Nevěřil bych, že jednou budu psát i o tom, jak pojedu do práce a z práce. Ale včerejší jízda si pár vět zaslouží. Začalo to už tím, že jsme měli už v 05:30 v práci poradu, takže jsem vstával v 04:20 a před pátou vyjížděl. Nebylo zrovna nejtepleji, ale návleky na všech končetinách musely stačit, odpoledne bude přece další jarně-letní den.
Pracuji v Meoptě (ano, opravdu chodím i do práce) v čistých prostorech, kde se nanáší velmi tenké vrstvy na optické díly, zná to např. ten, kdo nosí dioptrické brýle a při čištění skel vidí na jejich povrchu zelenou barvu, to je právě ta tenká vrstva, která lidskému oku pomáhá zlepšovat vnímání světla. Samozřejmě vyrábíme obrovské množství typů tenkých vrstev, ať už v UV oblasti, ve viditelném spektru nebo v IR oblasti.
Ale to už jsem dost odbočil, chtěl jsem jen říct, že díky tomu, že pracuji v čistých prostorech, nemám zrovna přehled, co se děje venku. A tak, když přišla před šestou hodinou večerní druhá směna, která se střídá s tou mou, začaly se šířit zvěsti o počasí tam venku a pohled na radar to potvrdil. Blížil se mohutný mrak a vypadalo to, že přijde přesně na čas.
Už jsem byl oblečený, krátké-krátké a zbytek v batohu. Říkal jsem si, že to třeba stihnu, zatím byla venku jen tma, jakoby bylo půl deváté večer a ne těsně po šesté. Na vrátnici přicházím v 18:03, loučím se s ostatními se slovy rychle běžím, než začne pršet, každá minuta dobrá...
Sotva ale vykročím z vrátnice, spouští se lehký déšť s obrovskými kapkami, ale ještě poměrně komfortně přicházím do kolárny, odemykám kolo a zapínám Garmin. Sotva zacvaknu oba pedály, spouští se mohutný tropický liják, fakt přesně na čas.
Opatrně jedu po stezce přes Přerov, dlažba a hlavně přechody a přejezdy pro cyklisty jsou na vodě jako led, tak si dávám bacha a déšť mi zatím moc nevadí. Ovšem po příjezdu na Jižní čtvrť se do stále sílícího deště přidává silný vítr a občas pěkně štípne ledová krupka. Tohle mě ale z kola nemůže sundat a tak pokračuji dál.
O pár set metrů dál se z občasného štípnutí stává hejno ledových komárů, které žene silný vítr téměř v horizontálním směru a už to fakt bolí, navíc se spustil stroboskop blesků a hromů, silnice se změnila v obrovský potok a tretrami protékala taky slušná říčka.
Ovšem nejhorší pocit přišel někde u stavebnin Formel za Přerovem, kdy mi začal téct potok studené vody i pod batohem po páteři a začala mi být zima. Vzpomínám na loňský rok, kdy jsem v podobné smršti krup a větví musel v těchto místech prásknout kolem a zalehnout do příkopy, jinak bych byl uledován a uvětvován k smrti, dnes to naštěstí není tak hrozné, ale pár větví po cestě tancuje.
Tady už se stejně není kam schovat (kromě toho zalehnutí do škarpy), tak pokračuji dál a doufám, že mi shora nepošlou energetický gel ve formě pár desítek tisíc voltů. Kroupy naštěstí postupně přestávají štípat a tak konečně můžu srovnat hlavu a začít se dívat před sebe místo někam směr Bystřice pod Hostýnem, kam se právě černý drak mrak přesouvá. Ovšem prší a fouká stále vydatně a blesky také stále propojují naši zemi s oblohou.
Obrovské přívaly vody z okolních polí a cest stále plní silnici, už mi začala být docela zima, ale domů je to už jen pár km a vzpomínám na tu krásně teplou, devatenáctistupňovou vodu v bazéně, která se mi před pár dny zdála tak studená... Opravdu výživných devět kilometrů...
Pracuji v Meoptě (ano, opravdu chodím i do práce) v čistých prostorech, kde se nanáší velmi tenké vrstvy na optické díly, zná to např. ten, kdo nosí dioptrické brýle a při čištění skel vidí na jejich povrchu zelenou barvu, to je právě ta tenká vrstva, která lidskému oku pomáhá zlepšovat vnímání světla. Samozřejmě vyrábíme obrovské množství typů tenkých vrstev, ať už v UV oblasti, ve viditelném spektru nebo v IR oblasti.
Ale to už jsem dost odbočil, chtěl jsem jen říct, že díky tomu, že pracuji v čistých prostorech, nemám zrovna přehled, co se děje venku. A tak, když přišla před šestou hodinou večerní druhá směna, která se střídá s tou mou, začaly se šířit zvěsti o počasí tam venku a pohled na radar to potvrdil. Blížil se mohutný mrak a vypadalo to, že přijde přesně na čas.
Už jsem byl oblečený, krátké-krátké a zbytek v batohu. Říkal jsem si, že to třeba stihnu, zatím byla venku jen tma, jakoby bylo půl deváté večer a ne těsně po šesté. Na vrátnici přicházím v 18:03, loučím se s ostatními se slovy rychle běžím, než začne pršet, každá minuta dobrá...
Sotva ale vykročím z vrátnice, spouští se lehký déšť s obrovskými kapkami, ale ještě poměrně komfortně přicházím do kolárny, odemykám kolo a zapínám Garmin. Sotva zacvaknu oba pedály, spouští se mohutný tropický liják, fakt přesně na čas.
Opatrně jedu po stezce přes Přerov, dlažba a hlavně přechody a přejezdy pro cyklisty jsou na vodě jako led, tak si dávám bacha a déšť mi zatím moc nevadí. Ovšem po příjezdu na Jižní čtvrť se do stále sílícího deště přidává silný vítr a občas pěkně štípne ledová krupka. Tohle mě ale z kola nemůže sundat a tak pokračuji dál.
O pár set metrů dál se z občasného štípnutí stává hejno ledových komárů, které žene silný vítr téměř v horizontálním směru a už to fakt bolí, navíc se spustil stroboskop blesků a hromů, silnice se změnila v obrovský potok a tretrami protékala taky slušná říčka.
Ovšem nejhorší pocit přišel někde u stavebnin Formel za Přerovem, kdy mi začal téct potok studené vody i pod batohem po páteři a začala mi být zima. Vzpomínám na loňský rok, kdy jsem v podobné smršti krup a větví musel v těchto místech prásknout kolem a zalehnout do příkopy, jinak bych byl uledován a uvětvován k smrti, dnes to naštěstí není tak hrozné, ale pár větví po cestě tancuje.
Tady už se stejně není kam schovat (kromě toho zalehnutí do škarpy), tak pokračuji dál a doufám, že mi shora nepošlou energetický gel ve formě pár desítek tisíc voltů. Kroupy naštěstí postupně přestávají štípat a tak konečně můžu srovnat hlavu a začít se dívat před sebe místo někam směr Bystřice pod Hostýnem, kam se právě černý drak mrak přesouvá. Ovšem prší a fouká stále vydatně a blesky také stále propojují naši zemi s oblohou.
Obrovské přívaly vody z okolních polí a cest stále plní silnici, už mi začala být docela zima, ale domů je to už jen pár km a vzpomínám na tu krásně teplou, devatenáctistupňovou vodu v bazéně, která se mi před pár dny zdála tak studená... Opravdu výživných devět kilometrů...
Cca 18:08 jedu kolem Penny marketu a přes liják skoro nevidím skrz čelní sklo. Přesto zaregistruju v protisměru nějakou černozelenkavou šmouhu. Co je tohle za vola, že v takovém počasí jede na kole? Ježíšmárjá, to je Jirka!!! No to mě poser...
OdpovědětVymazat