Po týdnu stráveném na chatě v Beskydech se v sobotu večer vracíme domů a tak můžu v neděli dorazit na týmový trénink. Na facebooku jsem se večer na poslední chvíli dočetl o změně srazu, který je na Příluku a také že se jede směr Beskydy. Předpokádám tedy, že pojedeme na Kohútku.
Ráno vyrážím před osmou a jedu kolem Holešova do Zlína, před zlínskou nemocnicí dojíždím Jirku Hradila, trochu jej postraším a hned mu nastupuji, určitě se mu za ten týden po tomhle stýskalo. Na srazu už je celkem početná skupina a tak můžeme po pár minutách vyrazit. Nejede se na Kohútku, jak jsem myslel, ale na Kasárna. To by nebylo až tak daleko, ovšem pojedeme tam ze Slovenské strany, ze Štiavniku a to už daleko je.
Poměrně v klidu jede náš balík směr Vizovice a dál na Valašskou Polanku, ovšem před Pozděchovem prasklo Ivovi řadící lanko (už zase) a ten se bez okolků otáčí a jede zpět. My tedy pokračujeme dál v osmi, já celou dobu na špici a vedle mně se střídají ostatní.
Dojíždíme na křižovatku nad Valašskou Polankou a točíme doprava směr Púchov. Trasa až do Střelné neustále stoupá, ale poté, co přejedeme Státní hranici, neustále klesáme až do Púchova. Někde v těchto místech se odpojila i Alena Háblová a tak je nás zase míň, Jirka Hradil okamžitě připisuje už druhou oběť mému tempu na špici, které je ale podle mne stále poklidné. V Púchově odbočujeme doleva a podél Váhu a Nosické přehrady jedeme téměř 30km do jen mírného stoupání a proti mírnému větru až téměř k Bytče. Celý tento úsek bohužel mírně prší, cesta je místy dost mokrá a tvoří se i kaluže, jedeme tedy jednu lajnu a já neustále na špici. Staví se zde železniční koridor a tak je silnice pokrytá jemným prachem, který v kombinaci s vodou vytváří z našich kol téměř pískovcové útvary, ale co se dá dělat. Tady teprve rozjíždím tempo, jedeme neustále kolem 38km/h a za mnou je téměř hrobové ticho. Přes nepříznivé počasí se alespoň můžeme kochat pěknými výhledy nejen na Váh, ale i na okolní kopce, zříceninu Považského hradu a další zajímavosti.
Asi 5km před Bytčou konečně vidíme odbočku na Štiavnik a točíme z hlavní doleva do mírného brdku na hráz Hričovského derivačního kanálu, do kterého se vlévá Štiavnický potok a společně tak vytváří akumulační kanál pro vodní elektrárnu Mikšová a Považská Bystrica, které jsou součástí Vážské kaskády. Do tohoto krátkého brdku jsem malinko podržel a náš vláček se ihned roztrhal, nahoře tedy čekáme, až se sjede a můžeme pokračovat.
Odtud nás čeká nekonečný průjezd obcí Štiavnik do stejně nekonečného stoupání, které se čím dál víc utahuje. Tady už je to dost proti větru a mně začíná trápit hlad, mám za sebou 130km neustále na špici, snědl jsem jen jednu tyčinku a počítal s tím, že na 130. kilometru už budeme nahoře na Kasárnách. Ty jsou ovšem stále v nedohlednu a my neustále projíždíme tím kyselým Šťovíkem, tedy Štiavnikem. Rychlost neustále klesá, alespoň přestalo pršet a cesta postupně usychá. Konečně dojíždíme na konec nekonečné obce a poznáváme místo startu jedné ze tří částí trojčasovky na Kasárna, která se loni jela poprvé jako závod Slezského poháru.
Tady se stalo přesně to, s čím jsem počítal, zezadu prudce akceleruje Jirka Hradil a hodlá využít mé únavy z nekonečné špice, ovšem byl jsem na to připraven, okamžitě si ho dojíždím a rovnou mu i ujíždím, až se zlomil jako list Šťovíku tupolistého, světově nejrozšířenějšího druhu plevele. Tenhle plevel byl tedy poměrně brzo zlikvidován, ovšem další, mnohem odolnější mne stále doprovází do velmi těžkého stoupání na Kasárna, které má délku 4,5km a průměrný sklon 8%, ovšem v nejtěžších částech i 18%.
První část tohoto stoupání je nejtěžší, čeká nás několik ramp s nejprudším sklonem, já jako obvykle nechávám vepředu velkou a protáhnu přehazovačku i řetěz španělem, doprovází mne David Chovanec, Karel Merta a skvěle jede i Michal Hradil. Ostatní postupně ztrácejí čím dál víc, tempo naší skupiny nejvíce tvrdí právě David. Já se trochu peru s hlaďákem a tak jen vyčkávám, co ostatní.
Konečně za sebou máme to nejhorší, točíme prudce doleva a sklon se dost zmírní, za chvíli jsme u ostré zatáčky doprava, ve které je rozhledna do hlubokého údolí, ovšem my na nějaké rozhlížení nemáme čas, jede se stále dost rychle.
Sklon se začíná opět utahovat a já rozeznávám, že už se blíží závěr kopce a tak v nejprudší části, ve které je opravdu nádherný výhled na celé údolí Štiavniku, postupně zrychluji a zrychluji, až jsem sám a jedu si pro vítězství na vrcholové prémii. Sklon ale opět povolí a zezadu přiletí Michal Hradil, který jede opravdu skvěle, tak ho jen pochválím a opět mu nástupem ujíždím. To už jsem ale na vrcholu a za chvíli přijíždí i David s Karlem a hned za nimi Michal.
Čekáme na ostatní a domlouváme se, kde budeme jíst. Nakonec tedy sjíždíme rozbitým sjezdem do Karlovic, Michal padne na špici a sváží nás až do centra obce. Tady pojíme v restauraci u Muzea a posíleni můžeme vyrazit dál. Na špici opět Michal, který si z menu nic nevybral a nechá nám pár kilometrů na trávení.
Pak už ale jedu na špici opět já a dojíždíme do Vsetína. Ten jen projedeme a i když bych jel nejraději dál směr Troják, rozhodnu se skupinu doprovodit přes Všeminu do Slušovic. Ovšem za dobrotu na žebrotu, plevel už zase zakořenil a navíc rozsévá svá semena i do ostatních, neboli Jirka Hradil opět spřádá plány, jak ztrestat Slavíka.
Ihned poté, co sjíždíme z hlavní a vjíždíme do Liptálu, nastupuje David Chovanec a já musím dotahovat. To není žádný problém, další plevel naštěstí teprve dozrává a David drží ostrou špici až do Všeminy, i když ke konci už toho má až nad hlavu. Od jeho nástupu už jedeme jen ve čtyřech, své kořeny kromě Davida zapustil i Karel a samozřejmě Jirka Hradil.
David má ve Všemině dost a tak jsem opět na špici, očekávám další nástupy a ten za chvíli přichází, opravdu ostře akceleruje Karel a musím hodně dřít, abych jej dojel. Jeho nástup odplevelil i Jirku Hradila a jen ve dvou přijíždíme pod všeminskou špici, krátké, ale hodně ostré stoupání za obcí. I Karel už toho má dost, přece jen jeho nástup přišel příliš brzy a tak bez větších potíží přijíždím nahoru opět jako první, i když stálo to hodně sil.
Nahoře opět čekáme, Michal po chvíli jen projel a kašle na nás, nikdo další nejede, ostatní to vzali přes Sirákov a tak můžeme jet dál. Plevel stále víc rozhazuje svá semena po okolí a tak přichází řada nástupů, která má za úkol konečně zničit Slavíka jedoucího stále na špici. Několik nástupů převážně hlavního plevele Jirky Hradila pokrývám, poté nechávám poodjet Davida, který už je stejně na hraně sil a jede jen pár metrů před námi, navíc na špici jede právě Karel a pomůže mi ho dojet.
Rozhoduji se vsadit všechny zbývající síly do krátkého kopce v Neubuzu a vytrhat všechen plevel i s kořeny, ale stejně uvažuje i Jirka Hradil a pod kopcem prudce nastupuje. Ovšem bez potíží jeho nástup pokrývám a stejně jako pod Kasárny na nic nečekám a ujíždím mu, všechen plevel je vytrhnut i s kořeny a rovnou ekologicky shnitím zlikvidován.
Ještě chvilku podržím náskok asi 200 metrů, pak už ale na kluky počkám a ve Slušovicích se loučíme. Já pokračuji sám směr stoupání do Hrobic, ve kterých musím zastavit a v místní hospodě doplnit vodu do bidonů, sice se skoro nedá pít, ale lepší než uvadnout žízní. Poté sjedu přes Chaloupky do Kašavy a plíživě dojíždím do Držkové.
Tady odbočuji doleva a přes oblíbené stoupání, které nazýváme kanálky přejíždím na Rusavu a čeká mne poslední kopec, Hadovna. I tady už jedu dost plíživě, přece jen mám v nohách přes 220km a z toho 95% na špici. Přesto nohy pořád jedou celkem slušně a tak si dávám za úkol udržet průměrnou rychlost alespoň 31km/h.
Přijíždím do Holešova a abych to neměl tak jednoduché, rozhoduji se protáhnout trať směr Hlinsko pod Hostýnem. Je to stále do kopce a proti silnému větru, takže desetinky na průměru pomalinku ubývají. V Dobroticích na benzince kupuji doslova ledový čaj a naposledy jím doplňuji bidon, ta voda z Hrobic se opravdu nedá pít. V Hlinsku pak točím doprava a zvlněným terénem přes Prusinovice a Roštění mířím k domovu.
Nohy pořád docela jedou, i tak jsem ale rád, že jsem konečně doma. Průměr jsem udržel přesně 31km/h, stejně jako jsem překonal 250km, takže obě mise splněny. Dnes to byl opravdu náročný švih, ale byla sranda a doufám, že si to všichni užili a někdy se s námi opět svezou :)
Na závěr fotka kola, které bylo na startu krásně vyleštěné, od Púchova už to bylo spíše na ostudu, i když to na fotce není až tak vidět...
Ráno vyrážím před osmou a jedu kolem Holešova do Zlína, před zlínskou nemocnicí dojíždím Jirku Hradila, trochu jej postraším a hned mu nastupuji, určitě se mu za ten týden po tomhle stýskalo. Na srazu už je celkem početná skupina a tak můžeme po pár minutách vyrazit. Nejede se na Kohútku, jak jsem myslel, ale na Kasárna. To by nebylo až tak daleko, ovšem pojedeme tam ze Slovenské strany, ze Štiavniku a to už daleko je.
Poměrně v klidu jede náš balík směr Vizovice a dál na Valašskou Polanku, ovšem před Pozděchovem prasklo Ivovi řadící lanko (už zase) a ten se bez okolků otáčí a jede zpět. My tedy pokračujeme dál v osmi, já celou dobu na špici a vedle mně se střídají ostatní.
Dojíždíme na křižovatku nad Valašskou Polankou a točíme doprava směr Púchov. Trasa až do Střelné neustále stoupá, ale poté, co přejedeme Státní hranici, neustále klesáme až do Púchova. Někde v těchto místech se odpojila i Alena Háblová a tak je nás zase míň, Jirka Hradil okamžitě připisuje už druhou oběť mému tempu na špici, které je ale podle mne stále poklidné. V Púchově odbočujeme doleva a podél Váhu a Nosické přehrady jedeme téměř 30km do jen mírného stoupání a proti mírnému větru až téměř k Bytče. Celý tento úsek bohužel mírně prší, cesta je místy dost mokrá a tvoří se i kaluže, jedeme tedy jednu lajnu a já neustále na špici. Staví se zde železniční koridor a tak je silnice pokrytá jemným prachem, který v kombinaci s vodou vytváří z našich kol téměř pískovcové útvary, ale co se dá dělat. Tady teprve rozjíždím tempo, jedeme neustále kolem 38km/h a za mnou je téměř hrobové ticho. Přes nepříznivé počasí se alespoň můžeme kochat pěknými výhledy nejen na Váh, ale i na okolní kopce, zříceninu Považského hradu a další zajímavosti.
Asi 5km před Bytčou konečně vidíme odbočku na Štiavnik a točíme z hlavní doleva do mírného brdku na hráz Hričovského derivačního kanálu, do kterého se vlévá Štiavnický potok a společně tak vytváří akumulační kanál pro vodní elektrárnu Mikšová a Považská Bystrica, které jsou součástí Vážské kaskády. Do tohoto krátkého brdku jsem malinko podržel a náš vláček se ihned roztrhal, nahoře tedy čekáme, až se sjede a můžeme pokračovat.
Odtud nás čeká nekonečný průjezd obcí Štiavnik do stejně nekonečného stoupání, které se čím dál víc utahuje. Tady už je to dost proti větru a mně začíná trápit hlad, mám za sebou 130km neustále na špici, snědl jsem jen jednu tyčinku a počítal s tím, že na 130. kilometru už budeme nahoře na Kasárnách. Ty jsou ovšem stále v nedohlednu a my neustále projíždíme tím kyselým Šťovíkem, tedy Štiavnikem. Rychlost neustále klesá, alespoň přestalo pršet a cesta postupně usychá. Konečně dojíždíme na konec nekonečné obce a poznáváme místo startu jedné ze tří částí trojčasovky na Kasárna, která se loni jela poprvé jako závod Slezského poháru.
Tady se stalo přesně to, s čím jsem počítal, zezadu prudce akceleruje Jirka Hradil a hodlá využít mé únavy z nekonečné špice, ovšem byl jsem na to připraven, okamžitě si ho dojíždím a rovnou mu i ujíždím, až se zlomil jako list Šťovíku tupolistého, světově nejrozšířenějšího druhu plevele. Tenhle plevel byl tedy poměrně brzo zlikvidován, ovšem další, mnohem odolnější mne stále doprovází do velmi těžkého stoupání na Kasárna, které má délku 4,5km a průměrný sklon 8%, ovšem v nejtěžších částech i 18%.
První část tohoto stoupání je nejtěžší, čeká nás několik ramp s nejprudším sklonem, já jako obvykle nechávám vepředu velkou a protáhnu přehazovačku i řetěz španělem, doprovází mne David Chovanec, Karel Merta a skvěle jede i Michal Hradil. Ostatní postupně ztrácejí čím dál víc, tempo naší skupiny nejvíce tvrdí právě David. Já se trochu peru s hlaďákem a tak jen vyčkávám, co ostatní.
Konečně za sebou máme to nejhorší, točíme prudce doleva a sklon se dost zmírní, za chvíli jsme u ostré zatáčky doprava, ve které je rozhledna do hlubokého údolí, ovšem my na nějaké rozhlížení nemáme čas, jede se stále dost rychle.
Sklon se začíná opět utahovat a já rozeznávám, že už se blíží závěr kopce a tak v nejprudší části, ve které je opravdu nádherný výhled na celé údolí Štiavniku, postupně zrychluji a zrychluji, až jsem sám a jedu si pro vítězství na vrcholové prémii. Sklon ale opět povolí a zezadu přiletí Michal Hradil, který jede opravdu skvěle, tak ho jen pochválím a opět mu nástupem ujíždím. To už jsem ale na vrcholu a za chvíli přijíždí i David s Karlem a hned za nimi Michal.
Čekáme na ostatní a domlouváme se, kde budeme jíst. Nakonec tedy sjíždíme rozbitým sjezdem do Karlovic, Michal padne na špici a sváží nás až do centra obce. Tady pojíme v restauraci u Muzea a posíleni můžeme vyrazit dál. Na špici opět Michal, který si z menu nic nevybral a nechá nám pár kilometrů na trávení.
Pak už ale jedu na špici opět já a dojíždíme do Vsetína. Ten jen projedeme a i když bych jel nejraději dál směr Troják, rozhodnu se skupinu doprovodit přes Všeminu do Slušovic. Ovšem za dobrotu na žebrotu, plevel už zase zakořenil a navíc rozsévá svá semena i do ostatních, neboli Jirka Hradil opět spřádá plány, jak ztrestat Slavíka.
Ihned poté, co sjíždíme z hlavní a vjíždíme do Liptálu, nastupuje David Chovanec a já musím dotahovat. To není žádný problém, další plevel naštěstí teprve dozrává a David drží ostrou špici až do Všeminy, i když ke konci už toho má až nad hlavu. Od jeho nástupu už jedeme jen ve čtyřech, své kořeny kromě Davida zapustil i Karel a samozřejmě Jirka Hradil.
David má ve Všemině dost a tak jsem opět na špici, očekávám další nástupy a ten za chvíli přichází, opravdu ostře akceleruje Karel a musím hodně dřít, abych jej dojel. Jeho nástup odplevelil i Jirku Hradila a jen ve dvou přijíždíme pod všeminskou špici, krátké, ale hodně ostré stoupání za obcí. I Karel už toho má dost, přece jen jeho nástup přišel příliš brzy a tak bez větších potíží přijíždím nahoru opět jako první, i když stálo to hodně sil.
Nahoře opět čekáme, Michal po chvíli jen projel a kašle na nás, nikdo další nejede, ostatní to vzali přes Sirákov a tak můžeme jet dál. Plevel stále víc rozhazuje svá semena po okolí a tak přichází řada nástupů, která má za úkol konečně zničit Slavíka jedoucího stále na špici. Několik nástupů převážně hlavního plevele Jirky Hradila pokrývám, poté nechávám poodjet Davida, který už je stejně na hraně sil a jede jen pár metrů před námi, navíc na špici jede právě Karel a pomůže mi ho dojet.
Rozhoduji se vsadit všechny zbývající síly do krátkého kopce v Neubuzu a vytrhat všechen plevel i s kořeny, ale stejně uvažuje i Jirka Hradil a pod kopcem prudce nastupuje. Ovšem bez potíží jeho nástup pokrývám a stejně jako pod Kasárny na nic nečekám a ujíždím mu, všechen plevel je vytrhnut i s kořeny a rovnou ekologicky shnitím zlikvidován.
Ještě chvilku podržím náskok asi 200 metrů, pak už ale na kluky počkám a ve Slušovicích se loučíme. Já pokračuji sám směr stoupání do Hrobic, ve kterých musím zastavit a v místní hospodě doplnit vodu do bidonů, sice se skoro nedá pít, ale lepší než uvadnout žízní. Poté sjedu přes Chaloupky do Kašavy a plíživě dojíždím do Držkové.
Tady odbočuji doleva a přes oblíbené stoupání, které nazýváme kanálky přejíždím na Rusavu a čeká mne poslední kopec, Hadovna. I tady už jedu dost plíživě, přece jen mám v nohách přes 220km a z toho 95% na špici. Přesto nohy pořád jedou celkem slušně a tak si dávám za úkol udržet průměrnou rychlost alespoň 31km/h.
Přijíždím do Holešova a abych to neměl tak jednoduché, rozhoduji se protáhnout trať směr Hlinsko pod Hostýnem. Je to stále do kopce a proti silnému větru, takže desetinky na průměru pomalinku ubývají. V Dobroticích na benzince kupuji doslova ledový čaj a naposledy jím doplňuji bidon, ta voda z Hrobic se opravdu nedá pít. V Hlinsku pak točím doprava a zvlněným terénem přes Prusinovice a Roštění mířím k domovu.
Nohy pořád docela jedou, i tak jsem ale rád, že jsem konečně doma. Průměr jsem udržel přesně 31km/h, stejně jako jsem překonal 250km, takže obě mise splněny. Dnes to byl opravdu náročný švih, ale byla sranda a doufám, že si to všichni užili a někdy se s námi opět svezou :)
Na závěr fotka kola, které bylo na startu krásně vyleštěné, od Púchova už to bylo spíše na ostudu, i když to na fotce není až tak vidět...
Komentáře
Okomentovat