Po mistrovských závodech mám v plánu spíše odpočinkový švih, navíc když jsem domluvený s triatlonistou Tomem Procházkou, který vezme do vláčku i parťačku Míšu. Co si budeme nalhávat, sám jsem zvědavý a těším se, holek na kolech jezdí žalostně málo a i když je Míša ještě mladá, svými výkony na triatlonech dává najevo, že je s ní do budoucna nutné počítat.
Trochu nečekaně se mi ozve i David Babiánek a s ním zase velmi rád proberu uplynulé mistrovské závody, má zdravé pohledy na věc a moc rád s ním trénuji. Takže se snažíme vše sladit a nakonec se domlouváme, že budeme kroužit mezi Kroměříží a Zdounkami. To sice zrovna roviny nejsou, ale snad to Míša zvládne.
Vyrážím tedy směr Troubky, pořádně fouká proti a tak se dost snažím, aby David nečekal. Před lesem u Troubek mne překvapuje nový asfalt, že by konečně opravili jednu z nejhorších cest v okolí?? Nakonec je ale bohužel opraven jen asi 200 metrů dlouhý úsek, no vlastně bohudík, na tomhle úseku se dalo nastoupat pár výškových metrů, i když je po rovině, takové tam byly vlny a díry, ale mohli to udělat celé až do Troubek...
Potkáváme se s Davidem a po větru letíme do Chropyně, kde se k nám přidává Tom s Míšou. Míša je drobná, ale ideálně vysoká dívka, které z pod přilby trčí dlouhé blonďaté vlasy a i když má teprve patnáct, v růžovém dresu Force jí to fakt sluší. Padnou nám do háku a jedeme směr Kojetín.
S Davidem si toho máme o uplynulém víkendu hodně co říct a tak je za námi spíše ticho, ale za Kojetínem najíždíme do kopců a je více času věnovat se i dvojici za námi. Tom je ostřílený borec a Míša zatím kratší kopce zvládá bez mrknutí oka, jen by to chtělo malinko zlepšit jízdu v háku na silném větru.
Ten nám dost ztěžuje jízdu až do Morkovic, na jejichž konci točíme doleva do stoupání směr Skavsko a Litenčice. Tady Míša předvede, že není žádná fajnovka a když jí při řazení na malou padá řetěz, bez mrknutí oka jej nahodí, otře špinavé ruce a můžeme pokračovat :).
Čekají nás přece jen delší kopce a s Davidem si jedeme to své, Tom zůstává s Míšou, ale když projedeme Skavsko a vyšlápneme dlouhé a těžké stoupání nad Litenčice, otáčíme se v domnění, že se budeme muset kus vrátit, tak se až nestačíme divit, dvojice za námi má ztrátu sotva 300 metrů.
Sjíždíme tedy do Litenčic, kterými jen proletíme a trochu si zazávodíme v brdku, který nás vyvede nad sjezd do Lísek.
Ten je po krásném novém povrchu a raději všechny upozorňuji na ostrou levou serpentinu, která se schovává za pravotočivou zatáčkou v lese. Jedu na prvním fleku, po projetí zatáčky se otáčím a na záda mi letí právě Míša, která se toho rozhodně nebojí.
Projíždíme Lísky a stoupáme na hlavní mezi Kroměříží a Kyjovem. Po té jedeme v silném bočním větru směr Roštín a tady nás čeká nejdelší kopec přes Kamínka na Bunč. Domlouváme se, že s Davidem počkáme na Kamínkách a jedeme si opět to své, na Kamínkách si oba doplníme bidony čistou vodou a čekáme na Toma s Míšou.
Ti ale nejedou a už je mi jasné, že jsme se nepochopili a tak pokračujeme ve stoupání na Bunč. Po chvíli nám jede Tom s Míšou naproti, na Kamínkách nás neviděli, tak pokračovali dál. Stoupáme tedy na Bunč, kde si pro změnu doplní bidony Tom a Míša si může umýt ruce. Jedna fotka plná úsměvů a můžeme pokračovat dál.
Čeká nás sjezd do Kostelan a tady jsem udělal chybu, připadne mi prostě hodně známý a zapomněl jsem upozornit Míšu na těžkou levotočivou zatáčku, která je na nekvalitním povrchu a je hodně utáhlá. S Davidem ji projíždíme, jak jsme prostě zvyklí ze závodů a za námi je náhle slyšet ten zvuk, který tak neradi slyšíme.
Rychle se otáčím a vidím Míšu, jak svým drobným tělem zametá krajnici zatáčky, která je plná drobného kamení, které tam je celoročně jako pozůstatek zimních posypů. Tohle se nemělo stát, Míša najela zatáčku moc zeširoka a už to nezvládla vytočit, na kamení jí podjelo přední kolo a už to bylo.
Rychle se vracím, Míša je dost škaredě podřená, ale zvládá to perfektně. Největší strach má samozřejmě o kolo a hlavně o to, co bude doma a vůbec se jí tam nechce. Kolo je až na pár oděrek v pořádku a tak po chvíli jedeme do Kostelan, kde jí nabízím ošetření u Dušana. Rány si alespoň trochu vymyje a nakonec ji Dušan zaveze autem domů, aby nemusel sjíždět dlouhý sjezd z Kostelan v silném větru.
David pokračuje sám domů a já jedu s Tomem co nejrychleji směr Trávnické zahrady, abych za Míšu u její maminky alespoň trošku orodoval. Vítr je už tak silný, až je mi líto Davida, že jsem ho nechal samotného v takovém uragánu, ale on to určitě zvládne.
Přijíždíme tedy k domovu Míši a ta už tam sedí na patníku, kroutí palci u nohou a snaží se odolat návalům bolesti od desinfekce. Její mamka to naštěstí vzala sportovně a nakonec si pěkně popovídáme, pochválím Míšu, jak pěkně dnes jela a pak už jedeme domů, blíží se déšť a nerad bych v silném větru zmoknul.
Tom to má k domovu jen kousek a z Kroměříže už jedu sám, přes Hulín a kolem dálnice využívám stezky a vedlejší cestu a i když se mi dnes jede fakt dobře, ke konci už jedu jen zlehka, abych nevyplýtval zbytečně moc sil.
Celou dobu přemýšlím nad tím, jak šikovná je Míša holka i cyklistka, dnes se se vším porvala fakt statečně a její rodiče na ni můžou být pyšní, je vidět, že ji kolo a vůbec sport obecně hodně baví, takových je dnes jen velmi málo.
Své děti nikdy do ničeho nutit nebudu nebo nutit nechci, svou cestu si musí najít sami, můžu je k ní zkusit jen popostrčit a tohle je přesně případ Míšy. Je na ní vidět, že má kolo hodně ráda, má podporu rodičů a v sobě velký talent, který může ještě hodně rozvinout. Chtělo by to jen víc takových, ať už holek nebo kluků...
Klidně se zase stavte, až bude někdo biftek.. 😆🏡
OdpovědětVymazatNebo můžeš napsat, že pojedete okolo, třeba se někdy přidám..