08.04.18 - Dnes nás vítr pěkně vyvětral, ideální na vyjetí :) (128,2km / 1 046m)

Sice už je úterý ráno a nohy dávno zapomněly, že byly po víkendu unavené, ale po článku o sobotním závodě v Kostelanech, u kterého jsem seděl dlouho do noci na úkor regenerace a spánku, jsem v neděli neměl sílu se po těžkém tréninku ještě naposledy zmáčknout a napsat o něm článek, zvlášť když jsem měl na starost příjemnější věc, poprvé v této sezóně :)
V pondělí jsem měl celý den core trénink na zahradě, rukama mi prošlo cca 5 tun hurdisek a kamení, které jsem vyvážel do recyklačního dvora. Takže dnes zkusím trochu zkráceně popsat tu bláznivou neděli, kdy nás pěkně potrápil silný jižan.
Jako vždy jsem vyjel v osm ráno a po hlavní přes Hulín mířil na sraz do Otrokovic, vítr ještě foukal poměrně slabý, teplo zrovna nebylo, slabých osm stupňů a tak jsem oblečení doplnil o návleky na ruce i nohy. V Otrokovicích u KCK už bylo o dost tepleji, Michal dokonce přijel s holýma nohama.
Vyrazili jsme směr Napajedla a Topolná a bylo to, jako když někdo na jihu zapne turbínu, aby se u nás oteplilo. Silný protivítr se do nás opřel s nečekanou silou, jeli jsme jen tři dvojice, všichni až na triatlonistu Milana jsme za sebou měli včerejší závod a únava byla znát. Právě z Napajedel přes Bílovice do Topolné to byl dnes určitě nejtěžší úsek, vítr se z nás snažil servat i tu trochu oblečení, co jsme na sobě měli, ale střídali jsme se ve snaze mu odolat a všichni v boji odevzdali maximum, co mohli.
V Topolné točíme doleva a pak hned doprava směr Částkov, vítr se alespoň malinko rozbíjí o zdejší brdky a tak je trochu líp. V Částkově nejedeme náš oblíbený kopec, ale odbočujeme doleva na Velký Ořechov, do kterého nás přivádí úzká silnička a závěrečný kopec, kde poprvé ztrestám Iva.
Na jeho konci poměrně dlouho čekáme na Dalibosse a poté nás čeká rychlý sjezd plný zatáček do Hřivínova Újezdu, ještě nedávno nás v tomto sjezdu překvapila a málem i ztrestala obrovská ledová plotna v jedné ze serpentin. Najíždíme na hlavní a stále proti větru míříme údolím směr Biskupice, jedeme lajnu, aby jsme šetřili síly a nedráždili řidiče.
Za Biskupicemi najíždíme na ještě víc hlavní cestu z UB na Luhačovice, vítr se nám konečně opírá do zad a Michal velí, že pojedeme kolotoč. Párkrát se tedy svezeme jak na Matějské pouti, ale ne každý si chce koupit lístek a tak se kolotoč zase brzy zastavuje. Projíždíme vyhlášeným lázeňským městem, na jehož konci si z vláčku vystupuje Daliboss, v mírném stoupání jsem to na špici trochu podržel a tak prý raději pojede sám, nemáme čekat.
V dalším, ještě delším stoupání opět držím špici a vzadu je podezřelé ticho, slyším jen hluboké dýchání a máme další ztráty a nálezy, odpadl triatlonista Milan. Ve sjezdu stále držím, proletíme kruháčem s odbočkou do těžkého stoupání na Petrůvku, my ale jedeme rovně na Dolní a Horní Lhotu. Ivovi dávám konečně šanci vyniknout na špici a chopí se toho statečně, ještě dlouho buší do plných, než se unaví a prohlásí, že počkáme na odpadlého Milana, který prokazuje své triatlonové kvality a je nedaleko za námi.
V Dolní Lhotě je nás tedy zase pět, na špici se párkrát protočíme a opět se jede slušné tempo. Na začátku Horní Lhoty je řada zase na mně a v tu chvíli si vzpomínám, že přímo tady začíná segment s výjezdem na Hájenku a tak využívám silný vítr v zádech a zkusím zaútočit na KOM. Už v půlce obce máme díky mírnému stoupání opět ztráty a nálezy, za mým zadním kolem zůstává jen Ivo, od konce obce už jedu sám, Ivo si jako poslední vystoupil z rozjetého vláčku.
Stoupání na Hájenku není příliš těžký kopec, necelé 3km s průměrem 4% nejsou žádné velké čísla, ale po včerejším závodě to fakt bolí a musím se hodně zmáčknout, abych vydržel až nahoru. Stoupání nakonec zdolávám průměrem 30,8km/h a o 5 sekund porážím dosavadního lídra Toma Paprstku, což se dozvídám až doma po nahrátí tréninku na server Strava, můj starý Garmin ještě nemá funkci porovnání časů online během tréninku.
Nahoře počkám na ostatní a sjíždíme do Zádveřic, Milan Samohýl vládne na špici, fouká opět do zad a tak dávám Ivovi pokyn, aby rozjel pekelné tempo, blíží se náš další oblíbený brdek, ve kterém si můžeme opět vylepšit časy. Ivo tedy vyráží vstříc stoupání, ale mohl bych si za ním v klidu pilovat nehty, tak nezbývá, než si to rozjet sám a vydržet. Nezdá se to, ale stoupání se v závěru pěkně utáhne a 500 metrů s dvěma procenty stoupání umí slušně štípnout, nahoře toho mám až nad hlavu, ale připisuji si další KOM.
Trochu poklidněji přijíždíme do Příluku, jako vždy si zaspurtujeme u budovy bývalého KCK a za chvíli najíždíme na cyklostezku kolem Dřevnice. Tady ze sebe musím na lavičce shodit návleky na ruce i nohy, teplota už je příjemná, tempo vysoké a já jsem skoro uvařený. Ve Zlíně s Ivem dáváme ostatním sbohem a odbočujeme na stezku k Vršavě, kde se občerstvujeme na Shellce a kolem Zoo Zlín jedeme do Fryštáku.

Ivo je opět při chuti a táhne jak hejno hus za teplem, u Holešova se ale musíme rozdělit a dál pokračovat sami, já objíždím po stezce Holešov a po větru mířím k domovu. Naposledy se rozhodnu potrápit nohy ve stoupání kolem Kostelce u Holešova, kde už sice KOM mám, ale proč ho nevylepšit... Z mírného sjezdu nabírám co nejvyšší rychlost a 350 metrů se třemi procenty vyjíždím průměrem 51km/h, o sekundu rychleji než byl můj předchozí čas.
Ještě chvilku podržím rychlost a pak už se jen vyšlapávám, domů je to kousek a pěkně mi vyhládlo, ostatně jako vždy :) I přes únavu ze sobotního závodu jsme si dnes pěkně naložili, vítr nás nejdříve potrápil, ale pak nám to vrátil i s úroky. Poté přišlo na řadu fandění Štybymu na Paris-Roubaix a hned po skvělém výkonu Petera Sagana nakládám ďábelské špekáčky a naložené maso na již zmíněný gril.