Po pondělní krátké, ale výbušné náloži si dnes nohy dávají trochu na čas, než se rozjedou na provozní teplotu. Vyrážím o něco později, než obvykle a překvapuje mně severovýchodní vítr, vždyť včera foukal jižní... Navíc se právě ze severovýchodu žene velký černý mrak, který zrovna visí nad Holešovem, tak lehce upravuji trasu a přes Němčice a Pacetluky jej chci objet.
V Pacetlukách jsem chtěl odbočit na Bořenovice, ale mrak stále visí a tak opět měním trasu a přes Prusinovice jedu do Brusného, kde odbočuji na Rusavu. Mrak je konečně za kopcem, slunce krásně hřeje a tak stahuji návleky na ruky a chytám bronz. Na Rusavě u místního obchůdku v jednom z domků postává parta několik let neoholených, možná i neumytých postarších štamgastů a ocucávají pivní láhve. Říkám si, běžte makat alespoň do lesa, když už je tolik vývratů, ale asi by byli nebezpeční nejen ostatním, ale i sami sobě...
O něco dál míjím odbočku na Hadovnu a začínám stoupat na kanálky, poté sjíždím na Držkovou, odbočuji doprava směr Kašava a tady si stanovím první dnešní intenzitu, porvu se s časem ve vyhlášeném stoupání Chaloupky (Peklo).
Odbočuji doleva z hlavní a už před sebou vidím tu stěnu, která je v půlce narušena mírnou rovinou, takže průměrný sklon na tomto 1,2km dlouhém úseku je jen 6%, ale každý, kdo jej zná ví, že to je fakt peklo, hlavně první část. Oproti předchozímu neúspěšnému pokusu o KOM před asi dvěma lety dávám těsně před začátkem stoupání malou, zakusuji se do omotávky a tepovka letí prudce nahoru.
V nejtěžší části předjíždím tři cykloturisty, prvního ostatní dva voláním upozorní, že na něj zezadu letí raketa země-země, ten prudce řadí a snaží se zahákovat, no tomu se jen pousměji :)
Zdá se mi, že se nějak flákám, nohy pálí jako čert, jsem fakt v pekle. Ale konečně přichází mírná rovina, řadím velkou a nabírám rychlost, nohy by raději odpočívaly, ale srovnávám kadenci s frekvencí dýchání a letím do druhé části. Tu už zdolám na velkou, ale ke konci frekvence dýchání značně převyšuje kadenci, o tepové raději ani nemluvím... Překřižuji hlavní a sjíždím na Ostratu, dlouho jedu krokem, než se konečně můžu nadechnout a trochu zrychlit.
Přes Ostratu a Hvozdnou sjíždím do průmyslové zóny na Příluku, na stezce potkávám Jiřinu a společně jedeme směr Slušovice. Ve slušovickém kopci směr Hvozdná mi Jiřina poprvé protáhne hubu, kopec doslova vyletíme a mám co dělat, abych mu uvisel, ale jak jsem předpokládal, ještě před koncem se zlomil a tak nahoru vyjíždím sám. Poté pokračujeme dál, v dalším prudkém stoupání těsně před Hvozdnou stejná situace jako před chvílí, tady už mě to fakt bolí a zlomili jsme se oba současně.
Poté ještě jeden spurt ve Štípě a oba dnes máme splněno, nohy už bolí, Jiřina jede domů a já mířím přes Lukov a Lukoveček na Hadovnu.
V dlouhém stoupání se nikam neženu, intenzit už bylo dost, včetně těch včerejších a tak se spíše kochám přírodou. Po sjezdu na Rusavu zdolávám ještě Grapy, vyjíždím na Hostýn, nezbytná fotka a studeným sjezdem frčím do Bystřice, vzpomněl jsem si, že jsou dnes třídní schůzky a budu mít na starost ratolesti.
V Pacetlukách jsem chtěl odbočit na Bořenovice, ale mrak stále visí a tak opět měním trasu a přes Prusinovice jedu do Brusného, kde odbočuji na Rusavu. Mrak je konečně za kopcem, slunce krásně hřeje a tak stahuji návleky na ruky a chytám bronz. Na Rusavě u místního obchůdku v jednom z domků postává parta několik let neoholených, možná i neumytých postarších štamgastů a ocucávají pivní láhve. Říkám si, běžte makat alespoň do lesa, když už je tolik vývratů, ale asi by byli nebezpeční nejen ostatním, ale i sami sobě...
O něco dál míjím odbočku na Hadovnu a začínám stoupat na kanálky, poté sjíždím na Držkovou, odbočuji doprava směr Kašava a tady si stanovím první dnešní intenzitu, porvu se s časem ve vyhlášeném stoupání Chaloupky (Peklo).
Odbočuji doleva z hlavní a už před sebou vidím tu stěnu, která je v půlce narušena mírnou rovinou, takže průměrný sklon na tomto 1,2km dlouhém úseku je jen 6%, ale každý, kdo jej zná ví, že to je fakt peklo, hlavně první část. Oproti předchozímu neúspěšnému pokusu o KOM před asi dvěma lety dávám těsně před začátkem stoupání malou, zakusuji se do omotávky a tepovka letí prudce nahoru.
V nejtěžší části předjíždím tři cykloturisty, prvního ostatní dva voláním upozorní, že na něj zezadu letí raketa země-země, ten prudce řadí a snaží se zahákovat, no tomu se jen pousměji :)
Přes Ostratu a Hvozdnou sjíždím do průmyslové zóny na Příluku, na stezce potkávám Jiřinu a společně jedeme směr Slušovice. Ve slušovickém kopci směr Hvozdná mi Jiřina poprvé protáhne hubu, kopec doslova vyletíme a mám co dělat, abych mu uvisel, ale jak jsem předpokládal, ještě před koncem se zlomil a tak nahoru vyjíždím sám. Poté pokračujeme dál, v dalším prudkém stoupání těsně před Hvozdnou stejná situace jako před chvílí, tady už mě to fakt bolí a zlomili jsme se oba současně.
Poté ještě jeden spurt ve Štípě a oba dnes máme splněno, nohy už bolí, Jiřina jede domů a já mířím přes Lukov a Lukoveček na Hadovnu.
V dlouhém stoupání se nikam neženu, intenzit už bylo dost, včetně těch včerejších a tak se spíše kochám přírodou. Po sjezdu na Rusavu zdolávám ještě Grapy, vyjíždím na Hostýn, nezbytná fotka a studeným sjezdem frčím do Bystřice, vzpomněl jsem si, že jsou dnes třídní schůzky a budu mít na starost ratolesti.
Jo a ten KOM na Chaloupkách vyšel, o 7 sekund jsem předstihl Toma Paprstku, cenný úlovek :). Ale předpokládám, že při jeho první návštěvě Hostýnek uvidím na e-mailu uh oh...
Komentáře
Okomentovat