když mu to samozřejmě nepřeji, ale to mohlo potkat kohokoli z nás a potkalo to mnohem víc jezdců mimo naši malou skupinu.
I když za námi jede náš týmový Superb jako neutrální mechanické vozidlo, Šibalova šance, že se k nám dotáhne po výměně předního kola je stejně malá, jako šance, že na nás spadne zbytek Čínské družice, která nedávno zatopila v atmosféře stejně, jako nám dnes zatápěl Petr Šťastný. V pěti tedy pokračujeme dál, šťastně vyjedeme na Bunč, i když se moc šťastně teda netváříme, před vrcholem dojíždíme Jiřinu a čeká nás poslední okruh, stejný jako dva zaváděcí.
Dlouhý sjezd ještě celkem ujde, ale po odbočení doprava na Lubnou se nám zase připomíná protivítr, který ještě víc protahuje škleb v našich zaprášených obličejích a spolupráce začíná váznout. Největší podíl na tom má Jiřina, který má prostě trochu jiné představy o závodění, než my ostatní, chce využít naší týmové převahy a nechce, abych střídal. To se samozřejmě nelíbí ostatním a ani mně ne, raději prohraji se ctí, než abych vzadu vyčurával a nastupoval, což stejně podle mně nemělo smysl, když by to byl jeden proti třem a ještě proti větru.
Dohádali jsme se tedy až do Lubné a začíná stoupání do Vrbky, v jeho polovině nastupuje Žakyn, ale všichni až na Jiřinu, který už neustálým útočením vyčerpal většinu sil, na jeho nástup nacházíme odpověď a zase jsme jedna parta, i když soupeřů. Po odbočení ve Vrbce protívítr, spolupráce pořád vázne, ale už je to přece jen o trochu lepší, zezadu se blíží nějaké drobky a tak alespoň trochu udržujeme tempo.
Na Kule opět útočí Žakyn, ale opět jsme hned pohromadě a blížíme se k cíli. Víc než šlapání přichází na řadu ohlížení, zezadu se pomalu blíží Jiřina, ale to už jsme těsně před malým cílovým brdkem, který rozhodne o tom, kdo vyhraje, i když na jeho vršku není cíl. Cíl se totiž nachází po krátkém sjezdu, ve kterém už toho moc dělat nejde a navíc odbočka na příjezdovku k ranči, která tvoří asi 30 metrů dlouhou cílovou rovinu, je pěkně rozkopaná a dost připomíná Svatební cestu.
Pomalým tempem se blížíme ke stoupání, které má rozhodnout, zezadu čekám nástup Petra Šťastného, který by podle mně a podle toho, co dnes předváděl, měl být největším favoritem, ale dost nečekaně vyráží Tom Strnka jako srnka a vytváří si malý náskok, který sice pomalu smazávám, ale nahoře je přece jen o kousek dřív a já už vím, že se musím sklonit před jeho famózní akcelerací a citem pro nejlepší moment k nástupu, i když v cíli jsem těsně za ním a ztrácím jen 48 setin sekundy.
Ale prohrát s kýmkoli z naší skupiny není žádná ostuda, smůlu v podobě brambory si vybral Petr Šťastný, který z nás na trati nechal určitě nejvíc sil, ale ne vždy vyhrávají ti nejsilnější, taková je cyklistika.
Jak je uvedeno v nadpise, závod měřil 81km s převýšením 1 392 metrů, ujeli jsme jej za dvě hodiny a 27 minut průměrem 33km/h, na jeho trase jsme čtyřikrát zdolali Svatební cestu, která byla fakt úžasná a neskutečně vyzdvihla hodnotu závodu. Ten byl skvěle zajištěný, brácha i pořadatelský tým odvedli maximum, co mohli, odnesli jsme si krásné poháry ukované uměleckým kovářem, vážících určitě několik kil a snad všichni ještě krásnější zážitky, vážících určitě několik tun, už teď se moc těším na další ročník. Na závěr potěšila skoro všechny, kdo počkali, bohatá tombola a pak už se uzavřel první ročník této velmi vydařené akce.
No, je půl jedenácté, sedím tady už snad tři hodiny, vyčerpal jsem maximum toho, co se mi během závodu uložilo do hlavy, snad se to dá číst a snad to někdo dočte... Postupně doplním nějaké fotky a přidávám odkaz na video: Svatební cesta
Pokud nechcete vidět celou Svatební cestu, ale jen naši skupinku v akci, posuňte si video na začátek druhé minuty. Tímto Laďovi děkuji za pěkný záznam.
Odkaz na výsledky závodu: Prachem Svatební cesty - výsledky

Komentáře

  1. Pěkně jsi to napsal :-).
    Zasloužíš obdiv, že dokážeš takhle závodit a ještě o tom tak dobře a podrobně psát!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, však taky napsat to trvalo dýl, než celý ten závod :)

      Vymazat
  2. Jirko, skvěle napsaný článek stejně jako ty předešlé, navíc doplněný fotkami a videem. Nevím co je větší dřina, jestli ta jízda na kole nebo to psaní. Sice jsme se nikdy osobně nepotkali, ale máš moje velké sympatie. Těším se na další detailní reportáže i z tréninků. Dalibor Kotula, Němčice nad Hanou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, díky moc za pozitivní odezvu, články mají pro mě až nečekaně velké množství přečtení, v tolik jsem při zakládání blogu ani nedoufal, ale není nad to, když někdo napíše a pochválí... Po sobotním článku jsem neměl sílu psát o nedělním tréninku, ale dnes to zkusím dohnat...

      Vymazat
  3. Super článek, jako bych tam byl s vámi :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Fakt hezky napsané a je příjemné si přečíst,že i práce nás pěšáků je oceněna. Vdyď mě bolely nohy pomalu jako když bych to jel.Tak se do příště mám čas rozhodnout jestli pořadatel,nebo účastník závodu. Nebo zájezdu?

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Nejčtenější příspěvky

16.09.18 - Parádní švih s Bikecentrem Olomouc (128km / 1 356m)

Včera jsem po trojčasovce na Kasárna dostal od Davida Babiánka pozvání na švih s Bikecentrem Olomouc, tak jsem si řekl, že provětrám dresy v cizí grupě. Moc jsem toho sice nenaspal, ale ráno se už zase oblékám do dresů, napouštím bidony a po půl deváté vyrážím na sraz do Přerova. Jedu přesně na devátou, předpokládám, že bez potíží překonám rozkopaný most před Moštěnicí, ale šeredně se pletu.
Borci jsou asi v časové tísni a pracují i v neděli, takže se jim tam nechci plést a musím po poli a překonat hlubokou příkopu. Cítím, jak se mi tretry zalepují blátem a když vylezu na asfalt, nezbývá než sednout a alespoň trochu tretry od mazlavého hnusu očistit. I tak mám pak problém nacvaknout tretry do pedálů, ale co nejde silou, jde ještě větší silou a tak můžu konečně pokračovat.
Do Přerova si tak dávám pořádnou časovku, na sraz přijíždím těsně po deváté a jsem na provozní teplotě. Celkem čumím, jaká grupa se sešla a je to pořádně našlapaná grupa. Samozřejmě nechybí David Babiánek a Tom Satke…

08.08.2018 - Tisková konference týmu Wilier Triestina - Selle Italia + trénink s týmem po konferenci. (144km / 406m)

Tak na tohle jsem se hodně těšil. Když mi před pár týdny napsala Andrea Kmentová, zda-li bych se nechtěl zúčastnit tiskové konference týmu Wilier Triestina - Selle Italia před závodem Czech Cycling Tour v sídle firmy Force, samozřejmě jsem ani na okamžik nezaváhal a svou účast potvrdil, i když pak u mne nastaly určité pochybnosti. Jako první jsem se samozřejmě ptal, v jakém jazyce bude konference vedená, italsky umím sotva pozdravit a angličtinu taky nemám zrovna perfektní. Ale Andrea mne uklidnila, konference sice bude v anglickém jazyce, ale pravděpodobně ona bude překládat do češtiny.
Takže jsem si v kalendáři zaškrtl lehce mýtické datum 08.08.18. a těšil se, co že se od "velkých kluků" dozvíme. Den před tiskovou konferencí jsem na tréninku s Davidem Babiánkem slíbil, že se zkusím zeptat i na jeho účast a tak jsem i učinil, Andrea souhlasila a David tedy mohl jet se mnou.
Před jednou jej tedy vyzvedávám u něj doma a společně frčíme na pomezí Zlína a Otrokovic, kde stojí m…

14.04.19 - Prachem Svatební cesty road cycling race (80km / 1 433m)

Jezdit závody mezi nočními směnami není úplně nejlepší nápad, ale jelikož je v Kostelanech na druhém ročníku závodu Prachem Svatební cesty start až ve 13:00, je škoda plýtvat drahocennou dovolenou. Takže do devíti pospávám, pak obvyklé procedury a kolem jedenácté vyrážím na kole směr Chřiby. Jako už v posledních dnech, i dnes fouká silný severovýchodní vítr, ale teď většinou do zad, takže zatím spíš pomáhá. Z Kroměříže jedu přes Těšnovice a Vrbku, nechci jet přes Zlámanku proti směru závodu, v 10:00 totiž startovaly starší kategorie, ženy a mládežníci a měli to teda zatraceně těžké, pršelo totiž nejen celou noc, ale i zhruba 40 minut od jejich startu. Takže když se ve Vrbce napojuji na trať a vidím pár nešťastníků, jak jedou obalení blátem do cíle, jsem lehce zděšen, co na nás Svatební cesta nachystala... Postupně dojíždím i Kubu Vukeliče, který toho má až nad hlavu a jelikož jel na biku s hrubšími plášti, je zaházený blátem, až jej sotva poznám. Tak ho alespoň doprovodím do cíle a d…

17.07.18. - S Davidem, Tomem a s Míšou, která dnes zametla zatáčku pod Bunčem... (113km / 1 140m)

Po mistrovských závodech mám v plánu spíše odpočinkový švih, navíc když jsem domluvený s triatlonistou Tomem Procházkou, který vezme do vláčku i parťačku Míšu. Co si budeme nalhávat, sám jsem zvědavý a těším se, holek na kolech jezdí žalostně málo a i když je Míša ještě mladá, svými výkony na triatlonech dává najevo, že je s ní do budoucna nutné počítat.
Trochu nečekaně se mi ozve i David Babiánek a s ním zase velmi rád proberu uplynulé mistrovské závody, má zdravé pohledy na věc a moc rád s ním trénuji. Takže se snažíme vše sladit a nakonec se domlouváme, že budeme kroužit mezi Kroměříží a Zdounkami. To sice zrovna roviny nejsou, ale snad to Míša zvládne. Vyrážím tedy směr Troubky, pořádně fouká proti a tak se dost snažím, aby David nečekal. Před lesem u Troubek mne překvapuje nový asfalt, že by konečně opravili jednu z nejhorších cest v okolí?? Nakonec je ale bohužel opraven jen asi 200 metrů dlouhý úsek, no vlastně bohudík, na tomhle úseku se dalo nastoupat pár výškových metrů, i k…