Na závěr dovolené mne čekal závodní dvojblok na Mistrovství ČR SAC (svaz amatérských cyklistů), sobotní časovka jednotlivců a nedělní silniční závod. Je škoda, že se ve stejné dny jelo i Mistrovství Evropy mládeže ve Zlíně, určitě jsme díky tomu přišli o pěknou podívanou.
Ale zpět k mistrovské časovce, letos se mi v této disciplíně docela daří, ale přece jen, sjedou se sem nejlepší amatérští závodníci z celé republiky a postavou nejsem zrovna časovkář. Ale během dovolené jsem trochu zlenivěl a tak si říkám, že se alespoň dostanu před nedělním hromadným závodem do závodního tempa.
Z našeho týmu plného skvělých časovkářů ale startujeme jen tři, Pepa Slezák v D-čku, Laďa Pelc v E-čku a já v B-čku, samozřejmě. Při příjezdu k Suchdolu nad Odrou už z dálky vidíme, že místo konání časovky vydatně zkrápí hustý déšť a radar ukazuje, že to celý den nebude o nic lepší.
Ve 12:00 začínají startovat první závodnice a my se mezitím prezentujeme. Trochu jsme udělali chybu, že jsme si autem neprojeli trať časovky, ihned po příjezdu prvních závodnic a závodníků totiž začínají kolovat zvěsti, že díky mokré vozovce a silným přeháňkám nejsou vidět ne zrovna vhodnou barvou namalované šipky na zemi, které jsou tmavě zelené a ještě k tomu poměrně malé.
Na většině křižovatek sice stojí pořadatelé, ti se ale převážně soustředí na řízení provozu a podle mnohých téměř vůbec neukazují směr, kudy se na křižovatce vydat. Samozřejmě si má každý trať dobře nastudovat, ale ono to sice dobře vypadá na papíře, ale během závodu, kdy se soustředíte na výkon a máte skoro červené před očima, se ještě těžko orientuje, na které jste křižovatce a kam máte jet...
Tohle vše ještě podtrhuje Pepa Slezák, který dojede do cíle také rozladěn s tím, že mu pořadatelé vůbec neukázali místo první otočky a musel na ně doslova křičet, co má dělat a ztratil tak několik sekund. Mnoho závodníků navíc projelo první křižovatku, na které se mělo jet doleva rovně a to tam stáli tři pořadatelé. Ale tohle považuji opravdu za chybu závodníka, i když sám jsem si pak při závodě vyzkoušel, že to není vůbec snadné, ale to už předbíhám.
Na obranu všech pořadatelů musím podotknout, že stát celý den v silných přeháňkách na křižovatkách a poslouchat nadávky nejen řidičů, kteří bývají často velmi agresivní jen kvůli tomu, že musí na 10 sekund zastavit a pustit cyklistu, i když jsou třeba na hlavní, ale ještě poslouchat nadávky od samotných cyklistů, kvůli kterým tam jsou, to asi nebylo moc příjemné a měli by jsme si více vážit jejich dobrovolné práce.
Je to dost složité, měli by být proškoleni hlavními pořadateli tak, že musí v případě přijíždějícího cyklisty zastavit auto, pokud jede a poté se otočit čelem k závodníkovi a ukázat mu směr jízdy. Když se dál dívají na auto a závodníkovi ukážou záda, příliš mu to nepomůže. Ale já bych si v žádném případě nedovolil nikomu z nich nadávat, i když nikdy neříkej nikdy, taky by mě notně naštvalo, že mě nechá v klidu projet rovně křižovatkou, i když mám jet třeba doleva... Ale zase aby tam časem vůbec někdo na křižovatce stál...
No to jsem zase sáhodlouze rozvedl mou myšlenku, zpět k závodu. Startuji až v 15:33 a tak mám spoustu času, jelikož jsme na místo přijeli kolem dvanácté. Nejprve pomáhám Pepovi s přípravou na jeho závod, poté ho podržím na startovní lajně, stejně jako Laďu, který z nás startuje jako první. Poté se jdu pomalu převléct a schován pod otevřeným víkem pátých dveří našeho týmového vozu se začínám rozjíždět na válcích.
Jedna přeháňka střídá druhou a nevypadá to, že to jen tak přestane. Ale asi hodinu před mým startem přece jen vykukuje slunce a další mraky nepřicházejí, tak se rozhodnu, že slezu z válců a pojedu vyzkoušet, jak jede disk Force, který mi půjčil Laďa, nebo spíše jak řadí má Campa na Shimano kazetě. Ale cesta je stále hodně mokrá a tak jen doladím řazení a rychle se vracím na válce, nechci startovat v mokrých dresech.
Pak už ale přece jen musím na start a můj čas se rychle blíží. Za chvíli už jsem na startovní lajně, Pepa pro změnu přidrží mne a už startuji. Start je na malém výjezdu z vedlejší cesty a tak musím nejprve dávat bacha, abych to v nájezdu na hlavní nepoložil na gumovém a navíc mokrém čipovém koberci. Taky hrozí nebezpečí srážky se závodníky v protisměru, kteří již projeli cílem a většina z nich zrovna vypíná Garminy a jiná záznamová zařízení, tady měla být minimálně natažená páska uprostřed cesty.
Najíždím tedy na hlavní a prudce akceleruji, co nejrychleji tam nasypu těžký převod a už ležím v nástavcích, silnice je ještě mokrá, ale postupně osychá. Projíždím křižovatku a v ten moment také na chvíli zazmatkuji, neměl jsem už odbočit?? Ale pak se uklidňuji, ta hlavní křižovatka je přece o kus dál a tohle bylo jen kousek za startem. Přesto jsem nahlodaný a neklidně vyhlížím pořadatele.
Nakonec ale přece jen na křižovatku přijíždím a točím doleva, už ani nevím, jestli mi ukázali nebo ne, ale tady by to měl opravdu každý vědět. Přede mnou je malý brdek a v něm se dostávám na provozní tepy, na kterých jsem schopen vydržet zhruba půlhodinu. Držím tedy nějakých 180 tepů a s mírným bočním větrem upaluji vpřed.
Poměrně rychle přijíždím do Mankovic a tady je to prudce doprava. Trať až po otočku mírně stoupá a navíc je to proti větru, ale za chvíli vidím dálnici a vím, že kousek za ní je otočka. V protisměru už jede Pavel Grässle z Bikecentra Olomouc, který startoval dvě minuty přede mnou a zdá se mi, že jsem se mu malinko přiblížil. Minutu přede mnou pak startoval Lukáš Raufstein ze SportRaces-Isaac team, jede na slušném časovkářském speciálu, ale také se mi zdá, že jsem se mu celkem přiblížil. Ale otočka dost klame, zatímco oni jedou už do plných, já ji mám teprve před sebou.
Asi 150 metrů před otočkou stojí na kraji pořadatel a něco na mne z dálky křičí, ale v časovkářské přilbě a v rychlosti přes 40km/h vůbec nic neslyším, jen hučení větru a disku, které rezonuje v uzavřené přilbě. Ale je mi jasné, že mne upozorňuje na otočku a tak se před ní snažím alespoň párkrát klidně nadechnout.
Otáčím se kolem kuželu a trošku dýl mi trvá,než se zase rozjedu do plného tempa, nohy už cítí únavu, mám za sebou ale teprve 7km. Při rozjezdu se tedy dostávám na nejvyšší tepy během závodu a to na 182, ale trať teď až po druhou otočku stále velmi mírně klesá a navíc je to po větru, i když v rychlosti kolem 50km/h se to stejně moc nezdá, to už fouká proti pořád.
Tady dělám podle mne největší chybu, špatně se koncentruji na výkon a jedu stále kolem 178 až 179 tepů, ani jednou se nedostanu přes 180 a to je chyba, tak moc jsem se snažil jet, až jsem ztratil koncentraci. Blížím se k druhé otočce a Pavel Grässle už je mnohem dál, než na té první. Alespoň, že postupně dojíždím Lukáše Raufsteina a to poměrně rychle.
Před otočkou se opět lehce vydýchávám a chci se napít z mé nové časovkářské lahve Force Quick, ale když si ji vrazím do huby a chci zuby vytáhnout zátku, celá mi zůstane v puse. Naráz nevím, co mám dělat, rychle se blíží otočka, potřebuji brzdit a řadit a místo toho mám v hubě zátku, v ruce bidon a žízeň jako hrom.
Nejprve se snažím zátku rychle nasadit na bidon, ale to se mi nedaří a tak ji nerad vyflustnu na zem, bidon vrazím zpět do košíku a už jsem na otočce. Tady jsem díky tomu ztratil další sekundy, nemám přeřazené na lehčí převod, nestíhám dobrzdit a za otočkou to rozjíždím na těžký převod. Alespoň že se dá napít z láhve i bez zátky, je docela horko a už mám fakt žízeň, ještě že jsem si ji vzal, i když jsem měl zátku povytáhnout před startem, už jsem poučený.
Opět tedy zalehám do nástavců a poměrně rychle dojíždím Lukáše, míjím ho skoro jako patník, asi mu dost došlo. Poté ještě předjíždím další závodníky, kteří jedou opravdu dost pomalu a jsem opět na křižovatce v Mankovicích. Jedu proti větru a tak se opět snažím soustředit na výkon, kruhové šlapání a na tepy, aby byly alespoň na 180 a víc.
Na křižovatce točím doprava a jedu zpět do Suchdolu, zpočátku fouká hodně z boku, pak se ale trať stočí víc doprava a je to spíše s větrem do zad. Do cíle je to něco přes 4km a tak se snažím ždímat, co nejvíc to jde, ale už to moc nejde. Trať opět spíše stoupá a než dojedu do Suchdolu, je to fakt nekonečné.
Pak už ho ale přeci jen konečně vidím před sebou, ještě pár set metrů do táhlého stoupání a jsem na začátku obce. Přede mnou sjezd na první křižovatku a na té doprava, do cíle zbývá kilometr převážně z kopce. Snažím se ze sebe vyždímat maximum, ale stejně se dostávám opět jen na 182 tepů a víc už mě tělo nepustí, mám toho tak akorát dost.
Konečně projíždím cílem, vypínám Garmin a dávám bacha, aby mi někdo nevyjel ze startu, v rychlosti přes 50km/h by to nebylo moc příjemné políbení. Jsem fakt hotový, vydal jsem ze sebe snad maximum, co jsem mohl, ale na Garminu vidím čas 27:27 a s tím teda nejsem moc spokojený, doufal jsem v čas okolo 27 minut.
Jedu se vyjet a rozhoduji se, že to objedu zadní cestou kolem tratě na druhou otočku a pohledám zátku. Pomaličku tedy dojíždím na místo výplivu a zátku vidím ležet na cestě, ale něco ji přejelo a je poškozená. Naštěstí se dá láhev používat i bez ní, ale plnit ji budu moct až před závodem, při převozu by mohla vytéct.
Dojíždím tedy zpět k autu, Laďovi vracím disk a oznamují mi, že jsem průběžně třetí. Závodníka za mnou jsem odsunul z třetího místa o jedinou sekundu, ale vím, že na trati je ještě spousta perfektních borců a moc nevěřím tomu, že třetí místo s tímto mizerným časem udržím. A za chvíli se to potvrzuje, o 15 sekund jsem čtvrtý a tak už to zůstane. Takže nakonec brambora, je to sice pěkný výsledek, výkon jsem dnes podal docela dobrý, ale nejvíc jsem podle mne ztratil v celé části po větru, kde jsem z přemíry snahy nedokázal udržet soustředěnost a pak ještě ten problém s bidonem.
Trať dlouhou 19,9km s převýšením 90 metrů jsem tedy ujel za 27:25 průměrnou rychlostí 43,2km/h při průměrných tepech 178, což je asi jeden z nejvyšších tepových průměrů, které jsem v posledních letech zajel a mohl bych být s výkonem spokojený, vím ale, že to mohlo být o kousek lepší.
Ovšem oproti předchozím mistrákům (loni se nekonal) je to přesto výrazný posun, ale bedna byla blízko...
Ale zpět k mistrovské časovce, letos se mi v této disciplíně docela daří, ale přece jen, sjedou se sem nejlepší amatérští závodníci z celé republiky a postavou nejsem zrovna časovkář. Ale během dovolené jsem trochu zlenivěl a tak si říkám, že se alespoň dostanu před nedělním hromadným závodem do závodního tempa.
Z našeho týmu plného skvělých časovkářů ale startujeme jen tři, Pepa Slezák v D-čku, Laďa Pelc v E-čku a já v B-čku, samozřejmě. Při příjezdu k Suchdolu nad Odrou už z dálky vidíme, že místo konání časovky vydatně zkrápí hustý déšť a radar ukazuje, že to celý den nebude o nic lepší.
Ve 12:00 začínají startovat první závodnice a my se mezitím prezentujeme. Trochu jsme udělali chybu, že jsme si autem neprojeli trať časovky, ihned po příjezdu prvních závodnic a závodníků totiž začínají kolovat zvěsti, že díky mokré vozovce a silným přeháňkám nejsou vidět ne zrovna vhodnou barvou namalované šipky na zemi, které jsou tmavě zelené a ještě k tomu poměrně malé.
Na většině křižovatek sice stojí pořadatelé, ti se ale převážně soustředí na řízení provozu a podle mnohých téměř vůbec neukazují směr, kudy se na křižovatce vydat. Samozřejmě si má každý trať dobře nastudovat, ale ono to sice dobře vypadá na papíře, ale během závodu, kdy se soustředíte na výkon a máte skoro červené před očima, se ještě těžko orientuje, na které jste křižovatce a kam máte jet...
Tohle vše ještě podtrhuje Pepa Slezák, který dojede do cíle také rozladěn s tím, že mu pořadatelé vůbec neukázali místo první otočky a musel na ně doslova křičet, co má dělat a ztratil tak několik sekund. Mnoho závodníků navíc projelo první křižovatku, na které se mělo jet doleva rovně a to tam stáli tři pořadatelé. Ale tohle považuji opravdu za chybu závodníka, i když sám jsem si pak při závodě vyzkoušel, že to není vůbec snadné, ale to už předbíhám.
Na obranu všech pořadatelů musím podotknout, že stát celý den v silných přeháňkách na křižovatkách a poslouchat nadávky nejen řidičů, kteří bývají často velmi agresivní jen kvůli tomu, že musí na 10 sekund zastavit a pustit cyklistu, i když jsou třeba na hlavní, ale ještě poslouchat nadávky od samotných cyklistů, kvůli kterým tam jsou, to asi nebylo moc příjemné a měli by jsme si více vážit jejich dobrovolné práce.
Je to dost složité, měli by být proškoleni hlavními pořadateli tak, že musí v případě přijíždějícího cyklisty zastavit auto, pokud jede a poté se otočit čelem k závodníkovi a ukázat mu směr jízdy. Když se dál dívají na auto a závodníkovi ukážou záda, příliš mu to nepomůže. Ale já bych si v žádném případě nedovolil nikomu z nich nadávat, i když nikdy neříkej nikdy, taky by mě notně naštvalo, že mě nechá v klidu projet rovně křižovatkou, i když mám jet třeba doleva... Ale zase aby tam časem vůbec někdo na křižovatce stál...
No to jsem zase sáhodlouze rozvedl mou myšlenku, zpět k závodu. Startuji až v 15:33 a tak mám spoustu času, jelikož jsme na místo přijeli kolem dvanácté. Nejprve pomáhám Pepovi s přípravou na jeho závod, poté ho podržím na startovní lajně, stejně jako Laďu, který z nás startuje jako první. Poté se jdu pomalu převléct a schován pod otevřeným víkem pátých dveří našeho týmového vozu se začínám rozjíždět na válcích.
Jedna přeháňka střídá druhou a nevypadá to, že to jen tak přestane. Ale asi hodinu před mým startem přece jen vykukuje slunce a další mraky nepřicházejí, tak se rozhodnu, že slezu z válců a pojedu vyzkoušet, jak jede disk Force, který mi půjčil Laďa, nebo spíše jak řadí má Campa na Shimano kazetě. Ale cesta je stále hodně mokrá a tak jen doladím řazení a rychle se vracím na válce, nechci startovat v mokrých dresech.
Pak už ale přece jen musím na start a můj čas se rychle blíží. Za chvíli už jsem na startovní lajně, Pepa pro změnu přidrží mne a už startuji. Start je na malém výjezdu z vedlejší cesty a tak musím nejprve dávat bacha, abych to v nájezdu na hlavní nepoložil na gumovém a navíc mokrém čipovém koberci. Taky hrozí nebezpečí srážky se závodníky v protisměru, kteří již projeli cílem a většina z nich zrovna vypíná Garminy a jiná záznamová zařízení, tady měla být minimálně natažená páska uprostřed cesty.
Najíždím tedy na hlavní a prudce akceleruji, co nejrychleji tam nasypu těžký převod a už ležím v nástavcích, silnice je ještě mokrá, ale postupně osychá. Projíždím křižovatku a v ten moment také na chvíli zazmatkuji, neměl jsem už odbočit?? Ale pak se uklidňuji, ta hlavní křižovatka je přece o kus dál a tohle bylo jen kousek za startem. Přesto jsem nahlodaný a neklidně vyhlížím pořadatele.
Nakonec ale přece jen na křižovatku přijíždím a točím doleva, už ani nevím, jestli mi ukázali nebo ne, ale tady by to měl opravdu každý vědět. Přede mnou je malý brdek a v něm se dostávám na provozní tepy, na kterých jsem schopen vydržet zhruba půlhodinu. Držím tedy nějakých 180 tepů a s mírným bočním větrem upaluji vpřed.
Poměrně rychle přijíždím do Mankovic a tady je to prudce doprava. Trať až po otočku mírně stoupá a navíc je to proti větru, ale za chvíli vidím dálnici a vím, že kousek za ní je otočka. V protisměru už jede Pavel Grässle z Bikecentra Olomouc, který startoval dvě minuty přede mnou a zdá se mi, že jsem se mu malinko přiblížil. Minutu přede mnou pak startoval Lukáš Raufstein ze SportRaces-Isaac team, jede na slušném časovkářském speciálu, ale také se mi zdá, že jsem se mu celkem přiblížil. Ale otočka dost klame, zatímco oni jedou už do plných, já ji mám teprve před sebou.
Asi 150 metrů před otočkou stojí na kraji pořadatel a něco na mne z dálky křičí, ale v časovkářské přilbě a v rychlosti přes 40km/h vůbec nic neslyším, jen hučení větru a disku, které rezonuje v uzavřené přilbě. Ale je mi jasné, že mne upozorňuje na otočku a tak se před ní snažím alespoň párkrát klidně nadechnout.
Otáčím se kolem kuželu a trošku dýl mi trvá,než se zase rozjedu do plného tempa, nohy už cítí únavu, mám za sebou ale teprve 7km. Při rozjezdu se tedy dostávám na nejvyšší tepy během závodu a to na 182, ale trať teď až po druhou otočku stále velmi mírně klesá a navíc je to po větru, i když v rychlosti kolem 50km/h se to stejně moc nezdá, to už fouká proti pořád.
Tady dělám podle mne největší chybu, špatně se koncentruji na výkon a jedu stále kolem 178 až 179 tepů, ani jednou se nedostanu přes 180 a to je chyba, tak moc jsem se snažil jet, až jsem ztratil koncentraci. Blížím se k druhé otočce a Pavel Grässle už je mnohem dál, než na té první. Alespoň, že postupně dojíždím Lukáše Raufsteina a to poměrně rychle.
Před otočkou se opět lehce vydýchávám a chci se napít z mé nové časovkářské lahve Force Quick, ale když si ji vrazím do huby a chci zuby vytáhnout zátku, celá mi zůstane v puse. Naráz nevím, co mám dělat, rychle se blíží otočka, potřebuji brzdit a řadit a místo toho mám v hubě zátku, v ruce bidon a žízeň jako hrom.
Nejprve se snažím zátku rychle nasadit na bidon, ale to se mi nedaří a tak ji nerad vyflustnu na zem, bidon vrazím zpět do košíku a už jsem na otočce. Tady jsem díky tomu ztratil další sekundy, nemám přeřazené na lehčí převod, nestíhám dobrzdit a za otočkou to rozjíždím na těžký převod. Alespoň že se dá napít z láhve i bez zátky, je docela horko a už mám fakt žízeň, ještě že jsem si ji vzal, i když jsem měl zátku povytáhnout před startem, už jsem poučený.
Opět tedy zalehám do nástavců a poměrně rychle dojíždím Lukáše, míjím ho skoro jako patník, asi mu dost došlo. Poté ještě předjíždím další závodníky, kteří jedou opravdu dost pomalu a jsem opět na křižovatce v Mankovicích. Jedu proti větru a tak se opět snažím soustředit na výkon, kruhové šlapání a na tepy, aby byly alespoň na 180 a víc.
Na křižovatce točím doprava a jedu zpět do Suchdolu, zpočátku fouká hodně z boku, pak se ale trať stočí víc doprava a je to spíše s větrem do zad. Do cíle je to něco přes 4km a tak se snažím ždímat, co nejvíc to jde, ale už to moc nejde. Trať opět spíše stoupá a než dojedu do Suchdolu, je to fakt nekonečné.
Pak už ho ale přeci jen konečně vidím před sebou, ještě pár set metrů do táhlého stoupání a jsem na začátku obce. Přede mnou sjezd na první křižovatku a na té doprava, do cíle zbývá kilometr převážně z kopce. Snažím se ze sebe vyždímat maximum, ale stejně se dostávám opět jen na 182 tepů a víc už mě tělo nepustí, mám toho tak akorát dost.
Konečně projíždím cílem, vypínám Garmin a dávám bacha, aby mi někdo nevyjel ze startu, v rychlosti přes 50km/h by to nebylo moc příjemné políbení. Jsem fakt hotový, vydal jsem ze sebe snad maximum, co jsem mohl, ale na Garminu vidím čas 27:27 a s tím teda nejsem moc spokojený, doufal jsem v čas okolo 27 minut.
Jedu se vyjet a rozhoduji se, že to objedu zadní cestou kolem tratě na druhou otočku a pohledám zátku. Pomaličku tedy dojíždím na místo výplivu a zátku vidím ležet na cestě, ale něco ji přejelo a je poškozená. Naštěstí se dá láhev používat i bez ní, ale plnit ji budu moct až před závodem, při převozu by mohla vytéct.
Dojíždím tedy zpět k autu, Laďovi vracím disk a oznamují mi, že jsem průběžně třetí. Závodníka za mnou jsem odsunul z třetího místa o jedinou sekundu, ale vím, že na trati je ještě spousta perfektních borců a moc nevěřím tomu, že třetí místo s tímto mizerným časem udržím. A za chvíli se to potvrzuje, o 15 sekund jsem čtvrtý a tak už to zůstane. Takže nakonec brambora, je to sice pěkný výsledek, výkon jsem dnes podal docela dobrý, ale nejvíc jsem podle mne ztratil v celé části po větru, kde jsem z přemíry snahy nedokázal udržet soustředěnost a pak ještě ten problém s bidonem.
Trať dlouhou 19,9km s převýšením 90 metrů jsem tedy ujel za 27:25 průměrnou rychlostí 43,2km/h při průměrných tepech 178, což je asi jeden z nejvyšších tepových průměrů, které jsem v posledních letech zajel a mohl bych být s výkonem spokojený, vím ale, že to mohlo být o kousek lepší.
Ovšem oproti předchozím mistrákům (loni se nekonal) je to přesto výrazný posun, ale bedna byla blízko...
Na časovku docela chaotické, to nenašli nic lepšího?
OdpovědětVymazatPoslední dobou jsou tyhle "otočky" dost oblíbené na časovkách, ale asi by šla najít v okolí lepší trasa, také start z vedlejší těsně za cílem nebyl zrovna ideální... Ale buďme rádi, že ještě někdo něco pořádá...
Vymazat