Po třech dnech bez kola a dnešní celodenní práci na baráku jsem navečer vyrazil, v plánu byl krátký a lehký trénink. Původně jsem zamířil přes Beňov na Bystřici a jelikož foukalo od jihu, vymyslel jsem trasu přes Tesák a Troják, abych se alespoň trochu schoval před větrem.
Po napojení na obchvat Čech a Domaželic jsem potkal Honzu Nedomu, malinko jsem na něj počkal a nabídl svezení. Přenosovou rychlost jsem nastavil na nějakých šestatřicet kilometrobitů za hodinu, zalehl jsem a diesel za hukotu vysokých karbonů začal rozrážet boční vítr. Ovšem po pár stech metrech mě Honza předjel a zapadl na špici, trochu jsem se tomu podivil, ale dorovnal jsem přenosovou rychlost na jeho 40 kmb/h a zeptal se ho, zda trénuje časovku. Odpověď byla taková nijaká, tak můj diesel pobreptával v háku a čekal na svou příležitost.
Ta ale přišla poměrně brzo, po pár stech metrech Honza bez jakéhokoli upozornění zpomalil a najel na kraj, říkám si, že teda střídá a diesel opět začal přenášet krouťák do klik, udržoval jsem Honzou nastavenou rychlost na 40 kmb/h a dojel až na konec obchvatu. Po odbočení doprava na Dřevohostice tempomat rychle dorovnává nastavenou rychlost, Honza má sice pár metrů díru, ale zatáčku projel pomaleji a určitě dorovná. No pravda, dorovnal, ale jen na mně křikl, ať dál jedu sám a vystoupil. Tak jsem lehce zpomalil, neměl jsem v plánu zadřít turbo dřív, než se pořádně zahřálo, ale přesto jsem se Honzovi neustále vzdaloval a tak jsem se přestal ohlížet a jel sám.
Po chvíli jsem si vzpomněl, že Tesák je značně rozkopaný, tak jsem se rozhodl změnit trasu a před Dřevohosticemi jsem odbočil doleva na Nahošovice. Diesel dnes táhl pěkně a tak jsem se rozhodl, že jej trochu protáhnu v brdcích mezi Lipníkem a Bystřicí. Nejsou to žádné kopce, ale i takové krátké kopečky dokáží pěkně bolet, navíc jsem intenzitu stupňoval víc a víc, až jsem se přenesl do Paršovic a kopec do středu obce jel skoro naplno.
V Paršovicích jsem odbočil doleva a čekalo mně stoupání lesem k Hubertovi, které už jsem snad několik roků nejel. Ještě dlouho jsem vydýchával předchozí tempo, ale pořád jsem tlačil na plynové pedály a diesel se postupně vracel do ztraceného výkonu. Stoupání je už dost rozbité, navíc v místním lese probíhá masivní těžba vývratů, kterých je tady neskutečně mnoho, nedivím se, že se Šela maraton nekoná v obvyklém jarním termínu. U Huberta fotím alespoň malou část vyvráceného lesa a pokračuji dlouhým sjezdem do Lipníku nad Bečvou.
Odsud se rozhodnu jet po stezce kolem Bečvy, fouká dost proti, ale diesel je zpět ve formě a tak se rozhoduji provést kratší nácvik časovky. Míjím pár pěkných bruslařek, až mně mrzí, že taky nejedu na pidi kolečkách, ale trénink má samozřejmě přednost a tak udržuji přenosovou rychlost, i když to v silném větru docela bolí.
Podjíždím oba mosty a konečně se schovávám do lesa mezi Kozlovicemi a Přerovem, stezka se tady sice klikatí jako had, ale je téměř prázdná a tak můžu letět až k jejímu konci pod přerovskou nemocnicí. Tady mně čeká kratší zastávka, půjčuji si u Zdenka Bartla speciální nože na pokládání PVC, které mně čeká doma v dalších dnech, pochválí mi kolo, probereme drby a po necelé půlhodině kecání vyrážím domů, už se začíná stmívat.
V závěru se vyšlapávám a tak průměr klesá ze 34,1 kmb/h o půl kmb/h dolů, ale i tak to byl nakonec tvrdý a spravedlivý trénink, i když poměrně krátký...
Pod Přestavlkami ještě vzpomínám na dnešní odpolední zážitek, kdy jsem potřeboval na otočku do stavebnin a při cestě zpět mi přede mnou jedoucí Octavia poslala kamenný pozdrav do čelního skla, až se objevil pěkný pavouček. Tak jsem dotyčné auto předjel a zastavil, slušně řidiči vysvětlil, že mám od něj pozdrav na čelním skle a poprosil jej o číslo pojistky, ale dočkal jsem se jen téměř sprostého jednání, že jsem si to vymyslel, že je to tvrzení proti tvrzení a že mi číslo pojistky nedá, že si tam ještě navymýšlím kdoví co a že pokud na tom trvám, tak zavolá policii.
Mezitím, co jsem volal svému pojišťovákovi, tak jeho pojišťovák ho jen utvrdil v jeho počínání, načež i můj pojišťovák mi sdělil, že beze svědka nebo záznamu na kameře bude škoda jen stěží vymahatelná a tak jsem se chlápkovi omluvil, že ho zdržuji a rozčiluji, nasedl do auta a jel domů.
Svět už není, co býval...
Po napojení na obchvat Čech a Domaželic jsem potkal Honzu Nedomu, malinko jsem na něj počkal a nabídl svezení. Přenosovou rychlost jsem nastavil na nějakých šestatřicet kilometrobitů za hodinu, zalehl jsem a diesel za hukotu vysokých karbonů začal rozrážet boční vítr. Ovšem po pár stech metrech mě Honza předjel a zapadl na špici, trochu jsem se tomu podivil, ale dorovnal jsem přenosovou rychlost na jeho 40 kmb/h a zeptal se ho, zda trénuje časovku. Odpověď byla taková nijaká, tak můj diesel pobreptával v háku a čekal na svou příležitost.
Ta ale přišla poměrně brzo, po pár stech metrech Honza bez jakéhokoli upozornění zpomalil a najel na kraj, říkám si, že teda střídá a diesel opět začal přenášet krouťák do klik, udržoval jsem Honzou nastavenou rychlost na 40 kmb/h a dojel až na konec obchvatu. Po odbočení doprava na Dřevohostice tempomat rychle dorovnává nastavenou rychlost, Honza má sice pár metrů díru, ale zatáčku projel pomaleji a určitě dorovná. No pravda, dorovnal, ale jen na mně křikl, ať dál jedu sám a vystoupil. Tak jsem lehce zpomalil, neměl jsem v plánu zadřít turbo dřív, než se pořádně zahřálo, ale přesto jsem se Honzovi neustále vzdaloval a tak jsem se přestal ohlížet a jel sám.
Po chvíli jsem si vzpomněl, že Tesák je značně rozkopaný, tak jsem se rozhodl změnit trasu a před Dřevohosticemi jsem odbočil doleva na Nahošovice. Diesel dnes táhl pěkně a tak jsem se rozhodl, že jej trochu protáhnu v brdcích mezi Lipníkem a Bystřicí. Nejsou to žádné kopce, ale i takové krátké kopečky dokáží pěkně bolet, navíc jsem intenzitu stupňoval víc a víc, až jsem se přenesl do Paršovic a kopec do středu obce jel skoro naplno.
Podjíždím oba mosty a konečně se schovávám do lesa mezi Kozlovicemi a Přerovem, stezka se tady sice klikatí jako had, ale je téměř prázdná a tak můžu letět až k jejímu konci pod přerovskou nemocnicí. Tady mně čeká kratší zastávka, půjčuji si u Zdenka Bartla speciální nože na pokládání PVC, které mně čeká doma v dalších dnech, pochválí mi kolo, probereme drby a po necelé půlhodině kecání vyrážím domů, už se začíná stmívat.
V závěru se vyšlapávám a tak průměr klesá ze 34,1 kmb/h o půl kmb/h dolů, ale i tak to byl nakonec tvrdý a spravedlivý trénink, i když poměrně krátký...
Pod Přestavlkami ještě vzpomínám na dnešní odpolední zážitek, kdy jsem potřeboval na otočku do stavebnin a při cestě zpět mi přede mnou jedoucí Octavia poslala kamenný pozdrav do čelního skla, až se objevil pěkný pavouček. Tak jsem dotyčné auto předjel a zastavil, slušně řidiči vysvětlil, že mám od něj pozdrav na čelním skle a poprosil jej o číslo pojistky, ale dočkal jsem se jen téměř sprostého jednání, že jsem si to vymyslel, že je to tvrzení proti tvrzení a že mi číslo pojistky nedá, že si tam ještě navymýšlím kdoví co a že pokud na tom trvám, tak zavolá policii.
Mezitím, co jsem volal svému pojišťovákovi, tak jeho pojišťovák ho jen utvrdil v jeho počínání, načež i můj pojišťovák mi sdělil, že beze svědka nebo záznamu na kameře bude škoda jen stěží vymahatelná a tak jsem se chlápkovi omluvil, že ho zdržuji a rozčiluji, nasedl do auta a jel domů.
Svět už není, co býval...
Začínám mít podezření, že aféra dieselgate se netýká jenom koncernu VW a zároveň bych chtěl vědět, jak máš cinknutý software, že ti to tak letí...
OdpovědětVymazatŠtěpáne v rámci utajení samozřejmě nemůžu sdělit podrobnosti, nerad bych skončil odstavený na nějakém záchytném parkovišti... :) A jestli mám cinknutý software?? Samozřejmě, párkrát už jsem totiž na hlavu spadl :)
VymazatDo jaké míry má cinknutý ten software to teda nevím, ale to sklo už teda jo.
OdpovědětVymazat