Po náročném minulém týdnu, kdy jsem měl hodně natrénováno a v neděli těžký závod, jsem si naordinoval volnější týden. Takže mi celkem vyhovovalo, když Jirka vymyslel, že si pojedeme projet trať blížící se Rohálovské padesátky. Vyhovovalo mi to i z toho důvodu, že jsem doma slíbil výlet do zoo a tak jsem potřeboval být brzo doma, nic dlouhého.
Vyrážím teda na biku a po polních cestách si to šinu kolem Kostelce a Roštění, užívám si krásný den, pěknou přírodu a hledám nové cesty, které ještě nemám projeté. Dokličkoval jsem až do Pacetluk, vyjíždím směr Bořenovice, ale před nimi prudkým sešupem sjíždím na hlavní do Tučap a nad nimi se napojuji na trať RH50. Něco mi ale chybí, takže nemůžu pokračovat po směru, ale musím proti směru až do Holešova vyzvednout opozdilého Jiřina. Jelikož mám spoustu času a vadí mi, že mi při tahu neustále něco lupe v zadní části kola, nad Holešovem ještě sundávám patku přehazovačky, očistím dosedací plochu a znovu dotáhnu, bohužel bez zlepšení.
Z Holešova už tedy jedeme společně s Jirkou po trase, hned ve stoupání z Tučap přichází první zničující nástup, v dalším brdku si to zopakujeme a pak se vydýcháváme až do Prusinovic. Jelikož nás tlačí čas, vynecháváme první část tratě a najíždíme na panelku, která nás přivádí do lesů mezi Prusinovicemi a Bystřicí.
Trať je pěkně vyčištěná, je vidět, že se na ní hodně trénuje. V kopci před občerstvovačkou jedu odspodu slušné tempo, Jiřina vzadu povzdechává a hodně si dává, ale vydrží a poté si vychutnáváme nový singletrack, který je tak akorát, rychlý, jezdivý a přece technický.
Další stoupání na vrchařskou prémii jedeme poklidně, lesní cesta je srovnaná snad buldozerem a pokud bude při závodě mokro nebo pršet, bude to tady mazlavě klouzat. Nahoře nad Jankovicemi pekelně fouká proti, Jiřina v začátku dlouhého sjezdu až do Dobrotic prudce nastupuje a dlouho to proti neskutečně silnému jižanovi nemůžu zalepit, ale pak se zlomí a tak mu ještě trochu cuknu, abych ho zlomil definitivně a to se povedlo tak, že na něj v Dobroticích hodně dlouho čekám a pak už odmítá jakékoli navyšování tempa.
V Holešově se loučíme a po hlavní frčím domů, slib je slib a zvířátka čekají...
Z Holešova už tedy jedeme společně s Jirkou po trase, hned ve stoupání z Tučap přichází první zničující nástup, v dalším brdku si to zopakujeme a pak se vydýcháváme až do Prusinovic. Jelikož nás tlačí čas, vynecháváme první část tratě a najíždíme na panelku, která nás přivádí do lesů mezi Prusinovicemi a Bystřicí.
Trať je pěkně vyčištěná, je vidět, že se na ní hodně trénuje. V kopci před občerstvovačkou jedu odspodu slušné tempo, Jiřina vzadu povzdechává a hodně si dává, ale vydrží a poté si vychutnáváme nový singletrack, který je tak akorát, rychlý, jezdivý a přece technický.
Další stoupání na vrchařskou prémii jedeme poklidně, lesní cesta je srovnaná snad buldozerem a pokud bude při závodě mokro nebo pršet, bude to tady mazlavě klouzat. Nahoře nad Jankovicemi pekelně fouká proti, Jiřina v začátku dlouhého sjezdu až do Dobrotic prudce nastupuje a dlouho to proti neskutečně silnému jižanovi nemůžu zalepit, ale pak se zlomí a tak mu ještě trochu cuknu, abych ho zlomil definitivně a to se povedlo tak, že na něj v Dobroticích hodně dlouho čekám a pak už odmítá jakékoli navyšování tempa.
V Holešově se loučíme a po hlavní frčím domů, slib je slib a zvířátka čekají...
🐨
OdpovědětVymazat