Ráno to vypadalo přesně tak, jak předpovídal Aladin, zataženo a déšť na spadnutí. Když jsem ale vezl malého do školy, tak bylo vidět, že v dáli na severu dokonce prosvítá slunce, takže jsem si řekl, že to zkusím poslat tam... Domluvil jsem se s Davidem Babiánkem, krátké-krátké jsem doplnil o návleky na všechny končetiny, na tretry natáhl návleky proti dešti a nahoru vestu. Do kapsy putovala pláštěnka a kolem deváté vyrazil směr Tovačov.
Davida jsem potkal u Troubek a dohodli jsme směr Svatý Kopeček. Postupně se oteplovalo a kolem Velké Bystřice bylo dokonce 17 stupňů, to už jsem byl docela přehřátý. Ale stačilo se otočit a viděli jsme temný mrak, který visel nad naší domovinou a dál, kam až jsme dohlédli. Na Kopeček jsme sice nakonec nedojeli, ale dobře jsme udělali, motali jsme se mezi Olomoucí a Lipníkem, David mi ukázal krásnou novou stezku v lese mezi Velkým Újezdem a Tršicemi a pak už jsme mířili k domovu, mrak ještě víc potemněl a jako varování přišlo pár kapek u Prosenic.
Přes Žebračku jsme dojeli do Přerova a kolem Bečvy jej prakticky celý projeli a jelikož jsem neměl dost, doprovodil jsem Davida do Troubek. Tady jsme se rozloučili a já zamířil k domovu, ale pak mne napadlo zajet do V+P v Chropyni, kde jsem chtěl omrknout nabídku kol pro Filípka. Mrak už byl sice hrozivě temný, ale vypadalo to ještě nadějně.
Tak jsem za troubeckým lesem odbočil na Zářičí a frčel do Chropyně. V rychlosti jsem s Laďou probral jejich skladové zásoby, prohlédl katalogy a se slovy "jedu, než začne pršet", jsem se rozloučil.
Ale neujel jsem ani 200 metrů a začalo pršet, nejprve jen tak zlehka, ale před Kyselovicemi už to byl slušný liják a oblečení začalo propouštět vodu.
Před sebou už jsem měl výhled na mou domovskou vrchovinu a bylo jasné, že to nejlepší mne teprve čeká. V Žálkovicích už mi nateklo i do treter a než jsem se vyšplhal na téčko mezi Starou Vsí a Přestavlky, už jsem byl mokrý do poslední nitky.
Ale moc mi to nevadilo, těch dvacet minut v dešti za to kilčo stálo a hlavně příroda už ten déšť potřebovala. Taky není špatné si občas připomenout, že ne vždy se jezdí závody za krásného počasí.
Doma jsem vylil z rámu asi dvě deci vody, nacucané hadry zatížily buben pračky a na sebe nalil asi 50 litrů teplé vody ze sprchy, óóóó jaká to lahoda :)
Davida jsem potkal u Troubek a dohodli jsme směr Svatý Kopeček. Postupně se oteplovalo a kolem Velké Bystřice bylo dokonce 17 stupňů, to už jsem byl docela přehřátý. Ale stačilo se otočit a viděli jsme temný mrak, který visel nad naší domovinou a dál, kam až jsme dohlédli. Na Kopeček jsme sice nakonec nedojeli, ale dobře jsme udělali, motali jsme se mezi Olomoucí a Lipníkem, David mi ukázal krásnou novou stezku v lese mezi Velkým Újezdem a Tršicemi a pak už jsme mířili k domovu, mrak ještě víc potemněl a jako varování přišlo pár kapek u Prosenic.
Přes Žebračku jsme dojeli do Přerova a kolem Bečvy jej prakticky celý projeli a jelikož jsem neměl dost, doprovodil jsem Davida do Troubek. Tady jsme se rozloučili a já zamířil k domovu, ale pak mne napadlo zajet do V+P v Chropyni, kde jsem chtěl omrknout nabídku kol pro Filípka. Mrak už byl sice hrozivě temný, ale vypadalo to ještě nadějně.
Tak jsem za troubeckým lesem odbočil na Zářičí a frčel do Chropyně. V rychlosti jsem s Laďou probral jejich skladové zásoby, prohlédl katalogy a se slovy "jedu, než začne pršet", jsem se rozloučil.
Ale neujel jsem ani 200 metrů a začalo pršet, nejprve jen tak zlehka, ale před Kyselovicemi už to byl slušný liják a oblečení začalo propouštět vodu.
Před sebou už jsem měl výhled na mou domovskou vrchovinu a bylo jasné, že to nejlepší mne teprve čeká. V Žálkovicích už mi nateklo i do treter a než jsem se vyšplhal na téčko mezi Starou Vsí a Přestavlky, už jsem byl mokrý do poslední nitky.
Doma jsem vylil z rámu asi dvě deci vody, nacucané hadry zatížily buben pračky a na sebe nalil asi 50 litrů teplé vody ze sprchy, óóóó jaká to lahoda :)
Ještě jsi měl přidat dvě deci špiritusu do sebe...
OdpovědětVymazat