Nyní se nacházíme kde?? Nyní se nacházíme v Janovicích u Starého Jičína. Do Janovic jsme přijeli proč?? Do Janovic jsme přijeli závodit....
I takhle by se dal uvést článek o závodě Slezského poháru, který jsme jeli v neděli 12.08.2018 v Janovicích u Starého Jičína. Závod Grand Prix Forman nepatří zrovna k mým oblíbeným, i když jsem v něm před pár lety vybojoval mistrovský dres SPACu... Ale když nad tím tak přemýšlím, závod za to vlastně vůbec nemůže, je to pěkný závod, poměrně prestižní a tak se na něj vždy sjede početná konkurence, trať je dobře zajištěna a vždy si pořádně zazávodíme, co víc vlastně chtít...
Ale ani tento rok jsem se na něj moc netěšil, musel jsem si vzít dovolenou v práci, večer před závodem jsme navíc měli malou párty ve Zlíně a tak jsem ulehal do postele poměrně pozdě. Když už jsem pomalu začal usínat, spustila ve vedlejší vesnici hlasitá hudba, kterou vítr nesl do našich oken tak silně, že jsem myslel, že usínám přímo pod pódiem. Hudba nakonec hrála až do půl druhé, takže jsem usnul možná ve dvě. V pět ráno mne pak vzbudil mladší brácha, že potřebuje auto, to už jsem byl fakt na nervy...
Takže sotva 3,5 hodiny spánku, komu by se chtělo jet si ještě pořádně protáhnout držku. Ale co už, naházel jsem pár věcí do batohu, namázl řetěz na kole, nasnídal se a po vyzvednutí Zvondy v Přerově jsme frčeli do Janovic.
Po příjezdu do místa konání bylo zřejmé, že se jako každý rok bude jednat o mistrovství galaxie, parkoviště už bylo téměř zaplněné auty, přitom ještě v sobotu večer bylo předem přihlášených v kategorii A+B jen 14 lidí. To asi nebude pravda...
Při rozjetí mám úplně prázdné nohy, ale to je pro mne většinou dobré znamení. Při závodě sice ze začátku dost trpím, ale většinou se pak rozjedu. Naopak když se při rozjíždění cítím dobře, v závěru to stojí za houby... Takže se ani moc nesnažím, párkrát se trošku zmáčknu a jedu zpět k autu.
Za chvíli už stojíme na startu, sotva se vlezeme do vyhrazeného koridoru, v kat. A+B nakonec startuje 59 borců, kde se všichni vzali?? Za chvíli je odstartováno a před námi je šest okruhů po čtrnácti kilometrech. Zpočátku se jede poměrně normálně a za chvíli jsme pod prvním průjezdem dominanty závodu, 350 metrů dlouhé stojky ve Starém Jičíně, která nabízí průměrný sklon 10% s maximem 17%. Velký balík se musí namáčknout do prudké zatáčky v úvodu úzkého stoupání a tak o strkanice není nouze. Já se nikam moc neženu, na rozdíl od předchozích ročníků dávám malou placku a s lehkým zaštípáním ve svalech vyjíždím na vrchol zhruba v půlce balíku.
Ovšem nahoře štípání nekončí, teprve tady se vždy začíná ostře závodit, pár desítek metrů po rovině, poté ostrá pravá, ještě kousek po rovině a začíná dlouhý nepravidelný sjezd, ve kterém to často štípne mnohem víc, než ve výjezdu.
Teď se naštěstí vepředu moc nejede a tak je balík za chvíli skoro celý pohromadě. Odbočujeme doleva na dost nekvalitní cestu, která nás přes několik vlnek dovede do Starojické Lhoty. Tady jen proletíme mírným esíčkem v křižovatce a už stoupáme nad obec, přeletíme nadjezd nad silnicí a sjíždíme do Palačova. V něm točíme doleva a opět mírně stoupáme až k Janovicím. Jak jednoduché se to zdá být...
První kolo tedy máme za sebou, vyletíme krátkým cílovým stoupáním, které také umí štípnout a za chvilku jsme opět ve Starém Jičíně. Stejně jako v prvním kole se snažím spíše šetřit síly a nikam se v prudké stojce neženu, ale balík se v ní hodně nadělí a po jejím zdolání zjišťuji, že jsem až ve třetí skupině, ta první už dávno nabrala rychlost ve sjezdu a rychle se vzdaluje.
Musíme tedy hodně protáhnout huby, aby jsme se dotáhli nejprve do druhé skupiny a společně pak do první, která naštěstí trochu zpomalila a tak jsme to měli maličko jednodušší. Jenže jsem přišel o to, že ujeli další jezdci a přidali se k dvojici Tom Satke a Jakub Winkler, kteří ujeli v prvním kole. Ale já byl stejně rozhodnutý, že dnes budu spíše vyčkávat v balíku a šetřit síly do závěru, i když párkrát jsem se na špici také protočil.
V dalších dvou kolech se toho moc nedělo, před námi kroužila čtveřice Tom Satke, Kuba Winkler, Tom Čer a Tom Zeichmaister a i když to byla samozřejmě velmi nebezpečná čtveřice, nechal jsem iniciativu na ostatních, hlavně kluci z Áčka se museli snažit, jestli chtěli ještě bojovat o bednu.
Celkem bez problémů jsem kontroloval všechny nástupy a úniky, ve stojce jsem si více hlídal pozici vepředu, abych pak nemusel příliš dotahovat a za chvíli jsme najížděli do posledního kola.
To už byl balík hodně prořídlý, asi tak dvacet jezdců a před námi byl poslední výjezd té pitomé stojky. I přes obvyklou snahu najíždět tam co nejvíce zepředu jsem tam najel mezi posledními a nohy se zdály být tak nějak prázdné, ale v půlce prudkého výjezdu jsem zavelel k útoku a naráz to prostě šlo, míjel jsem jednoho jezdce za druhým a nahoru vyjížděl na čtvrté pozici, rychle jsem přesunul řetěz na pravou stranu kazety, roztočil nohy a buch tam velkou.
Až v začátku dlouhého sjezdu se otáčím a ejhle, je nás jen pět a máme poměrně slušný náskok na ostatní. Ale i když jedeme hodně ostře, přesto zezadu doletí poměrně velká skupina a je to zase pohromadě, i když přece jen o pár jezdců míň. Točíme doleva na hrubý asfalt, přichází pár pokusů o další roztrhání balíku, ale vždy se to opět sjede. Ve výjezdu z Palačova to opět štípe, ale dojíždíme díky tomu Toma Satkeho a Kubu Winklera, kteří už nestačili tempu Zeichmaistera s Čerem, ale klidně bych jim přál, aby jim to vyšlo, vždyť byli skoro celý závod v úniku a chyběl jim jen kousek, navíc oba z Áčka...
V závěru závodu jede špici převážně Petr Hudeček nejspíš pro Lukáše Henža Heinricha, tak si hlídám třetí místo v prořídlém balíku a vůbec se neotáčím. Stejnou pozici držím i v nájezdu do cílové rovinky a už to začíná, prudká akcelerace a letíme do cíle, pár jezdců mne sice předjíždí, ale v závěru roviny si ztracené pozice beru zpět a před námi je cílový brdek. Vedle mne jede Henžo a i když je to velmi rychlý závodník, postupně jej dotahuji a těsně před cílem je naráz má galuska o kousek před tou jeho, přede mnou jen dva jezdci a z Áčka, takže jsem celkově pátý a v kategorii druhý.
Zvítězil Tom Zeichmaister z Favoritu Brno, který v závěru utrhl i Toma Čera z Future cycling, tyto dva jezdce se nám už dostihnout nepodařilo. Do cíle nakonec dojelo pouze 41 jezdců, poměrně velká úmrtnost, která jen svědčí o náročnosti závodu.
Přesně jak jsem předpokládal, v závěru se mi jelo poměrně dobře a i když to v polovině závodu nevypadalo ani na první desítku, druhé místo je pro mne perfektní výsledek a můžu být naprosto spokojený. Že bych si tento závod nakonec oblíbil?? Celý jsme jej jeli průměrem 39km/h a můj čas byl 02:05:35, takže i když se to dobře čte, zkuste si při tom alespoň trochu poslintat bradu, vtáhne vás to víc do děje :) Snažil jsem se článek co nejvíc zkrátit, tak snad to alespoň někdo dočte celé...
I takhle by se dal uvést článek o závodě Slezského poháru, který jsme jeli v neděli 12.08.2018 v Janovicích u Starého Jičína. Závod Grand Prix Forman nepatří zrovna k mým oblíbeným, i když jsem v něm před pár lety vybojoval mistrovský dres SPACu... Ale když nad tím tak přemýšlím, závod za to vlastně vůbec nemůže, je to pěkný závod, poměrně prestižní a tak se na něj vždy sjede početná konkurence, trať je dobře zajištěna a vždy si pořádně zazávodíme, co víc vlastně chtít...
Ale ani tento rok jsem se na něj moc netěšil, musel jsem si vzít dovolenou v práci, večer před závodem jsme navíc měli malou párty ve Zlíně a tak jsem ulehal do postele poměrně pozdě. Když už jsem pomalu začal usínat, spustila ve vedlejší vesnici hlasitá hudba, kterou vítr nesl do našich oken tak silně, že jsem myslel, že usínám přímo pod pódiem. Hudba nakonec hrála až do půl druhé, takže jsem usnul možná ve dvě. V pět ráno mne pak vzbudil mladší brácha, že potřebuje auto, to už jsem byl fakt na nervy...
Takže sotva 3,5 hodiny spánku, komu by se chtělo jet si ještě pořádně protáhnout držku. Ale co už, naházel jsem pár věcí do batohu, namázl řetěz na kole, nasnídal se a po vyzvednutí Zvondy v Přerově jsme frčeli do Janovic.
Po příjezdu do místa konání bylo zřejmé, že se jako každý rok bude jednat o mistrovství galaxie, parkoviště už bylo téměř zaplněné auty, přitom ještě v sobotu večer bylo předem přihlášených v kategorii A+B jen 14 lidí. To asi nebude pravda...
Při rozjetí mám úplně prázdné nohy, ale to je pro mne většinou dobré znamení. Při závodě sice ze začátku dost trpím, ale většinou se pak rozjedu. Naopak když se při rozjíždění cítím dobře, v závěru to stojí za houby... Takže se ani moc nesnažím, párkrát se trošku zmáčknu a jedu zpět k autu.
Za chvíli už stojíme na startu, sotva se vlezeme do vyhrazeného koridoru, v kat. A+B nakonec startuje 59 borců, kde se všichni vzali?? Za chvíli je odstartováno a před námi je šest okruhů po čtrnácti kilometrech. Zpočátku se jede poměrně normálně a za chvíli jsme pod prvním průjezdem dominanty závodu, 350 metrů dlouhé stojky ve Starém Jičíně, která nabízí průměrný sklon 10% s maximem 17%. Velký balík se musí namáčknout do prudké zatáčky v úvodu úzkého stoupání a tak o strkanice není nouze. Já se nikam moc neženu, na rozdíl od předchozích ročníků dávám malou placku a s lehkým zaštípáním ve svalech vyjíždím na vrchol zhruba v půlce balíku.
Ovšem nahoře štípání nekončí, teprve tady se vždy začíná ostře závodit, pár desítek metrů po rovině, poté ostrá pravá, ještě kousek po rovině a začíná dlouhý nepravidelný sjezd, ve kterém to často štípne mnohem víc, než ve výjezdu.
První kolo tedy máme za sebou, vyletíme krátkým cílovým stoupáním, které také umí štípnout a za chvilku jsme opět ve Starém Jičíně. Stejně jako v prvním kole se snažím spíše šetřit síly a nikam se v prudké stojce neženu, ale balík se v ní hodně nadělí a po jejím zdolání zjišťuji, že jsem až ve třetí skupině, ta první už dávno nabrala rychlost ve sjezdu a rychle se vzdaluje.
Musíme tedy hodně protáhnout huby, aby jsme se dotáhli nejprve do druhé skupiny a společně pak do první, která naštěstí trochu zpomalila a tak jsme to měli maličko jednodušší. Jenže jsem přišel o to, že ujeli další jezdci a přidali se k dvojici Tom Satke a Jakub Winkler, kteří ujeli v prvním kole. Ale já byl stejně rozhodnutý, že dnes budu spíše vyčkávat v balíku a šetřit síly do závěru, i když párkrát jsem se na špici také protočil.
Až v začátku dlouhého sjezdu se otáčím a ejhle, je nás jen pět a máme poměrně slušný náskok na ostatní. Ale i když jedeme hodně ostře, přesto zezadu doletí poměrně velká skupina a je to zase pohromadě, i když přece jen o pár jezdců míň. Točíme doleva na hrubý asfalt, přichází pár pokusů o další roztrhání balíku, ale vždy se to opět sjede. Ve výjezdu z Palačova to opět štípe, ale dojíždíme díky tomu Toma Satkeho a Kubu Winklera, kteří už nestačili tempu Zeichmaistera s Čerem, ale klidně bych jim přál, aby jim to vyšlo, vždyť byli skoro celý závod v úniku a chyběl jim jen kousek, navíc oba z Áčka...
V závěru závodu jede špici převážně Petr Hudeček nejspíš pro Lukáše Henža Heinricha, tak si hlídám třetí místo v prořídlém balíku a vůbec se neotáčím. Stejnou pozici držím i v nájezdu do cílové rovinky a už to začíná, prudká akcelerace a letíme do cíle, pár jezdců mne sice předjíždí, ale v závěru roviny si ztracené pozice beru zpět a před námi je cílový brdek. Vedle mne jede Henžo a i když je to velmi rychlý závodník, postupně jej dotahuji a těsně před cílem je naráz má galuska o kousek před tou jeho, přede mnou jen dva jezdci a z Áčka, takže jsem celkově pátý a v kategorii druhý.
Jako vždy dočetl!
OdpovědětVymazat