Po několika dnech bez dřiny na kole a po dřině na baráku konečně zase dohušťuji galusky a za krásného počasí vyrážím do kopců. V plánu mám jen něco kratšího, ale to mám vždycky a pak to neplatí. V Rymicích je stále uzavřená silnice (a ještě dlouho bude), takže jedu přes Kostelec a Roštění, v Pacetlukách odbočuji doprava a přes Bořenovice přijíždím do Holešova. Pár brdků na této trase mě alespoň trochu dostalo do tempa.
Holešov objíždím po stezce kolem zámeckého parku, přes Žopy a začínám stoupat přes Přílepy k prvnímu dnešnímu kopci, k Hadovně. V začátku stoupání čekám na reakci nohou na zatížení, přece jen byly pár dní bez tréninku, ale odezva je pozitivní a tak si říkám, že bych mohl malinko vylepšit svůj čas na mém oblíbeném kopci, a tak místo obvyklého zahřívání před dalšími vrcholovými prémiemi držím tempo až nahoru.
Někde v půlce stoupání mne míjejí bratři Cholečkovi a podle toho, jak byli daleko od sebe, je vidět, že si ve výjezdu z opačné strany také nic nedarovali. Oba mne křikem povzbuzují, ale moc to nepomohlo :). Před vrcholem jsem si ještě nastoupil a co nejvíc zrychlil, až jsem se z toho vzpamatovával celý sjezd na Rusavu a ještě i dál až k místní přehradě.
Tady už se naštěstí laktát vyplavil, plíce vydýchaly a to zrovna včas, čeká mne výjezd na kanálky a sjezd do Držkové, už je docela horko a tak jsem rád, že je většina této trasy ve stínu. Z Držkové jedu jako vždy na Troják, zavzpomínám na to, kolikrát jsem tady jel tuto zimu v krutých mrazech, ale dnes je o téměř 45 stupňů víc a tak můžu bez obav pokračovat.
Výjezd na Tesák je pořád stejný, několik stojících bagrů, několik ležících dělníků ve stínu, jen jeden opodál vypadal, že něco dělá. Sjezd s Tesáku ve stejném duchu, akorát dělníka jsem neviděl ani jednoho, asi technologická přestávka... :)
Z Bystřice stoupám na Hostýn a nohy pořád jedou, tak nechávám velkou a na pětadvácu jedu až k Bazilice, nezbytná fotka, ve sjezdu hned pod parkovištěm na chvilku zastavuji a kochám se krásným výhledem na Holešov a pak už odbočuji na Grapy. V prudké odbočce je v nahrnutém štěrku mohutná brzdná dráha od nějakého kola, tak pro jistotu kontroluji pohledem, zda někdo neleží dole v lese, ale žádná story pro "budu na Primě" se nekoná a tak můžu pokračovat dál.
Ve sjezdu si dávám bacha, chybu udělá každý, ale udělat dvakrát stejnou, to už je pak pitomec, takže esíčko jedu s přehnaným respektem a i poslední fázi kolem chatek, ve které jsem minule potkal auto a fakt se lekl.
Na Rusavě nabírám vodu ve studánce do právě vyprázdněného bidonu, to mi vyšlo úplně přesně a mířím směr Hadovna. I tady nechávám velkou a za chvíli jsem na vrcholu, ve sjezdu konečně nepotkávám žádné auto a pak už mířím domů, pro dnešek toho bylo i tak dost.
V klesání z Přílep sleduji, že v dálce něco mohutně hoří, nakonec je to skládka odpadů v Hradčanech, to se zase někdo potřeboval zbavit něčeho nevhodného...
Holešov pro změnu objíždím přes zónu, Rymice přes Količín a se silným bočním větrem od západu dojíždím domů, vyhladovělý jak DiCaprio v Revenantovi. Solární sprcha u bazénu je krásně nahřátá a i bazén už má 27 stupňů, ale pouštím jen venkovní sprchu a místo koupele ve slané vodě dávám přednost dřině na baráku až do pozdních večerních hodin, mimo jiné si konečně dodělávám poličky na přilby v šatně u vchodových dveří, mám jich nějak moc a válely se všude možně. Uprostřed mezi poličkama bude zrcadlo, které musím objednat na míru.
Holešov objíždím po stezce kolem zámeckého parku, přes Žopy a začínám stoupat přes Přílepy k prvnímu dnešnímu kopci, k Hadovně. V začátku stoupání čekám na reakci nohou na zatížení, přece jen byly pár dní bez tréninku, ale odezva je pozitivní a tak si říkám, že bych mohl malinko vylepšit svůj čas na mém oblíbeném kopci, a tak místo obvyklého zahřívání před dalšími vrcholovými prémiemi držím tempo až nahoru.
Někde v půlce stoupání mne míjejí bratři Cholečkovi a podle toho, jak byli daleko od sebe, je vidět, že si ve výjezdu z opačné strany také nic nedarovali. Oba mne křikem povzbuzují, ale moc to nepomohlo :). Před vrcholem jsem si ještě nastoupil a co nejvíc zrychlil, až jsem se z toho vzpamatovával celý sjezd na Rusavu a ještě i dál až k místní přehradě.
Tady už se naštěstí laktát vyplavil, plíce vydýchaly a to zrovna včas, čeká mne výjezd na kanálky a sjezd do Držkové, už je docela horko a tak jsem rád, že je většina této trasy ve stínu. Z Držkové jedu jako vždy na Troják, zavzpomínám na to, kolikrát jsem tady jel tuto zimu v krutých mrazech, ale dnes je o téměř 45 stupňů víc a tak můžu bez obav pokračovat.
Výjezd na Tesák je pořád stejný, několik stojících bagrů, několik ležících dělníků ve stínu, jen jeden opodál vypadal, že něco dělá. Sjezd s Tesáku ve stejném duchu, akorát dělníka jsem neviděl ani jednoho, asi technologická přestávka... :)
Ve sjezdu si dávám bacha, chybu udělá každý, ale udělat dvakrát stejnou, to už je pak pitomec, takže esíčko jedu s přehnaným respektem a i poslední fázi kolem chatek, ve které jsem minule potkal auto a fakt se lekl.
Na Rusavě nabírám vodu ve studánce do právě vyprázdněného bidonu, to mi vyšlo úplně přesně a mířím směr Hadovna. I tady nechávám velkou a za chvíli jsem na vrcholu, ve sjezdu konečně nepotkávám žádné auto a pak už mířím domů, pro dnešek toho bylo i tak dost.
V klesání z Přílep sleduji, že v dálce něco mohutně hoří, nakonec je to skládka odpadů v Hradčanech, to se zase někdo potřeboval zbavit něčeho nevhodného...
Komentáře
Okomentovat