26.05.18 - Omrknout lovce mamutů (133km / 1 800m)

I když se to mnohým zdá podivné, dnes jsem se rozhodl omrknout závody z té druhé strany, ze které je moc často nevidím. Pasoval jsem se totiž do role diváka a podpory na trati dnešního závodu Mamut Tour. Hlavní důvod, proč jsem závod nejel, je zítřejší závod SPACu Velká cena Krnova, druhý důvod byl trávení více času s rodinou. To se až tak úplně nepovedlo, ale o tom později...
Takže ráno v klidu vstávám, nemusím nikam stresovat, lehce se nasnídám a o půl desáté vyrážím s kapsami narvanými gely a podobnými dobrotami směr Rusava. Tady plním prázdný bidon v kapse studenou vodou ze studánky a v klídku začínám stoupat na Grapy, ikonické stoupání známé nejen z Mamut Touru, ale také z Drásala. Na louce plné vyvalených krav dojíždím Iva s Myšinou, Ivo netradičně s batohem na zádech tlačí svůj bycikl s defektem zadního kola. Bleskově mu tedy jeho bolístku opravuji, na pomoc přispěchá i Katka Mošťková s velkou pumpou a za chvíli už může drmola opět drmolit v sedle...
Já kempuji v půlce louky nad esíčkem, které se mi loni málem stalo osudným, Ivo s Myškou pokračují dál až za vrcholovou prémii. Za chvíli vidím zespodu supět supborce Jardu Marka, který kempuje hned vedle mně a společně očekáváme průlet těch nejlepších. Za chvíli slyšíme z údolí kvílení majáků a tak se připravuji na podporu všech, kteří si ji vyžádají. Levý zásobník nabíjím gely, v pravém držím jeden z bidonů a jdeme na to.
Ze stínu stromů konečně vyjíždějí první závodníci a už z dálky je jasné, že se kecanda zrovna nejede. Prvních deset jezdců jede jak navázané korálky na špagátě, pak už je docela velká díra, poté vyjíždějí další korálky nebo malé skupinky. V první skupině se skvěle drží Jirka Hradil, i když je malinko na gumě. S ním jede David Babiánek a je první, kdo využil mou mobilní občerstvovací stanici, bidon s ledovou vodou ze studánky našel své místo v jeho košíku.
Poté jede spousta dalších perfektních borců a můj zásobník s gely se začíná vyprazdňovat, pomalu dochází i bidony a tak musím poslední schovat pro Dušana. Na toho sice musím docela dlouho čekat, pak už mu ale nabízím all exclusive servis v podobě bidonu, Coly v plechovce, dvou Magneslifů, banánu a gelu. Bere si jen Colu, zbytek dávám do kapes a pomalu se slaňuji z Grapů zpět na Rusavu.
V závěru klesání pomáhám ještě s jedním defektem, poté už frčím do Chomýže, kde s rodiči a s Pavlou opět čekáme na průjezd Dušana. Už to vypadá, že jsme ho promeškali, ale nakonec se přece jen dočkáme, zrobíme mexickou vlnu, já ho na kole rychle dojíždím a nabízím zbytek občerstvení včetně doplněného bidonu chladivou vodou.
Jeho požadavek je ale přece jen trochu nečekaný, prý jestli nemám Ibalgin... Takhle vybaven ale nejsem, na lentilky nejezdím, tak bere alespoň vodu, dvojici Magneslifů a doprovodím ho do Hlinska, kde se odpojuji. Vracím se zpět do Chomýže za rodinou, dnes mám splněno a můžu se věnovat dětem. Cestou ale potkávám Iva s Myškou a tak je zvu za námi na chatu na kousek koláče a na čerstvé třešně.
Usedáme tedy do stínu, Ivo nabil svůj zásobník a mele a mele, až je máti lehce v šoku a po jeho odjezdu to jen těžce rozdýchává. A to mi připadlo, že se docela krotil... Pořád mi ale vrtá hlavou nejen Ivův ústní kulomet, ale také Dušanův požadavek na ztlumení bolesti zad a tak mu volám, jak je na tom. Požadavek je stále aktuální a tak beru dvě lentilky, rohlík ze salámem, plním bidony a vyrážím opět na trať.
Přes rozkopaný Tesák přijíždím na Troják akorát včas, Dušana dojíždím těsně před vrcholem a když už jsem tady, rozhodl jsem se ho doprovodit ve zbývajících kilometrech až do cíle, vypadá totiž docela vyprášeně. Společně jedeme dlouhým sjezdem až do Ratiboře, kde točíme do těžkého stoupání na Lazy. Dušan bojuje s křečemi a tak se docela flákáme, ale nevadí mi to, nepotřebuji se zbytečně moc přepínat.
Po zdolání tohoto climbu rozhodně neklimbáme, frčíme totiž prudkým sjezdem do Loučky a čeká mě transport Dušana přes Kelč pod další stoupání z Paršovic, které umí také zabolet, navíc silnice moc často nemůže být silnicí nazývána, asfalt je tady hodně nekvalitní. Poté sjezd do Týna nad Bečvou a před námi se tyčí poslední dva kopce na trati, výjezd kolem kamenolomu do Hlinska a poté výjezd z Hlinska.
Pak už je to skoro pořád z kopce a za chvíli je před námi cíl, Dušan si ještě zaspurtuje sám se svými křečemi, já hodím krátký pokec s Jiřinou a jedu rychle domů. Nakonec jsem toho na kole naseděl mnohem víc, než jsem původně chtěl, ale přece v tom mladšího brášku nenechám, takový já jsem dobrák...