Dnes bych měl psát o pohodovém čtvrtečním švihu, který jsem právě absolvoval za doprovodu Davida. Pěkně jsme pokecali, projeli stezkami v okolí Prostějova a lehce vybočili z kurzu, aby mi David ukázal novou stezku ze Skalky do Pivína, ale jinak se nic podstatného nedělo a tak raději napíši článek o pondělním tvrdém a spravedlivém švihu v Hostýnkách, který jsem jel stejně jako dnes s Davidem.
Takže v pondělí vyrážím před devátou, není zrovna moc teplo a navíc fouká silný SV vítr, který k nám intenzivně vane už několik dní a tak by se dalo říct, že jsem si na něj skoro zvykl. Ale na tohle se moc zvyknout nedá, jen trochu otupíte v tom nekonečném šlapání v silných poryvech, kdy vám pětapadesátky ráfky rvou řídítka ze sevření dlaní. Proto jsem neváhal ani chvilku, z Přerova jsem jel po stezce kolem Bečvy a alespoň na chvíli se schoval mezi stromy.
Přes Prosenice jedu do Buku a tady potkávám Davida, který mi jede naproti, otáčí se a spolu přes Lazníky jedeme směr Lipník. Je to přímo proti a to máme před sebou cestu až do Bystřice pod Hostýnem. Statečně ale bojujeme, projíždíme Lipníkem a před sebou máme první výšlap z Týna nad Bečvou do Lhoty.
David tady využívá svého opojení z kávy zapité zeleným čajem, odspodu stoupání jede docela kudlu a já za ním pěkně protahuji ksicht, ale nezlomím se, společně vyjíždíme nahoru a na můj tázavý pohled jen slyším odpověď, že to bylo na zahřátí. Ale to se mi nezdá, slunce už hřálo docela dost a klidně jsme si to mohli vyšlápnout na pohodu.
Za Lhotou se silnice postupně stáčí na jihovýchod a tak nám konečně vítr pomáhá, letíme padesátkou a to se ani moc nemusíme snažit. Sjíždíme skrz Oprostovice a napojujeme se na trať Mamuta. Zase je to spíše s bočním a tak za pevného držení řídítek projíždíme přes Sovadinu a za chvíli jsme v Bystřici.
V plánu dnes máme kopce a začínáme tím nejdelším, který můžou Hostýnky nabídnout a to stoupáním na Hostýn. I tady překvapivě vládne čilý ruch a provoz, až se tomu sami divíme, ale moc nespěcháme, čeká nás ještě dost výškových metrů. I proto nejedeme až k Bazilice, ale odbočujeme na Grapy, David zapíná kameru, kterou si veze na řídítkách a frčíme dolů.
I když se mi už asi pokaždé vybaví, jak jsem se v tomto sjezdu loni pekelně vysekal, jedeme poměrně svižně, ale na videu to až tak rychle nevypadá. Zákeřné esíčko přesto projíždím s respektem, stejně jako závěrečné stovky metrů kolem chatek, kde jsem minule potkal auto. A vyplatilo se, auto potkáváme i tentokrát. Dole si doplňujeme bidony a můžeme pokračovat.
Před námi jsou kanálky, jak nazýváme stoupání z Rusavy nad Držkovou, kde musíte překonat 29 odvodňovacích příčných kanálků a i v našich odvodňovacích kanálcích je docela plno, teď za to beru zase já a David za mnou tiše snáší bolest. Nahoru sice vyjíždíme společně, ale já o sekundu pomaleji než je můj nejrychlejší čas a zároveň KOM, ale David o sekundu rychleji než tento čas a tudíž mi odpoledne přijde na e-mail: uh-oh! David just stole your KOM! Ale však já si jej zase někdy vezmu zpět :)
Sjíždíme na Držkovou a nabíráme další výškové metry stoupáním na rozcestí pod Trojákem, kde ale odbočujeme doprava a sjíždíme do Hošťálkové. Další kopec v našem rozpisu je totiž Bludný, extrémně tvrdé stoupání s několika pekelně těžkými úseky. A jedním z nich je na rozehřátí hned ten první k vysílači nad Hošťálkovou.
David si tady chválí osmadvacítku vzadu, já se musím spokojit jen se sedmadvacítkou, ale tady mi ještě stačí. Poté přichází na řadu pár odpočinkových úseků s několika těžšími, poté opět pořádná stojka a před námi je dlouhá louka s krásnými výhledy až na Radhošť.
Tady David opět zapíná kameru a dle scénáře natáčíme útočnou akci, kdy Davidovi prudce nastupuji a mizím v dáli, rychle se ale unavuji a tak na Davida čekám, alespoň se můžu vydýchat. To byla ale chyba, před námi je totiž nejprudší pasáž, ve které se vám nadzvedává přední kolo, když moc taháte za řídítka.
A to se mi přesně stalo, David totiž jede tak, že mám problémy mu uviset, křiví se mi huba a v tom to přichází, uprostřed toho nejtěžšího se mi úplně zastavují nohy, na několik sekund skoro nemůžu šlapat a mám co dělat, abych nespadl z kola. Rychle to sice přešlo, ale vůbec nevím, co to bylo za pokles napětí v mé svalové síti.
Po zdolání toho nejhoršího má David asi 20 metrů náskok, ale nohy zase jedou a tak jej rychle dojíždím a míjím ho doslova jako patník a jsme na vrcholu. Kousek před námi je chata Maruška a tak zastavujeme u rozhledny, která je nedaleko a fotíme krásný výhled jak na okolní kopce a Hošťálkovou v údolí, tak na naše poklady opřené o plot.
Po chvíli kochání pokračujeme dál, rychlým sjezdem přijíždíme na Troják, opatrně míjíme několik koní s pěknými slečnami v sedlech a z Trojáku jedeme zpět do Držkové. I tady máme dle scénáře natočit svižný sjezd, ale kamera odmítla respektovat stisk napájecího tlačítka a tak naše riskantní jízda zatáčkami není zaznamenána.
V kopci z opačné strany na kanálky nás zezadu dojíždí klaďák naložený dřevem, musíme mu uhnout, aby projel a říkáme si, že by jsme ho nechtěli potkat ve sjezdu, který jsme tady jeli před necelou hodinou... Jsme nahoře a před námi je 29 plechových překážek, některé se dají přejet, jiné musíte přeskočit, jinak hrozí, že váš ráfek bude mít odvodňovací drážku pro deštivé dny.
Já už začínám cítit únavu, mám spánkový deficit z předchozích nočních a taky nedělní švih, kdy jsem trestal týmové parťáky v silném větru, ale Grapy si prostě nemůžeme nechat ujít, i když cítím, že to bude bolet.
Znova plníme bidony a začínáme rychle nabírat výškové metry. Mé nohy ale dle předpokladů nerespektují Davidovo tempo a začínám ztrácet metr za metrem, po vyjetí na louku se je sice snažím přemluvit k dojetí Davida, ale odmítají poslušnost a tak si zase sedám, tiše trpím a sleduji, jak mi David postupně ujíždí.
Po zdolání nejprudších pasáží je David nenávratně pryč a tak se alespoň snažím, ať na mě dlouho nečeká. Nevím jak dlouho, ale čekal mě na nájezdu na hlavní na Hostýn, říkám mu "alespoň víš, jaké to je" a mám na mysli mé neustále čekání na něj v zimních společných trénincích, jednou se to muselo otočit :).
Dál pokračujeme na Hostýn, to si i přes únavu nemůžu nechat ujít, nahoře si dáváme Kofolu a Štramberské uši a posilněni sjíždíme do Bystřice. Bohužel nás brzdí několik aut a tak si sjezd příliš neužíváme, spíš jen hrajeme na brzdy.
V Bystřici asi díky Kofole docela ožívám, zakládám těžký převod a padesátkou letíme až za Dřevohostice, tady v nejlepší moment přebírá iniciativu David, už jsem se na to chtěl vykašlat, ale teď se zase vezu v háku já a pak už se párkrát prostřídáme, až dojíždíme ke stoupání k Přerovu.
David mě vyzývá ke spurtu na ceduli, nejdřív sice jeho výzvu odmítám, ale pak si jej přece jen z posledních sil docvaknu, padnu mu do háku a i díky tomu, že špatně odhadl umístění cedule a začal moc brzy, tak i díky jízdě v háku bez problémů vítězím a mám tak alespoň malilinkatou náplast na dnešní bolístku na Grapech :).
V Přerově se loučíme, máme za sebou fakt náročný švih a domů dojíždím hladový a unavený.
Takže v pondělí vyrážím před devátou, není zrovna moc teplo a navíc fouká silný SV vítr, který k nám intenzivně vane už několik dní a tak by se dalo říct, že jsem si na něj skoro zvykl. Ale na tohle se moc zvyknout nedá, jen trochu otupíte v tom nekonečném šlapání v silných poryvech, kdy vám pětapadesátky ráfky rvou řídítka ze sevření dlaní. Proto jsem neváhal ani chvilku, z Přerova jsem jel po stezce kolem Bečvy a alespoň na chvíli se schoval mezi stromy.
Přes Prosenice jedu do Buku a tady potkávám Davida, který mi jede naproti, otáčí se a spolu přes Lazníky jedeme směr Lipník. Je to přímo proti a to máme před sebou cestu až do Bystřice pod Hostýnem. Statečně ale bojujeme, projíždíme Lipníkem a před sebou máme první výšlap z Týna nad Bečvou do Lhoty.
David tady využívá svého opojení z kávy zapité zeleným čajem, odspodu stoupání jede docela kudlu a já za ním pěkně protahuji ksicht, ale nezlomím se, společně vyjíždíme nahoru a na můj tázavý pohled jen slyším odpověď, že to bylo na zahřátí. Ale to se mi nezdá, slunce už hřálo docela dost a klidně jsme si to mohli vyšlápnout na pohodu.
Za Lhotou se silnice postupně stáčí na jihovýchod a tak nám konečně vítr pomáhá, letíme padesátkou a to se ani moc nemusíme snažit. Sjíždíme skrz Oprostovice a napojujeme se na trať Mamuta. Zase je to spíše s bočním a tak za pevného držení řídítek projíždíme přes Sovadinu a za chvíli jsme v Bystřici.
V plánu dnes máme kopce a začínáme tím nejdelším, který můžou Hostýnky nabídnout a to stoupáním na Hostýn. I tady překvapivě vládne čilý ruch a provoz, až se tomu sami divíme, ale moc nespěcháme, čeká nás ještě dost výškových metrů. I proto nejedeme až k Bazilice, ale odbočujeme na Grapy, David zapíná kameru, kterou si veze na řídítkách a frčíme dolů.
Před námi jsou kanálky, jak nazýváme stoupání z Rusavy nad Držkovou, kde musíte překonat 29 odvodňovacích příčných kanálků a i v našich odvodňovacích kanálcích je docela plno, teď za to beru zase já a David za mnou tiše snáší bolest. Nahoru sice vyjíždíme společně, ale já o sekundu pomaleji než je můj nejrychlejší čas a zároveň KOM, ale David o sekundu rychleji než tento čas a tudíž mi odpoledne přijde na e-mail: uh-oh! David just stole your KOM! Ale však já si jej zase někdy vezmu zpět :)
Sjíždíme na Držkovou a nabíráme další výškové metry stoupáním na rozcestí pod Trojákem, kde ale odbočujeme doprava a sjíždíme do Hošťálkové. Další kopec v našem rozpisu je totiž Bludný, extrémně tvrdé stoupání s několika pekelně těžkými úseky. A jedním z nich je na rozehřátí hned ten první k vysílači nad Hošťálkovou.
David si tady chválí osmadvacítku vzadu, já se musím spokojit jen se sedmadvacítkou, ale tady mi ještě stačí. Poté přichází na řadu pár odpočinkových úseků s několika těžšími, poté opět pořádná stojka a před námi je dlouhá louka s krásnými výhledy až na Radhošť.
Tady David opět zapíná kameru a dle scénáře natáčíme útočnou akci, kdy Davidovi prudce nastupuji a mizím v dáli, rychle se ale unavuji a tak na Davida čekám, alespoň se můžu vydýchat. To byla ale chyba, před námi je totiž nejprudší pasáž, ve které se vám nadzvedává přední kolo, když moc taháte za řídítka.
A to se mi přesně stalo, David totiž jede tak, že mám problémy mu uviset, křiví se mi huba a v tom to přichází, uprostřed toho nejtěžšího se mi úplně zastavují nohy, na několik sekund skoro nemůžu šlapat a mám co dělat, abych nespadl z kola. Rychle to sice přešlo, ale vůbec nevím, co to bylo za pokles napětí v mé svalové síti.
Po zdolání toho nejhoršího má David asi 20 metrů náskok, ale nohy zase jedou a tak jej rychle dojíždím a míjím ho doslova jako patník a jsme na vrcholu. Kousek před námi je chata Maruška a tak zastavujeme u rozhledny, která je nedaleko a fotíme krásný výhled jak na okolní kopce a Hošťálkovou v údolí, tak na naše poklady opřené o plot.
Po chvíli kochání pokračujeme dál, rychlým sjezdem přijíždíme na Troják, opatrně míjíme několik koní s pěknými slečnami v sedlech a z Trojáku jedeme zpět do Držkové. I tady máme dle scénáře natočit svižný sjezd, ale kamera odmítla respektovat stisk napájecího tlačítka a tak naše riskantní jízda zatáčkami není zaznamenána.
V kopci z opačné strany na kanálky nás zezadu dojíždí klaďák naložený dřevem, musíme mu uhnout, aby projel a říkáme si, že by jsme ho nechtěli potkat ve sjezdu, který jsme tady jeli před necelou hodinou... Jsme nahoře a před námi je 29 plechových překážek, některé se dají přejet, jiné musíte přeskočit, jinak hrozí, že váš ráfek bude mít odvodňovací drážku pro deštivé dny.
Já už začínám cítit únavu, mám spánkový deficit z předchozích nočních a taky nedělní švih, kdy jsem trestal týmové parťáky v silném větru, ale Grapy si prostě nemůžeme nechat ujít, i když cítím, že to bude bolet.
Znova plníme bidony a začínáme rychle nabírat výškové metry. Mé nohy ale dle předpokladů nerespektují Davidovo tempo a začínám ztrácet metr za metrem, po vyjetí na louku se je sice snažím přemluvit k dojetí Davida, ale odmítají poslušnost a tak si zase sedám, tiše trpím a sleduji, jak mi David postupně ujíždí.
Po zdolání nejprudších pasáží je David nenávratně pryč a tak se alespoň snažím, ať na mě dlouho nečeká. Nevím jak dlouho, ale čekal mě na nájezdu na hlavní na Hostýn, říkám mu "alespoň víš, jaké to je" a mám na mysli mé neustále čekání na něj v zimních společných trénincích, jednou se to muselo otočit :).
V Bystřici asi díky Kofole docela ožívám, zakládám těžký převod a padesátkou letíme až za Dřevohostice, tady v nejlepší moment přebírá iniciativu David, už jsem se na to chtěl vykašlat, ale teď se zase vezu v háku já a pak už se párkrát prostřídáme, až dojíždíme ke stoupání k Přerovu.
David mě vyzývá ke spurtu na ceduli, nejdřív sice jeho výzvu odmítám, ale pak si jej přece jen z posledních sil docvaknu, padnu mu do háku a i díky tomu, že špatně odhadl umístění cedule a začal moc brzy, tak i díky jízdě v háku bez problémů vítězím a mám tak alespoň malilinkatou náplast na dnešní bolístku na Grapech :).
V Přerově se loučíme, máme za sebou fakt náročný švih a domů dojíždím hladový a unavený.
Pěkný video. Fakt to tak nevypadá, ale kdo to zná, tak ví...
OdpovědětVymazat