Přeskočit na hlavní obsah

12.04.18 - Aklimatizace (110,2km / 1 995m)

Po noční jsem měl na starost Adélku a čím déle jsem ji hlídal, tím víc se mi chtělo spát. Po splnění služby jsem byl rád, že jsem mohl padnout do postele, i když jen na 1,5 hodiny.
Po obědě jsem celý natěšený vyrazil, sice zase foukal silný vítr od jihu, ale byl neskutečně teplý. Postupně jsem se proti větru dokousal do Bystřice pod Hostýnem a začal stoupat na Hostýn. Už od začátku stoupání mi bylo jasné, že něco není v pořádku, bylo mi horko, nohy moc nejely a ozvala se i lehká bolest hlavy.

Čím víc jsem se snažil dostat do tempa, tím víc bolest zesilovala, až jsem to u odbočky na Grapy vzdal, dal malou a poklidně dojel až na vrchol. Dvě rychlé fotky, nějaký týpek tam seděl jako Buddha na schodech a čerpal energii ze slunce, tak jsem ho nechtěl rušit a frčel jsem dolů.
Ve sjezdu přes Grapy na Rusavu jsem se trošku zchladil, i když na Grapech byl vítr tak silný, že jsem sotva držel směr... Na Rusavě jsem odbočil doleva a začal proti větru stoupat na kanálky. Už se mi jelo malinko líp, ale na slunci bylo opět horko a já už pochopil, že po všech těch desítkách hodin v mrazech se dnes prudce oteplilo a tělo si na to musí zvyknout, navíc ani málo spánku po noční určitě nepomohlo.
Tak jsem zdolal kanálky, sjel do Držkové a začal stoupat na Troják. Tady jsem si dal i přes protesty těla dlouhý interval po křižovatku pod Trojákem, ve stoupání na Troják jsem se musel dlouho vyšlapávat, než jsem to vydýchal.
Stoupání na Tesák je dost rozkopané a plné kamení, nedokáži si představit, že tady budeme brzo sjíždět při závodě Mamut Tour. Jedu opět poklidně, bolest hlavy sice ustoupila, ale pořád je mi hrozné horko. Sjezd z Tesáku je prakticky stejný jako výjezd, rozkopaný, plný kamení a semafor. To jsem zvědavý, jak se s tím pořadatelé vypořádají...
V Bystřici na novém kruháči odbočuji doleva a začínám podruhé stoupat na Hostýn, teď už odspodu na malou a nikam se neženu. Na Hostýně se jen vytočím a podruhé sjíždím přes Grapy na Rusavu. Tady doplním bidon chladnou vodou ze studánky a z Rusavy vyjíždím na Hadovnu, opět tady i přes zákaz potkávám auto s vozíkem, jehož řidič se bržděním vůbec neobtěžoval, minuli jsme se fakt o fous, pitomec...Po zdolání vrcholu sjíždím na její druhou stranu a dám si ji i odsud, aby jí to nebylo líto.
Pak už konečně s větrem v zádech objíždím Holešov, v rozkopaných Rymicích musím kousek po svých, doporučuji tudy nejezdit a objet to přes Količín. Po příjezdu domů mě čeká překvapení, babička dovezla pizzu Quattro Formagi, tak jsem ji celou zblajzl, co na to dietolog?? :)

Komentáře

  1. Kde je na Rusavě studánka? To se v létě šikne...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když sjedeš grapy a odbočíš dole doprava směr střed Rusavy, tak asi po 20 metrech doleva přes mostek a hned za tím mostkem vlevo

      Vymazat

Okomentovat

Nejčtenější příspěvky

07.04.18 - Prachem Svatební cesty (80,88km / 1 392m)

Ráno vyrážím na kole v 08:45 do Kostelan na první ročník závodu "Prachem Svatební cesty", který pořádá brácha a slibuje těžkou trať se čtyřmi 4 km dlouhými úseky nahoru a dolů po šotolině a drobném kamení s občasnými bonusy v podobě výmolů s kalužemi, několika prudkými zatáčkami, ve kterých to pěkně klouzalo a místy nechyběl ani hrubý makadam, i když se pořadatelé fakt vytáhli a cestu uklidili, jak to jen šlo. Počasí je snad na objednávku, svítí slunce, fouká od jihu, zatím je sice jen 8 stupňů, ale start je až v 11 a ještě se oteplí. Po příjezdu k místnímu ranči jakožto centra závodu se rychle prezentuji, nasazuji čip, startovní číslo a s Ivem si jedeme projet okruh Svatební cesty, který začíná hned za Kostelany směr Bunč. Za cedulí konec obce točíme doprava a galusky se poprvé zakusují do nezpevněného terénu, prakticky okamžitě ujíždím Ivovi, který nemá tolik odvahy a technika jízdy u něj také pokulhává, ale já potřebuji vyzkoušet závodní podmínky. Cesta je fakt pěkně upra

16.09.18 - Parádní švih s Bikecentrem Olomouc (128km / 1 356m)

Včera jsem po trojčasovce na Kasárna dostal od Davida Babiánka pozvání na švih s Bikecentrem Olomouc, tak jsem si řekl, že provětrám dresy v cizí grupě. Moc jsem toho sice nenaspal, ale ráno se už zase oblékám do dresů, napouštím bidony a po půl deváté vyrážím na sraz do Přerova. Jedu přesně na devátou, předpokládám, že bez potíží překonám rozkopaný most před Moštěnicí, ale šeredně se pletu. Borci jsou asi v časové tísni a pracují i v neděli, takže se jim tam nechci plést a musím po poli a překonat hlubokou příkopu. Cítím, jak se mi tretry zalepují blátem a když vylezu na asfalt, nezbývá než sednout a alespoň trochu tretry od mazlavého hnusu očistit. I tak mám pak problém nacvaknout tretry do pedálů, ale co nejde silou, jde ještě větší silou a tak můžu konečně pokračovat. Do Přerova si tak dávám pořádnou časovku, na sraz přijíždím těsně po deváté a jsem na provozní teplotě. Celkem čumím, jaká grupa se sešla a je to pořádně našlapaná grupa. Samozřejmě nechybí David Babiánek a Tom Sa

08.08.2018 - Tisková konference týmu Wilier Triestina - Selle Italia + trénink s týmem po konferenci. (144km / 406m)

Tak na tohle jsem se hodně těšil. Když mi před pár týdny napsala Andrea Kmentová, zda-li bych se nechtěl zúčastnit tiskové konference týmu Wilier Triestina - Selle Italia před závodem Czech Cycling Tour v sídle firmy Force, samozřejmě jsem ani na okamžik nezaváhal a svou účast potvrdil, i když pak u mne nastaly určité pochybnosti. Jako první jsem se samozřejmě ptal, v jakém jazyce bude konference vedená, italsky umím sotva pozdravit a angličtinu taky nemám zrovna perfektní. Ale Andrea mne uklidnila, konference sice bude v anglickém jazyce, ale pravděpodobně ona bude překládat do češtiny. Takže jsem si v kalendáři zaškrtl lehce mýtické datum 08.08.18. a těšil se, co že se od "velkých kluků" dozvíme. Den před tiskovou konferencí jsem na tréninku s Davidem Babiánkem slíbil, že se zkusím zeptat i na jeho účast a tak jsem i učinil, Andrea souhlasila a David tedy mohl jet se mnou. Před jednou jej tedy vyzvedávám u něj doma a společně frčíme na pomezí Zlína a Otrokovic, kde stojí

14.04.19 - Prachem Svatební cesty road cycling race (80km / 1 433m)

Jezdit závody mezi nočními směnami není úplně nejlepší nápad, ale jelikož je v Kostelanech na druhém ročníku závodu Prachem Svatební cesty start až ve 13:00, je škoda plýtvat drahocennou dovolenou. Takže do devíti pospávám, pak obvyklé procedury a kolem jedenácté vyrážím na kole směr Chřiby. Jako už v posledních dnech, i dnes fouká silný severovýchodní vítr, ale teď většinou do zad, takže zatím spíš pomáhá. Z Kroměříže jedu přes Těšnovice a Vrbku, nechci jet přes Zlámanku proti směru závodu, v 10:00 totiž startovaly starší kategorie, ženy a mládežníci a měli to teda zatraceně těžké, pršelo totiž nejen celou noc, ale i zhruba 40 minut od jejich startu. Takže když se ve Vrbce napojuji na trať a vidím pár nešťastníků, jak jedou obalení blátem do cíle, jsem lehce zděšen, co na nás Svatební cesta nachystala... Postupně dojíždím i Kubu Vukeliče, který toho má až nad hlavu a jelikož jel na biku s hrubšími plášti, je zaházený blátem, až jej sotva poznám. Tak ho alespoň doprovodím do cíle

17.07.18. - S Davidem, Tomem a s Míšou, která dnes zametla zatáčku pod Bunčem... (113km / 1 140m)

Po mistrovských závodech mám v plánu spíše odpočinkový švih, navíc když jsem domluvený s triatlonistou Tomem Procházkou, který vezme do vláčku i parťačku Míšu. Co si budeme nalhávat, sám jsem zvědavý a těším se, holek na kolech jezdí žalostně málo a i když je Míša ještě mladá, svými výkony na triatlonech dává najevo, že je s ní do budoucna nutné počítat. Trochu nečekaně se mi ozve i David Babiánek a s ním zase velmi rád proberu uplynulé mistrovské závody, má zdravé pohledy na věc a moc rád s ním trénuji. Takže se snažíme vše sladit a nakonec se domlouváme, že budeme kroužit mezi Kroměříží a Zdounkami. To sice zrovna roviny nejsou, ale snad to Míša zvládne. Vyrážím tedy směr Troubky, pořádně fouká proti a tak se dost snažím, aby David nečekal. Před lesem u Troubek mne překvapuje nový asfalt, že by konečně opravili jednu z nejhorších cest v okolí?? Nakonec je ale bohužel opraven jen asi 200 metrů dlouhý úsek, no vlastně bohudík, na tomhle úseku se dalo nastoupat pár výškových metrů,